Ukázka z knihy

Georg Friedrich
Händel
C H RISTOPH E R
H O GWO O D
VYŠ E H RAD
Děkuji MgA Robertu Hugovi za cenné konzultace
z oblasti barokní hudební terminologie.
Vlasta Hesounová
Vyobrazení na přebalu:
Portrét Georga Friedricha Händela
připisovaný Balthasaru Dennerovi
přibližně 1726 –1728
National Portrait Gallery, Londýn
Vyobrazení na straně 4:
Händelův portrét od Jacoba Houbrakena
frontispice Alexandrovy slavnosti, vydané roku 1738
British Library, Londýn
Copyright © Christopher Hogwood, 1984 a 2007 (revidované vydání)
Published by arrangement with Thames & Hudson Ltd, London
The edition first published in the Czech Republic in 2015 by Vysehrad Publishers, Prague
Translation © Vlasta Hesounová, 2015
Odborná revize: Radek Menoušek
ISBN: 978-80-7429-474-7
OBSA H
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1
Halle a Hamburk
1685 –1706 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2
Italské roky
1706 –1710 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3
Londýn: Rozkvět opery
1710 –1728 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
4
Londýn: Úpadek opery
1729 –1737 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5
Londýn: Oratoria
1737–1759 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
6
Händel a další generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Chronologická tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výběrová bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rejstřík Händelových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
299
313
336
344
349
366
Elbing
Lübeck
Hamburk
HANNOVERSKO
Í
A NGLIE
M
Hannover A N
BR
IZ
O
ZE
Haag
Londýn
Düsseldorf
U S KO
KO
RS
Berlín
Halle
Lipsko
O
SK
SA
N
R A KO
O
IB
Cáchy
NIZ.
SL
EZ
SK
O
KO
ČECHY
RS
MO
BA
VO
LOTR INSKO
F R A N C I E
R AKOUSKO
Innsbruck
ŠV ÝCARSKO
SAVOJSKO
VA
RA
T YROLSKO
UHER SKÉ
KR Á LOVST V Í
Benátky
BENÁTSKO
T
N
O
J
M P. A N O
E
E
VS
KÁ
PI R
Florencie
TOSK ÁNSKO
Siena PAPEŽSKÉ
STÁT Y
Řím
NEAPOLSKÉ
Neapol
KR ÁLOVST VÍ
0
0
100
100
200
200
300
300 mil
400
500 km
1 Evropa po uzavření utrechtské mírové smlouvy (1713)
a dalších s ní souvisejících smluv.
Silnou čarou jsou vyznačeny hranice Svaté říše římské.
9
PŘ EDMLU VA
„Není možno stále velebit Homéra“: takto nadšení händelovců devatenáctého století mírnil Ferenc Liszt, byť trochu unaveně. Hagiografie, posmrtná
literatura i pikareskní romány jsou dědictvím těchto fanatických příznivců Händelovy věci, pro něž mýtus zastřel pokusy o podloženou biografii
a hudební dokumentaci, které by jim víc přiblížily Händela jako člověka. Už
za svého života Händel prodělal posun od jednotlivce k instituci a nakonec
k vyloženému průmyslu; od jeho smrti ho držela v zajetí jeho pověst založená na nekonečném omílání malého množství skladeb. Podle počítání sira
Donalda Toveyho se Händelovy skladby co do množství téměř vyrovnají
všem skladbám Bachovým plus všem Beethovenovým – a přece obrovská
obliba veřejnosti jednoho jediného díla způsobila, že většina tohoto velkého
odkazu zůstává neznámá. „Jeho pověst je neotřesitelně založena na jediné
skladbě – Mesiáši –, který představuje nekonečně malou část jeho tvorby,
ale přesto ji zastupuje tak vyčerpávajícím způsobem, že další bádání o jeho
hudbě už nemůže přidat nic podstatného“ (The Spectator, 12. května 1984).
Mylné názory tohoto druhu, posvěceny tradicemi dvou století, dosud předkládají dnešní obecně rozšířený Händelův obraz, přičemž zcela ignorují
hlavní oblast jeho tvorby.
Händel byl povoláním muž divadla. Když byla po šestatřiceti letech
jeho činnost v opeře zmařena, soustředil se po zbytek života na formu, kterou sám do značné míry vytvořil – na oratorium. Tento jedinečný posun
od zavedené, „čisté“ formy, jakou představovala opera seria, k novátorské
a „smíšené“ formě oratoria odlišuje Händelovu kariéru od tvorby jeho současníků, Bacha a Scarlattiho. Na rozdíl od nich byl Händel také cestovatel,
první vskutku kosmopolitní skladatel s neochvějnou nezávislostí, která mu
nedovolovala, aby kdykoli vstoupil do zaměstnaneckého poměru, a rovněž
s pragmatickým přístupem ke skladbě, díky němuž vynikl v každém zvoleném oboru, ať duchovním či světském.
Burney ho popisuje (pravda, ve středním věku) jako „pracovitého a usedlého“ a dochované materiály jeho rukopisů dokládají neutuchající píli a také
neustálou zvídavost a potřebu experimentovat, ať již ve vlastní práci či
s tvorbou jiných. Jeho kompoziční technika s vypůjčeným materiálem
10
Předmluva
od drobných motivů až po celé věty byla odhalena již za jeho života (poprvé
Matthesonem v roce 1722) a od té doby se k tomu všichni jeho komentátoři
neustále vracejí. Pro některé autory z devatenáctého století to představovalo problém morálního vlastnictví a to jim působilo určité rozpaky. Nynější
mínění se více zaměřuje na hudební hodnotu takových postupů a moderní
čtenář snadněji přijme názor Händelova století a schválí doporučení Johna
Pottera, že skladatel „by měl vyzkoušet vše, s čím se setká, a jako zvědavá
včelka sát sladkost z každého květu“ (Observations on the Present State of Music and
Musicians, 1762), (Postřehy o současném stavu hudby a hudebnících). V tomto svazku se dotkneme Händelových výpůjček z nejrůznějších úhlů pohledu;
proti jakýmkoli dalším námitkám může být dostatečnou obranou rétorická
otázka Horace Walpolea: „Měla by být něčí zahrada připravena o vhodný
objekt jen proto, že tento objekt už byl využit někým jiným?“ (On Modern
Gardening), (O moderním zahradničení). U Händela nacházíme podobnou
filozofii, podle níž „každou bezvýznamnou událost promění v přednost“.
Händel jakožto veřejná postava je dostatečně zdokumentován, ale jako
jedinec zůstává skryt: jen vzácně se hovoří o jeho soukromém životě, jeho
dopisů je poskrovnu a ve srovnání s dopisy, dejme tomu, Mozartovými nebo
Joshuy Reynoldse téměř nic neodhalují. Tento dokumentární životopis proto
čerpá materiál ze svědeckých kruhů samotnému Händelovi vzdálenějších –
z písemností současníků, a to jak přátel, tak nepřátel, z londýnského tisku,
účtů operních divadel a urozených mecenášů, z korespondence libretistů
a oslavných ód současných básníků. Hlavními zdroji informací z osmnáctého století je vylíčení Händelova mládí od Johanna Matthesona (i když je
poněkud porušeno pozdější zahořklostí), který znal Händela jako mladého
muže, a paměti Memoirs of the Life of the Late George Frederic Handel, které
sestavil Rev. John Mainwaring (s příspěvky od Jamese Harrise a Roberta
Price) – první biografie nějakého skladatele, která vůbec kdy vyšla. Většinu údajů Mainwaring získal od Händelova asistenta Johna Christophera
Smitha, který zřejmě často vyprávěl to, co měl z první ruky od skladatele
samotného. I když se tento materiál někdy nesprávně interpretuje, Mainwaringovo líčení se odchyluje od skutečnosti méně, než se často předpokládalo.
Oba velcí angličtí hudební historici osmnáctého století byli s Händelem
v kontaktu: Burney hrál v operním orchestru a účastnil se Händelových
zkoušek v Carlton House; po siru Johnu Hawkinsovi se dochovaly doslovné
záznamy konverzací se skladatelem. Spisy obou těchto mužů ­odrážejí odlišný vkus generace, která nastoupila po Händelovi, a jejich názory (zejména
Burneyho názory na opery, z nichž mnohé nikdy ani neviděl) by se měly
číst s patřičným zřetelem k proměnlivým a předpojatým pocitům umělecké
Předmluva
11
elity osmnáctého století. Právě Burney nám připomíná, že Händel „krom
svých ostatních výjimečných vlastností byl obdařen velkou zásobou humoru;
nikdo nedokázal podat žádný příběh s takovým vtipem jako on“: v tomto
textu je zařazeno množství anekdot jako samostatné jednotky – některé
z nich zcela dobře uvěřitelné, jiné jsou čirá fikce. Ale ať pravdivé či nepravdivé, dokumentují silně udržovaný názor na Händelův charakter a spolu
s doklady obsaženými v poslední kapitole poskytují jakousi představu o tom,
jak se Händelův obraz proměnil od jeho smrti do současnosti.
Množství dokumentárního materiálu z Händelova života shromáždil
Otto Erich Deutsch v knize Handel: a Documentary Biography, která poprvé
vyšla v nakladatelství A. & C. Black v roce 1955, za což jsou mu všichni pozdější autoři vděčni. Od té doby se objevily další nové materiály, které vrhají
světlo na některé nejasné detaily Händelova života: archiv rodiny Ruspoliových, písemnosti vévody z Portlandu, korespondence mezi Charlesem
Jennensem a Edwardem Holdsworthem a několik dalších sbírek rukopisů.
Všechny tyto zdroje nám pomáhají přehodnotit první roky Händelova života
v Římě, finanční krizi londýnské opery, Händelovy problémy s dramatickými oratorii a mnoho dalších, až dodneška nejasných událostí. Dokumenty
v této knize jsou uváděny pokud možno v chronologickém pořadí. Odkazy
uváděné se zkrácenými tituly se v plném znění nacházejí ve výběru z bibliografie, přičemž k ověřování podrobností neustále doporučujeme Deutsche.
Nevyčerpatelnou studnici informací a pronikavé frazeologie, za niž žádný händelovec nemůže být dost vděčný, představuje práce Wintona Deana.
Zvláštní poděkování náleží Geraldu Cokeovi za přístup do jeho unikátní
sbírky tištěných i obrazových materiálů, Donaldu Burrowsovi za informace
o Händelově církevní hudbě, Robertu Humeovi za to, že se podělil o své
nejnovější objevy v divadelní dokumentaci, Dereku Drescherovi a Bennetu Maxwellovi z BBC za informace o nejstarších nahrávkách, Raymondu
Headovi za bádání v knihovně Royal Asiatic Society a Williamu B. Oberovi
a Milo Keynesovi za diagnózy Händelových zdravotních obtíží. Richard
Luckett, Heather Jarmanová a Simon Shaw mají zásluhu za nesčetné opravy a zdokonalení rukopisu, a rovněž Anthony Hicks, který kromě toho, že
sestavil chronologickou tabulku Händelova života s přihlédnutím k jeho
cestám, koncertní a skladatelské činnosti, mi neustále poskytoval cenné
rady a informace.
CHRIS TOPHER HO G WO OD
Cambridge, 1984
12
Předmluva
Od roku 1984 se konečně dostalo zvýšené pozornosti Händelovu géniu
jakožto opernímu skladateli, jak jsme si to v minulém století přáli, a došlo
ke změně mnoha názorů, včetně mého. Jsem však vděčný mnoha pozorným
milovníkům Händela, kteří mi sdělili návrhy na vylepšení původního textu,
a Simonu Shawovi, který je zpracoval, a Davidu Vickersovi, Teri Noel Toweové a Heather Jarmanové za jejich pomoc s novým doslovem a dodatečnou
bibliografií (viz str. 336), která se pokouší zachytit něco z nejnovějších titulů
a činností v této bezbřehé sféře. A mezitím se Händel stále nad námi všemi
tyčí „více než Homér svého věku“ (William Cowper, The Task, Book VI, 1785).
CH RIS TOPHER HO G W O OD
Cambridge, 2007
35
2
Italské roky
1706–1710
Handel, non può mia Musa
Cantare in un instante
Versi che degni sian della tua lira,
Mé Múze, Händele, moudro chybí
improvizovat na verš tak libý,
důstojný umění Tvé lyry.
Z básně kardinála Pamphiliho,
velebící Händela (a skladatelem zhudebněné)
přeložil Jaroslav Ženíšek
Zajisté není jiné země na světě, po níž by člověk mohl cestovati s větším potěšením
a prospěchem, nežli Itálie. Cestovatel tam shledává cosi podivuhodnějšího na tváři země
a nevídanějšího v dílech přírody, než může najíti v kterékoli jiné části Evropy. Je to velká
škola hudby a malířství a obsahuje všechna nejušlechtilejší díla sochařská i architektonická,
a to jak antická, tak moderní. Překypuje kabinety kuriozit a ohromnými sbírkami veškerých
druhů starožitností. Žádná jiná země ve světě nemá takovou rozmanitost vládních zřízení,
která se tolik liší svými ústavami a jejichž politika je tak vytříbená. Sotva se najde nějaká
část této země, která by neměla slavnou historii, ani hora či řeka, která by nebyla dějištěm
nějaké mimořádné události.
Předmluva Josepha Addisona k líčení jeho cest po Itálii,1 které podnikl
asi tři roky před Händelovou návštěvou, vyjadřuje obecnou motivaci každého znalce, který cítil povinnost cestovat na jih. Pokud šlo o umění, všechna
hlavní města na sever od Alp s výjimkou Paříže by se ochotně prohlásila
za satelity Itálie a byla by zajedno s Dr. Johnsonem, že „člověk, který nebyl
v Itálii, si je provždy vědom méněcennosti pramenící z toho, že neviděl to,
co by člověk vidět měl. Zásadním cílem cestování je spatřit břehy Středozemního moře“.
Zdá se, že Händel zpočátku nebyl příznivcem cestování, máme-li věřit
Mainwaringovu líčení rozhovorů s knížetem Ferdinandem Medicejským
1
„Remarks on Several Parts of Italy etc.“ (Poznámky o několika částech Itálie atd.), 1705.
36
2 Italské roky 1706 –1710
z Florencie, který pobýval v Hamburku v téže době jako Händel. Mainwaringovo líčení podává obraz arogantního, nadšeného mladého německého
génia, kterému ještě nebylo dvacet jedna a kterého taktně usadil světaznalý
italský mecenáš.
Kníže byl velkým milovníkem umění, jímž je jeho vlast tak proslulá.
Händelova zběhlost nejenže mu zajistila přístup k Jeho Výsosti, nýbrž díky ní
vznikla mezi nimi dvěma určitá náklonnost: často rozprávěli o stavu hudby obecně
a o přednostech různých komponistů, pěvců a hudebníků zvlášť. Kníže si nejednou
posteskl, že Händel se dosud neobeznámil s hudebníky Itálie; ukazoval mu velkou
sbírku italských hudebnin a projevoval přání, aby jej Händel při jeho návratu doprovázel do Florencie. Händel dal bez okolků najevo, že nespatřuje nic mimořádného
v hudbě, jíž Jeho Výsost přisuzuje tak vysoké kvality. Naopak, myslí si o ní, že je
zcela průměrná a že pěvci, kteří ji doporučují, musejí být anděly. Kníže se usmál
tomu přísnému odsudku a dodal, že Händelovi by cesta do Itálie prospěla, aby se
seznámil se stylem a vkusem, jež tam převažují. Ujistil jej, že není jiné země, v níž
by mladý nadaný umělec mohl tráviti čas s větším prospěchem; nebo v níž by se
každé jeho nadání mohlo rozvíjeti s větší péčí. Händel odvětil, že pokud tomu tak
vskutku je, uvádí jej do rozpaků, má-li pochopit, jak je možné, že tak znamenitá
kultura přináší tak malý plod. Avšak to, co mu Jeho Výsost sdělila, i to, co již dříve
slyšel o slávě Italů, jej zajisté láká podniknouti cestu, která mu byla tak laskavě
doporučována, jakmile to bude vhodné. Na to kníže oznámil, že pokud se Händel rozhodne odcestovat s ním, ničeho jiného nebude zapotřebí. Händel, který
neměl v úmyslu přijmouti nabízenou laskavost, vyjádřil vděčnost za prokázanou
čest. Neboť on se rozhodl odcestovati do Itálie na vlastní náklady, jakmile se mu
podaří shromáždit prostředky k té příležitosti. Tento vznešený duch nezávislosti,
který mu byl vlastní téměř od dětství, jej nikdy neopouštěl, ani v nejnepříznivějších
dobách jeho života.
Mattheson roztrpčeným tónem jednoduše konstatuje, že se „naskytla
příležitost vydat se zadarmo na cestu do Itálie s Binitzem“ – jde o jakéhosi
neznámého společníka, kterého pozdější životopisci povýšili do šlechtického
stavu přídomkem „von Binitz“ a hovoří o něm jako o Händelovu mecenáši.
Toto tvrzení můžeme zpochybnit a přiklonit se k mnohem přesvědčivější
Mainwaringově verzi – totiž že Händel si našetřil 200 dukátů, přestože tu
a tam posílal nějaké peníze matce: to je tak podružný detail, jaký se mohl
jistě dozvědět pouze od Händela.
Až donedávna byla trasa Händelových cest po Itálii neznámá; Mainwaring na dvaceti stránkách skutečností a fantazie zaznamenává chronologii,
z níž se logický obrázek Händelova hudebního vývoje nedá vysoudit. Objevy z archivu rodiny Ruspoliových, zejména účty z domácnosti Händelova
hlavního římského mecenáše, markýze Francesca Ruspoliho, a rukopisy
autografů z jeho knihovny nám nyní umožňují chronologicky (byť s meze-
2 Italské roky 1706 –1710
37
rami) rekonstruovat období mezi kompozicí oper Almira a Nero z roku 1705
a Agrippina v Benátkách v letech 1709 –1710. Mnoho nových podrobností se
dozvídáme ze seznamů odměn vyplacených opisovačům not, kteří opatřovali materiál pro Ruspoliho pravidelné každotýdenní koncerty. Podle těchto datovaných plateb, u nichž je obvykle uveden titul nebo instrumentace
opisovaného díla, je možné vyvodit charakter Händelovy činnosti a jeho
cest po Itálii.
První zastávka není zdokumentována, ale na podzim roku 1706 s největší
pravděpodobností odcestoval do Florencie, podle Mainwaringa na pozvání
Ferdinanda de’ Medici. Sám Ferdinand byl zdatný hudebník – prý si dokázal
přečíst obtížnou cembalovou sonátu a vzápětí ji zpaměti zahrát – a jestliže
o mladém Händelovi nějakou chvíli nic víc neslyšíme, je dobře možné, že
každodenní koncerty u knížete a jeho knihovna obsahující na 390 svazků
hudebnin (nyní ztracená) dostatečně poutaly jeho zájem.
Händelův příjezd do Říma se dá určit podle deníkového záznamu Valesia
ze 14. ledna 1707: „Do města přibyl jistý Němec [,Sassone‘], výtečný hráč
na cembalo a skladatel. Dnes předvedl svou dovednost ve hře na varhany
v kostele sv. Jana [Lateránského], čímž vzbudil všeobecný obdiv.“
Händelovými prvními mecenáši byli významní církevní hodnostáři;
Mainwaring se zmiňuje o kardinálech Colonnovi, Pamphilim a Ottobonim –
ten posledně jmenovaný byl z nich nejbohatší a nejvlivnější, i když právě
nevynikal zbožností. Francouzský diplomat de Brosses na něho vzpomíná
jako na muže „sans moeur, sans crédit, débauché, ruiné, amateur des arts, grand
musicien“, <bez morálky, bez věrohodnosti, prostopášný, zkažený, milovník
umění, velký hudebník>, a Blainville zaznamenává: „Jeho Eminence zaměstnává nejlepší hudebníky a pěvce v Římě, mezi jinými slavného Arcangela
Corelliho a mladého Paolucciho, jehož hlas je považován za nejkrásnější
v celé Evropě; a středu co středu pořádá ve svém paláci skvělý koncert …2
Corelli sídlil v Ottoboniho „Palazzo della Cancelleria“ od roku 1690
jakožto ředitel těchto každotýdenních koncertů a jeho přítomnost měla
nepochybně vliv na Händelův rozvoj.3 Händelův způsob psaní pro housle
(v doprovázených kantátách a například v La Resurrezione) nyní vykazuje
vliv Corelliho hry, a, což je zajímavé, je mnohem extrovertnější než cokoli
z Corelliho vlastních vydaných houslových sonát. Ačkoli to nejpodstatnější
pro Händelův kompoziční vývoj během italského pobytu bylo především
2
Travels through Holland… (anglický překlad, Londýn, 1743 –1745).
Účty Ottoboniho domácnosti z tohoto období, které by nám mnoho napověděly,
se dosud nepodařilo nalézt.
3
38
2 Italské roky 1706 –1710
10 Arcangelo Corelli,
který dirigoval soukromý orchestr
kardinála Ottoboniho v Římě
a řídil provedení oratoria
La Resurrezione v Ruspoliho paláci
(1708).
propracování a zjemnění vokálního stylu, nezanedbatelné je i jeho experimentování se zvuky smyčcových nástrojů, zejména k dosažení dramatických
účinků.
Do jednoho z Ottoboniho shromáždění Mainwaring umístil ono slavné
setkání Händela a Domenica Scarlattiho – dvou z největších světových virtuosů na klávesové nástroje, kteří se narodili v témže roce.
Jelikož byl výtečným hráčem na cembalo, kardinál si usmyslil, že ho
nechá, aby se s HÄNDELEM utkali v soutěži dovednosti. Výsledek soutěže ve hře
na cembalo nebyl jednoznačný. Někteří prý dávali na první místo SCARLATTIHO.
Avšak když přešli na varhany, nebylo již pochybností, komu náleží prvenství. Sám
SCARLATTI uznal, že jeho soupeř jej převyšuje, a duchaplně dodal, že dokud
HÄNDELA neslyšel na tento nástroj hrát, neměl představu o jeho schopnostech.
Natolik byl uchvácen jeho zvláštním stylem hry, že jej provázel po celé Itálii, a nikdy
nebyl zcela spokojen, leda byl-li s ním…
Navzdory tomu, že žádní dva lidé nedosáhli takové dokonalosti ve hře na svůj
nástroj, přece je pozoruhodné, že jejich podání se zcela lišilo. Typická excelentnost
SCARLATTIHO jako by spočívala v jisté eleganci a delikátnosti výrazu. HÄNDEL
vynikal neobyčejnou virtuozitou a hbitostí prstů: co jej však nejvíce odlišovalo
od jiných hráčů, kteří měli tytéž vlastnosti, byla udivující plnost, síla a energie,
která se k nim pojila. A toto pozorování platí stejně opodstatněně jak o jeho komponování, tak o jeho hře.
2 Italské roky 1706 –1710
39
Jedna z prvních Händelových závažných skladeb vzniklých v Římě
(za jejíž opis bylo zaplaceno 14. května 1707) bylo oratorium Il trionfo del
Tempo e del Disinganno (Triumf času a pravdy) na text kardinála Pamphiliho
a patrně bylo provedeno v jeho paláci. Jelikož v té době platil v Římě papežský zákaz provádění oper, což byl následek skandálu při karnevalu roku
1677, šlechtické domy ve městě se předháněly v horlivém uvádění kantát
a oratorií, které ovšem nebyly operami jen podle jména. Účinkovali v nich
přední pěvci a hudebníci, avšak bez herecké akce. Orchestr při Il trionfo
řídil Corelli, který měl podle Mainwaringa jisté potíže při hraní Händelovy
ouvertury ve francouzském stylu.
Vskutku bylo v celém uspořádání těchto skladeb, avšak zejména na jejich
začátku tolik ohně a síly, že se nemohly zdárně snoubit s uhlazeným půvabem
a tichou elegancí zcela odlišného génia. HÄNDEL jednoho dne učinil několik
bezvýsledných pokusů instruovat ho, jakým způsobem by se měly tyto vášnivé
pasáže provádět. Podrážděn bezduchostí, s níž je Corelli nadále hrál, Händel mu
vytrhne nástroj z ruky, a aby ho přesvědčil, jak málo jim rozumí, zahraje tyto pasáže
sám. Avšak Corelli, který byl velice skromný a poddajný, nestál o přesvědčování
tohoto druhu; duchapřítomně prohlásil, že jim nerozumí, tj. že neví, jak je má
správně provádět a dodat jim tu sílu a výraz, jaký vyžadují. Když HÄNDEL dal
najevo netrpělivost, Corelli řekl: Ma, caro Sassone, questa Musica è nel stylo Francese,
di ch’io non m’ intendo [Ale můj milý Sase, tato hudba jest ve francouzském stylu,
kterému nerozumím].*
* Byla to ouvertura k IL TRIONFO DEL TEMPO, která působila Corellimu
takovou nesnáz. Proto ji Händel na jeho přání nahradil sinfonií, která byla zkomponována více v italském stylu.
Mainwaringovu historku, ještě s jeho poznámkou pod čarou v tom smyslu, že Händel nakonec ouverturu nahradil „symfonií… více v italském stylu“,
nemůžeme nijak snadno odmítnout jako výmysl. Ouvertura v B dur (která
se v roce 1758 objevila ve sbírce Händelových ouvertur) obsahuje pasáže
typické pro Händelovy kompozice z onoho roku a využívá stejné fugy jako
symfonie, kterou známe dnes. Její standardní úvod ve francouzském stylu naznačuje, že s největší pravděpodobností jde o kus, proti němuž měl
Corelli námitky.
Alegorický příběh Pravdy a Času, pokoušených Krásou a Rozkoší, Händela vzrušoval méně než velký orchestr virtuosů, který měl k dispozici,
a skladba obsahuje sólové pasáže pro housle, violu, violoncello, hoboje
a sólové varhany (v sonátě přerušené Bellezziným „Taci, qual suono ascolto“
[Tiše! Jaké zvuky to slyším?]). Poprvé ve vokální podobě „Lascia la spina“
se také objevuje slavná sarabanda z Almiry.
40
2 Italské roky 1706 –1710
Händelovy liturgické práce v přísnějším slova smyslu započaly dramatickou nádherou skladby Dixit Dominus, zkomponované v dubnu, a existuje
domněnka, že kulminovaly sbírkou sedmi melodií k oslavě svátku Panny
Marie Karmelské 16. července.4 Je pozoruhodné, jak snadno si Händel osvojil italský styl chrámové hudby, nabitý emocemi; to, že skutečně pokračoval
v expresívním stylu Carissimiho a Stradelly, ne že jej pouze imitoval, prokazuje rychlost hudebního vstřebávání, jakou spojujeme s Mozartem. Avšak
jakékoli návrhy ze strany mecenášů, že by se snad měl vzdát své luteránské
víry, odmítal s typickou tvrdošíjností.5
Když na něho v této věci neodbytně naléhal některý ze zanícených
duchovních, odpovídal, že není způsobilý ani nakloněný tomu vstoupit do zkoumání tohoto druhu, ale že je rozhodnut zemřít jak příslušník onoho společenství,
aťsi správného či mylného, v němž byl pokřtěn a vychován. Jelikož na opravdovou
konverzi nebyla naděje, příště byly činěny pokusy přemluvit ho alespoň k navenek
projevované konformitě. Avšak ani přesvědčování ani různé nabídky neměly žádný
účinek, leda že jej ještě více utvrdily v tom, aby setrval na zásadách protestantismu.
(Mainwaring)
Aby unikl těmto náboženským nátlakům, zvolil si Händel jako svého
nejoblíbenějšího mecenáše v Římě světského knížete Francesca Marii Ruspoliho. Řada dokumentů, které obsahuje Fondo Ruspoli (nyní v tajném vatikánském archívu Archivio Segreto Vaticano), nás informuje o Händelově
činnosti po většinu období let 1707 a 1708, nastiňuje markýzovo pořádání
pravidelných týdenních koncertů v Palazzo Bonelli (do nynějšího Palazzo
Ruspoli na via del Corso se přestěhoval až v roce 1713) a umožňuje nám
datovat množství skladeb. (Ačkoli se v těchto dokumentech Händelovo
jméno vyskytuje jen zřídka, opisovač not Angelini ke svému účtu zpravidla
připsal první slova opisovaného díla.)
Ruspoli neměl žádného stálého maestra di capella, dokud nebyl roku
1709 do této funkce jmenován Caldara. Händelovo zaměstnání fungovalo
takříkajíc na „regulované“ bázi (podobné příjemnému uspořádání, jakému
se těšil později v Anglii u Burlingtona a Chandose): po určitá období byl
ubytován v paláci Ruspoliho se závazkem, jak píše Mainwaring, „dodávat
stanovený počet“ vokálních děl. Jelikož se nenašly žádné záznamy o vyplácené mzdě, jeho postavení v domácnosti bylo patrně něco mezi chráněncem
a privilegovaným hostem.
4
Nedávno objevené rukopisy vokálních partů potvrzují spojitost mezi pěti zhudebněnými
latinskými texty a karmelitánským svátkem; jestliže se však provozovaly při normální liturgii,
provedení bylo rozloženo do dvou nebo tří bohoslužeb (viz str. 300).
5
Nemůže tato tvrdošíjnost být ona „malizia“, o níž se zmiňuje Mannucci (viz str. 50)?
2 Italské roky 1706 –1710
41
Na základě pozdějších záznamů usuzujeme, že k povinnostem patřily
také každotýdenní conversazione, které se konaly vždy v neděli v pozdním
odpoledni a večer. Několik domácích hudebníků provádělo kantáty pouze
s doprovodem kontinua a na cantate con stromenti byli najímáni hudebníci zvenčí. Ti dostávali jeden scudo za provedení („funtione“) a půl scuda
(50 baiocchi) za zkoušku („prova“). Když se markýz v květnu a červnu 1707
přestěhoval do svého castella ve Vignatellu, v účtech najdeme nejen položku za přestěhování celé domácnosti (kuchaři, psovodi a hudebníci), ale
i platbu za „al Cimbolaro per accomodatura del Cimbolo per Vignatello“
(„přestěhování cembala“) a za opis vhodné nové kantáty „della caccia“,
Diana Cacciatrice. Jak vyplývá z účtů, po návratu do Říma řadu každotýdenních kantát v italštině přerušila jedna francouzská „Cantata francese“ (Sans
y penser) a zvláštní španělská „Cantata Spagnuola“ No se emenderá jamás,
psaná v archaicky dlouhých notových hodnotách a s doprovodem kytary.
Je zajímavé, že v obou případech si Händel dal tu práci a do kopie určené
k provozování sám přepsal cizojazyčný text, neboť zřejmě nedůvěřoval
domácímu opisovači. Z přiloženého vyúčtování vidíme, že slavná sopranistka Margarita Durastante, s níž Händel bude po mnoho let spolupracovat,
zřejmě zpívala v obou jazycích.
K prvnímu přerušení pobytu u Ruspoliho došlo na podzim roku 1717,
kdy se Händel vrátil do Florencie k provedení své první italské opery Rodrigo. Jak vznikla, kdy a kde Händel získal libreto a kdo v představení zpíval,
zůstává dosud otázkou. Z florentského libreta, nedávno objeveného Reinhardem Strohmem, je patrno, že opera byla provedena pod patronací knížete
Ferdinanda v divadle na Via del Cocomero a že to tedy nebylo soukromé
představení v paláci Pitti, jak se dříve předpokládalo. Předehra (jejíž začátek
byl vypůjčen z Almiry) a následující tance, které mohl Händel stejně dobře
zkomponovat během hamburského období, ho nakonec předešly do Anglie
a až na závěrečnou passacaglii byly využity v roce 1710 jako scénická hudba
k obnovenému uvedení Alchymisty Bena Jonsona. Z Mainwaringova apologetického tónu soudíme, že Händel nebyl spokojený s nabubřelou charakterizací libreta ani s vlastním hudebním podílem, avšak se svou typickou
hospodárností většinu hudby využil v pozdějších operách. Za florentské
provedení obdržel 100 sequinů a stříbrný (nebo porcelánový) jídelní servis,
což, jak píše Mainwaring, „je dostatečným svědectvím o jeho příznivém přijetí“. (Händel dostal během svého tříletého putování po Itálii víc takových
neskladných honorářů, a nejméně jeden přivezl domů jako dárek pro matku.)
Na problémy vznikající z toho, že se stal „italským“ skladatelem, upozornil Robert Price, autor knihy Observations on the Works of George F
­ rederic
42
2 Italské roky 1706 –1710
­Handel, která doprovází Mainwaringovy Memoirs. Ačkoli Observations odrá­
žejí pozdější kritickou estetiku, Price přesto popisuje podmínky velmi
podobné těm, s nimiž se Händel při svém vstupu do divadla setkal.
Proti italským skladatelům stojí dvě překážky, které považuji za příčinu
veškeré té triviální a jalové hudby, kterou dnes slýcháme. Jedna z nich je nedostatek času na komponování. Neboť jakmile se objeví nějaký slibný talent a podá
přesvědčivý důkaz o svých schopnostech, ředitelé téměř všech operních divadel
v Itálii ho chtějí angažovat, aby skládal pro ně. Mladý skladatel si myslí, že má
zajištěnou pozici a snaží se z ní vyzískat co nejvíc, takže se zavazuje zkomponovat
toho v určitém čase tolik, kolik jen dokáže. To ho nutí napsat všechno, co se mu
nabídne: a tak je jeho opera vytvořena ze starých, ošoupaných pasáží, narychlo
spíchnutých dohromady, aniž se v nich objeví nějaký nový výraz či harmonie…
Druhá potíž, s níž musejí italští operní skladatelé bojovat, je nepřiměřený vliv zpěváků. Dobrý pěvec (myslím tím zpěváky obojího pohlaví) si málokdy nevytvoří
spolek, který ho podporuje, a proto by nebylo od skladatele prozíravé, kdyby mu
nevyhověl. To ho do jisté míry staví do podřízeného postavení, pokud jde o jeho
skladby; znamená to ve skutečnosti, že je v komponování ovlivňován osobou, která
toho ví o hudbě velmi málo a chce jen zazářit při předvádění veškerých triků, jež
si byla schopna vymyslet nebo se jim naučit.
Těžko můžeme tvrdit, že Händel byl bezúhonný, pokud šlo o vytvoření nové opery z narychlo spíchnutých „starých pasáží“ – ve skutečnosti
měl stále po ruce to, pro co existuje hezký termín „arie di bagaglio“ („árie
do zavazadla“, oblíbené kousky zpěváků, které si s sebou vozili), snad ještě víc než jeho samolibé primadony. Druhá potíž byla při této příležitosti
zřejmě zmařena jeho zdánlivým románkem s první sólistkou. Mainwaring
to podává s taktem:
VITTORIA, která byla velmi obdivována jak jako herečka, tak i zpěvačka,
měla v této opeře hlavní roli. Byla to půvabná žena a po nějaký čas se těšila veliké
přízni Jeho Jasnosti. Avšak vinou přirozené nestálosti některých srdcí projevila
tak málo rozumu ve své vypjaté situaci, že přenesla svou přízeň na jinou osobu.
HÄNDELOVO mládí a pohlednost ve spojení s jeho proslulostí a hudebními
schopnostmi udělaly dojem na její srdce.
Vittoria Tarquini, všeobecně známá jako „la Bombace“, byla jednou
z Ferdinandových oblíbených zpěvaček a zdá se nepravděpodobné, že by
se s ní Händel stýkal jinak než profesionálně. Mainwaringovu historku zpochybňuje fakt, že Vittoriino jméno se nevyskytuje na seznamu účinkujících,
otištěném v libretu. Ale tu pověst oživuje dopis, teprve nedávno objevený
Anthonym Hicksem, napsaný roku 1710 manželkou hannoverského kur-
2 Italské roky 1706 –1710
43
fiřta Sofií. Píše se v něm, že Händel byl „pohledný muž a povídá se, že byl
Vittoriiným milencem …“
Účet z 26. února 1708 za opis kantáty naznačuje, že Händel se opět ocitl
v Římě a opět u Ruspoliho. Jeho hlavní zakázkou v tomto období, patrně
ve světle úspěchu Rodriga, bylo zkomponování kusu, který se nejvíce blížil
opeře a který bylo možno v Římě provést. La Resurrezione (Vzkříšení), Händelovo první duchovní oratorium a zároveň nejokázalejší a nejnákladnější
ze všech koncertů, které Ruspoli pořádal, se mělo provozovat na Hod Boží
velikonoční. Ta okázalost měla částečně za cíl získat přízeň papeže Klementa XI., který byl milovníkem oratorií, částečně soutěžit s pašijemi Passione
Alessandra Scarlattiho nebo je doplnit. Provedení Scarlattiho díla stanovil
kardinál Ottoboni na středu velikonočního týdne. Přípravy na markýzovu
efektní podívanou se konaly s velkým předstihem: Händel se ubytoval v paláci nejméně sedm týdnů před tím, aby měl dost času na kompozici a revizi
(což dokládá dirigentská partitura, objevená roku 1960 v Santiniho sbírce6),
a byly mu povoleny tři zkoušky, což byl neobyčejný luxus. První z nich byla
celý týden před Velikonocemi. Durastante měla být první ve skupině pěti
sólistů a provedení se mělo opakovat na druhý den, v Pondělí velikonoční.
Inscenace a výprava měly být rovněž impozantnější než kterákoli podívaná předtím, jak je vidno z následující parafráze7 původních dokumentů:
Scéna se připravovala v Stanzione delle Accademie v prvním patře markýzova paláce, ale jelikož hrozilo, že návštěvníků bude přespříliš, byla přenesena
do hlavního sálu v přízemí. Tam bylo zbudováno „teatro a scalinata“, čtyři
terasovitě uspořádané řady sedadel pro orchestr široké přes 12 metrů, mírně
zatočené směrem k publiku a zvedající se k zadní stěně. Mezi orchestrem
a publikem bylo zábradlí s vyvýšeným pódiem pro „concertini de’ violini“
(koncertního mistra a druhého houslistu) a možná také pro Händela s cembalem. Bylo postaveno dvacet osm stojanů na noty, jejichž pultíky a nohy
měly tvar žlábkovaných rohů hojnosti, polovina ozdobených erbem markýze, polovina erbem jeho manželky, vše provedeno ve zlatém chiaroscuru.
Sedadla pro orchestrální hráče byla také natřena na žluto. Nad proscéniem
byl zavěšen dlouhý karton, sahající od jedné zdi k druhé, ozdobený cheruby, palmami a listovým ornamentem ve žlutém a karmínovém chiaroscuru.
Uprostřed byl medailon s názvem oratoria – čtyřicet šest písmen ve čtyřech
6
Viz R. Ewerhart: „Die Händel-Handschriften“.
Čerpáno z knihy Ursuly Kirkendale: „The Ruspoli Documents on Handel“, která obsahuje přepis účtu tesaře Crespinea Pavoneho, kde jsou rozepsány jednotlivé položky.
7
44
2 Italské roky 1706 –1710
řádkách, každé písmeno asi 18 centimetrů vysoké; písmena byla vystřižena
a podložena průsvitným papírem a zezadu osvětlena sedmdesáti lampičkami. Dekorativní oblouk hýřil karmínovým a žlutým damaškem a sametem,
byl lemován taftovými a sametovými rozetami a jeviště zakrývala taftová
opona ovládaná sedmi dřevěnými kladkami. Celý ten „kostel či sál“, bohatě
vyzdobený červeným a žlutým taftem a zlatě lemovaným sametem, osvětlovalo šestnáct lustrů. Zlatým hřebem dekoratérského umu byl malovaný plátěný
prospekt, čtverec asi 4x4 metry, představující dramatis personae Händelova
oratoria. Uprostřed čtverce byl kulatý rám ve žlutém chiaroscuru; ve čtyřech
rozích byly menší čtverce v podobné barvě, znázorňující Ruspoliho erb.
Uprostřed bylo „al naturale“ namalováno vzkříšení našeho Pána s „glorií“
cherubů a putti, s andělem sedícím u hrobu a zvěstujícím vzkříšení Maří
Magdaleně a Marii Kleofášově, s Janem Evangelistou u hory a démony
řítícími se do propasti.
K doplnění této pastvy pro oči byl zjednán obří orchestr, který z pódia
řídil Corelli. Ze seznamu plateb, přičemž nesmíme zapomenout, že zmínění
hudebníci byli najati navíc k Ruspoliho domácím hudebníkům, můžeme
rekonstruovat skutečné proporce ansámblu: 23 violini (včetně Corelliho),
4 violette, 6 violoni, 6 contrabassi, 1 basová viola, 2 trubky, 1 trombon a 4 hoboje. Určité množství hráčů na violini, violoni a contrabassi u zadních pultíků
se zúčastnilo jenom dvou zkoušek, což naznačuje, že v některých číslech
byla skupina smyčců redukovaná. Corelli byl vyplacen podle samostatné
smlouvy (jeho honorář byl 20 scudi oproti maximálním 4,5 orchestrálních
hráčů) a opisovač Angelini obdržel 30 scudi za opis 300 fogli (2400 stránek),
včetně partitury každého aktu pro Corelliho. V účtech nenajdeme pouze
Händelovo jméno; nemáme žádný doklad o tom, kolik (nebo zda vůbec
něco) dostal za kompozici oratoria, které je vrcholem jeho italského období.
Dílo pojednává o událostech mezi Velkým pátkem a Hodem Božím velikonočním na dvou úrovních. Ve vzrušených recitativech a brilantních (někdy
téměř komických) áriích disputují Lucifer a Anděl o Kristově moci spasit
duše smrtelníků v pekle. Maří Magdalena (zpívala ji Durastante), Marie
Kleofášova a svatý Jan Evangelista bědují nad událostmi na zemi a pak
přecházejí ze sklíčenosti do radostné nálady, když je ohlášeno vzkříšení.
K charakterizaci pasáží souvisejících se smrtí Händel využil nanejvýš
vhodně svých nemalých schopností. Nářek Marie Magdaleny u hrobu začíná
sólem violy da gamba a houslí, k nimž Händel přidává tajuplný zvuk jediné
melodické linie, kterou hrají „tutti flauti e un oboe sordo“ (všechny zobcové
flétny a hoboj s dusítkem). „Simile“ árie svatého Jana o holubici pronásledované jestřábem je largo v rytmu siciliany s flétnou, gambou a teorbou,
2 Italské roky 1706 –1710
45
11 Luciferova árie „O voi dell’Erebo“ z La Resurrezione je ukázkou výrazného,
rozmáchlého Händelova rukopisu z onoho období.
O rok později použil stejnou hudbu (s jiným textem) v opeře Agrippina.
přerušované divokými, dravými stupnicemi celé skupiny smyčců (Händel
možná o tomto nápadu zapochyboval, protože v dirigentské partituře jsou
tyto stupnice vyškrtnuty). Lehká a něžná árie Maří Magdaleny „Ho un non
so che nel cor“, která se okamžitě stala hitem, se znovu objevuje v několika
pozdějších operách a v Anglii se zpívala jako pouliční balada; je to jenom
vokální melodie s doprovodem unisono houslí v oktávě.
Händel dosahuje dojmu pokračujícího dramatu za pomoci té nejjednodušší instrumentace. Janovo líčení východu slunce, jímž začíná druhá část
(po orchestrální Introduzione, která se nachází pouze v dirigentské partituře), je doprovázeno stoupajícím ostinatem pouze pro kontinuo; žalostnou
árii „Quando è parto dell’ affetto“ doprovází sólová viola da gamba, čímž
připomíná árii „Es ist vollbracht“ z Bachových Janových pašijí. Tam, kde
se stýká svět smrtelníků a nesmrtelných, anděl oznamuje zmrtvýchvstání
v recitativu a oslovuje plačící Marii nejlehčí kontinuo árií s taneční koloraturou. Odpovídá mu stejně svižná a téměř euforická árie Maří Magdaleny
46
2 Italské roky 1706 –1710
v proměnlivých metrech. V těchto přechodech je jemnost Händelova dramatického ovládání naprosto bezvadná a jeho zpodobení skutečných lidských
reakcí v protikladu k biblickým formulacím emoci spíše zprostředkovává,
než aby ji pozorovalo a odráželo.
Bohužel se v tomto množství dokumentů o provedení dochovala pouze jedna krátká zmínka ve Valesiově deníku z Neděle velikonoční: „Dnes
večer dával markýz Ruspoli velmi krásné oratorium, které bylo provedeno
v Bonelliho paláci U Svatých apoštolů, kde bylo ve velkém sále zbudováno
pro publikum elegantní divadlo. Bylo přítomno množství urozeného panstva a několik kardinálů.“
Snad jenom jedna maličkost pokazila velkolepost La Resurrezione: po prvním provedení poslal papež Ruspolimu výtku za to, „že předchozího večera
nechal v oratoriu zpívat zpěvačku.“ Při druhém provedení místo Durastante
patrně zpíval jistý „Filippo“, aby se vyhovělo papežově námitce.
Před koncem měsíce Händel opět opustil Ruspoliho domácnost. Účty
za „vrácení židovy postele zapůjčené pro Monsù Endel“ s účtem z Ruspoliho dispensatore za jídlo „per Monsù Endel e Comp:º“ – děsivých 38,75 scudi,
což se ve srovnání s 20 scudi, platem primadony, nebo ročními 10 scudi pro
basistu zdá být opodstatněním historek o Händelově gargantuovské chuti k jídlu. Ale „Comp:º“ může být víc než jeden společník, a je možné, že
Händel hostil celou společnost.
HÄNDEL, který měl mnoho ctností, se neoddával žádné neřesti, která by škodila společnosti. Avšak přirozenost si žádala velké množství potravy k výživě
tak ohromného těla a Händel byl v jejím výběru dosti epikurejský; ale zdá se,
že to byla pouze chuť k jídlu, kterou si dovoloval uspokojit.
(Charles Burney, 1785)
Jeho další zastávkou byla Neapol, kde uvedl v domě vévody z Alvita
kantátu a serenádu Aci, Galatea e Polifemo (oba autografy jsou datovány).
Opět se nenaskytla vhodná příležitost pro celou operu, ačkoli opery byly
v Neapoli povolené a vzkvétaly. Händelovo jednoaktové zpracování mytologického příběhu se v rámci objednávky ke svatební oslavě blížilo opeře co
nejvíc.8 Příběh je totožný s námětem jeho pozdější masky9 Acis and Galatea,
avšak hudba je zcela odlišná – vzácný příklad, kdy Händel znovu nevyužil
8
Mainwaring si příležitost špatně zapamatoval a pokusil se ji přiřadit k jiné, tentokrát
s jistou Donnou Laurou jakožto objednavatelkou.
9 Masque n. maska, anglické dvorské představení, výpravná hra s hudbou a tancem, při
níž se kladl důraz na výtvarnou stránku. (pozn. překl.)
2 Italské roky 1706 –1710
47
již existující materiál. Role Polifema vyžaduje bas velkého rozsahu, který
má v árii „Fra l’ombre e gl’orrori“ skoky přes dvě a půl oktávy od horního
A do spodního D. Hrůznost obrových požadavků ani emocionální odezvy
milenců nejsou podány s takovou citlivostí jako v pozdější masce, ale jednotlivé dramatické momenty nepostrádají velkou krásu, zejména smrt Aciho
a první Galatein nářek „Sforzano a piangere“ s toužebným chromatickým
postupem postaveným proti doprovodu v šesti částech – opravdový teutonsky charakteristický styl. Dramaticky nejpůsobivější jsou tercet „Proverà
lo sdegno“ se všemi třemi postavami pečlivě odlišenými a milostný duet
„Dolce, caro“, přerušovaný popuzeným Polifemovým recitativem. Ačkoli
neexistuje důkaz, že kus byl určen pro jevištní provedení, tato čísla mají
divadelní kvalitu o to pozoruhodnější, že Händel měl před touto zakázkou
málo příležitostí s něčím takovým experimentovat. Jediným skutečným
předchůdcem je Clori, Tirsi e Fileno, nejopernější ze všech kantát, kterou
můžeme datovat do roku 1707.
Händel byl na druhou stranu v té době již zcela obeznámen s pastorální konvencí. Formální náležitosti „Arcadie“, jejímiž členy byli všichni
jeho římští mecenáši, byly vědomě stanoveny na konci předešlého století
v literární akademii Accademia degli Arcadi, v soukromém klubu šlechticů
a umělců, kteří si vytkli za cíl vymanit italskou poezii z komplikovaného,
vyumělkovaného manýrismu a obnovit její prostotu a přirozenost. K jejich
představě Zlatého věku patřilo to, že všichni členové vystupovali jako skupina „pastýřů“, každý pod příslušným pseudonymem: mezi hudebníky byli
Arcimelo (Corelli), Terpando (Alessandro Scarlatti) a Protico (Pasquini).
Schůzky se konaly v „capanne“ a „boschi“ („chýších“ a „lesících“) jednotlivých členů, ve skutečnosti ovšem v jejich palácích a zahradách, a aby se
vyhnuli nepřízni počasí při oslavě Vánoc (což bylo v pastýřském kalendáři
důležité datum) pod širým nebem v zimě, slavnost byla přesunuta na letní
období. V roli „hostitele“ těchto téměř zednářských shromáždění se členové
po roce střídali, a když se Händel v červenci vrátil do Říma, Ruspoli právě
nastoupil po knížeti Giustinianim.
Prvním Händelovým příspěvkem k Ruspoliho Arcadii byla kantáta pro
dva soprány a nástroje Arresta il passo (v účtech identifikovaná podle první
árie, „Fiamma bella“). Zmínka o „il Dio bambin“ v textu vede k předpokladu, že se ve skutečnosti jednalo o vánoční kantátu (kterou je možno srovnat
se známější kantátou Alessandra Scarlattiho Cantata pastorale, zkomponovanou k podobné příležitosti).10
10
Viz U. Kirkendale: „The Ruspoli Documents“.
48
2 Italské roky 1706 –1710
Účty za několik následujících měsíců jsou v souladu s Händelovou „kvótou“ jedné kantáty týdně; bylo opsáno patnáct nových kantát a mezi provedením kantáty Arresta il passo a koncem října (závěrem Ruspoliho letní
sezony) bylo patnáct nedělí. Jednu z nich je možno datovat na 9. září, je to
brilantní „cantata a tre con stromenti Il Tebro“, v níž je sám Ruspoli oslavován pod svým arkadským jménem Olinto. Další dva zpěváci, „Il Tebro“ a „La
Gloria“, opěvují skvělost svého hrdiny a oznamují jeho návrat; v závěrečné
okázalé árii, připomínající Ruspoliho pastorálním přátelům jeho nedávné
(a méně arkadské) vojenské úspěchy při obléhání Ferrary v zájmu papeže,
se ozve zdaleka ne bukolická trubka.
Poněkud nečekaný kus osobního lichocení z téže série představuje kantáta oslavující samotného Händela, složená na zřejmě extempore recitovaný text kardinála Pamphiliho. Pamphiliho verše, jakkoli jsou lichotivé,
nepředstavují tak extrémní chválu, jak naznačuje Mainwaring: „Byl přirovnán k ORFEOVI a veleben nad všechny smrtelníky.“ Poznámka na okraji
stránky, kterou si do svého výtisku Mainwaringova životopisu udělal Händelův libretista Charles Jennens, naznačuje, že po nějakých pětatřiceti letech
Händelovi připadalo přirovnání k Orfeovi k smíchu: „Händel mi řekl, že
slova k Il Trionfo atd. napsal kardinál Pamphili a dodal: ,ten starý blázen!‘
Otázal jsem se, jaký blázen? Proto, že napsal oratorium? Možná mě tedy
nazvete stejně z téhož důvodu!‘ Odvětil ,Také bych vás tak nazval, pokud
byste mi pochleboval tak jako on.‘“
Recitative
Handel, non può mia Musa
Cantare in un instante
Versi che degni sian della tua lira,
Ma sento che in me spira
Sì soave armonia che a’ tuoi concenti
Son costretto cantare in questi accenti:
Mé Múze, Händele, moudro chybí
improvizovat na verš tak libý,
důstojný umění Tvé Múzy.
Však harmonie předá mi brzy
zvuky tak přesvědčivě sladké,
že slova přidávám hned také.
Aria
Puote Orfeo, con dolce suono
Arrestar d’augelli il volo
E fermar di belva il piè,
Si muovèro a un sì bel suono
Tronchi e sassi ancor dal suolo,
Ma giammai cantar li fè
Orfeovy balady hladce
zastavily ukrutné dravce,
i ptáky v letu okouzlil.
Kámen, kmeny s kořeny v zemi
vše dojato lyrou, zvuky těmi,
zpívat je však nenaučil.
49
2 Italské roky 1706 –1710
Recitative
Dunque, maggior d’Orfeo, tu sforzi
al canto,
La mia Musa all’ora che il plettro
appesa avea
A un tronco annoso, e immobile
giacea.
Aria
Ognun canti e all’armonia
Di novello Orfeo si dia
Alla destra il moto, al canto
Voce tal che mai s’udi,
E in sì grata melodia
Tutta gioia l’alma sia:
Ingannado il tempo intanto
Passi lieto e l’ore e il di.
A ty, větší než Orfeus byl,
z mé Múzy nápad vyždímal’s, dík,
dlouho poté, co jsem pověsil
svou němou harfu na hřebík.
Všichni silně pějte,
slavte krásu novou,
nechte své prsty hrát
nový Orfeův nápěv.
Svá srdce rozplesejte
tou melodií sladkou
a čas dnů nechte zrát
šťastně, ne však rázně.
(Přeložil Jaroslav Ženíšek)
Händelovo zhudebnění je přiměřeně neokázalé. Z onoho léta musíme
zmínit ještě účet za dodávku 45 liber „sněhu“ (tj. ledu) pro „Monsù Endel“,
nepochybně k chlazení místního vína.
Dokumenty z Ruspoliho archivu jasně definují systém mecenášství,
v jehož rámci Händel pracoval, informují o podmínkách provozování a uvádějí data několika z každotýdenních kantát (soubor, který svádí k srovnání
s Bachovou praxí, přestože šlo o jiný žánr i účel). Avšak u celé řady úchvatných děl dosud chybí dokumentační kontext, takže není možno provést
úplnou analýzu Händelovy „italianizace“. Sento là che rispetto, Sarei troppo
felice, Se pari è la tua fe a O Numi eterni (La Lucrezia) byly zřejmě populární
kusy, jelikož se nacházejí v mnoha raných opisech; Armida abbandonata
existuje v opisu Bachovou rukou; přesto zanedbávání tohoto výjimečného
repertoáru v koncertní praxi znamená, že moderní posluchač téměř vůbec
nezná větší část Händelovy práce vzniklé v Itálii.
Ještě hanebněji zanedbávány jsou kantáty s kontinuem, které jsou všechny v podstatě zárodkem operní scény. Ještě více než úplně doprovázená díla
jsou zásobárnou hudebních a dramatických myšlenek, z nichž Händel mohl
čerpat a dále je rozvíjet po dalších čtyřicet let. Jeho kompoziční styl se vyvíjel prostřednictvím improvizace a v těchto raných dílech se dají rozpoznat
50
2 Italské roky 1706 –1710
různé fáze jeho rozhodování, analyzovat jeho motivy a dá se na nich zblízka
pozorovat jeho růst k hudební zralosti. Musíme zatím ponechat stranou
otázky, nakolik je zavázán Alessandru Scarlattimu, Stradellovi, Caldarovi,
Gasparinimu a mnoha dalším, o nichž se hovoří jako o skladatelích, kteří
ho ovlivnili, dokud přesněji nezjistíme, s jakou hudbou skutečně přišel
do kontaktu během let strávených v Římě.11
I méně známé Händelovy skladby jsou stejně krásné jako postranní uličky
v takovém městě jako Verona.
(Samuel Butler, Notebooks 1874 –1902)
Od podzimu 1708 halí Händelovo putování opět stín; nenacházíme žádný
záznam o vrácení postele, což by znamenalo konec jeho římského pobytu,
a musíme tedy předpokládat, že opustil Ruspoliho domácnost někdy na podzim. S jistotou víme, že od března následujícího roku, kdy byl provozováním hudby u Ruspoliho pověřen Caldara, byl Händel již u dvora knížete
Ferdinanda. Náš jediný dokumentární zdroj pro následujících osm měsíců
je retrospektivní zmínka v deníku Francesca Mannucciho, že na pohřbu
Francisca Marii Medici, který se konal 15. února 1711, hovořili kníže Ferdinand, skladatel Perti a několik dalších komponistů z florentského dvora
o Händelovi: tématem byly jeho hudební „výpůjčky“, jeho „malizia“ (možná
spíš „nezbednost“ než „zlomyslnost“?) a konkrétněji jeho skladba Il Pianto
di Maria, zkomponovaná roku 1709 „per il Venerdi Santo di Siena“. Existuje pět opisů této skladby pro soprán a smyčce a všechny jsou připisovány
Händelovi; ale jelikož její styl Händelovu stylu neodpovídá a všechny opisy
pocházejí z jediného zdroje, musíme na jeho autorství hledět s podezřením.
Není důvod se domnívat, že Händel nenavštívil Sienu, ale jeho pohyby
nemůžeme doložit až do chvíle, kdy kolem 9. listopadu opustil Florencii,
vybaven doporučujícím dopisem od knížete Ferdinanda knížeti Karlu von
Neuberg v Innsbrucku. Měl tedy v úmyslu zamířit opět nakonec na sever,
ale jeho bezprostředním cílem byly Benátky. V Benátkách byly opery ­podle
Addisona „velikou zábavou… Jejich poezie je většinou tak vysloveně prach­
bídná, jak je hudba výtečná. Náměty jsou začasté čerpány z nějakých slavných činů starých Řeků či Římanů, což je někdy dosti směšné; neboť kdo
to snese poslouchat, jak některý z těch hrdinských starých Římanů piští
ústy nějakého Eunucha,…“ (Remarks on Several Parts of Italy & c., 1705)
11
Většinu materiálu, z nějž si mohl „vypůjčovat“ (z několika oper od Keisera a rovněž
některých od Alessandra Scarlattiho), zbývá ještě identifikovat; viz „Handel Sources Series“,
ed. John Roberts.
2 Italské roky 1706 –1710
51
Kdyby byl Addison navštívil Benátky o nějakých sedm let později, možná
by si byl opravil svůj přísný, byť ne nesympatický názor. Händelova Agrip­
pina, která měla premiéru po Vánocích a potom se dávala nepřetržitě ještě
sedmadvacetkrát – což bylo něco nebývalého – byla černá komedie, pravda, volně čerpající ze staré římské historie, ale zkomponovaná na dovedně
napsané libreto vyšperkované cynismem a ironií: místo „hrdinského starého
Římana“ je zde komický portrét nafoukaného a zamilovaného císaře Claudia, kterého zpívá bas; jediný „pištící Eunuch“ je virtuózní zpěvák v roli
Nerona jakožto ambiciózního mladíčka, nikoli pozdějšího historického
netvora zpitého mocí; jediná tragická a hrdinská postava v té jinak prostopášné společnosti je Ottone, kterého zpívala žena; párek bezskrupulózních
sluhů; svůdná a vnadná Poppea, v jejíž ložnici se za zástěnou v jednu chvíli
skrývají hned tři nápadníci; a nad těmi všemi se tyčí dominantní a amorální
postava Agrippiny12, která věnuje celou jednu scénu plánům na trojí vraždu.
Autorem libreta k Händelově Agrippině byl kardinál Vincenzo Grimani,
Benátčan, který byl krátce předtím jmenován místokrálem neapolským.
Opera se dávala v jeho rodinném divadle Teatro di San Giovanni Criso­
stomo, popisovaném jako „nejkrásnější a nejokázalejší ve městě“; honosilo
se ohromným lustrem s erbem rodiny Grimani, který se spouštěl ze stropu
hodinu před každým představením.13
Jelikož divadlo bylo předtím dlouho zavřené a v téže době byla v provozu
dvě další operní divadla, jedno řízené Gasparinim a druhé Lottim, úspěch
Agrippiny byl o to pozoruhodnější. Mainwaring to líčí následovně:
Publikum bylo tímto představením tak okouzleno, že neznalý člověk,
který by to pozoroval, by si musel myslet, že se všichni pomátli.
Téměř v každé pauze se divadlem rozléhaly výkřiky a volání viva il caro Sassone!
a další projevy nadšení příliš extravagantní, než abychom je zde opakovali. Diváci
byli omráčeni skvělostí a velkolepostí jeho stylu: neboť až dosud nikdy nepoznali
veškeré síly harmonie a modulace tak pevně uspořádané a tak přesvědčivě zkombinované.
Publikum se nemělo dozvědět, že v opeře, které tak aplaudovali pro její
novost, je jenom pět árií, které byly pro ni speciálně zkomponovány. Více než
čtyřicet čísel je založeno na starším materiálu od úvodních taktů předehry14
(převzaté z duchovní kantáty Donna che in ciel, patrně zkomponované tři
12
V této roli se střídaly Margarita Durastante a Elena Croce.
Dnes je na tomto místě Teatro Malibran.
14 Mainwaring tvrdí, že „první dvě věty z HÄNDELOVY sedmé suity v 1. díle jeho [cembalových] lekcí byly původně předehrou k jeho slavné opeře AGRIPPINA.
13
52
2 Italské roky 1706 –1710
roky předtím k oslavě záchrany Říma před zemětřesením) až po závěrečnou árii Junony, která sestoupí, aby požehnala jedinému šťastnému páru,
kterého libretista nechal vyváznout z intrik (směs témat z Rodriga a kantáty
pro Ruspoliho).
Všechny výpůjčky nebyly z vlastní Händelovy hudby; některé jsou z Keisera; a jeden zvláště křiklavý příklad si vysloužil roku 1722 od Matthesona
ostrou reakci, což byla první veřejná zmínka o Händelových výpůjčkách.
V opeře Porsenna, kterou jsem složil a která zde byla před 20 roky uvedena
[ve skutečnosti roku 1704] a doprovázena Händelem za mého řízení, se nachází jedna árie, jejíž text začíná těmito slovy: Diese Wangen will ich küssen (Tyto tváře chtěl
bych líbat). Je možné, že ta melodie nepřipadala Händelovi nepřijatelná: neboť ji
použil nejen ve své Agrippině, která byla uvedena v Itálii, ale i v další, nové opeře,
nedávno provedené v Anglii a pojednávající o Muciu Scaevolovi, a to téměř notu
od noty. (Critica Musica, Vol. 1)
Odhlédneme-li od Matthesonovy pochopitelné podrážděnosti, náš postoj
k Händelovým výpůjčkám může být pozitivnější, zejména během toho
období, kdy v opeře teprve takříkajíc roztahoval křídla. Můžeme analyzovat změny, které prováděl u svých vlastních skladeb: například si vypůjčil
díl A nějaké árie, ale doplnil ji novým dílem B, aby posílil (nebo někdy též
oslabil) napětí a kontrast mezi oběma díly; a můžeme pozorovat podobný
proces, obvykle obsahující zjednodušení opakovaného rytmu nebo předvídatelné práce s pasáží, ve změnách provedených v ritornelech, když přecházejí z jednoho kusu do druhého.
Jiný přístup je tázat se, proč si ze všech dostupných hudebních zdrojů
Händel vybral k opětovnému použití právě tuto árii, tento ritornel a ne nějaké jiné? Sledovat jemnosti jeho selektivního postupu je cesta k porozumění
vhledu do typů psychologické souhry obsažené v základní operní látce,
který Händel získal. Agrippina je první naprosto úspěšný důkaz této geniální schopnosti; je to spíš resumé Händelovy italské kompoziční činnosti
než její vrchol.
Téměř stejně velké jako Händelovy hudební úspěchy v Benátkách byly
jeho společenské výboje. Podle Mainwaringa „Byl první, koho poznali
na maškarním plese, když hrál v masce na cembalo. Byl u toho ­SCARLATTI,
a ten prohlásil, že to nemůže být nikdo jiný než ten slavný Sas, nebo ďábel.“
Mezi zahraničními diplomaty, na které Agrippina udělala takový dojem, byli
baron Kielmansegge, nejvyšší štolba hannoverského kurfiřta, a britský velvyslanec Charles Montagu, hrabě z Manchesteru. Jakmile zjistili, že Händel
má namířeno do Innsbrucku, oba ho okamžitě také pozvali, každý ke svému
2 Italské roky 1706 –1710
53
dvoru. Hannoverské pozvání podporoval kníže Ernst, kurfiřtův mladší bratr,
který prý byl na všech představeních Agrippiny; anglickou stranu zastupoval Joseph Smith, bankéř a mecenáš Canaletta, který byl několik let usazen
v Benátkách (a kterého později Händel využíval jako italský kontakt).
Händel se těmi nabídkami zabýval postupně a musíme právem předpokládat, že jeho hodnocení dvorů, které navštívil, spočívalo v jejich potenciálu pro operu. Innsbruck bylo první město německé jazykové oblasti,
které mělo stálou operní společnost, avšak v roce 1710 tam byla hudba
v úpadku. Neznáme datum Händelova příjezdu, ale z dopisu, který kníže
Karl v Innsbrucku poslal Ferdinandovi de Medici, víme, že Händel odjel
z města 9. března 1710.
Hannover byl mnohem slibnější. Měl skvělé operní divadlo (Opernhaus)
proslulé svou jevištní technikou i efekty. Agostino Steffani, který tam napsal
nejméně osm italských oper, než se vydal nejprve na diplomatickou dráhu
(v Düsseldorfu) a později na církevní, Händela vřele přivítal. Je možné, že
ti dva se seznámili v Římě, kde Steffani pracoval v letech 1708 a 1709 jako
diplomat. Hawkins zaznamenává Händelovy vzpomínky na toto období
skladatelovými vlastními slovy:
Když jsem poprvé dorazil do Hannoveru, byl jsem mladík ještě ne dvacetiletý; byl jsem obeznámen se zásluhami Steffaniho a on také slyšel o mně, že
trochu rozumím hudbě a že když natáhnu ruce a roztáhnu prsty, docela slušně hraji
na varhany; přijal mě s velkou laskavostí a při nejbližší příležitosti mě představil
kněžně Sophii15 a kurfiřtovu synovi, přičemž se zmínil, že o mně může s potěšením tvrdit, že jsem v hudbě virtuos; dal mi pokyny, jak se mám během pobytu
v Hannoveru chovat a jak mám vystupovat; a jelikož byl odvolán z města, aby se
věnoval záležitostem veřejného zájmu, zanechal mi přízeň a patronaci, jíž se sám
po mnoho let těšil.
Mainwaring pokračuje v líčení, jak baron Kielmansegge doporučil Händela kurfiřtovi, který mu „okamžitě nabídl penzi 1500 korun ročně, jako
podnět, aby u dvora zůstal“. Händel baronovi vysvětlil, že takový post by
mu bránil ve volném cestování (zmínil se o svém slibu, že navštíví falckého
kurfiřta v Düsseldorfu), a za pomoci Kielmanseggeho jako prostředníka
bylo dohodnuto, že „bude mít povolení být nepřítomen dvanáct měsíců
či déle, pokud si bude přát; a smí odjet, kam mu bude libo“. Za takovýchto příznivých podmínek byl pětadvacetiletý Händel 16. června jmenován
Kappelmeisterem a téměř okamžitě z Hannoveru odjel. Přes Halle zamířil
k mnohem skvělejšímu dvoru v Düsseldorfu. Mainwaring píše:
15
Kurfiřtova matka.
54
2 Italské roky 1706 –1710
Za svou první a nejdůležitější povinnost považoval návštěvu matky v Halle. Ačkoli její nadmíru vysoký věk a úplná slepota slibovaly jen melancholické
střetnutí, o to více považoval splnění této povinnosti za nutné. Když byl složil
poklonu svým příbuzným a přátelům (mezi nimiž ovšem nezapomněl na svého
starého učitele ZACKAWA), vydal se na cestu do DÜSSELDORFU. Falcký kurfiřt byl nemálo potěšen, že Händel splnil svůj slib, avšak velmi ho zklamalo, když
se dozvěděl, že má již závazky jinde. Před odjezdem Händelovi daroval krásnou
dezertní soupravu z tepaného stříbra, a to způsobem, který ještě zvyšoval její cenu.
Dopisy kurfiřtovy manželky bratrovi, korunnímu princi toskánskému,
se zmiňují o tom, jak virtuózně hrál Händel na cembalo během těch měsíců
v Düsseldorfu, a o jeho radě, aby cembalo pro hraběte zakoupili ve Florencii.
Ale Händel byl netrpělivý, protože se chystal navštívit Anglii, kde (jak píše
Burney) „se již projevila vášeň pro dramatickou hudbu v několika neobratných pokusech o operu“, a to ho lákalo. Přes Holandsko se vydal na cestu
a nastoupil na loď, na svou první plavbu po moři.
349
R EJSTŘ ÍK
Accademia degli Arcadi 47
Addison, John 29
Addison, Joseph 35, 50n, 58–60, 64, 67,
111, 113
— Poznámky o několika částech Itálie
(Remarks on Several Parts of Italy)
35, 50
— Rosamond 59, 111n
Affekt 59, 182
Aix-la-Chapelle (Cáchy) 148
— smlouva z Cách 226
Akademie staré hudby (Academy of
Ancient Music, The) 108, 169, 174,
253, 264, 299
Albemarle, hrabě 99
Albert, princ 278
Alberti, Johann 21
Albinoni, Tomaso Giovanni 171
Alcock, John 99
Alvito, vévoda 46, 315
Alžběta II., královna 249
Amadei, Filippo 89, 318
Amelia, princezna 233
Americká händelovská společnost
(­American Handel Society) 301, 305
Amsterdam 29
Andreoni 175
Andrews 67, 316
Angelini (kopista) 40, 44
anglická opera 54, 56–59, 62, 67, 110–113,
149, 151n, 203, 209, 225, 277n, 299–301,
306
angličtí pěvci 56, 58n, 62, 110, 127, 156,
166, 196, 222, 271
anglikánský pohřební obřad 181
Anne, princezna 94, 109n, 126, 127, 319, 323
Anna, královna 55, 71, 110, 126, 316
Anniballi, Domenico 144
Apollo 34, 159–161, 191, 243, 285, 315
Arbuthnot, Dr. John 69n, 77, 79, 98, 194
— Platit ďáblu u sv. Jakuba (Devil to Pay
at St. James, The) 98
Argyll, vévoda 166
Ariosti, Attilio 21, 26, 86, 90n, 308, 312
— Coriolano 92
Ariosto, Ludovico 92, 115
Arne, Michael 187, 266
Arne, Thomas (junior) 57, 110–113,
135, 151, 162, 187, 190n, 210, 225, 312
— Alfred 121
— Comus 147, 212n
— Láska na vsi (Love in a Village) 225
— Opera oper (Opera of Operas, The) 111
— Paridův soud (Judgment of Paris, The)
200
Arne, Thomas (senior) 109n, 112
Arneová, Cecilia 141, 193, 210
Arnold, Samuel 250n, 260, 264–266,
270, 272n., 285
— Arsace (pasticcio) 105, 154
— Songs of Handel Compleat, The 265
— Všemohoucnost (pasticcio) 251
— Vykoupení (pasticcio) 251
Ashford 130
Ashley, Charles 271
Ashly 256
Augusta, princezna z Walesu 141, 249,
324
Augustus, saský vévoda 16
Avison, Charles 252, 297
— Esej o hudebním výrazu (Essay on Musical
Expression) 252n
— Odpověď autorovi poznámek k Eseji
o hudebním výrazu (Reply to the Author
of Remarks …) 253
Avolio, Christina Maria 187, 189, 192, 196
Aylesford, hrabě 164, 250
aylefordský svazek 34
350
Rejstřík
Babell, William 62
Backhaus, Wilhelm 292
Bach, C. P. E. 267
Bach, Johann Sebastian 9, 28, 49, 74, 83,
103, 238, 243, 291, 295, 299, 304
— Braniborské koncerty 171
— Goldbergovy variace 172
— Janovy pašije 45
— kantáta č. 106 220
— Matoušovy pašije 231
Bach, Wilhelm Friedemann 103
Bachová, Anna Magdalena 74
Baker, C. H. Collins a Muriel
— The Life and Circumstances
of James ­Brydges 80
Baker, John 187
— deník 243
balada 45, 196, 225
Balfour, A. J. 282n
Barnes (Barn-Elms) 67
Barrett-Lennard, Henry 251
Bartelman, James 284
Bartlett, Clifford 302
— King’s Music editions 302
Bartoldi 103
Baselt, Bernd 34, 172
Bateova sbírka 303
Bates, Joah 253, 256, 260, 263, 266
Bath 205, 236, 241, 244, 332
„Batt“ (Oswald Barrett) 295
Beard, John 133, 141, 166, 196, 203,
205, 207, 213, 236, 239, 323
Bedford, vévoda 86, 115
Beecham, sir Thomas 292
Beethoven, Ludwig van 9, 269n, 309
— Die Weihe des Hause (K posvěcení domu)
269
— Žebrácká opera 100, 105, 151, 153
Bellucci, Antonio 77
Benátky 50, 102
— Ospedali 230
— Teatro Malibran 51
— Teatro di San Giovanni Crisostomo
51
Berlín 16, 21n, 24, 26, 97, 267, 287, 290
Berlioz, Hector 276
Bernacchi, Antonio Maria 103n, 106
Bernardi, Francesco, viz Senesino
Berselli, Matteo 83, 85, 88
Bertolli, Francesca 112, 122
Bethlehem (Pennsylvania) 276
bible 25, 46, 77, 152, 163, 165, 167, 168,
180, 182, 183, 185, 224, 302, 309
Bingley, Robert Benson, lord 75, 81,
102
Binitz, Herr von 36
Birchall, Robert 264
Birkis, Sigurdur 292
Birmingham 266, 291
— Barber Institute 291
bitva u Cullodenu 217
Blainville, Monsieur de
— Travels through Holland 37
Blathwayte (Blaithwaite), plukovník
John 81
Blenheim Palace 55
Blow, John 225
— Óda na svatou Cecilii, Begin the Song
(Začněte píseň) 225
Bolingbroke, Henry St John 119
Bologna 106, 234, 320
Boltonová, vévodkyně 75
Bonet, Friedrich 74
Boniventi, Giuseppe 32
Bononcini, Giovanni 21n, 26, 86n,
89–91, 108, 150, 261, 300, 308
— Astarto 89, 317
— Astianatte 97
— Camilla 57, 73, 97, 102
— Erminia 92
— Griselda 312
— Muzio Scaevola 89, 318
Bordoni, Faustina viz Faustina Borosini,
Francesco
Borosini, tenorista 94, 319
Boschi, Giuseppe 68, 83, 108, 111
Boston 276n
— Bostonská filharmonie 277
— Boylston Hall 277
— Händelovská a Haydnovská společnost 277
Boswell, James 259
Boult, Adrian 285
Boyce, William 121, 283
— Peleus and Thetis 121
Boyle, Richard 70
Rejstřík
Boyleová, Grace 205
Brade, William 16
Braunschweig 31
Breuning, Gerhard von 270
Bridge, Richard 230
Bristol 198, 241, 250
Bristolová, lady 124
Britská knihovna 34, 234, 245, 250
— Královská hudební knihovna 249
Britton, Thomas 65n
Bromfield, William 238, 332
Brooke, lord 178
Broschi, Carlo 130, viz Farinelli 102,
115, 130–138, 144n, 147n, 154, 221, 323
Broschi, Riccardo 132
— Artaserse 132
Brosses, Charles de 37
Broughton, rev. Thomas 205
— Hercules (libreto) 205
Brownová, lady Margaret Cecil 208,
210, 329
Brown, sir Robert 139, 208
Brydges, Henry 77
Brydges, James 75, 80, 299, 317
burleska 100n, 151, 153
Burlington, Richard Boyle, hrabě 40, 69,
70, 72, 77, 81, 85n, 115n, 135, 164, 166
Burlington House 69, 70, 73, 78, 316n
Burlingtonová, Juliana, hraběnka 70
Burney, Charles 10, 54, 109, 114n, 129,
137, 186n, 212, 217, 239n, 244, 249n,
255–261, 265n, 327
— deníky (nevydané) 260n
— Historie 260
— k Addisonově Rosamond 111n
— k Händelovým dílům
Alcina 136n
Ariodante 134
Atalanta 143
Berenice 147
concerti grossi (op. 6) 171
Deidamia 176
Esther 109n, 135
Faramondo 157
Floridante 89
kantáty 30
Lucius Verius 222
Mesiáš 181, 183, 232n
351
Orlando 114n
Parnasso in Festa 175
Partenope 105
Poro 107
Radamisto 87
Samson 239
„Sion now her head shall raise“
(Esther, rev.) 240
Siroe 99
Teseo 68
Theodora 232
Triové sonáty 25
varhanní koncerty 135, 239
Zadok the Priest (Kněz Sádok) 99
— k „podřadným áriím“ 176
—ke Dragon of Wantley, The
(Drak z Wantley) 154
— ke Královské hudební společnosti 167
— o Andreonim 175
— o Bononcinim 89
— o Cuzzoniové 90, 234
— o Dubourgovi 192
— o Farinellim 130 – 133, 147
— o Faustině 95
— o Gluckovi 213
— o Guadagnim 233
— o Gustavu Waltzovi 134
— o Händelově apetitu 46, 139
— o Händelově finanční situaci (1738)
157n
— o Händelově „modernismu“ 144
— o Händelově názoru na Frasi 211
— o Händelově názoru na Glucka 213
— o Händelově názoru na Maurice
Greenea 121
— o Händelově paruce 217
— o Händelově povaze 9, 46, 54, 120,
153
— o Händelově smrti 244
— o Händelově smyslu pro humor 11
— o Händelově ústupu z veřejného života 216
— o Händelových nepřátelích 208
— o Händelových pozdějších operách
113n
— o Händelových výdělcích na oratoriu
158
— o lordu Chesterfieldovi 212
352
Rejstřík
— o Montagnanaovi
— o Monze 176
— o Susanně Cibberové 191
— o Thomasu Loewem 196
— o vzpomínkové slavnosti (1791) 265n
— Zpráva (An Account)… 255, 260
Burrows, Donald 11, 141, 299–302
— „Händel a Alexander’s Feast“ 139,
141, 146, 165
Busby, Thomas 194, 265
Butler, Samuel 50, 80, 246, 277, 282n
— Alpy a svatyně 283
— Narcis 283
— Odysseus 283
— Zápisníky 50, 80, 246, 277, 282n
Butt, John 308, 311
Buttová, Clara 292
Buxtehude, Dietrich 28, 182
Byrom, John 89, 228
— Epigram … 89
Caffarelli 154
Cairns, David (ed.)
— Berlioz Memoirs 276
Caldara, Antonio 40, 50, 312
Cambridge 121, 141, 181, 238, 241, 249,
251, 285n, 290, 301, 304
Camilla 57, 73, 97, 102
— Prolog 102
Canaletto 53, 102
Cannons 75–80, 85, 102, 110, 130, 152,
280, 299, 310, 317
— kapela 77
Capell, Richard 289
Carestini, Giovanni 106, 123n, 133n,
136, 142
Carey, Henry 94, 110, 113, 225
— libreto k The Dragon of Wantley (Drak
z Wantley) 153
Carissimi, Giacomo 40
Carlisle, lord 116
Caroline, princezna 94, 98, 156, 319
Carpani, Giuseppe 263
Carterová, Elizabeth 210, 219
Caruso, Enrico 292
Castrucci, Pietro 86, 97, 115, 129, 187
Castrucci, Prospero 86, 115
Cator, Joseph 265
Cavalli, Francesco
— Veremonda 58
Cavendish, William 179
Cibber, Colley
— Apology for His Life 145, 149–151
Cibberová, Susanna Maria 99, 190–
193, 203, 205, 207n, 210, 213, 294, 327
Clayton, Thomas
— Arsinoe, královna kyperská 56
— Rosamond 59
Cliveová, Catherine 203, 324
Cluer, John 91, 94, 264
Cobhamová, lady 203
Coke, Gerald 11
— händelovská sbírka 11, 179, 310
Coke, vicekancléř
— divadelní doklady 82
Colman, Francis 68, 106n, 109n, 115, 124
Colonna, kardinál 37, 103
Comptonová, lady Elizabeth 133
Congreve, William 57, 68, 113
— Paridův soud 200
— Semelé 200
Conradi, Johann 31
Conti, Gioacchino („Giziello“) 142–144,
148
Contre Temps; or, Rival Queans, The (Trapná
příhoda; neboli Sou­peřící dračice) 98
Conway, Henry 178
Conway, lord 178
Cooper, Barry, „Keyboard Sources
in Hereford“ 285
Coote, Thomas 128
Coram, Thomas 229
— nadace 229n, 233, 242, 310
Cor[r]eggio, Antonio 244
Corelli, Arcangelo 37–39, 44, 47, 170n, 241
— concerti grossi op. 6 171
— houslové sonáty 37, 171
Costa, sir Michael 278, 281, 284
Covent Garden, divadlo 118, 129n, 137,
145, 153, 166, 174, 196, 198, 203, 205,
209, 212, 219, 231, 240, 244, 268n, 271,
291n, 305, 313, 321, 323–325, 328,
330–335
Cowen, sir Frederic 281
Cowper, William 115, 130, 261n
— Task, The (Úkol) 12, 262
Rejstřík
Coxe, William 21, 239
— Anecdotes 21, 73, 239
Cramer, Beale & Co., 274
Cramer, Wilhelm 258
Critical Discourse upon Operas in England,
A (Kritické pojednání o operách
v Anglii) 57
Croce, Elena 51
Croft, William 71
— pohřební obřad 246
Crotch, William 249, 284n
Crystal Palace, London 278
Cumberland, vévoda z 212, 218
Curtis, Alan 307
Cuzzoniová, Francesca 85–87, 90–92,
94–98, 102, 111, 115, 124, 130, 138,
148, 175, 221, 234, 304, 318
da capo aria 58n, 79, 115
Dampier, Thomas 178
Davisová 211
Dean, Winton 11, 108, 114, 202, 225,
231, 241, 287
— Dramatic Oratorios 163, 202, 225
— „Recovery of Handel’s operas, The“
287
Defesch, William
— ]udith 127
Defoe, Daniel 55, 77
Delanyová, Mary 66, 202–204, 222, 235n,
240, 250n, 262, 328
— Autobiography and Correspondence
of Mary 66
— Ztracený ráj (libreto) 251, 328
Delany, rev. Patrick 192, 202n
Delawar, hrabě 115
Delharmes 143
Denner, Balthasar 244
Dennis, John
— Essay on the Opera 59
Dent, Edward J. 204, 282n, 290
Derby 216, 330
Dettingen 202, 266, 281
— vítězství u 201, 226, 328
Deutsch, Otto Erich 157, 301
— Handel: a Documentary Biography 11
Dickens, Charles 245n
Dolmetsch, Arnold 285, 287
353
Donellanová, Anne 128
Dorris, George
— Paolo Rolli and the Italian Circle 112,
119
Downes, John
— Roscius Anglicanus 57
Dragon of Wantley, The (Drak z Wantley)153
Drážďany 83, 85, 307, 310, 317
Dreyhaupt, Johann Christoph von 25
Droghierinaová, Signora („Chimenti“)
144
Drummond 162
Drury Lane, královské divadlo 56, 61,
118, 153, 210, 284, 317n, 324, 329
Drusike 33
Dryden, John 152, 173, 182, 251, 253, 297
— Alexandrova slavnost 145
— Óda ke dni svaté Cecilie 139, 184, 189,
297, 326
Dublin 141, 179, 181, 183, 186, 187–
196, 199, 276, 311, 327n
— Abbey Street 187n
— Akademie hudby 174
— divadlo ve Smock-Alley 190, 193
— dobročinná nemocnice 191n
— hudební sál ve Fishamble Street
187–192, 327
— katedrála svatého Patricka 187, 189
— Mercerův špitál 187, 191n
— Společnost na pomoc vězněným
191n
Dubourg, Matthew 141, 144, 187, 189,
192, 197
Durastante, Margarita 41, 43n, 46, 51, 61,
83, 85, 123n, 318
Düsseldorf 53n, 66, 315, 317
Ebner, Wolfgang 21
Eccles, John 57
— Semelé 200
Edgware 75
Edinburgh
— edinburská hudební společnost (Edinburgh Musical Society) 241, 332
— edinburský hudební festival
(­Edinburgh Musical Festival) 271
Egmont, hrabě 116, 139, 166
— deník 142, 158, 178, 325
354
Elbing 152
Elssler, Johann 269
Emerson, Ralph Waldo 278
Erard 141
Erba, Dionigi
— Magnificat 165
Ever Ready Band 294
Ewerhart, R.
— „Die Händel-Handschriften …“
Exton Hall 212
Rejstřík
43
Fabri, Annibale Pio 103–105
Fabrice 89n, 92
Falmouth Opera Singers, The 286
Farinelli (Carlo Broschi) 102, 115,
­130–135, 137n, 144n, 147n, 154, 221,
323
Farncombe, Charles 291
Faustina (Faustina Bordoni) 86, 95–99,
111, 304, 319
Feind, Barthold
— Deutsche Gedichte 31
Ferrara, obléhání 48
Festing, Michael 121, 135, 171, 283
Feustking, Friedrich Christian
— Der in Kronen erlangte Gückwechsel,
oder: Almira, Königen von Kastilien 32
— Der Wegen der „Almira“ Abgestriegelte
Hostilius (1705) 33
— Die durch Blut und Mord erlangte Liebe,
oder: Nero 33
Fielding, Joseph
— History of Amelia, The 160, 222
— Tragedy of Tragedies, The 111
Filharmonická společnost 109, 272
Filip V., španělský král 147
„Filippo“ 46
Fiquet du Bocage, Anne-Marie 223
Fiske, Roger
— English Theatre Music 111
Fitzgerald, Edward 165, 217, 249, 279
Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge
181, 238, 249, 251
— náčrty fugy „Amen“ k Mesiáši 181
— náčrty k Jeftě 236–238
Flagstadová, Kirsten 292
Florencie 36n, 41, 50, 54, 68, 106, 201,
314n
— divadlo na via del Cocomero 41
— palác Pitti 41
Flower, sir Newman 250, 290
— sbírka 164, 250
Foundling Hospital 229n, 233, 242, 310
— kaple 233, 229n
— varhany 230
Fountayne, rev. J. 161n
Fourgeroux, Pierre-Jacques 86, 242
— „Voiage d’Angleterre“ 86
Fowke, Joseph 262n
Francesina, La (Elisabeth Duparc) 156,
167, 203, 205, 207, 213
Franck, Johann Wolfgang 31
Frasiová, Giulia 211, 222, 236, 334
Frederick, Charles 178, 226–228
Fredericková, Cassandra 240, 334
Frederik, princ z Walesu 124, 126n,
217, 324
— účty z domácnosti 126n
Freeman, William 230
Friedrich, pruský princ (Bedřich Pruský)
152
Fritz, Gaspard 178
— čtyřvěté sonáty, op. 1 178
Froberger, Johann 21
Fuller, David
— „Two Ornamented Organ Concertos“
285
Gainsborough, hrabě 212, 329
Galliová 226, 236
Galliard, Johann Ernst 67
Galuppi, Baldassare 186
— Alessandro in Persia 186
— Penelope 189
Gardiner, John Eliot 308
Garrick, David 191, 193
Gasparini, Francesco 50n, 94
Gates, Bernard 108n, 133, 205, 242
Gay, John 69n, 78n, 91
— Žebrácká opera 100, 129
Gdaňsk 152
Geminiani, Francesco 72, 170, 187, 241
— concerti grossi 170n
— úpravy Corelliho houslových sonát
170n
generální stávka (1926) 282
Rejstřík
Gervinus, Gottfried 273
Giardini, Felice de 262
Gibbons, Orlando 155
Gibbs, James 77
Gibson, Dr., londýnský biskup 110
Giocatore, Il 144n
Giordani, Tommaso 187
Gismondiová, Celeste 111, 114, 122, 124
Giustiniani, princ 47,
Gloucester 241, 266
Gluck, Christoph Willibald von 212n, 270
— Caduta de’ Giganti, La (Pád Gigantů)
212
Glyndebourne 305n
God Rot Tunbridge Wells! 299
Godolphinová, hraběnka 75
Goethe, Johann Wolfgang von 267
Goldoni, Carlo
— Paměti 58
Goodwill 121
Goosens, Eugene 292
Gopsall 164, 230
Gordon 92
Göttingen 287–289, 302, 306n
Goupy, Joseph 177
Grant, K. S.
— Dr Burney as Critic and Historian
of Music 260
Granville, Bernard 128, 174, 235, 244,
250, 334
Granvilleová, Harriet 262
Granvilleová, Mary, viz Delanyová, Mary
Graupner, Gottlieb 277
Graves, Richard 182
Gray, Thomas 142
Greber, Jakob
— Loves of Ergasto, The 57
Green, Samuel 256
Greene, Maurice 121, 156
granátnická garda 95
Grétry, André
— Essai sur la musique 274
Greville, Charles 278
Grimani, kardinál Vincenzo 51
Grove, George 281, 284
Guadagni, Gaetano 233, 308, 331
Guernsey, lord 163, 201, 214, 325
Guizzardi 85
355
Haarlem 175, 234, 326, 331
Habermann, Franz 236, 238
Hagen, Oskar 287, 289, 291
Hall, rev. Robert 279
Halle 15–17, 20, 23–26, 30, 53n, 73, 75,
80, 83, 95, 103, 173, 287, 290, 296, 301,
311, 313
— festival 289–291, 306
— Händelův dům 304
— katedrála 24n
— Liebfrauenkirche 15–17, 313
— univerzita 23n, 143
Hallische Händel-Ausgabe (HHA)
301n, 311n
Hamburk 314n, 320, 22, 27–34, 36, 74,
92, 103, 137, 144, 249, 267, 291
— Opera 26, 28, 31–34, 92
— Státní knihovna 250
Hamilton, Newburgh 216, 334
— Alexandrova slavnost (libreto) 139, 141,
183
— Příležitostné oratorium (libreto) 215n
— Samson (libreto) 183–185, 200
— Semelé (libreto) 200
Hamiltonová, Mary 259
— deník 259
Hammond’s Sauce Works Band 294
Hampe, Michael 307
Hampshire Record Office 310
Händel, Georg (otec) 15–17
Händel, Georg Friedrich
(díla viz samostatný rejstřík)
— autorské právo 170, 241
— Bank of England, účty 148, 222, 302
— doktorát 121, 322
— dům (Lower Brook Street) 93n, 128,
139, 157, 213, 243, 249, 251, 310, 318,
330, 335
— hra na klávesové nástroje 38, 66,
70n, 94, 128, 135n, 148, 153, 170, 175,
183, 187, 204, 233, 236, 239, 244, 314,
319, 323, 326n, 332
— investice 73, 107, 110, 204, 249, 316
— kompoziční technika 9n, 50n, 171,
181–183, 297, 302
— luteránství 16, 24, 40, 94, 155
— opera seria 9, 58n, 80, 86, 108, 144,
150, 152, 156, 176, 220, 265
356
Rejstřík
— opery, všeobecně 10, 29, 45, 52–54,
55, 59, 65, 67n, 72–74, 80–83, 85n,
89, 91, 94, 99, 101–103, 105n, 110n,
113–120, 124–127, 129n, 134, 137n,
141, 144–155, 170, 175n, 178, 182,
189, 195n, 203, 209, 222–225, 242,
251, 260, 266, 279, 286n, 291n, 294,
299–312, 313
— rukopisy 9–11, 20n, 25, 30n, 35, 40,
45, 79n, 109, 114, 133n, 156, 163n, 170,
183n, 227, 231, 236n, 241n, 245, 249–
251, 260, 265, 274, 276, 302, 310, 328
— slepota 236–239, 331
— výpůjčky (hudební) 9n, 21, 32n, 41,
50, 52, 68, 74, 108n, 164n, 172, 182,
185, 199, 213n, 221, 225, 236, 241n,
249, 282n, 296, 300, 310
— zdraví 11, 119, 137, 146–149, 152n,
189, 200n, 212n, 234, 236, 238, 240,
243, 298, 304, 324, 328n, 333n
Händel, Karl (nevlastní bratr) 18, 122
Händel, Valentin (dědeček) 16
Händelová, Dorothea (matka) 21, 24,
29, 36, 41, 54, 103, 320
— kázání na pohřbu 107n
— náhrobní kámen 122
Händelova neteř (Johanna Friederika
Michaelsenová) 143, 323, 331
Händelovská společnost (anglická)
282, 292
händelovské festivaly 241, 266, 270n,
276, 278n, 281–285, 288–291, 302,
305–307, 311
Händelovský institut (Handel Institute,
The) 301n
Händelovy, Dorothea a Johanna (­sestry)
17
Händel-Gesellschaft (Německá händelovská společnost) 265, 273
Handel Opera Society 291
Handl, Jakob
— Ecce quomodo moritur justus 155
Hankey, sir Thomas 233
Hanmer, lady Catherine 128
Hanmer, sir Thomas 128
Hannover 31, 53, 56, 60, 66, 71n, 95,
103, 274, 277, 299, 315n, 318, 320, 328
— operní divadlo 31, 53
hannoverský kurfiřt (Ernst August) 42,
52n, 65, 107 ?, 120, 136, 154, 201, 212
Hannover, dynastie 67, 72
Hannover, kníže z (Ernst) 53
Harley, Robert, hrabě z Oxfordu 55
Harmony in an Uproar (Harmonie naruby)
125, 253
Harris, James 10, 115, 146, 174, 225,
234, 251, 252, 329, 331, 334
— Concerning Music, Painting and Poetry
252
Harris, John 70
— The Palladians 70
Harris, rev. William 213
Harrison & Co. (vydavatelé) 265
Harrisovi, rodina 301
Harrisová, Ellen 111, 302
— Handel and the Pastoral Tradition 111
Harrisová, manželka Thomase 213
Hasse, Johann Adolf 95, 105, 123, 132,
261, 312
— Artaserse 132, 134
— Cajo Fabricio (pasticcio) 123
— Ormisda (pasticcio) 105, 320
— Siroe 144
Hauptmann, Moritz 273, 284
Hawkins, sir John 10, 71n, 113, 122, 154,
173, 232, 238, 316
Hawkins o:
— Händelově depresi 130
—Händelově Rinaldovi 62, 65
— Händelově slepotě 238
—Händelově Vodní hudbě 72
— Händelovi a Steffanim 53
— Händelových operách 113n
— Händelových rysech 113, 238, 243n
— Händelových varhanních koncertech
136
— lordu Burlingtonovi 70
— Thomasu Brittonovi 65n
Hay 258
Haydn, Joseph 121, 128, 217, 263, 268,
269, 272, 277, 304
— Stvoření 204, 269, 272
— Ritorno di Tobia, Il 268
Hayes, William
— Poznámky k eseji p. Avisona o hudebním
výrazu 252, 297
Rejstřík
Haym, Nicola 57, 66, 67, 70, 86, 102
— Camilla 57
Hayman, Francis 160
Haymarket, Královnino divadlo
(Queen’s Theatre) 57, 61, 65, 68, 313,
315n
Haymarket, Královo divadlo (King’s
Theatre) 62n, 64–66, 72, 85n, 90,
97n, 108n, 126n, 132, 134n, 144,
147, 154, 158, 162, 165, 175, 186,
201n, 204n, 209, 212, 221, 242, 313,
­316–330, 332
Hearne, Dr. Thomas 120, 122
Heidegger, John James [Johann Jacob]
61, 66, 70, 72, 75, 77, 81, 98, 102, 115,
117, 123, 128, 150, 154, 156, 158, 162,
165, 167, 320
Herbage, Julian 285
Hertfordová, lady 196
Hervey, lord 117, 126, 127, 138
Hesse, J. A. 161
Heywoodová, Elizabeth
— Dopisy dámám 224
Hicks, Anthony 11, 42, 212, 240, 300,
301, 305, 313
Hill, Aaron 61–63, 112, 151, 321
Hiller, Johann Adam 267
Hinsch, Hinrich
— Florindo (libreto) 34
Hirsch, P.
— „Dr. Arnold’s Handel Edition“ 265
Hitler, Adolf 290
Hodgkinson, Terence
— „Händel ve Vauxhallu“ 162
Hogarth, William 129, 133, 135, 230
— Manželství à la mode 133
— Rozzuřený hudebník 115, 139
— Život prostopášníka 135
Holdermass (Holderness), lord 178
Holdsworth, Edward 11, 172, 179, 186,
195, 199, 201, 207, 209, 211, 214, 215,
328
Holmes, Dr. William 120
Homer 9, 12, 165, 262
Hone, William
— The Every-Day Book 180
Houbraken, Jacob 140, 141, 244
357
Huddersfield 281
Hudební knihovna Henryho Watsona,
Manchester 250
— Paměti (Memoirs) 126
Hudson, Thomas 230, 244, 246
Hughes, John 66, 67, 78, 113, 116
— Acis a Galatea (libreto) 67
— Kalypso a Telemachos (libreto) 67
— Venuše a Adonis (libreto) 67
Hume, Robert 11, 150
Hummel, Johann Nepomuk 263
Humphreys, Samuel 111, 116
— Athalia (libreto) 120n
— Deborah (libreto) 116
— Odysseus (Ulysses) 111, 116
Hunold, Christian
— Theatralische, Galante und Geisdiche
Gedichte 33
Hunt, Leigh 281
Huntington Library, Kalifornie 196
Hurlothrumbo 105
Hyntzschovi, rodina 25
Hytner, Nicholas 299
Chandos, James Brydges, vévoda 40,
75n, 78, 81, 94, 110, 116, 130, 155, 170,
303, 317
Chapel Royal 78, 108n
— chór 108
Chatham, William Pitt, hrabě 71
Chaucer, Geoffrey 219
Cheere, Henry 160
Cheltenham 236, 332
Chester 186, 187, 327
— U Zlatého sokola 187
Chesterfield, lord 212
Chesterfieldová, lady 203
Chetwynd, William 196
Christie’s 179, 195
Christie, William
— Les Arts Florissants 307
Chrysander, Friedrich 21, 75, 86, 122,
156, 250, 265, 273n, 282, 285, 310
— vydání Händelových děl 33, 250,
265, 273–275, 285, 301n, 310
— zdroje Händelových prací 282
358
Rejstřík
Incledon, Charles 277, 278
Innsbruck 50–53, 315
Innsbruck, princ (Karl von Neuberg)
50
inspektor divadelních her 196, 231, 328
Intermezza 144, 147, 150
Irwinová, lady 116n
italská opera 41, 58n, 65, 80n, 110, 112,
116, 119, 149–153, 158, 163, 194, 196,
200, 202, 209, 223, 240, 260, 300, 314
italští zpěváci 56–59, 83–90, 97,
102–106, 110–112, 142, 144, 148, 154,
175n, 209, 222n, 320
Jackson, David
— „Bach, Handel and the Chevalier
Taylor“ 238
— povstání Jakobitů 216, 329
James, John 77
Janson, tiskař 187
Jennens, Charles 11, 25, 48, 138,
162–164, 172, 174, 179–181, 186, 188,
195, 197, 199–207, 209, 211, 214, 215,
230, 231, 244, 250, 294, 313, 323, 325,
328, 334
— Belshazzar (libreto) 205
— Mesiáš (libreto) 179–181, 186, 195n
— Moderato, Il (libreto) 173
— o kardinálu Pamphilim 48
— Saul (libreto) 138, 162–164, 179
Jiří I., král 72, 98, 319
Jiří II., král 117, 201, 212, 230, 249
Jiří III., král 183, 253, 316, 319
Johann Adolf I., vévoda z Weissenfelsu
16, 18–20
Johnson, Dr. Samuel 163, 187
— London: Báseň 55
— o italské opeře 67, 116
— o Itálii 35
Johnson, Samuel (of Cheshire)
— Hurlothrumbo 105
Jones, Henry Festing 283
Jonson, Ben
— Alchymista 41, 60n
Jordan, Abraham 78, 211, 212
Josef II., Franz 268
Justinián, císař 126
Kalkata 262
Karel Eduard, pretendent 212, 323
Karolina, královna 154, 164, 324n
kastráti 56–59, 62, 83, 94, 116, 123, 131,
156, 175, 233, 289, 308
Keiser, Reinhard 27, 31–34, 50, 74, 300
— Fedeltà coronata, La (Korunovaná
­věrnost) 31
— Génius Evropy 32
— Janus 34
— Octavia 33
— Orpheus 343
Kelly, Michael 270, 339
Kelway, Joseph 216
Kent, William 70, 130, 166
Kerll, Johann Kaspar 21
Kerman, Joseph 295, 339
— „A Few Canonic Variations“ 339
— „How we got into Analysis …“ 339
Kew 217
Keynes, Milo 11, 149, 340
— „Händelovy nemoci“ 147, 149
Kielmansegge, baron 53
Kielmansegge, Mme 74
King, A. Hyatt 274, 340
— Handel and his Autographs 274, 340, 343
King, Robert 308
— hudební materiály (King’s Music) 302
Kinnoull, lord 223
Kirkendaleová, Ursula 43, 47, 304
— „The Ruspoli Documents on Handel“
43, 47, 340
Kirckman, Jacob 99
Kitchingovi, Alan a Frances 291
Kivy, Peter 252
— „Mainwaring’s Handel“ 10, 18–38,
40–72, 203–252
Klement XI., papež 39, 43, 46, 48
klub Kit-Cat 67, 81
Klöcking a Harke 291
— Mongolensturm 291
— William of Nassau 291
Knatchbull, sir Wyndham 130, 323
Kneller, sir Godfrey 68, 217
koncerty staré hudby 253
Konstantinopol 126
kostel sv. Jakuba, Great Packington 231
kostel sv. Vavřince, Whitchurch 78
Rejstřík
kostel v Great Witley, Worcestershire 77
Královská hudební akademie (Académie
Royale de Musique) 81, 95, 101n,
150, 303 , 317
Královská hudební kolej 307
— Britten Theatre 307
Královská opera, Covent Garden 305
Královská společnost hudebníků (Royal
Society of Musicians) 167
královské dělostřelectvo 219
Krieger, Johann 17, 21
Kuhnau, Johann Christoph 25, 28, 164
— Biblické sonáty 25
— Musicalische Quack-Salber, Der
(Hudební šarlatán) 25
Kusser, Johann 31
Kytch, Jean Christian 167
Lacy, Rophino 249
Lamoureux, Charles 276
Lampe, John Frederick 110, 111, 153, 187
— Amelia 160, 222,
— Dragon of Wantley, The 153
Lampugnani, Giovanni Battista 202
— Roxana, or Alexander in India 202, 201
Landon, H. C. Robbins 204, 340
— Haydn: The Years of „The Creation“ 204
Landowska, Wanda 292
Lang, Paul Henry 205, 340
Langley, Hubert 292
La Risonanza 308
Laura, Donna 46
Law, William 198
Lediard, Thomas 92
— Radost a štěstí britského národa 92
Leeds 281
Leeds, vévoda 135
Leffloth, Johann Matthias 31
Legh, Elizabeth 251
Legrenzi, Giovanni 185
Leo, Leonardo 312
Leporin, Johann Christoph 24
Lewis, Anthony 291
Lincoln’s Inn Fields Theatre 97, 100,
108, 116, 126, 130, 172, 175, 313, 320
Linley, Elizabeth Ann 234
Lipsko 26, 31, 33, 122, 348
— Thomasschule 25
359
Liszt, Franz 9, 273, 276
Lockman, John 154, 161, 220
— „Enquiry into the Rise and Progress
of Operas and Oratorios“ 220
— Rosalinda 220
Londýn 221
— Albert Hall 282
— Carlton House 10
— Dean Street 241
— Exeter Hall 272
— Green Park 226, 228, 345
— Handel Street 233
— Hickford’s Room 211, 234
— Hyde Park 93, 278
— Chelsea 75, 316
— katedrála sv. Pavla 246, 316
— kostel sv. Martina 216
— Lamb’s Conduit Fields 230
— Leicester House 216
— Pantheon 255–259
— Queen’s Arms, hospoda 71
— radnice St Pancras 291
— Ranelagh Gardens 194
— Royal Gardens, Pall Mall 124
— Společnost Koruna a kotva 174
— Svatojakubský park 228
— Sydenham 278
— Tower 166, 176, 233
— Vauxhallské zahrady 160–162, 174,
227, 251
— Victoria & Albert Museum 162
— York Buildings, Great Room 322
londýnská Händelovská společnost 274
Londýnský symfonický orchestr 282
Lotti, Antonio 51, 83, 300, 344
— „In una siepe ombrosa“ 108
— Teofane 83
Lowe, Thomas 196
Lübeck 28, 314
— Marienkirche 28
Luckett, Richard 337, 339, 340, 376
Lustig, Jacob 30, 126
— Inleidung tot de Muziekkunde 126
Lustige Hochzeit, Die 34
Luxboroughová, lady 223, 225
Lyons, rev. Daniel 266
— Origin & Progress of … the Three Choirs
(Počátky a rozvoj setkání tří sborů) 266
360
Rejstřík
Mackerras, Charles 294
Macky, John 77
— A Journey Through England 77
Mainzer, Joseph 272
Malloch, William 285, 340
— „The Earl of Bute’s machine organ“
340
Malmesbury Collection, The 342
Manchester 164
Manchester, Charles Montague, hrabě
52, 56
Mancini, Francesco 58, 73, 199
— Hydaspes (1’ldaspe Fedele) 58, 73
Mann, Horace 175, 196
Mannheim 267
Manns, sir August 284, 291
Mannucci, Francesco 40
— Deník 50
Maraová, Gertrud Elisabeth 258, 267
Marlborough, vévoda 71, 75
Marlboroughová, vévodkyně 55
Marpurg, Friedrich 30
— Kritische Briefe (1763) 30
Marx, Hans Joachim 303, 305, 337
maska 46, 56, 78, 212
maškarády 52, 66, 74, 101, 150
Mattheson, Johann 29, 52, 74, 137
—SKLADBY:
Cleopatra 29, 314
Pièces de Clavecin 71
Plejades, Die 27
Porsenna 52
— SLOVESNÁ DÍLA:
Critica Musica 52
Die Wol-Klingende Finger-Sprache 137
Grundlage einer Ehren-Pforte 28, 137,
340
McCreesh, Paul 308
McGegan, Nicholas 345
McVicar, David 345
Medici, Ferdinand de’ 37, 53, 70, 314
Medici, Francisco Maria 50
Mendelssohn-Bartholdy, Felix 274, 284,
340
Mercier, Philippe 142, 303, 345
Merighiová, Antonia Margherita 103,
104, 144
Metastasio, Pietro 107
— Poro (libreto) 107
Michaelsen, Michael 107, 122, 143, 324
Michelangelo 266
Middlesex, lord 127, 150, 154, 178, 186,
194, 201, 204, 221, 328
Milhousová, Judith 150, 343
— a Hume, Robert, „New light…“
„Handel’s opera finances“ 340
Miller, James 324
— Harlequin-Horace 101
Miller, rev. James 202
Milton, John 204, 212, 214–216, 251, 279
— Allegro, il Penseroso ed il Moderato „L“
279
— Comus 212
— Ode on the Morning of Christ’s Nativity
185
— Paraphrases of the Psalms 284
— Samson Agonistes 200
— Ztracený ráj 251
Minkowski, Marc 307
— Les Musiciens du Louvre 307
Mizler, Lorenz 122, 235
Monday Night Musical Society 175
Monroe, George 80
Montagnana, Antonio 108, 111, 117, 124
Montague, John, vévoda 226
Montagueová, lady Mary Wortley 74
Montaguová, Elizabeth 232
Monza, Maria 176
Morell, rev. Thomas 232, 236, 240, 251,
333
— Alexander Balus (libreto) 216
— Gedeón (pasticcio) (libreto) 251
— Jefta (libreto) 236, 238
— Judas Maccabaeus (Juda Makabejský)
(libreto) 216
— Nábal (pasticcio) (libreto) 251
— Occasional Oratorio (libreto) 216
— Triumph of Time and Truth, The
(Triumf času a pravdy) (libreto) 39,
145, 167, 240, 334
Morris, rev. William 213
Morse, Jonathan 163
Moscheles, Ignaz a Charlotte 274
Mozart, Wolfgang Amadeus 10, 40, 217,
267
— Acis a Galatea (instrumentace) 267
Rejstřík
— Alexandrova slavnost (instrumentace)
267
— Kouzelná flétna 114
— Mesiáš (instrumentace) 267
— Óda ke dni svaté Cecilie (instrumentace)
267
Muffat, Gottlieb 172, 185, 219, 297
— Componimenti Musicali 33, 219
Mnichov 303
Münster 251, 287
Musical Times, The 337
napoleonské války 276
National Portrait Gallery 345
Neapol 46, 103, 260, 315
Neel, Boyd 292
Neumann, Peter 308
Neville, Silas 259, 338
New York 276, 344
— Hudební sál George Burnse 276
Newcastle, Thomas Pelham-Holles,
­vévoda (lord komoří) 83
Newton, John 115, 262
Německá händelovská společnost
viz Händel-Gesellschaft
německá opera 31n
Nicholson, Paul 303
Nicolini 58, 62, 64, 65, 72, 88, 317
North, Roger 56, 59, 170
Northamptonová, hraběnka 133
Novello, J. Alfred 272
Novello, Vincent 271, 339
Novello&Co. 162, 301, 339
Novellová, Clara 271
Ober, William 11, 149
Oettinger, Christoph 16
Olney 261
One Experience Choir and Revelation
Philharmonic Orchestra 294
Opera Register (připisovaný Francisi
­Colmanovi) 341
opera seria 59, 114, 303
oratorio 163, 202, 213, 216, 217, 220, 225,
240, 286
oratoria (pasticcii)
— Izrael v Egyptě 165, 167, 174
— Všemohoucnost 251
361
— Vykoupení 251
— Vyléčení Saulovo (The Cure of Saul) 138,
162–166, 174, 179, 251, 325–332
Orfeus (Händel přirovnáván k) 135
Orkney, hrabě 75
Orlandini, Giuseppe Maria 312
ornamentace 133
Osnabrück 98, 319
Ottoboni, kardinál 37, 199, 300
— sbírka 199
— účty domácnosti 37
Ovidius 205
Oxford 241, 303, 322
— Bodleyova knihovna 120
— Sheldonovo divadlo 120, 121, 322
— univerzita 120
— University Press 301, 302, 340
— Wadhamova kolej v Oxfordu 202
Page, Wills 292
Paget, plukovník 135, 346
Pamphili, kardinál 48, 314
— „Handel, non può mia Musa“ 35
— Trionfo del Tempo e del Disinganno,
Il Triumf času a pravdy (libreto) 39,
145, 314
Pancieri, Giulio 32
Paříž 35, 91, 160, 276
— opera 81, 276
— Rue de Rivoli 284
— Théâtre Français 284
— výstava 276
Parke, W. T. 263
Pasquini, Bernardo 47
Passerini, Giuseppe 235, 331
Pavone, Crespineo 43
Pendarvesová viz Delanyová, Mary 202,
203, 204, 222, 236, 240, 328
Pepusch, Johann Cristoph 57, 65–67, 77
— Venuše a Adonis 57
— Žebrácká opera 100, 105, 151, 153
Percival, vikomt 101, 109
Percivalovi 128
Pergolesi, Giovanni Battista 176
Perti, Giacomo 50
Pescetti, Giovanni 154
Philadelphia 341
Pilkingtonová, Laetitia 193
362
Rejstřík
Pisaniová, Barbara 106
Plantanida, Sig. 166
Political State of Great Britain, The 65
Pollarolo, Carlo Francesco 199
Pöllnitz, hrabě 119
Polwarth, lord 199
Pooley, 180
Pope, Alexander 69, 70, 78, 79, 109
— Dunciad, The (Hlupiáda) 149
Porpora, Nicola 124–130, 135, 148, 261,
312
— Arianna in Nasso 322
— Davide e Bersabea 127
— Polifemo 315
Porta, Giovanni 344
— Numitore 87, 185, 225, 317 Porter, Andrew 114
Portland, vévoda 11, 82, 87, 91, 150, 242
Portmoreová, hraběnka 135
Portsmouth Sinfonia 294
Postel, Christian 31
Potter, John 10, 280
— Observations … 341
Pougin, Arthur 276
Powell, Walter 120, 280
Powisová, lady Henrietta 166
Prévost, Antoine François 121, 130, 135
— Pour et Contre, Le 121
Price, Curtis 57, 341
— The Critical Decade … 341
Price, Robert 10, 41, 42
— Observations … 42
Prout, Ebenezer 285, 341
Prusko 16, 274
Purcell, Henry 71, 78, 139, 172, 238, 282,
342
Quantz, Johann Joachim
88, 97
Racine, Jean Baptiste 121
Rachmaninov, Sergej 292
Ralph, James 89, 100
— Taste of the Town, The 100
— Touchstone, The 89
Rameau, Jean-Philippe 232, 343
Ramsay, Allan 230
Ramsay, děkan E. B. 281, 341
— Two Lectures on the Genius of Handel 341
Ranelagh, lord 75
Rätzer, Manfred 303, 343
Raumer, Frederick von 284, 341
Reinhold, Thomas 154, 205, 207, 213
Rejcha, A. 174
Remarks upon the Use and Abuse of Musical
Festivals 271
Rembrandt van Rijn 234, 244, 331
Reynolds, sir Joshua 10, 230, 259
Rheiner, Monsieur de 190, 191
Ridotto 101
Riemschneider, Johann Gottfried 103
Rich, Christopher 56, 97, 205, 225
Rich, John 108, 109, 129, 130, 153, 172,
174, 232, 244, 321, 334
Richardson, Jonathan 69, 296, 346
Richmond, vévoda 115, 135
Richová, lady 128
Ring, John 341
— Commemoration of Handel, The 341
Riva, Giuseppe 88
Riversová, lady 21
Roast Beef 196
Robinson, Percy 164, 205, 283
— Handel and his Orbit 164
Robinsonová, Ann Turner 112
Rochetti, Filippo 120, 321
Rochlitz, Friedrich 268
Rolli, Paolo 85, 86, 88, 89, 102, 105
— Deidamia (libreto) 175
— Sabrina 147
Roner, Andreas 66
Rosenberg, Alfred 289, 290
Rossi, Giacomo 61
Roubiliac, Louis François 159, 160, 161,
246
Rousset, Christophe 307, 308
— Les Talens Lyriques 307
Rowe, Nicholas 94
— Tamerlane 94
Rubens, Peter Paul 154
Rudolf, arcivévoda 269
Ruspoli, markýz Francesco 77, 304, 314
Ruspoliho archiv (ve vatikánských
­archivech) 11, 36, 40
Russell 166
Rutland, vévoda 115
Rejstřík
Řím
— kostel sv. Jana Lateránského 37
— palác Bonelli 40, 46, 315
— palác Ruspoli (via del Corso) 304
Sacred Harmonic Society, The 278
Salisbury, hrabě 208
Sallé, Mlle Marie 133, 137, 323
Salomon, Johann Peter 269
Salvaiová, Maria Maddalena 88
Salvi, Antonio 134
— Ariodante (libreto) 134
Salway, Thomas 120
Sandsová, Mollie 111, 341
— „The Problem of Teraminta“ 341
Sandwich, hrabě 253
Santiniho sbírka, Münster 43, 251, 338
Saurbrey, J. H. 34
Savage, William 156, 175, 238
Sbülens, Mlle 29
Scalzi, Carlo 123
Scarborough 212, 329
Scarlatti, Alessandro 9, 43, 47, 50, 52, 57,
81, 199, 300, 329, 341, 344
— Cantata Pastorale 47
— Passione 43
— Pirro e Demetrio 57
Scarlatti, Domenico 38, 299
— Essercizi per cembalo 172
Selby, William 277
Sellars, Peter 296
semi-opera 56
Senesino (Francesco Bernardi) 83–85,
88, 96, 97, 103–106, 116, 124, 133, 138,
142
— archivy 119
Servandoni, Giovanni (Jean-Nicolas
Servon) 226
Shaftesbury, hrabě 101, 143
— Soliloquy, or Advice to an Author 143,
146
Shaftesbury, Anthony Ashley Cooper,
hrabě 146
— Memoirs of Handel 146
Shaftesburyová, lady 225
Shakespeare, William 269
— Hamlet 193
— Mnoho povyku pro nic 134
363
Sharp, Samuel 236
Shaw, George Bernard 268, 273, 284, 296
Sheffield 266, 281
Shenstone, William 223, 225
Shepherd, Edward 130
Sheridan, Richard Brinsley 221
Shield, William 151, 262, 263, 268
— An Introduction to Harmony 268
Scheibe, Johann 33
— Critischer Musikus 33
Schindler, Anton 269
Schoelcher, Victor 173, 249, 250
— Life of Handel 173, 341
Scholes, Percy 285, 348
Schroeterová, Rebecca 128
Schulenberg, Mme 74
Schulz, Edward 270
Schütz, Heinrich 299
Smith, John Christopher (starší)10, 18,
186, 245, 249
Smith, John Christopher (mladší) 21,
73, 111, 186, 240, 249, 333, 334
Smith, Joseph 53, 102
Smith, Ruth 302
— „Intellectual contexts“ 341
Smith, William (Smither, Howard) 342
—A History of the Oratorio 342
Smollett, Tobias 209
— Advice 209
— Alceste 232
Smyth, James 244
Snazelle, G. H. 292
Snow, Valentine 134
Sofokles 205
Sorceress, The 299
Sotheby’s 250
Sousův orchestr 292
Spectator, The 9, 57, 60, 64
Spenser, Edmund 215, 216
— Slzy Múz 216
Squire, Barclay 250
St Louis 345
Stainer, Jacob 78
Stanesby (Stainsby), Thomas 256
Stanley, John 111
Stanley, sir John 66, 128
Stanley Sadie Handel Recording Prize
307, 308
364
Rejstřík
Sted 195
Steele, sir Richard 57, 64
Steffani, Agostino 53
Stephani, Hermann 289
Sternhold a Hopkins 215
Stevens, R. J. S. 238
Storerová, Maria 276
Strada, Anna Maria 104, 105, 111–116,
120, 128, 136, 141–144, 158
Stradella, Alessandro 40, 50, 165, 213
Streicher, Andreas 270
Strohm, Reinhard 41, 300
Strungk, Delphin 21
Strungk, Nicolaus 26
Stumpff, Johann 270
Sullivan, Daniel 203
Sunderlandová, Judith, hraběnka 128
Sutherlandová, Joan 292
Svatojakubský palác, Londýn 65, 75, 123,
216, 316
Swieten, baron van 267
Swift, Jonathan 91, 151, 187
Swiney, Owen 57, 70, 106
Synge, Dr. Edward, biskup z Elphinu 195
— Penitent, The 196
„Šlechtická opera“
144, 147
116, 124, 126, 127,
Talbotová, Catherine 198, 210, 219, 224,
241
Talman, William 77
Taneční skupina Marka Morrise 306
Taplow 268
Tarquiniová, Vittoria („la Bombace“) 42
Tasso, Torquato 61
— Gerusalemme Liberata 61
Tate, Benjamin 178
Tauber, Richard 292
Taylor, John 221, 242
Taylor, Sedley 282
— The indebtedness of Handel… 282
Taylorová, Carole 344
— „Handel and Frederick“
Te Kanawa, Kiri 299
Telemann, Georg Philipp 25, 26, 74, 92,
122, 182, 185, 213, 214, 225, 234, 235,
236, 314
— Harmonischer Gottes-Dienst 182
— Musique de Table 214
— Neues musicalisches System 235
Temperley, Nicholas 342
— New light on the libretto
of The Creation 342
Theile, Johann 31
Thiersch, PauI 289
Thraleová 112,
Toftsová, Catherine 102
Tonson, Jacob 67
Tovey, sir Donald Francis 9
třicetiletá válka 18, 31
Tudway, Thomas 71
Tunbridge Wells 130
Turner, sir Edward 236
Twining, rev. Thomas 259
Tyers, Jonathan 159
Unicorn Theatre 291
Unwin, rev. William 261
Urio, Francesco 165
— Te Deum 165
Utrechtská smlouva 8, 71
Valesiův deník 46
válka o rakouské dědictví 226
Vanbrugh, sir John 55, 68, 77, 81, 100
Vaniniová, Francesca 61
varhanní koncerty 135, 170, 191, 223,
325
Velšská národní opera 305
Veracini, Francesco 138
— Adriano in Siria 138
Verdi, Giuseppe 303, 305, 306
Vergilius 147
vestfálský mír 16
Victor, Benjamin 141, 143, 144
Vídeň 268
— Císařská knihovna 267
Viktorie, královna 162, 271
Vilém Oranžský 94, 127, 152, 323
Vinci, Leonardo 105, 123, 146, 199, 242
— Dido 146
— Ormisda (pasticcio) 105
— Semiramide (pasticcio) 123
Vivaldi, Antonio 171
Vogler, Georg Joseph 267
Rejstřík
Voltaire 160
Voss, Steffen 303
vzpomínkové slavnosti 250, 253–255,
257–262, 264–267, 271, 276
Wagner, Richard 272, 286, 287, 306
— My Life 273
Walpole, Horace 10, 90, 119
— On Modern Gardening 10
Walpole, sir Robert 70, 117
Walsh, John (starší) 141, 157, 169, 170,
178, 204
Walsh, John (mladší) 170
Waltz, Gustavus 134
Watts, John 226
Wedderkopp, Magnus von 28
Weidmann, Carl Friedrich (Charles
­Frederick) 25
Weissenfels, vévoda 16, 20
Wentworth, Thomas, hrabě ze Staffordu
154, 156, 157, 166
Werner, Edwin 304
Wesley, John 198
Wesley, Richard 168
Wesley, Samuel 284
West, Richard
Westminster Abbey 246, 247, 253–258
— Händelův pomník 247
— kaple Jindřicha VII. 155, 325
365
Westmorelandová, lady 203
Whitehall 154
— Banqueting House Chapel 154
Whyte, Laurence 193
Wilson, Benjamin 56
Wilson, Woodrow, prezident 149
Witvogel, Gerhard 30
Wollenbergová, Susan 342
— „Handel and Gottlieb Muffat“ 342
Woodcock, Robert 171
Woodward, Dr. 55
Worgan, John 251
Wren, sir Christopher 55
Wyatt, James 256
Wyche, Cyril 29
Wyche, sir John 28
Wynn, sir Watkin Williams 253
York 109, 266
Young, Percy 342
— Handel 342
Youngová, Cecilia 141
Zachow, Friedrich Wilhelm 20, 21, 313
Zambeccari, Francesco, hrabě 88
Zeffirelli, Franco 292
Zimmerman, Franklin 225
— „Musical Borrowings“ 225
366
R EJSTŘ ÍK H Ä NDELOV ÝCH DĚL
JEVIŠTNÍ DÍLA
Admeto 97, 100, 117, 241, 311, 319–321,
333
Agrippina 37, 45, 51–53, 61, 62, 87, 265,
291, 306, 307, 311, 315, 332
Alcina 136–138, 144, 208, 211, 212, 292,
299, 306, 307, 311, 323, 324
Alessandro 95, 97, 111, 113, 201, 319, 322,
328
Alessandro Severo (pasticcio) 157, 186, 325
Almira 27, 30, 32–34, 37, 39, 41, 61, 314
Amadigi 72–74, 311, 316, 317
Arianna in Creta 124, 134, 322, 323
Ariodante 130, 132, 134, 136, 142, 306,
307, 311, 322–324
Arminio 144, 208, 307, 324
Atalanta 142–144, 226, 311, 323, 324
Berenice 145–148, 324
Cajo Fabricio (pasticcio) 123
Deidamia 175, 176, 307, 326
Ezio 108, 307, 311, 321
Faramondo 154, 156, 157, 324, 325
Flavio 85, 92, 318, 321
Floridante 89, 116, 291, 307, 318, 319
Florindo, Daphne 34, 315
Giulio Cesare in Egitto 84, 91, 92, 108,
220, 286, 287, 293, 301, 305–307, 309,
311, 318–321
Giustino 145, 146, 154, 208, 291, 307, 324
Hermann von Balcke (pasticcio) 152
Imeneo 163, 175, 176, 191, 311, 326, 327
Jupiter in Argos (pasticcio) 169, 285, 325
Lotario 103, 105, 291, 307, 320
Lucius Verus (pasticcio) 221
Muzio Scevola 89, 318
Nero 27, 33, 34, 37, 314
Oreste (pasticcio) 134, 323
Orlando 114–116, 296, 306, 311, 312, 321,
322
Ormisda (pasticcio) 105, 320
Ottone 51, 90, 123, 124, 234, 307, 311, 318,
319, 322, 323
Partenope 104, 306, 311, 320, 321, 345
Pastor fido 68, 73, 128, 134, 307, 316, 323
Poro 107, 321, 324
Radamisto 87, 89, 306, 307, 288, 317, 318,
320
Riccardo Primo 99, 319
Rinaldo 32, 61, 64, 65, 68, 72–74, 92, 107,
112, 117, 287, 305, 311, 315, 316, 321
Rodelinda 94, 107, 287, 306, 307, 311, 289,
319, 321
Rodrigo 41, 43, 52, 60, 303, 307, 314, 315
Roxana, or Alexander in India (pasticcio)
201
Scipione 95, 107, 319, 320
Semiramide (pasticcio) 123
Serse 156, 158, 299, 301, 306, 307, 311,
324, 325
Silla 73, 316
Siroe 99, 144, 320
Sosarme, rè di Media 108, 109, 128, 307
Tamerlano 94, 299, 306, 311, 318, 319
Teseo 68, 70, 71, 73, 316
Tolomeo 99, 116, 307, 320, 322, 334
ÓDY, ORATORIA, MASKY atd.
Aci, Galatea e Polifemo 46, 109–110
Acis and Galatea 46, 67, 189, 266, 279,
315, 317, 321–322, 326–327
Alceste 232, 235, 331
Alexander Balus 216, 218–219, 222
Alexandrova slavnost 121, 139–141, 145,
147, 152, 157, 167–168, 172–173,
179, 183, 190, 235, 239, 266–267, 279,
324–327, 331–333
Rejstřík Händelových děl
Athalia 120–122, 127, 150, 152, 158, 167,
213, 265, 276, 301, 311, 322–323, 333
Belshazzar 205
Comus 147, 212–213, 329
Deborah 116–117, 119–120, 128, 145,
158, 207–208, 236, 241, 308, 322–323,
328, 332–333
Ester (Esther) 78–79, 116, 120, 127–128,
135, 145–146, 152, 158, 167, 190, 240,
286, 299, 310, 322–324, 326–327, 334
Hercules 205– 209, 225, 235, 329, 332
Herkulova volba 235, 331–333
Izrael v Egyptě 165, 167, 169, 174, 180,
198, 213, 241, 273–274, 278, 281, 291,
325–326, 333–334
Jefta 218, 236, 268, 273, 298, 301–302,
305, 331–333
Josef a jeho bratři 202–204, 210, 225, 240,
308, 328–330, 333–334
Jozue 216, 219, 221–222, 224, 330, 332
Juda Makabejský 216–218, 221–223, 233,
235, 240, 269, 272–273, 277–278, 289,
291, 311, 330–335
L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato 173,
183, 187, 189, 197, 279, 306, 326
Mesiáš 9, 179–183, 186–188, 190–201,
204–206, 226, 233, 241, 256, 259–263,
266–267, 270–279, 292, 302
— instrumentace 181, 284
— každoroční představení 229, 233, 242
— rukopis partitury (v nadaci Thomase
Corama) 242
— změny 211
Nářek Izraelitů nad smrtí Josefovou 165
Óda k narozeninám královny Anny 71, 110,
316
Óda ke dni svaté Cecilie 139, 172, 179, 189,
225, 267, 289, 297, 326
Parnasso in Festa 127, 145, 175, 311,
322–324, 326–327, 333
Příležitostné oratorium 213–215, 308, 330,
333
Samson 183–184, 186, 196, 199–204, 210,
216, 224, 234, 239, 276, 286, 291, 299,
301, 327–335
Saul 138, 162–166, 174, 176–177, 179, 184,
193, 204, 210, 233, 323–329, 331–332
367
Semele 57, 200–201, 203–205, 208, 225,
285–286, 302, 306, 328–329
Solomon 224, 309
Susanna 224, 273
Theodora 231–232, 265, 311
Trionfo del Tempo e del Disinganno, Il 39,
145, 314
Trionfo del Tempo e della Verità, Il 145, 165,
167, 324, 326, 334
Vzkříšení 43
DUCHOVNÍ VOKÁLNÍ DÍLA
anthem pro nalezinec 156
Blaze těm, kdo utěšují chudé 230
Brockesovy pašije 74, 116, 317
Dettingenské Te Deum 201–202, 242,
266, 281, 328
Dixit Dominus 40, 314
Donna che in ciel 51
Chandoské anthemy 76, 78, 116, 178, 303
Chandoské Te Deum (B dur) 78
Karolinské Te Deum 72
Kněz Sádok 98, 110, 154, 158
— viz rovněž Korunovační anthemy
Korunovační anthemy 98–99, 116, 242
Pianto di Maria, Il 50
Sing unto God 142, 324
This is the day ... (Svatební anthem) 127,
322
Ulice Sijónu truchlí 154
Utrechtské Te Deum a Jubilate 71, 187,
316, 327
SVĚTSKÁ VOKÁLNÍ DÍLA
anglické písně 301
italské kantáty
— Apollo e Dafne 285
— Armida abbandonata 49
— Arresta il passo 47, 48
— Cecilia, volgi un sguardo 141, 324
— Clori, Tirsi e Fileno 47, 314
— Crudel tiranno amor 303, 318
— Diana Cacciatrice 41, 314
368
Rejstřík Händelových děl
— Handel, non può mia Musa 35, 48, 285
— italská dueta 178
— „Nò, di voi non vo fidarmi“ 182
— O Numi eterni (La Lucrezia) 49
— „Quel fior che all‘alba ride“ 182
— Sarei troppo felice 49
— Se pari è la tua fe 49
— Sento là che rispetto 49
No se emenderá jamás („Cantata
Spagnuola“) 41
Olinto, Il Tebro, Gloria 48
Sans y penser („Cantata francese“) 41
„Sborová píseň pro pány dobrovolníky
města Londýna“ 212
12 vokálních duet 66
Tanec Hornpipe složený pro koncert ve
Vauxhallu, 1740 161
Terpsichore 134
Triová sonáta (op. 2 no. 2) 313
Triové sonáty 25, 160, 164, 308
varhanní koncerty (op. 4) 141, 169, 170,
303, 323-325, 347
— Kukačka a slavík („The Cuckoo and
the Nightingale“) 125, 167
varhanní koncerty (op. 7) 196, 303, 326,
328, 331
varhanní koncerty, všeobecně 135, 145,
158, 170, 191, 211, 223, 235, 236, 239
Vodní hudba 72, 75, 142, 150, 308, 310,
316, 318
INSTRUMENTÁLNÍ SKLADBY
SKLADBY, JEJICHŽ AUTORSTVÍ
JE NEDOLOŽENÉ
Concerti a due cori 222
Concerti Grossi (op. 6) 170, 171
Concerto Grosso in C (Concerto
in Alexander’s Feast) 141
houslové sonáty 37, 308
Hudba ke královskému ohňostroji 226–228,
230, 294, 308, 310, 330
Ouvertury o čtyřech částech 263
skladby pro klávesové nástroje
(­Hamburk) 32, 80, 172, 204, 308
sonáty pro zobcovou flétnu 308
sonáty pro dvoje housle a basso continuo
(op. 5) 171
Suites de Pièces pour le Clavecin 80
— Chaconne in G 172
— Harmonický kovář 80
„Ach Herr, mich armer Sünder“ 31
„Gloria in excelsis Deo“ 303
Janovy pašije (autor patrně Keiser) 31
Karmelitánské nešpory 300
Sonáta pro violu da gamba a obligátní
cembalo (autor patrně Leffloth) 31
Triové sonáty pro hoboj (autorství
­nejisté) 25
CHRISTOPHER
H O G WO O D
GEORG
FRIEDRICH
HÄNDEL
Z revidovaného vydání anglického originálu Handel,
vydaného v roce 2007 nakladatelstvím Thames & Hudson Ltd,
London, přeložila Vlasta Hesounová
Chronologickou tabulku sestavil Anthony Hicks
Odborná revize PhDr. Mgr. Radek Menoušek, DiS.
Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zbyněk Kočvar
Korektorka Lucie Švábová
Odpovědná redaktorka Marie Válková
Vydalo v roce 2015 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.
jako svou 1315. publikaci
Vydání první. AA 19,4. Stran 376
Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s.
Doporučená cena 498 Kč
Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.
Praha 3, Víta Nejedlého 15
e-mail: info@ivysehrad.cz
www.ivysehrad.cz
ISBN 978-80-7429-474-7