Letová a technická příručka ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK

Transcription

Letová a technická příručka ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK
1
Letová a technická příručka
pro kluzák
ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK
Vydání: duben 2006
Náleží ke kluzáku:
Typ:
Poznávací značka:
Výrobní číslo původní:
Výrobní číslo rekonstrukce:
Výrobce původní:
ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK
OK-8560
255 / 1948
L-01 / 2006
Automobilové závody n.p.
závod Otrokovice
Zápis do rejstříku původní:10.1.1949
Domovský přístav původní:
Raná u Loun
Výmaz z rejstříku původní:8.4.1959
Provedení rekonstrukce:
r. 2000 – 2006, Raná u Loun
Výrobce rekonstrukce
Jiří Leník, HISTORICKÉ KLUZÁKY, Raná u Loun
a zpracovatel příručky:
Smetanova 9
412 01 Litoměřice
Vlastník kluzáku nynější:
Národní technické muzeum
Kostelní 42
170 78 Praha 7
Provozovatel kluzáku nynější:
Aeroklub Raná u Loun
Obsah této příručky je duševním majetkem zpracovatele
a její rozmnožování není povoleno bez jeho předchozího souhlasu.
Schváleno: TI ÚCL Praha, dopisem
ze dne
®
2
str.:
ozn.:
1
2
5
6
Titulní list
Obsah
List doplňků a změn
Podklady a prameny
6
7
8
8
8
9
10
11
12
1.
1.1
1.2
1.2.1
1.2.2
1.3
1.4
1.5
1.6
Úvod
Historické fakta a souvislosti vzniku a provozu kluzáku Z-24
Porovnání s jinými Z-24
Technické údaje kluzáků z původní výroby
Současné platné technické údaje „anglického“ kluzáku BGA 655 (OK-8592)
Fotografie původního kluzáku OK – 8560
Fotografie rekonstruovaného kluzáku OK - 8560
Třípohledový výkres kluzáku
Zlín Z-24 Krajánek – rekonstrukce a zprovoznění
12
13
13
14
14
14
14
14
15
2.
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.7
2.8
2.9
Technický popis
Trup
Křídlo
Ocasní plochy
Soustavy řízení
Přistávací zařízení
Potah
Povrchová ochrana, zbarvení, nápisy
Úpravy a vylepšení
15
15
15
15
16
16
16
17
17
18
18
18
19
19
19
19
20
20
20
20
20
20
21
3.
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
3.9.1
3.9.2
3.9.3
3.9.4
3.10
3.11
3.12
3.12.1
3.12.2
3.12.3
3.12.4
3.12.5
3.12.6
Hlavní technická data
Rozměry
Hmotnosti
Výkony
Výchylky kormidel
Přístrojové vybavení
Schéma zapojení přístrojů
Příslušenství, vybavení
Popis pilotního prostoru a ovladačů
Vlečné závěsy
Startovací hák a zadní úchyt
Přední závěs
Boční závěsy
Spodní závěs
Pevnostní pojistky vlečného lana
Hodnoty rychlosti větru při vzletu
Štítky a označení
Identifikační štítek
Výrobní štítek původní
Výrobní štítek rekonstrukce
Štítek poznávací značky
Štítek letových režimů a nejvyšších rychlostí
Kompenzační štítek kompasu
3
21
21
21
22
3.12.7
3.12.8
3.13
3.14
Štítek hmotností
Štítek zákazů a provozních omezení
Symboly ovladačů v kabině
Vnější značení
22
22
23
23
23
23
23
24
24
25
25
26
4.
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.5.1
4.5.2
4.5.3
4.5.4
4.5.5
4.5.6
Provozní omezení
Kategorie kluzáku, limity a omezení
Minimální vybavení
Provozní letové pokyny - zdroje
Barevné označení rychloměru
Hmotnosti, poloha těžiště, ložný plán
Určení základních podmínek
Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (česká metoda)
Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (britská metoda)
Určení minimální hmotnosti pilota PL - zadní centráž (britská metoda)
Určení maximální hmotnosti pilota PT - přední centráž (britská metoda)
Ložný plán kluzáku pro polohu těžiště za letu v rozmezí 26,4% až 30% SAT
26
26
27
5.
5.1
5.2
Nouzové postupy
Vybrání vývrtky
Nouzové opuštění kabiny
27
27
27
28
29
32
35
35
37
37
38
38
38
39
39
40
40
40
41
41
41
41
42
42
42
43
43
43
6.
6.1
6.2
6.3
6.3.1
6.3.2
6.4
6.4.1
6.5
6.5.1
6.5.2
6.5.3
6.5.4
6.5.5
6.5.6
6.6
6.6.1
6.6.2
6.6.3
6.7
6.8
6.9
6.10
6.11
6.12
6.13
6.14
6.15
Normální letové postupy
Nastupování do kluzáku
Důležité úkony před vzletem
Vzlet gumovým lanem
Normální provedení startu
Chyby při startech gumovým lanem
Vzlet autovlekem
Normální systém přímého vleku jedoucím automobilem
Vzlet navijákem
Normální provedení startu navijákem
Starty navijákem při silném větru.
Starty navijákem při bočním větru
Starty s větrem v zádech
Předčasné přerušení navijákového startu
Přistání s visícím lanem
Vzlet aerovlekem
Normální provedení aerovleku
Přerušení tahu motorového letounu
Vícevleky
Vlastnosti v cestovním letu
Vlastnosti při letu zvýšenou rychlostí
Vlastnosti při přetažení
Vlastnosti ve vývrtce
Vlastnosti v kroužení
Svahový let
Okruhy
Přiblížení, přistání
Starty a přistání do terénu
4
44
44
6.16
6.17
Používání, přeškolování
Požadované doklady kluzáku
45
45
45
45
45
46
46
46
46
46
47
47
7.
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.7.1
7.7.2
7.7.3
7.7.4
Předpisy o montáži
Všeobecně platné zásady
Základní montáž
Provozní montáž
Montáž nosného systému, zapojení brzdících klapek a křidélek
Montáž vodorovné ocasní plochy
Demontáž kluzáku
Provozní předpisy, běžné prohlídky a ošetřování
Manipulace s kluzákem
Uložení, hangárování a přeprava kluzáku
Předletová prohlídka
Poletová prohlídka
48
48
48
48
49
49
49
50
50
50
51
8
8.1
8.1.1
8.1.2
8.1.3
8.1.4
8.2
8.3
8.3.1
8.3.2
8.3.3
Životnost kluzáku
Program údržby
50 - hodinová prohlídka
Roční (prolongační) prohlídka
Zvláštní prohlídka
Generální oprava
Činnosti, prováděné při 50 hodinové a Roční prohlídce
Všeobecné údaje o použitých dílcích a materiálu
Díly původní, použité, sejmuté z původního kluzáku ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948
Díly původní, použité z jiných zdrojů
Nový materiál, použitý pro rekonstrukci
51
51
51
9.
9.1
9.2
Přílohy
Rychlostní polára kluzáku Z-24 Krajánek
Protokol o vážení kluzáku
5
List doplňků a změn
Běžné
číslo
Název
Strana
Datum
Podpis
6
Podklady a prameny
Tato příručka byla pro současnou potřebu zpracována za přispění prostudováním a
přiměřeným využitím následujících podkladů.
-
Kompletní sada výkresové dokumentace kluzáku Z-24 Krajánek - konstruktér
Ladislav Marcol
Letová a technická příručka pro kluzák Z-24 Krajánek – AERON – r.1997
-
Technická a provozní dokumentace kluzáku ZLIN 24 Krajanek registrovaného
v Anglii jako B.G.A. 655, dříve G-ALMP
Letová příručka a Provozní návod pro kluzák Schulgleiter SG-38 – Jiří Leník – r.2000
-
Letová příručka Provozní návod pro kluzák Hütter Hü-17 – Jiří Leník – r.2004
-
Letová příručka Provozní návod pro kluzák Hol´s der Teufel – Jiří Leník – r.2004
-
Letectví a kosmonautika, 4/88, 5/88, Monografie Z-24 Krajánek
-
-
Das gute Startseil, seine Behandlung und Aufbewahrung – J.G. Karl Schmidt & Co.,
Solingen
Die technische Ausbildung des Segelfliegers – Herbert Guckel, Otto Wisotzki,
Hannes Hönsch – vyd. Halle 1. August 1954
Letecká příručka, díl 1, 2, 3 – prof. ing. František Sekanina – vyd. r.1937
-
Stavba kluzáků a větroňů – Jan Hrbek – vyd. r.1938
-
Plachtění – Jan Hrbek
-
Výcvik plachtaře – díl I. Výcvik začátečníka – Ludvík Elznic
-
Metodika výcviku na kluzácích V-PL-4 – František Kdér – vyd. r.1978
-
Osnova výcviku na kluzácích AK – PL 2004, vyd. pl. od 19.04.2004
-
Směrnice pro létání v aeroklubech P – 1, platné od 1.03.2004
-
Pravidla létání L – 2
-
Poradní oběžník PO/TI – 20 – 1, Příručka pro individuelní stavbu letadla
-
Poradní oběžník PO/TI – L8/A.5.2, Označování letadel se ZOLZ
-
Poradní oběžník PO/TI – L8/A.2.7.6.a).A, Vydávání ZOLZ pro kategorii EXP.
-
Další upřesnění údajů je podle výsledků zalétávání kluzáku Z-24, OK–8560 z r. 2006
1.
Úvod
Autorovi této Letové a technické příručky není známo, že by pro původní školní
kluzáky Z-24 existovala dochovaná původní Letová a technická příručka, vše
nasvědčuje tomu, že neexistovala, alespoň pro dnešní dobu v odpovídajícím rozsahu,
příručka žádná. Původní kluzáky byly většinou prakticky provozovány podle
jednoduchých údajů ve firemní dokumentaci, údajů na štítcích letových parametrů a
7
rad dříve přeškolených. V této letové příručce jsou v souladu s ustanoveními ÚCL v
příslušných dokumentech a Poradních oběžnících PO/TI uvedeny všechny potřebné
údaje a postupy, nutné pro bezpečný provoz a používání, jež jsou výsledkem autorovy
dlouhodobé teoretické a praktické, systematické činnosti v daném oboru. Kluzák Z-24
nemá při používání dostatečně přeškolenými piloty s odpovídajícími pilotními
zkušenostmi problematické letové vlastnosti, z provozního hlediska je to historické
letadlo, které dnes už není používáno pro běžný výcvik Při údržbě, obsluze a pilotáži
tohoto létajícího zařízení je třeba postupovat s přiměřeně náležitou péčí a úctou
k odkazu našich předchůdců. Při dodržení uvedených zásad a při přiměřeném
proškolení zkušeným instruktorem je provozování kluzáku dostatečně bezpečné. Pro
výrobu, obsluhu, údržbu a praktické letové provozování všemi zde uvedenými
letovými postupy, v dnešní době neběžného typu kluzáku, má stavitel, výrobce, pilot,
instruktor, technik údržby letadel, provozovatel nejstarších historických kluzáků,
technický dozor a pověřený zalétací pilot kategorie Ultralehké kluzáky dostatečné
teoretické i praktické zkušenosti. V této činnosti patří mezi světově uznávaného a
respektovaného odborníka.
Z hlediska správného a bezpečného využití kluzáku Z-24 v provozu je třeba, aby
byl každý uživatel kluzáku seznámen s obsahem Letové a technické příručky,
která má být při provozu k dispozici na palubě kluzáku.
1.1
Historická fakta a souvislosti vzniku a provozu kluzáku Z-24
V průběhu 2. světové války, kdy se v letecké firmě Zlínská letecká a.s., tehdy
přejmenované na Zlínské letecké závody a.s. místo původních českých konstrukcí
vyráběla německá cvičná letadla Klemm Kl-35B a Bücker Bü-181 začal Ladislav
Marcol s „ilegální konstrukční skupinou“ tajně připravovat návrh školního větroně,
který by po osvobození umožnil rozšíření bezmotorového létání. Skupina si předem
vytýčila požadavky na větroň stabilní a zároveň obratný, lehký, pohodlný, výrobně
jednoduchý, se snadnou montáží a demontáží, s brzdícími klapkami, vyvážením, s
prostory pro padák, barograf i nářadí a s dobrým dopředným výhledem. Určitou část
inspirace též nepochybně nalezli u konstrukce školního větroně Hütter H-17 a Grunau
Baby GB-IIb. Pro požadované parametry kluzáku bylo zvoleno křídlo s eliptickým
zakončením a profilem Sikorsky GSM s přechodem do profilu NACA M-5. První
drobnější části konstrukce byly ilegálně vyráběny ještě v průběhu okupace, se situací
byl koncem roku 1944 srozuměn i vedoucí konstruktér inženýr Karel Tomáš. Ihned po
osvobození dostal projekt školního kluzáku zelenou a k realizační skupině se připojil
letecký stolař Ladislav Koutný, truhlář Antonín Galatík, konstruktér Zdeněk Maděra,
výpočty zajistili ing. Bohuslav Hanák a ing. Ladislav Smrček. Práce na výrobě
prvního prototypu svižně pokračovaly a již koncem srpna 1945 se nový, průhledným
lakem natřený stroj, pojmenovaný Krajánek, podrobil prověřování konstrukce a
vážení. Potvrdilo se, že kluzák má správnou polohu těžiště a tak počátkem září došlo
k záletu. Ten se uskutečnil autovlekem na továrním letišti v Otrokovicích. Následovaly
další zkušební, předváděcí a propagační lety včetně plné akrobacie. V prosinci 1945
byl prototyp Krajánka „úředně“ uznán za vyhovující z hlediska leteckých předpisů a
technických požadavků, pro budoucí sériové kusy, vyráběné v letech 1946 - 1951
nebylo třeba podstatných úprav. Podle různých zdrojů se uvádí počet vyrobených kusů
8
250, 290, 301, ale i 321. Oprávněně lze napsat, že bylo vyrobeno nejméně 250
Krajánků. Větroně Zlín Z-24, označované později též LG-24 či vojensky VT-24 létaly
bez problémů až do začátku 60. let minulého století v přírodní úpravě dřeva
s průhledným lakem, lazurovou žlutobílou barvou, „vojenskou“ šedomodrou barvou a
charakteristicky českou žlutou barvou. Stále platný je světový rekord Ladislava
Marmola s větroněm Krajánek OK-8592 ve vytrvalostním letu jednosedadlových
větroňů, dosažený v Anglii 12. až 13.4.1949. Tento exemplář je i po téměř šedesáti
letech stále v dobrém letovém stavu registrován jako BGA 655 v Anglii. Další letový
kus OK-8565 z majetku Vojenského historického ústavu létá v Brně Medlánkách.
1.2
Porovnání s jinými Z-24:
1.2.1
Technické údaje kluzáků z původní výroby
Rozpětí
12,12 m
Délka
6,29 m
Nosná plocha
13,5 m2
Hmotnost prázdného kluzáku
135 kg až 145 kg
Hmotnost vzletová max.
225 kg až 250 kg
Klouzavost při 55 km/h
1 : 18
Nejmenší opadání při 52,4 km/h
0,80 m/s
Minimální rychlost
45,4 km/h
Maximální rychlost střemhlav
200 km/h až 215 km/h
Nejvyšší rychlost v aerovleku
120 km/h
Nejvyšší rychlost na navijáku a autovleku 90 km/h
1.2.2
Současné platné technické údaje „anglického“ kluzáku BGA 655 (OK-8592)
9
Category
Semi Aerobatic
Kategorie
Poloakrobatická
Max. Wt. (dry)
550 lbs
Hmotnost vzletová max.
250 kg
Empty Wt.
339 lbs
Hmotnost prázdného kluzáku
154 kg
Min. Solo Wt.
145 lbs
Minimální hmotnost pilota
66 kg
Max. Solo Wt.
190 lbs
Maximální hmotnost pilota
86 kg
Auto / Winch
48 KTS
VW Max. rychl. autovleku/navijáku
90 Km/h
Aero Tow
65 KTS
VT Max. rychlost aerovleku
120 Km/h
Rough Air
65 KTS
VRA Max. rychlost v turbulenci
120 Km/h
VNE
108 KTS
VNE Max nepřekročitelná rychlost
200 Km/h
Povoleny obraty s kladným násobkem
1.3
+ 3,5 g
Fotografie původního kluzáku OK – 8560, v.č. 255, r.v. 1948
10
1.4 Fotografie rekonstruovaného kluzáku OK – 8560
11
1.5
Třípohledový výkres kluzáku
12
1.6
Zlín Z-24 Krajánek – rekonstrukce a zprovoznění
13
Krátce po skončení stavby historického kluzáku SG-38 Schulgleiter, tehdy nejstarší
úspěšně létající konstrukce kluzáku na našem území, pronesl známý „rozjížděč akcí“
Honza Krejčí větu „A teď uděláme Krajánka“. Na doporučení kamaráda Vládi
Dandy jsme ještě v roce 1999 zahájili vyjednávání s Národním technickým muzeem
v Praze, zda by nepůjčili větroň Krajánek ze svého depozitáře k provedení opravy a
znovuuvedení do provozu. Po jejich souhlasu následovalo mnohočetné vyjednávání na
Úřadu pro civilní letectví a když se našla cesta ke schůdnému řešení, s Honzou
Krejčím jsme přivezli z depozitáře NTM na letiště Raná u Loun sbírkový předmět č.
35016 - odložený kluzák Zlín-24 Krajánek, OK-8560. Po zevrubné prohlídce se
ukázalo, že vlivem špatného uskladnění je stav kluzáku, mírně řečeno žalostný a po
pevnostní stránce, zejména překližkový potah a veškeré lepené spoje, ani zdaleka
nedosahují úrovně, který by umožnil provést opravu a uschopnění do letového
provozu. Okamžitě jsme zareagovali řešením, že tedy odmontujeme všechna kování a
po jejich kontrole a repasi postavíme podle původní firemní dokumentace, nyní
Moravan – Aeroplanes a.s. Otrokovice, kluzák nový. Jak se řeklo, tak i nastalo. Po
vyřízení potřebných formalit s ÚCL, uzavření smluv s MTM Praha a Moravan –
Aeroplanes a získání odborníka na historické kluzáky ing. Jiřího Karase k výkonu
funkce technického dozoru začala ve spolupráci kamarádů víceletá práce na
rekonstrukci Krajánka. Z původního kusu byly vymontovány všechna kování a
systémy řízení. Ty se po očistění a příslušných kontrolách staly spolu s původním
výrobním štítkem historickým základem pro rekonstruovaný, nový kluzák OK-8560.
Z původních originálních částí dřevěné konstrukce je v kluzáku použita přistávací lyže
(dar od Jana Sýkory sen.), klín ostruhy, pedály nožního řízení, část sedačky pilota a
dále kuličky na řídící páce, ovladači brzd a vyvážení. Podstatná část konstrukce
kluzáku je vyrobena současně odpovídajícími výrobními postupy z nejlepších
materiálů současnosti. Technický stav rekonstruovaného kluzáku Z-24 Krajánek,
OK-8560, při realizovaném rozsahu rekonstrukce, použitých materiálech, pečlivé
technologii výroby za použití odpovídajících kontrolních mechanismů bez problému
zaručuje dosažení přinejmenším stejných provozních parametrů, jako měly nové
kluzáky z původní výroby. Vzhledem k dominantnímu rozsahu nově provedené stavby
kluzáku při rekonstrukci a nedochovaným provozním záznamům k zabudovaným
dílcům, využitých z původního v.č. 255/1948, je nálet rekonstruovaného kluzáku
OK-8560, v.č. L-01/2006 počítán od nuly.
2
Technický popis
Kluzák Z-24 Krajánek je školní jednomístný vyztužený hornoplošník celodřevěné
konstrukce s polootevřeným pilotním prostorem. Na základní konstrukci kluzáku je
použito kvalitní smrkové řezivo, překližka 1. jakosti je česká buková a finská březová.
2.1
Trup
14
Je šestihranného průřezu s příhradovou konstrukcí a tuhým potahem z překližky tl. 1,2
a 1,5 mm. Pilotní prostor je opatřen shora snímatelným překližkovým krytem
s větrným štítkem z polykarbonátu. Za hlavou pilota v prostoru mezi přepážkami 4 a 5
se nachází uzaviratelný zavazadlový prostor. Na horní části silové přepážky č.5 je
nanýtováno hlavní kování pro připojení křídla, dole je nanýtováno kování pro
připojení vzpěr. Na horní části přepážky č.6 je nanýtováno hlavní kování pro připojení
diagonálního nosníku křídla. Na přepážkách č.13 a 14 je nanýtováno kování pro
připojení stabilizátoru. Na konci spodního podélníku trupu je přilepen klín a
přišroubována gumou odpružená ostruha s úchytem pro starty gumou. Na předním
konci spodního podélníku trupu je přišroubován startovací hák s úchytem přistávací
lyže. Ta je dále uchycena kováním s gumovými bloky na přepážkách č.3 a 5. V přídi
trupu se nachází vypinač pro starty aerovlekem. Pro starty navijákem nebo autovlekem
slouží buď spodní vypinač, umístěný na levé spodní části trupu před přepážkou č.4,
nebo dva boční vypínače, umístěné za přepážkou č.3. Torzní trubka ručního řízení
křidélek a výškovky je uložena v kluzných pouzdrech, uchycených na přepážkách č.3
a 5. Pohyb směrovky je ovládán pedály s horním zavěšením na přepážce č.1.
Přenáčení pohybu v trupu na výškovku a směrovku je lankové, křidélka a brzdy mají
náhon táhly. Na všech koncích lanek jsou klasicky řemeslně provedeny záplety do
srdíček.
„Pumpičkový“ vyvažovací systém se nachází dole
před řídící pákou. Mezi přepážkami č.3 a 4 ve uložena vyjímatelná sedačka pilota
s vyjímatelnou zádovou opěrkou, tvarově uzpůsobenou pro vložení padáku. Do
přepážek č.4 a 5 jsou uchyceny čtyřbodové upínací pásy. Na pružně uložené duralové
přístrojové desce se nacházejí základní letové přístroje výškoměr, rychloměr,
variometr, kompas a příčný sklonoměr. Prochází zde též ovladač vypinačů vlečného
lana. Na levém boku pilotního prostoru je umístěn ovladač brzdících klapek
s bajonetovým zámkem.
2.2
Křídlo
Má hornoplošné vzpěrové uspořádání s jedním hlavním nosníkem průřezu C.
Obdélníková část půdorysu křídla má profil Sikorsky GSM, který od žeber č.15 ve
vnějších eliptických koncích plynule přechází do autostabilního profilu NACA M5.
Přední část křídla s žebry a položebry je potažena diagonálně kladenou překližkou tl.
1,2 a 1,5 mm a tvoří torzní skříň. Před hlavním nosníkem je mezi žebry č.1 a 2 vložen
krátký pomocný nosník. Za hlavním nosníkem mezi žebry č.1 ÷ 5 je vložen diagonální
nosník, tvořící s potahem překližky tl. 1.5 mm diagonální skříň. Na pomocném
nosníku křidélek, šikmo vsazeném od žeber č.9 ke koncům, jsou zavěšena křidélka.
Jejich konstrukce vychází z torzně tuhého skříňového nosníku. Za hlavním nosníkem
mezi žebry č.6 ÷ 9 se nacházejí vany s odklopnými dřevěnými brzdami Prostor okolo
brzd je potažen překližkou, stejně tak jako prostor za hlavním nosníkem mezi žebry
č.15 a 16. Na hlavním nosníku je nanýtováno kování pro připojení vzpěry, převáděcích
kladek a pák ovládání křidélek. V kořenové části hlavního a diagonálního nosníku je
nanýtováno kování pro vzájemné připojení polovin křídla na kování trupu. Kování na
pomocných nosnících pouze vzájemně spojuje obě poloviny křídla. Křidélka jsou
ovládána skrz křídlo protaženými lanky s klasicky řemeslně provedenými záplety do
srdíček.a brzdící klapky zase duralovou torzní tyčí a pákami. V polích mimo překližku
15
je křídlo s křidélky potaženo syntetickou tkaninou Ceconite 102 Superflite. Spojení
polovin křídla je překryto pásem z duralového plechu.
2.3
Ocasní plochy
Vodorovné ocasní plochy eliptického tvaru mají stabilizátor se dvěma nosníky s
přední částí potaženou překližkou, zadní část stabilizátoru mezi žebry je potažena
syntetickou tkaninou. Samonosný stabilizátor se ve třech bodech připojuje k trupu. Na
stabilizátor navazuje syntetickou tkaninou potažené výškové kormidlo s jedním
skříňovým nosníkem a žebry. S trupem pevně spojená kýlová plocha je potažená
překližkou, stejně tak jako spodní část směrového kormidla a skříňový, torzně tuhý
nosník. Větší část je potažená syntetickou tkaninou.
2.4
Soustavy řízení
Jsou zevrubně popsány v předchozích popisech základních stavebních částí kluzáku –
čl. 2.1 a 2.2
2.5
Přistávací zařízení
Je zevrubně popsáno v popisu trupu – čl. 2.1
2.6
Potah
Pro potažení kluzáku je použita syntetická tkanina Ceconite 102 Superflite se
zaručenou kvalitou pro použití na kluzáky. Použitím tohoto materiálu s odpovídající
technologií zpracování prokazatelně došlo k úspoře hmotnosti oproti původnímu
provedení.
2.7
Povrchová ochrana, zbarvení, nápisy
Kovové části kluzáku jsou chráněny protikorozním pokovením a nátěrem. Veškeré
vnitřní povrchy dřevěné konstrukce jsou chráněny dvojitým nátěrem jednosložkovým
epoxydovým lakem. Povrch kluzáku Zlín Z-24 Krajánek, OK-8560 je barevně sladěn
do kombinace namořeného dřeva, s kontrastem bílých ploch plátna a tmavě hnědých
doplňků. Vnější dřevěný povrch je namořen Woodstain silnovrstvým lazurovacím
lakem s UV filtrem na odstín Antique Pine, plátěné potahy jsou ponechány v původní
bílé barvě. Na celý vnější povrch je poté aplikován vícevrstvý nástřik transparentním
dvousložkovým polyuretanovým lakem s UV ochranou. Použitím této technologie,
která je podmíněná dobrým řemeslným zpracováním, je umožněn efektní pohled na
16
klasickou technologii zpracování dřevěné konstrukce kluzáku, kde nic není skryto pod
vrstvou tmelu a barvy. Současně je dosaženo i úspory hmotnosti konstrukce. V hnědé
barvě jsou provedeny vzpěry křídel, sedačka se zádovou opěrkou a kryt pod
stabilizátorem. Hnědé je rovněž historicky tvarově věrné provedení poznávacích
značek OK-8560. Na kýlové ploše se nachází označení původního výrobního čísla a
čísla provedení rekonstrukce. Na směrovém kormidle je umístěna česká vlajka, pod ní
v černé barvě provedený historicky věrný nápis ZLÍN 24 KRAJÁNEK a pod ním
logo NTM, jakožto majitele kluzáku. Na obou vzpěrách dole zhora jsou žlutě
provedeny nápisy OK-8560. Krycí pás spojení polovin křídla, odklápěcí víčka
montážních a kontrolních otvorů v křídle a trupu a nosná trubka na zádi trupu jsou
ponechány v přírodním vzhledu leštěného duralu.
2.8
Úpravy a vylepšení
Na kluzáku byly realizované drobnější úpravy, zaměřené na zvýšení tuhosti draku. Je
to například vložení diagonálních výztužných lišt bočních překližkových potahů trupu
mezi žebra č.1 ÷ 12, nebo použití silnější překližky vnitřního vyložení pilotního
prostoru mezi přepážkami č.2 ÷ 4 pro zvýšení pevnosti prostoru vsazení bočních
vypinačů.
3
Hlavní technická data
3.1
Rozměry:
Rozpětí
Délka
Výška
Plocha křídla
Štíhlost
3.2
3.3
Hmotnosti:
Hmotnost prázdného kluzáku
Max. letová hmotnost
Min. hmotnost pilota vč. padáku
Max. hmotnost pilota vč. padáku
Výkony:
Max. klouzavost
při rychlosti
Min. opadání
při rychlosti
12,12 m
6,29 m
1,55 m
13,5 m2
10,89
141 kg
240 kg
69 kg
89 kg
18
55 km/h
0,8 m/s
52,4 km/h
17
Minimální rychlost
Max. rychlost na navijáku a autovleku
Max. rychlost v aerovleku
Max. rychlost v turbulenci
Max. přípustná rychlost v klidném ovzduší
3.4
3.5
45,5 km/h
90 km/h
120 km/h
120 km/h
180 km/h
Výchylky kormidel
Výškovka
nahoru
dolů
21,5° ± 1,0°
25,0° ± 1,0°
Křidélka
nahoru
dolů
21,0° ± 1,0°
18,0° ± 1,0°
Směrovka
vpravo
vlevo
24,0° ± 1,0°
24,0° ± 1,0°
Přístrojové vybavení
Na přístrojové desce v pilotním prostoru jsou namontovány tyto přístroje:
Rychloměr
Výškoměr
Variometr
Kompas
Příčný sklonoměr
Venturiho trubice
3.6
typ RY 251, rozsah 0 ÷ 250 km/h (na Venturiho trubici)
typ LUN 1121.01, rozsah 10 km
typ LUN 1141, rozsah ± 5 m/s
typ LUN 1222.1
je umístěna na horním dílu přídě, napájí rychloměr, výškoměr a
variometr
Schéma zapojení přístrojů
venturiho trubice
S
S
výškoměr
S
D
D
rychloměr
S
variometr
18
3.7
Příslušenství, vybavení
-
Čtyřbodové upínací pásy
Ochranné povlaky na křídlo, trup a vodorovné ocasní plochy
Ochranný kryt Venturiho trubice
Lékárnička
Sada pomocného montážního nářadí
Jednoduché lano pro vlek navijákem a autovlekem
V - lano pro vlek navijákem a autovlekem
Pomocný podvozek pro pohyb v hangáru
Pomocný podvozek pro pohyb v terénu
Dále jako nadstandardní, nepovinná výbava
Gumové pancéřované startovní lano
Zachycovací nůžky pro start gumou
Kotvící kolík nůžek pro start gumou
Úchytové lano pro start gumou
Zarážecí palice
Přenosná, ruční radiostanice
Ochranné brýle
Letecká kukla
Transportní vůz
3.8
Popis pilotního prostoru a ovladačů
1. Přístrojová deska je upevněna ve čtyřech odpružených závěsech.
2. Ovladač vypínače vlečného lana T žluté barvy, přitažením v podélném směru
dojde k uvolnění vlečného lana ve všech instalovaných vypínačích.
3. Pedály nožního řízení jsou otočně zavěšeny, tlačením pat na pedály se ovládá
směrové kormidlo v souhlasném směru. Poloha pedálů není běžně přestavitelná.
4. Řídící páka pohybem v příslušném směru ovládá křidélka a výškové kormidlo.
5. Podélné vyvážení s pružinovým „pumpičkovým“ mechanismem, kdy stlačením a
přesunutím zelené ovládací kuličky dopředu se kluzák vyváží na „těžký na ocas“ =
pomalý let a přesunutím zelené ovládací kuličky dozadu se kluzák vyváží na
„těžký na předek“ = rychlý let.
6. Ovladač brzdících klapek s kuličkou modré barvy je umístěn na levém boku
pilotního prostoru. Uvolněním ze zámku bajonetové kulisy a přitažením dozadu
dojde k otevření brzdících klapek.
7. Kryt kabiny je shora odnímatelný, uchycená na dvou bodech vzadu a jednom
místě vpředu. Odejmutí se uskuteční zatažením ovládacího kroužku červené barvy
a vyklopení krytu nahoru a dozadu. Na krytu kabiny je větrný štítek. Lety na
kluzáku je možno provádět bez krytu, pouze s ochrannými brýlemi.
19
3.9
Vlečné závěsy
3.9.1
Startovací hák a zadní úchyt
Používají se pro starty kluzáku gumovým lanem v souladu se zásadami popsanými
v oddílu čl. 6.3
3.9.2
Přední závěs
Používá se pro vzlet aerovlekem v souladu se zásadami popsanými v oddílu čl. 6.6
20
3.9.3
Boční závěsy
Používají se pro start navijákem nebo autovlekem v souladu se zásadami popsanými
v oddílu čl. 6.4 a 6.5. Pro připojení se používá „V“ nástavce vlečného lana s klíči
běžně používaného typu.
3.9.4
Spodní závěs
Používá se pro start navijákem nebo autovlekem v souladu se zásadami popsanými
v oddílu čl. 6.4 a 6.5. Pro připojení se používá jednoduchý nástavec vlečného lana,
zakončený standardními kroužky. Starty s tímto závěsem se doporučuje používat
piloty s dobrými praktickými znalostmi.
3.10
Pevnostní pojistky vlečného lana
Pro aerovleky, navijáky a autovleky se používají vlečná lana s vloženými trhacími
pojiskami o maximální pevnosti 5000 N. Nejnižší pevnost pojistky nesmí být menší
než 2500 N.
3.11
Hodnoty rychlosti větru při vzletu
Kolmá složka přízemního bočního větru při vzletu je povolena maximálně 4 m/s.
Přízemní protivítr při vzletu je povolen maximálně 12 m/s
21
Podle zkušenosti pilota je nutno před uskutečněním letu s kluzákem Z-24 posoudit
předpokládanou meteorologickou situaci a zabránit zejména možnosti letu při zesílení
větru nebo zesílení turbulence.
3.12
Štítky a označení
3.12.1 Identifikační štítek (odolný proti ohni) s poznávací značkou kluzáku je připevněn na
přepážku č.4
OK-8560
3.12.2 Výrobní štítek původní je připevněn na levý bok trupu za přepážkou č.4
3.12.3 Výrobní štítek rekonstrukce je připevněn na levý bok trupu za přepážkou č.4
3.12.4 Štítek poznávací značky je připevněn na přístrojové desce
OK-8560
3.12.5 Štítek letových režimů a nejvyšších rychlostí je připevněn na přístrojové desce
Start gumovým lanem
Max. rychlost autovleku
Max. rychlost na navijáku
Max. rychlost v aerovleku
Max. rychlost v turbulenci
povolen
90 km/h
90 km/h
120 km/h
120 km/h
22
Max. rychlost v klidném ovzduší 180 km/h
3.12.6 Kompenzační štítek kompasu je připevněn na přístrojové desce
3.12.6 Štítek hmotností je připevněn na pravém boku pilotního prostoru
Prázdná hmotnost kluzáku
Min. hmotnost pilot + padák
Max. hmotnost pilot + padák
Max. letová hmotnost
141 kg
69 kg
89 kg
240 kg
3.12.7 Štítek zákazů a provozních omezení je připevněn na pravém boku pilotního prostoru
Zákaz jiných letů než VFR ve dne
Zákaz létání v mracích
Zákaz akrobacie
Zákaz úmyslného provádění vývrtek
Zákaz létání v dlouhé vlně
3.13
Symboly ovladačů v kabině
Vypínač vlečného lana
Brzdící klapky
Vyvážení
Odhoz kabiny
23
3.14
Vnější značení
Poznávací (imatrikulační) značka je provedena v historicky věrné podobě
-
Na obou stranách trupu OK - 8560
Shora na levém křídle OK – a na pravém křídle 8560
Zdola na pravém křídle OK – a na levém křídle 8560
Na obou vzpěrách OK-8560 dole shora
Název kluzáku na obou stranách směrového kormidla je v historicky věrné podobě
nápis ZLÍN 24 KRAJÁNEK
Česká vlajka na obou stranách směrového kormidla
Výrobní číslo původní 255 / 1948 na obou stranách kýlové plochy
Výrobní číslo rekonstrukce L-01 / 2006 na obou stranách kýlové plochy
Označení kategorie EXPERIMENTAL v rámci historicky věrné podoby kluzáku,
jakožto sbírkového předmětu Národního technického muzea není provedeno.
K umožnění tohoto řešení je využito ustanovení bodu č.4 Poradního oběžníku PO/TI –
L8/A.5.2
4.
Provozní omezení
4.1
Kategorie kluzáku, limity a omezení
EXPERIMENTÁLNÍ, provoz pro vlastní vzdělání a rekreaci
Letový provoz kluzáku je limitován následujícími provozními omezeními:
-
Zákaz jiných letů než VFR ve dne
Zákaz létání v mracích
Zákaz akrobacie
Zákaz úmyslného provádění vývrtek
Zákaz létání v dlouhé vlně
-
Start gumovým lanem
Max. rychlost autovleku
Max. rychlost na navijáku
Max. rychlost v aerovleku
Max. rychlost v turbulenci
povolen
VW = 90 km/h
VW = 90 km/h
VT = 120 km/h
Vt = 120 km/h
24
- Max. rychlost v klidném ovzduší
VNE = 180 km/h
Omezení hmotností:
- Min. hmotnost pilot + padák
69 kg
- Max. hmotnost pilot + padák
89 kg
- Max. hmotnost v zavazadlovém prostoru 10 kg
- Max. letová hmotnost
240 kg
4.2
Minimální vybavení
- Palubní přístroje dle čl. 3.5
- Čtyřbodové upínací pásy
- Zádový padák (nad výšku letu 300 m)
4.3
Provozní letové pokyny - zdroje
- Letová a technická příručka
- Štítky a označení v pilotním prostoru
4.4
Barevné označení rychloměru
-
V 0 km/h (kontrolní označení proti pootočení skla) – bílé tečky
V 60 km/h (nejnižší doporučená rychlost přiblížení) – žlutý trojúhelník
VA 50 km/h – VS1 120 km/h (normální provozní rychlosti) – zelený oblouk
VNE 120 km/h – VA 180 km/h (horní rozsah zvýšené pozornosti) – žlutý oblouk
VNE 180 km/h (maximální nepřekročitelná rychlost) – radiální červenou čarou
4.5
Hmotnosti, poloha těžiště, ložný plán
4.5.1
Určení základních podmínek
Kluzák musí být před letovou zkouškou a vždy, kdy dojde k podstatné změně
vybavení, po větších opravách draku, nebo větším opravám nátěru zvážen, aby bylo
prokázáno nepřekročení maximální hmotnosti prázdného kluzáku a nepřekročení
rozsahu polohy těžiště.
Poloha těžiště se zjišťuje vážením kluzáku a měřením pásmem, s výstrojí, letovými
přístroji, bez padáku, barografu a radiovybavení, na ověřených vahách a následným
výpočtem. Kluzák je při tom ustaven s křídly v horizontu a trupem v základní rovině
(horní boční hrana je vodorovná).
25
Výsledky vážení se zaznamenají do Protokolu o vážení kluzáku Z-24. Poloha těžiště
musí být v přípustném rozsahu, jinak je nutno namontovat dodatečné závaží.
Pro případ provozu kluzáku pilotem s nižší, než minimální hmotností lze hmotnost
zvýšit použitím dodatečného závaží (polštář s olovem nebo pískem) na sedačce. Piloti
s hmotností vyšší než 70 kg nesmí být dovažováni závažím do maximální hmotnosti.
Případná zavazadla při provozu lze umístit v uzavřeném zavazadlovém prostoru.
4.5.2
Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (česká metoda)
G = G1 + G2 =
L = G1 . L1 + G2 . L2
G
=
Poloha těžiště T (centráž) prázdného kluzáku musí být ve vzdálenosti:
L = 2240 mm ± 2% , tj. 2240 ± 45 mm , tj. 2195 až 2285 mm
4.5.3
Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (britská metoda)
G = G1 + G2 =
26
4.5.4
X = G2 . L2 - G1 . L1 =
G
Určení minimální hmotnosti pilota PL - zadní centráž (britská metoda)
Pro rozsah polohy těžiště kluzáku při letové váze pro 30% SAT
LL = 357 mm pro 30% SAT
LP = 283 mm
PL = ( X – LL ) . G =
LL + LP
4.5.5
Určení maximální hmotnosti pilota PT - přední centráž (britská metoda)
Pro rozsah polohy těžiště kluzáku při letové váze pro 26,4% SAT
LT = 300 mm pro 26,4% SAT
LP = 283 mm
27
4.5.6
PT = ( X – LT ) . G =
LT + LP
Ložný plán kluzáku pro polohu těžiště za letu v rozmezí 26,4% až 30% SAT
Hmotnost prázdného kluzáku
G = 141 kg
Maximální letová hmotnost
GL = 240 kg
Minimální hmotnost pilota
PL = 69 kg
Maximální hmotnost pilota
PT = 89 kg
Maximální zátěž v zavazadlovém prostoru PZ = 10 kg
Shrnutí: Nově zrekonstruovaný kluzák OK-8560 vykazuje dostatečné hmotnostní
rezervy oproti kluzákům z původní výroby. Pro případné použití piloty s větší
hmotností je možno po dovážení v ocase, následném novém vážení a kontrolním
výpočtu čerpat rezervu možné zátěže v zavazadlovém prostoru.
5.
Nouzové postupy
5.1
Vybrání vývrtky
Úmyslné provádění vývrtek je v běžném provozu zakázáno! Kluzák Z-24 má
dostatečnou pevnost s rezervou stability a je malá pravděpodobnost, že by vycvičený
pilot do tohoto letového režimu přišel. Dojde-li přesto vinou hrubě špatné pilotáže
k přechodu do vývrtky, postupujte následovně ve smyslu všeobecně platných zásad:
28
a)
b)
c)
d)
5.2
Vyšlápněte nožní řízení plnou výchylkou proti smyslu točení vývrtky.
Potlačte řídící páku výškovky až do zastavení rotace, křidélka jsou ve střední
poloze.
Po zastavení rotace vraťte kormidla do neutrálu.
Strmý let vybírejte plynule, aby nedošlo k přílišnému nárůstu rychlosti a
přetížení.
Nouzové opuštění kabiny
V kritické situaci, kdy je pilot nucen v nouzi opustit kabinu je postup následující:
a)
b)
c)
d)
e)
6.
Zatáhnout za přední, červený ovladač překrytu kabiny.
Překryt kabiny vpředu nadzvednout a odhodit.
Odjistit, rozepnout a rozhrnout upínací pásy.
Vlevo nebo vpravo opustit pilotní prostor.
Po vzdálení od trosek kluzáku zatažením za uvolňovač otevřít záchranný padák
Normální letové postupy
Postupy byly pro dnešní potřebu sestaveny studiem dosažitelných dokumentů z Čech,
Anglie a Německa, ze zpráv pilotů Z-24 z Čech i ze zahraničí, osobním praktickým
ověřením různých letových režimů kluzáku Z-24 a dlouhodobými praktickými
zkušenostmi se stavbou a náročným provozem rozsáhlé řady historických kluzáků.
6.1
Nastupování do kluzáku
a) Před nastupováním do kluzáku je třeba sundat a odložit kryt pilotního prostoru.
b) Pilot může nastupovat do kluzáku z obou stran.
c) Pilot bude s ohledem na dané povětrnostní podmínky a předpokládaný úkol letu
vhodně oblečen, neboť za letu se větší úpravy dají jen těžko zvládnout.
d) Před vstupem si pilot řádně očistí obuv.
e) Upínací pásy se povolí na délku, která odpovídá postavě pilota a rozloží podél
sedadla. Ramenní pásy se přitom přehazují přes okraje kabiny.
f) Pilot se vsouká na pilotní sedadlo.
g) Pilot si upne upínací pásy.
h) Nejlépe s pomocí pomocníka se nasadí kryt kabiny a pilot ji zajistí dotlačením
uvolňovače
6.2
Důležité úkony před vzletem
29
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
6.3
Nožní a ruční řízení. Zkontrolovat volnost pohybu a velikost výchylek do
krajní polohy až k dorazům. Při kontrole křidélek musí být křídlo pomocníkem
zvednuto ze země, aby se nepoškodilo křidélko.
Přístroje. Pilot zkontroluje, nejsou-li palubní přístroje poškozené a vykazují-li
nulové hodnoty. Ovladače v kabině musí být přirozeně dosažitelné.
Upínací pásy. Po kontrole upnutí do popruhů padáku pilot spojí nejprve břišní
pásy, pak ramenní pásy na spojovací sponě a zajistí je. Všechny upínací pásy
rovnoměrně dotáhne, neboť nerovnoměrný tah může vyvolávat při letu klamné
pocity náklonu. Pak znovu zkontroluje možnost plného přitažení řídící páky až
k dorazu na sedačce.
Kabina.
Pomocník pomůže nasadit překryt kabiny, po naháknutí vzadu se
řádně zajistí předním ovladačem.
Vyvážení. Ovladač před řídící pákou se nastaví do správné polohy pro vzlet.
Brzdící klapky. Po kontrole volného chodu se zavřou a zajistí
Vypinač. Pilot s pomocníkem zkontrolují správnou činnost vypinače vlečného
lana.
Vzlet gumovým lanem
Jedná se o typický způsob startu, jež se používá od roku 1920, kdy tento způsob
startu použil na známém plachtařském terénu hory Wasserkuppe v Německu ing.
Klemperer. Jednoduché gumové lano bylo pro start položeno kolem krytu podvozku
kluzáku a na obou jeho koncích táhlo mužstvo. Tehdy se ještě kluzák vzadu
nezadržoval. Roku 1921 se objevily prvé kluzáky, opatřené na přídi otevřenými, dolů
obrácenými háky a roku 1922 byly jimi opatřeny již všechny tehdejší kluzáky. Bylo
dostatečně ověřeno, že provádění startů pomocí gumového lana může být prováděno
na každém vhodném plachtařském terénu, který odpovídá stávajícím meteorologickým
podmínkám, zkušenostem pilota a členů pomocného personálu.
Startovací lano slouží k tomu, aby letadlu byla udělena počáteční rychlost, potřebná
k odlepení od země. Všechny ostatní jevy, například zejména snaha získat výšku
nepřiměřeným posílením startovního mužstva nemají být připuštěny, neboť
neodpovídají svému účelu. Krom toho se startovací lano přepínáním ničí a nevydrží
mnohdy ani 40% své předpokládané životnosti.
30
6.3.1 Normální provedení startu
Před startem se lano rozvine pozorně tak, aby nebylo zkrouceno. Kroužek se zavěsí
do háku letadla a oba konce se natáhnou vpřed do tvaru písmene „V“. Kluzák při tom
je pokud možno vyřízen proti větru a tvoří osu obou pramenů startovacího lana.
Napínání lana, jímž dáváme letadlu počáteční rychlost se řídí podle různých
okolností, a to vždy tak, abychom nenapínali zbytečně víc, než je třeba. Okolnosti
přicházející v úvahu jsou: - stupeň znalostí pilota
- síla větru
- stáří lana
- spád místa startu
- váha letadla
- váha pilota
Podle okolností řídíme napětí včasným nebo pozdějším povelem „Pustit!“. Vždy
počítáme kroky mužstva – i po povelu „Běžet!“, neboť jen tak lze napětí přesně
přizpůsobit. Když neznáme jakost startovacího lana, vyzkouší je instruktor sám jedním
startem.
Následující tabulka udává průměrné napínání lana, řízené podle síly větru, při
použití středně opotřebeného lana o průměru 16 mm a startu na svahu o spádu 1 : 10.
Pro jiné podmínky je možno tyto doporučené údaje přiměřeně interpolovat.
Síla větru
v m/sec
0
2–4
4–7
Počet mužů na
každém konci
4
4
3
Krokem
táhnout
4
4
4
Klusem
běžet
10
8
8
31
7 – 12
3
4
6
Snižováním počtu mužů se zajišťujeme proti přílišnému napětí. U lana silnějšího
průměru 18 – 20 mm musíme počet mužů zvýšit o jednoho až dva, protože výše udaný
počet nestačí toto silnější lano řádně napnout. Přesto i zde můžeme včasnějším
povelem udržet napětí ve stejné síle jako u lana slabšího. Odchylky od uvedené
tabulky nastanou při změně některé okolnosti. Napínáme pak méně (a naopak), je-li
váha letadla menší, pilot lehčí, pilot méně zkušený, lano novější, spád na startu větší
nebo povrch na rozjezdu hladší (a naopak).
Členové startovacího družstva se podle pokynů instruktora nebo startéra rozestoupí
ke konopným nástavcům gumového lana. Stojí vždy na vnější straně lana a rukou
bližší lanu drží za uzel na nástavci, vnější rukou se ho lehce přidržují.
Mužstvo nesmí při napínání nikdy lano pustit, vyjma jediný případ, když toto
zůstane z nějaké příčiny viset na háku letadla. Při rozdělování mužstva je nutno dbát,
aby na obou stranách byly vyrovnané síly. Instruktor rozděluje silnější a slabší členy
družstva rovnoměrně na oba konce lana. Rovněž tak jsou předem určeni členové
družstva, které drží kluzák za lano uvázané k zadní části trupu. Tito přidržovači si
musí zajistit pevné a jisté zapření. Přidržování kluzáku před odstartováním je též
možno výhodně zajišťovat pomocí k tomu vyrobených kleštinových zařízeních nebo
též omotáním jednoho závitu kotevního lana kolem pevného kolíku. V těchto
případech se uspoří potřebný počet zadních přidržovačů. Na některé typické chyby,
které se mohou vyskytnout při přípravě startu poukazuje obrázek.
32
1)
2)
3)
4)
5)
6)
Kluzák není vyřízen proti větru
Rozdílný počet členů startovacího družstva (vlevo 4, vpravo 5)
Člen startovacího družstva nesmí být na vnitřní straně lana
Jeden člen, který ručně přidržuje kluzák vzadu je příliš málo (min.2 muži)
Směr obou startovacích družstev není rovnoměrný (úhel musí být stejný)
Ve směru letu se nesmí nacházet žádné přihlížející osoby
Instruktor nebo startér, který velí startu musí dávat startovacímu družstvu jasné povely.
Prvý z družstva které táhne na každém konci lana vždy vyřizuje směr a postaví se na
danou vzdálenost – běžně stačí na šířku, která odpovídá rozpětí křídla. Podle polohy
rozestavení startovacího družstva existuje tzv. úzký nebo široký úhel startu. Při
dobrém sklonu místa startu je možné volit úzké rozestavení, které lépe využije tažnou
sílu gumového lana. Přitom zde není takové ohrožení dolů běžícího mužstva
vzlétajícím kluzákem. Levé a pravé mužstvo však musí dodržovat alespoň minimální
odstup na rozpětí křídel. Na všech místech startu je třeba mít na pozoru, aby startovací
družstvo mělo volný prostor k výběhu. U startů s větším sklonem je třeba mít
dostatečný prostor k výběhu dopředu, při menších sklonech a na rovině je možné
vybočení do stran. Start na rovině vyžaduje od startovního družstva zvláštní pozornost.
Před povelem ke startu startér učiní dotaz k pilotovi, zda je připraven ke startu. Ten
odpoví „Připraven!“, na čež startovací družstvo a přidržovači také zvolají
„Připraveni!“. Napínání lana se děje na povely, a to na povel „Táhnout!“ mužstvo u
obou konců stejně a pevně vykročí volným krokem vpřed. Výbornou pomůckou je
hlasité počítání „ráz – dva – tři – čtyři“. Obvykle po čtyřech krocích následuje povel
„Běžet!“. Na tento povel přejdou mužstva plynule do pravidelného silového běhu.
Často bývá všeobecně stanoveno, že mužstvo táhne čtyři kroky a bez dalšího povelu se
rozeběhne v klus. Toto se též dobře osvědčilo za silnějšího větru, kdy táhnoucí i držící
mužstvo špatně slyší. Poslední člen z každého táhnoucího mužstva je pověřen
důležitým úkolem: jakmile cítí, že kluzák vzlétá a tah lana slábne, ohlédne se zpět a
dává pozor, zda kluzák neletí na jeho stranu. V kladném případě vzkřikne hlasitě
„Pozor!“. Mužstvo poučíme, aby se v tomto případě rozběhlo stranou. Pokud kluzák
letí po hrubé chybě pilota v ostrém oblouku na tutéž stranu, na kterou mužstvo uniká,
je lépe se vyhnout pohotově na opačnou stranu.
33
Kdyby v kritickém okamžiku hrozilo udeření křídlem nebo jinou částí kluzáku,
musí se ohrožené mužstvo rychle přikrčit, nebo lehnout na zem. Rozhodně ale nelze
doporučit lehnout si předčasně bez rozhlédnutí do cesty lyži.
Zatím-co povely „Táhnout!“ a „Běžet!“ dáváme směrem kupředu, povel „Pustit!“
dáváme vždy dozadu. Mužstvo, držící kluzák vzadu nechť sleduje pozorně nejen
sluchem, ale i zrakem toho, kdo dává povely a pustí již v okamžiku, kdy tento otočí
hlavu a velí. Tím se zamezí přeslechnutí. Z toho důvodu je i nejvýhodnější, když pro
držení kluzáku se používá specielních kleštin a okamžik vystřelení kluzáku ovládá
sama osoba, která velí na startu. Jestliže velí sám pilot z otevřeného kluzáku, vystrčí
při povelu „Pustit!“ hlavu ven na levou stranu, protože zvláště z větroně je špatně
slyšet dozadu. Při startování zavřených letadel velí někdy pomocník, který stojí u
levého křídla.
Povel „Pustit!“ platí pouze pro přidržovače vzadu. Startovací mužstvo nesmí
v žádném případě rychlost běhu snižovat, dokud lano neodpadne s háku kluzáku. Také
nikdy nesmí být lano táhnoucím startovním mužstvem pouštěno, dokud není samo
uvolněno od kluzáku a lano zcela nepovolilo své napětí. V této situaci by mohlo dojít
k ohrožení vzlétajícího pilota vracejícím se lanem.
Při velení na startu je často dělána chyba, kdy povel „Běžet!“ a „Pustit!“ je dáván
příliš pozdě. Pokud má lano dostatečné základní předpětí, má následovat neprodleně
povel „Běžet!“. Povel „Pustit!“ musí být dán včas, aby nedocházelo podstatnému
přibržďování dynamického běhu startovního družstva. Často je vidět, že povel
„Pustit!“ je dáván pozdě, teprve tehdy, když startovací mužstvo kvůli silnému napětí
v laně už téměř stojí. Toto je základní chyba! Startovní mužstvo musí během startu
plynule běžet. Nadměrné protažení gumového startovacího lana neprospívá dobrému
startu, naopak zde hrozí přetržení lana.
Jestliže z jakéhokoliv důvodu musíme zastavit start již po povelu „Táhnout!“,
voláme táhle „Stááát!“. Nikdy nevoláme „Zpět!“, neboť toto může být přeslechnutím
zaměněno s povelem „Běžet!“. Po povelu „Stááát!“ se mužstvo zastaví, dále drží lano
pevně a pomalu se vrací na své výchozí postavení.
Činnost startovacího družstva vyžaduje pozornost a disciplínu, působení
rovnoměrné síly vlevo a vpravo, stejný úhel na obě strany, dobré vyřízení, dobré
držení lana a plná soustředěnost na celý startovací proces.
6.3.2 Chyby při startech gumovým lanem
Při startování se může přihodit několik chyb, i nezaviněných. Je třeba na tyto chyby
upozornit a uvést zákroky dříve, než k nim náhodou dojde.
a) Lano zůstane viset na háku nebo na vyčnívající lyži. Tato situace nebývá zrovna
častá, ale pokud se vyskytne při startu s kopce, je třeba ji řešit. V prvé řadě startér na
toto upozorní hlasitě mužstvo, které musí lano pustit z rukou, aby kluzák nebyl ve
svém letu stržen. Mužstvo okamžitě a co nejhlasitěji volá směrem nahoru skandovaně:
„La – no vi – sí!“. Když to pilot zaslechne, letí pokud možno nad volným prostorem,
vyhne se keřům a stromům, počítá s horším klouzavým úhlem a podle toho se
přibližuje k přistávací ploše. Ve výši 30 m letí normálně, jakmile se přibližuje k zemi,
34
potlačí, aby měl zásobu rychlosti a v dostatečné výši 5 – 2 m vybere, aby nenarazil do
země. Jestliže je letiště travnaté a tráva nízká, skončí tento manévr téměř vždy dobře.
Když jsou v terénu překážky jimž se nelze vyhnout, bude lépe včas potlačit a blížit
se co nejrychleji.k zemi. V dostatečné výši nad zemí – asi v 10 m začít vybírat. I pak je
dobrý konec možný. Zachytí-li se lano za větve ojedinělého stromu, bude řešení
obtížnější a sotva se dá říci, zda by nějaký zákrok pomohl.
Lano visící na háku upozorní pilota, je-li jen trochu pozorný, na tuto okolnost.
Letadlo je těžké na hlavu a při normálně postaveném výškovém kormidle zvyšuje
rychlost. Přitažením výškového kormidla lze větroň vyvážit tak, že letí normálně a
vlivem odporu lana poněkud pomaleji.
b)
Mužstvo u jednoho pramene lana selže, uklouzne, upadne apod., takže zůstane
napnutý pouze jeden pramen lana. Spatří-li toto startér včas a nebyl-li dán povel
„Stááát!“, pak nechá druhý pramen více napnout, aby se letadlo odlepilo. Tímto
pramenem je však letadlo taženo v jeho směru. Když je před místem startu
volno, nemusí tato chyba mít žádné následky, leda že tažná síla jednoho pramene
nestačí k řádnému odstartování, o čemž je hovořeno dále. Jinak je tomu, jestliže
po stranách startu je na příklad les, nebo jiné překážky. Pak musí pilot při startu
letadlo naklonit na stranu selhavšího pramene lana a v stejném smyslu
vyšlápnout směrovku, aby udržel pokud možno původní směr startu. Muž, držící
křídlo větroně upozorní hlasitým zvoláním mužstvo táhnoucí pramen, který
neselhal, a to proto, že se buď větroň neodlepí, nebo se odlepí a startuje ve
směru tohoto pramene, který pak spadne do prostoru startovního mužstva. Když
je mužstvo včas upozorněno, může se padajícímu lanu vyhnout.
c)
Mužstvo u obou konců lan selže, nebo je mužstva málo, takže nestačí vyvinout
potřebnou sílu, nebo se předčasně uvolní vypinač vzadu, takže lano je málo napjato,
nebo mužstvo držící kluzák vzadu selže, nebo nestačí držet. Všechny případy jsou
stejné v tom smyslu, že počáteční rychlost letadla je tak malá, že se letadlo neodlepí
od země.
Pilot nemůže celkem nic dělat, leda přitlačit, aby se letadlo zarylo lyží do země a
zastavilo. To učiní jen tehdy, když je napětí zcela malé, vítr slabý a větroň se nemůže
dostat do vzduchu. Pomocník u křídla hlasitě upozorní mužstvo u lan, toto se
rozeběhne na obě strany, aby nebylo zasaženo křídlem. Jestliže, jak bylo řečeno
v jednom z předcházejících odstavců, poslední muž na každém prameni sleduje letadlo
při startu, je chyba včas zpozorována a mužstvo upozorněno i tehdy, když např. pro
vítr neslyšelo volání pomocníka u křídla.
Zvláštní případ nastane, když lano nebo přidržovači vzadu selhali, větroň se již
pohybuje, odlepuje se, má právě takovou rychlost, že se sotva drží nad zemí, ale tak
malou, že se nezvedne výše. V tomto případě ti, kteří to mají na starosti, upozorní
startovní mužstvo, aby se rozeběhlo na strany. Jestliže selhali přidržovači vzadu a lano
35
je ještě na háku, běží mužstvo dále při současném rozbíhání od směru startu a táhne,
pokud lano nevypadne.
Pilot v této situaci nesmí přitáhnout, protože by to znamenalo ztratit poslední
zbytek rychlosti, kterou letadlo má. Naopak lehce potlačí, pokud to dovoluje terén a
v nejmenší výši nad zemí se snaží tlačením získat rychlost. Nejsou-li vpředu překážky,
projde to hladce. Jsou-li vpředu překážky, bude záležet již více na pohotovosti pilota
vzhledem ke konkrétním daným okolnostem, Při blížení k překážce je někdy dobré
položit křídlo koncem na zem (křidélky), větroň se okolo něho otočí a více méně tvrdě
odsedne. Mnohdy to skončí dobře pro oba. Jindy by mohlo pomoci přitlačení na lyži a
zarytí špičky do země. Zásadní chybou by bylo přitažení se záměrem zvednout letoun
nahoru, protože jak řečeno, by mělo za následek úplnou ztrátu rychlosti a bezmocný
pád.
d)
Mužstvo držící vzadu přeslechne povel a dlouho drží. Jestliže sedí v letadle jen
trochu pohotový plachtař, nemusí mít tato chyba zlé následky. Start je ostrý, lana
kluzáku hvízdnou a za větru se kluzák dostane výše, než obvykle. Pilot nesmí táhnout,
ani tlačit, nýbrž nechá kluzák normálně „vyplavat“, tj. letadlo v normální poloze po
několika vteřinách ztratí přebytek rychlosti za současného zisku několika metrů výšky.
Více zkušený plachtař může i mírně přitáhnout a urychlí tím ztrátu přebytku rychlosti,
načež včas položí letadlo do klouzavého úhlu. U málo pohotových plachtařů
s pomalejší reakcí je riziko, že při počátečním prudkém zrychlení, působením
setrvačných sil mimoděk přitáhnou. Nežli si uvědomí, co se děje, může býti pozdě.
Proto se doporučuje, aby se začátečníci při startu opírali předloktím pravé ruky o
koleno a nemohli mimoděk přitáhnout.
e)
Kleštinový vypinač, pomocí kterého se přidržuje kluzák před odstartováním
nevypne vůbec. Pokud startovní mužstvo drží pevně startovací lano a podle povelů se
vrací zpátky, pak se nic neděje. Horší případ nastane, když táhnoucí družstvo pustí
konce lan. Náhle uvolněné nebo přetržené napjaté lano řítí se bleskurychle
k upevněnému konci se značnou silou a může silně udeřit. V případě chyby uvedené
výše startér nebo pomocník u křídla volá silně dopředu „Stááát!, „Zpátky!“,
„Póómáálu zpátky!“ (nikdy „Zpěět!“, neboť toto může být zaměněno s povelem
„Běžet!“). Mužstvo musí velmi pevně držet napjaté lano a pomalu se vrací, až se lano
smrští a zcela uvolní své napětí.
Pilot v kluzáku si chrání alespoň jedním loktem obličej, a to v každém případě.
Řídící páku nepouští z ruky, protože kleštinový vypinač při částečném uvolnění tahu
by přece jen mohl ještě vypnout a uvolnit kluzák ke startu.
36
f)
Lano se přetrhne. Obvykle se to stane jen na jedné straně. Pak buď udeří pilota
v kluzáku, nebo poletí stranou. Zde je bleskurychlé rozhodnutí instruktora nebo
startéra důležité. Buď se nestane nic ani družstvu, ani pilotovi v letadle a vítr je tak
silný, že se i přesto start podaří. Pak dá startér povel „Pustit!“ Když však zraní lano
pilota v kluzáku, musí následovat okamžitý rozkaz – nejprve dozadu „Držet!“. Vzadu
je nutno držet skutečně za každou cenu, aby zraněný neodstartoval. Pak ihned
následuje povel „Zpááátky!“ pro mužstvo táhnoucí. Kdyby se nepodařilo vzadu kluzák
udržet, Musí muž u křídla dále pevně držet křídlo a kluzák kol sebe stočit tak, aby
zůstal příčně na startu a nevznesl se do vzduchu. I když je toto zacházení s kluzákem
nešetrné, je ale vždy lepší, nežli zraněný pilot ve vzduchu. Jestliže se přetrhnou oba
prameny lana, je jakýkoli zákrok zbytečný. Kluzák zůstane stát na místě a mužstvo
pravděpodobně v plném počtu leží na zemi.
Aby nedošlo k situaci, kdy přetržený konec startovního lana udeří pilota v kluzáku,
může se pro zvýšení bezpečnosti startovací lano nastavit prodlužovacím kusem lana
v délce asi 5 m z umělých vláken o minimální pevnosti 500 kg. Lano se upevní
k velkému kroužku startovacího lana a na jeho druhý konec se připevní jiný kroužek.
g) Táhnoucí mužstvo seběhne stranou na startovišti, které se na jednu stranu sklání.
Na volném prostranství proběhne tato chyba bez následků, až na to, že startující
kluzák nedrží původní směr a poletí stranou. Na startovišti obklopeném stromy nebo
lesem je nutno, aby mužstvo dodrželo přesně směr tahu obou pramenů k zamezení této
chyby, jež by mohla mít nepříjemné následky. Pilot jí může čelit nakloněním letadla do
původního směru křidélky i směrovkou.
6.4
Vzlet autovlekem
Start ve vleku za automobilem byl v historické době provozu lehkých kluzáků
běžně používán. Svým charakterem je tento způsob startu velmi podobný startu
navijákem, proti kterému má hlavní výhodu v tom, že automobil při vlekání dokáže jet
přesně definovatelnou rychlostí a tudíž ve srovnání s nepříliš přesným ovládáním
rychlosti navíjeného lana navijáku nemůže docházet ke zvýšenému pevnostnímu
namáhání nosného systému kluzáku. Výhodou je též operativnost a snadnost při
vlekání lanem z umělých vláken. Starty lze na rozdíl od startů gumovým lanem
provozovat na letištích, které umožňují dobrou jízdu táhnoucího automobilu.
6.4.1 Normální systém přímého vleku jedoucím automobilem
Tento způsob startu je srovnatelný se startem navijákem. Platí pro něj tedy všechny
zásady, doporučení a bezpečnostní opatření jak je dále uváděno v oddíle 6.5 – Vzlet
navijákem. Při praktickém provádění několika set startů vypracovatelem této příručky
s dříve provozovanými kluzáky byl tento druh startu shledán jako relativně
bezproblémový. Pro start za automobilem se používá vlečné lano z umělých vláken o
délce 100 – 500 metrů, do kterého je vložena tahová pojistka 500 kg (500 daN).
Výhoda používání moderních lan je v jejich pevnosti, pružnosti a přizpůsobení
momentálním tahovým podmínkám během vleku. Pro vlekání byly odzkoušeny a dále
používány zcela běžné osobní automobily. Vlekání automobilem provádí řidič
s kvalifikací navijákaře. Řidič v tažném vozidle musí být předem poučen o tomto
37
způsobu startu a podle momentální rychlosti protivětru udržuje rychlost jízdy. Ještě
před vzletem musí být přepočítáno a domluveno jakou rychlostí bude vlekáno.
V zásadě jde o to, o jakou rychlost má být snížena rychlost vlečného vozidla, známe-li
rychlost větru, aby rychlost kluzáku ve vzduchu byla optimální tj. 60 – 90 km/h.
Znamená to, že s každým 1 m/s protivětru snížíme rychlost vozidla o 3,6 km/h – tj.
například při protivětru 5 m/s (18 km/h) a rychlosti letu kluzáku 60 km/h musí jet
vozidlo 60 – 18 = 42 km/h. Kromě toho je nutno počítat s tím, že dráha stoupajícího
letadla je zakřivená, kdežto dráha auta je přímá, takže se pro oblast největšího stoupání
kluzáku rychlost auta může ještě poněkud snížit a to až o 1/5. Další korekce rychlosti
může nastat i z důvodu výskytu zpravidla větší rychlosti větru ve výšce, než byla
naměřena při zemi. Při dodržení těchto zásad je zaručeno, že kluzák poletí optimální
rychlostí, která neohrozí jeho pevnost.
Vlek automobilem v praxi vypadá následovně. Po provedení důležitých úkonů a
nastavení vyvážení do střední polohy dá pilot pokyn k zapnutí vlečného lana do
předního vypinače kluzáku a zvednutí křídla. Řidič vlečného automobilu podle signálů
ze startu pomalu jede vpřed až je lano napnuté. Na další signál ze startu plynulým
rozjezdem a postupným rychlým řazením zvyšuje rychlost jízdy. Pohledem do
zpětných zrcátek, nebo prostřednictvím spolujezdce sleduje vzlétající kluzák, který se
při rychlosti cca 45 – 50 km/h oproti ovzduší odlepuje a plynule nasazuje do stoupání.
K tomuto podle daného protivětru mnohdy stačí jet i méně než 30 km/h. Během hlavní
stoupací fáze kluzáku řidič občasným pohledem na tachometr zkontroluje, zda jede
rychlostí, která byla předem dohodnuta. Po dosažení maximální možné výšky vleku,
kdy úhel vlečného lana oproti zemi z důvodu vleku za přední závěs nebývá o mnoho
38
větší než 45° se buď pilot kluzáku vypne sám, nebo vypne automat vypinače a nebo je
možno pokračovat ve vleku již nastoupaného kluzáku až kam to dovolí délka
rozjezdové dráhy. K jízdě s takto nastoupaným kluzákem už není potřebný větší výkon
vozidla a pilotáž vlečeného kluzáku je snadná. K udržení stabilního vleku stačí zcela
normálně korigovat boční náklony a směr kluzáku, který je i při této fázi letu vlivem
negativního zkroucení křidélek překvapivě příjemně stabilní a lehce ovladatelný. Po
vypnutí pilot mírným potlačením uvede kluzák do normálního klouzavého úhlu a
zatáčkou, během které zkontroluje, zda lano řádně odpadlo, pokračuje v plnění
letového úkolu.
6.5
Vzlet navijákem
6.5.1
Normální provedení startu navijákem
Start navijákem je jeden z několika způsobů, který umožňuje získat s kluzákem
výšku, potřebnou k následujícímu klouzavému letu. Rychlost potřebnou ke stoupání
uděluje kluzáku vlečné ocelové lano navíjené na buben navijáku. Start navijákem
umožňuje dosáhnout v krátkém čase největší výšku. Ta je ovšem omezena délkou lana
a rychlostí protivětru.
Kluzák Z-24 je uzpůsoben pro provádění navijákových vleků buď za boční závěsy
a nebo za spodní závěs. Protože kluzáky, které byly v naší republice v několika
posledních desetiletích používány, jsou vybaveny jednotně bočními závěsy vlečného
lana a také pilotům kluzáků nebylo umožněno procvičovat starty na kluzácích s jinou
polohou uchycení, je nutno upozornit, že spodní vypínač má polohu blíže k těžišti a
s tím souvisí menší ovládací síly na výškovém kormidle.
Vlastní organizace startu a činnosti s tím spojené jsou v souladu s předpisem P-1.
Pro připojení na kluzák se dle použitých vypínačů použijí buď dvojité „fousy“ s klíči,
nebo nástavec z běžného polypropylénového lana, který má délku minimálně 5 m od
padáčku. Navijákař musí být poučen o tom, že vleká kluzák s nízkou letovou váhou a
s tím souvisí střídmé používání výkonu navijáku.
Po provedení důležitých úkonů a nastavení vyvážení do střední polohy dá pilot
pokyn k zapnutí vlečného lana a zvednutí křídla. Po napnutí lana, během kterého je u
každého křídla jeden pomocník je dán povel ke startu. Na rozjezd stačí vedení jedním
pomocníkem. Vlastní start má velmi krátký rozjezd, kdy pilot drží řídící páku ve
střední poloze. V okamžiku nárůstu vztlaku a odpoutání kluzáku od země a rychlosti
větší než 50 km/h pilot kontroluje plochý přechodový oblouk, aby přechod do stoupání
39
byl od samého začátku zcela plynulý a úhel stoupání do výšky 15 m nad zemí
nepřesáhl 30°. Při vleku je dobrý směrový stabilizační účinek tahu lana, příčná
řiditelnost je zcela normální. Optimální rychlost při vleku je 60 - 80 km/h, při rychlosti
nižší než 60 km/h je kluzák stále ještě řiditelný, ale má pomalejší účinky kormidel a
nedosahuje dobrého stoupání. Kluzák pokračuje ve stoupání až do okamžiku, kdy
navijákař odsadí tah navijáku a pilot vypne vypinač, nebo když vypne vypínací
automat vypinače kluzáku. Pak pilot mírným potlačením uvede kluzák do normálního
klouzavého úhlu a zatáčkou, během které zkontroluje, zda lano řádně odpadlo,
pokračuje v plnění letového úkolu.
6.5.2 Starty navijákem při silném větru
Při silném protivětru má kluzák již po velmi krátkém rozjezdu dostatek vztlaku
k odpoutání od země (vždyť pro volný let stačí cca 16 m/s). Pilot musí rychleji
reagovat především v první fázi startu. Samotný vlek trvá při silném protivětru delší
dobu a dosažená výška je proto také větší.
6.5.3 Starty navijákem při bočním větru
Při startu s bočním větrem musíme již při rozjezdu po zemi vychylovat křidélka proti
větru, abychom zabránili naklánění kluzáku. Velikost výchylky je přímo závislá na síle
bočního větru a na velikosti úhlu, pod kterým vítr na osu startu vane. Ihned po
odpoutání od země zvětšíme výchylku křidélek tak, aby se kluzák mírně naklonil proti
větru a současně mírně vychýlíme na souhlasnou stranu směrové kormidlo. Kluzák
tímto manévrem zůstane mírně nakloněn a vychýlen proti větru. Velikost těchto
výchylek musí být tak velká, aby kluzák nebyl snášen z osy startu. Při dodržování
doporučených zásad bude let naprosto normální.
6.5.4 Starty s větrem v zádech
40
Z hlediska platných předpisů by ke startům se zadním větrem nemělo plánovitě
docházet. Přesto ale se s ním můžeme náhodně setkat, například v případě, kdy za
bezvětrného počasí dojde během startu k náhlému termickému závanu po směru
vzletu. Start s větrem v zádech se v podstatě neliší od normálního startu. Je ovšem
třeba počítat s tím, že rozjezd kluzáku bude delší, doba vleku kratší a dosažená výška
výrazně menší.
6.5.5 Předčasné přerušení navijákového startu
Při navijákovém startu může z různých důvodů dojít k jeho předčasnému přerušení a
to v kterékoliv fázi. Příčinou může být technická závada na navijáku, přetržení
navijákového lana, samovolné vypnutí z vypinače, ale k předčasnému vypnutí se může
rozhodnout i sám pilot z různých příčin. Při správně provedeném navijákovém startu a
včasné a správné reakci pilota není přerušení tahu nikdy důvodem k mimořádné
události. Vždy však znamená situaci, kterou je třeba rychle a bezpečně řešit. Dojde-li
ke skutečnému přerušení tahu navijáku, pilot energicky a bez prodlení potlačí výškové
kormidlo, aby převedl kluzák ze stoupavého do klouzavého letu a tím zabránil jeho
pádu po ztrátě rychlosti. Současně zatažením za lanko vypinače vypne eventuelní
visící zbytek lana. Po uvedení kluzáku do normálního klouzavého letu a vypnutí
vlečného lana provede pilot manévr na přistání, který je v souladu s všeobecnými
zásadami. Většinou preferujeme zásadu přistání přímo před sebe nebo jen s malými
směrovými změnami tak, abychom se vyhnuli případnému nárazu do překážky. Je
samozřejmé, že rozhodne-li se pilot po vypnutí k přistání v přímém směru, udělá vše
pro to, aby sestup kluzáku byl co nejkratší. K tomu je výhodné zvýšit rychlost letu (a
tím zhoršit klouzavý úhel) a nebo použít skluz. Dojde-li k přerušení ve větší výšce,
pak je možno použít přistání proti směru vzletu (po větru) a nebo provést malý okruh.
V těchto případech je třeba dbát na to, aby pilot ukončil zatáčky v dostatečné výšce
nad zemí.
6.5.6 Přistání s visícím lanem
Za jistých mimořádných okolností může dojít k situaci, kdy je nutné, aby kluzák
přistál s visícím lanem. Příčinou může být závada na vypínacím mechanismu kluzáku
nebo zachycení navijákového lana o některou jeho část. Zjistí-li pilot, že navijákové
lano není vypnuto, vrátí se okamžitě mírně zvýšenou rychlostí nad plochu letiště, kde
nejsou žádné překážky, o které by se mohlo visící lano zachytit. Zde v kroužení na
zvýšené rychlosti se pokouší o znovuvypnutí lana a sestupuje tak, aby zatáčku ukončil
nejpozději v 15 m nad zemí v zamýšleném směru přistání, tedy pokud možno proti
větru. Vlastní přistání provede pilot běžným způsobem na rychlosti asi o 10 km/h větší
než normálně.
41
6.6
Vzlet aerovlekem
6.6.1
Normální provedení aerovleku
Provádění vzletu pomocí aerovleku není pro vycvičené piloty problém. Protože je
kluzák pro start a přistání vybaven jasanovou lyží, je nutno počítat při rozjezdu
kluzáku vlečnými letouny s nižším výkonem v počátku s větším třecím odporem. Pro
starty aerovlekem se nastaví vyvážení do polohy „k sobě“, tj. těžký na hlavu. Před
rozjezdem, pilotem obsazený kluzák stojí na lyži s malým úhlem náběhu. Při počáteční
fázi rozjezdu je nutno přitažením řídící páky odlehčit lyži a snížit tření, čímž se zkrátí
start. Při dosažení rychlosti odpoutání 45 – 50 km/h a dalším zvyšování rychlosti se
přiměřeně povolí řídící páka až do polohy mírného potlačení které se navzdory
nastavenému vyvážení zvyšuje s narůstající rychlostí startu. Se vzrůstající rychlostí se
projevuje rychlejší reakce kormidel kluzáku a pilot musí včas reagovat na polohu
vlečného letounu. Po odpoutání od země, dokud vlečný letoun nezačne stoupat,,
udržujeme výšku 0,5 – 1 m nad zemí, neboť předčasné stoupání kluzáku v počátečních
fázích letu může přivodit nebezpečné zvedání zadní části vlečného letounu. Po
přechodu vleku do stoupání stoupáme tak, aby kluzák byl stejně vysoko jako vlečný
letoun. Obratnost kluzáku umožňuje bez problémů sledovat manévry vlečného
letounu, včetně razantního ustřeďování do stoupavého proudu. Při vypnutí vlečného
lana zatáhněme několikrát za žlutý ovladač a vizuálně se přesvědčte, zda došlo
k uvolnění vlečného lana.
6.6.2 Přerušení tahu motorového letounu
Dojde-li k přerušení tahu motorového letounu při rozjezdu nebo výdrži, vypne pilot
kluzáku vlečné lano a přistává před sebe. Pouze při nebezpečí kolize s vlečným
letounem, nebo s překážkami, může provést mírné vybočení směru letu nebo výběhu.
Dojde-li během stoupání a vleku k náhlému poklesu motorového letounu, který není
zřejmě způsoben poryvem, nebo zjevné snížení otáček vrtule motorového letounu jako
42
průvodní jev vysazení motoru, nečeká pilot vlečeného kluzáku na signál k vypnutí, ale
vypne sám z vlastního rozhodnutí. Když se přesvědčil, že lano skutečně vypnulo,
provede podle výšky, kterou má k dispozici přistání na letišti nebo na vybranou
nouzovou plochu. V takovém případě se pilot rozhodne podle momentální skutečné
situace. Jestliže pilot kluzáku nereaguje včas na zjištěný pokles vlečného letounu,
může dojít k jeho takovému převýšení, že motorový letoun strhne do strmého
sestupného letu za mimořádně silného tahu vlečného lana. Po přetržení lana nízko nad
zemí je riziko, že pilot vlečného letounu bude mít ztíženou šanci na řešení vzniklé
situace. Proto tedy v žádném případě nesmíme dopustit, aby se kluzák dostal příliš
vysoko nad vlečný letoun. Jestliže k tomu přece jen dojde a vlivem zvýšeného tahu
v laně není možno vypnout, je nutné uvést kluzák energicky do strmého sestupného
letu a to i v případech malé výšky, uvolnit narůstající tah lana a vyvinutím
maximálního úsilí vlečné lano vypnout.
6.6.3 Vícevleky
Letové vlastnosti kluzáku umožňují i provádění vícevleků. Tento druh letu provádějí
piloti s nejlepšími zkušenostmi s pilotáží daného typu. Pro vlek je třeba volit vlečný
letoun s optimálními vlastnostmi, např. L-60 a letovými vlastnostmi přiměřený druhý
kluzák. Doporučuje se použít vlečná lana prodloužená o 10 – 15m.
6.7
Vlastnosti v cestovním letu
Provádění volného letu nečiní přeškoleným, vycvičeným pilotům žádné problémy.
Kluzák, který je správně vyvážen, umí klouzat bez mimořádného zasahování pilota při
optimální rychlosti okolo 65 km/h a to jak přímý klouzavý let, tak i při kroužení, kdy
udržuje zvolený náklon a rychlost s minimálními zásahy do řízení. Kluzák je ve všech
normálních letových režimech dostatečně stabilní s pevným i volným kormidlem. Při
rychlosti kolem 50 km/h kluzák také létá, ale reakce kormidel jsou už vláčnější a
změna polohy kluzáku trvá déle, takže létání v tomto režimu lze využívat pouze se
zvýšenou opatrností ve větší výšce.
6.8 Vlastnosti při letu zvýšenou rychlostí
Za letu při tak zvaném opatrnostním rozsahu rychlostí tj. 120 – 160 km/h používat
maximálně 1/2 plné výchylky kormidel, tyto výchylky zavádět s citem a plynule, aby
nedocházelo k nadměrnému namáhání draku a okruhů řízení. Při vlastním letu
zvýšenou rychlostí se také projevuje zvýšený odpor kluzáku a zhoršená dopředná
pronikavost. K udržení vyšší rychlosti, blízké rychlosti maximální povolené – tj. 180
km/h je kluzák skloněn k zemi a účinně působí svým aerodynamickým odporem proti
dalšímu zvyšování rychlosti s podobným účinkem jako u běžných větroňů při použití
brzdících klapek. Při letu maximální povolenou rychlostí, které je ovšem za
normálních okolností zbytečně bezúčelné, ani při maximální odzkoušené rychlosti
nedochází k vibracím nebo třepetání kluzáku nebo jeho jednotlivých částí.
43
6.9
Vlastnosti při přetažení
Pokud u kluzáku počneme snižovat rychlost pod běžně používanou, pak krátce před
dosažením pádové rychlosti, která se v závislosti na okamžité letové hmotnosti
pohybuje zhruba mezi 45 – 50 km/h, pilot cítí postupné „měknutí“ kormidel. Kluzák
Krajánek, který má negativní zkroucení křidélek, je příčně tak stabilní, že se začne ve
vzduchu prosedat a ani když pilot drží stále plně přitaženou výškovku nemá přílišnou
snahu padat do strany nebo přecházet do vývrtky. Během ztráty rychlosti jsou
kormidla dostatečně účinná k tomu, aby kluzák opět zaujmul letový úhel. To se stane i
pouhým uvolněním přitažení řídící páky a kluzák je sám schopný po ztrátě několika
metrů výšky se opět srovnat do normálního klouzavého úhlu.
6.10
Vlastnosti ve vývrtce
Úmyslné provádění vývrtek je v běžném provozu zakázáno! Kluzák Z-24 má
dostatečnou pevnost s rezervou stability a je malá pravděpodobnost, že by vycvičený
pilot do tohoto letového režimu přišel. Dojde-li přesto vinou hrubě špatné pilotáže
k přechodu do vývrtky, postupujte následovně ve smyslu všeobecně platných zásad:
-
6.11
Vyšlápněte nožní řízení plnou výchylkou proti smyslu točení vývrtky.
Potlačte řídící páku výškovky až do zastavení rotace, křidélka jsou ve střední poloze.
Po zastavení rotace vraťte kormidla do neutrálu.
Strmý let vybírejte plynule, aby nedošlo k přílišnému nárůstu rychlosti a přetížení
Vlastnosti v kroužení
Provádění zatáček a kroužení je zcela normální. Vlivem nízké cestovní rychlosti a
malého plošného zatížení je kluzák schopen otáčení na malém poloměru. Toho lze
využívat k jemnému „kopírování“ terénu při svahovém létání, při ustřeďování v jádru
stoupavých proudů nebo v manévrování před přistáním do velmi omezeného prostoru.
Piloty, zvyklé na progresivní účinky průletů vertikálních střihů stoupavých proudů
rychlými větroni také překvapí velmi měkký přechod do stoupání, kdy přítomnost
stoupání lze poznat pouze podle údaje, indikovaného na variometru. Styl létání ve
stoupavých proudech je částečně podobný k letu nyní velmi rozšířené kategorie
výkonných závěsných kluzáků.
6.12
Svahový let
Školní kluzák Krajánek je od dob svého vzniku vhodný k provádění svahového létání.
Z hlediska techniky pilotáže je létání poměrně jednoduché, neboť při optimální
rychlosti lze výhodně kopírovat profil terénu. V prostoru svahu je nutno dodržovat
daná pravidla létání, týkající se této činnosti.
44
6.13
Okruhy
Okruhem myslíme předpisy stanovený letový manévr v bezprostřední blízkosti letiště,
určený jednotně pro všechny kluzáky v daném prostoru, který slouží jako vstupní
manévr pro bezpečné přistání. Pro létání s kluzákem Krajánek se vzhledem ke
klouzavosti 1:18 a menší pronikavosti proti větru doporučuje volit užší tvar okruhu a
nezalétávat do přílišné vzdálenosti od zamýšlené přistávací plochy. Doporučená
rychlost kluzáku na okruhu je 65 km/h.
6.14
Přiblížení, přistání
Manévr přiblížení s kluzákem Z-24 Krajánek není náročný, je však třeba brát v úvahu
rychlost protivětru a výšku letu, podle ní pak s ohledem na klouzavost volit vzdálenost
poslední zatáčky. Pro vlastní přiblížení na finále se doporučuje let rychlostí 65 - 70
km/h. Zkrácení na sestupu provedeme přiměřeným použitím brzdících klapek, které
oproti jiným kluzákům mají nižší účinek. V případě nutnosti pro ještě razantnější
zkrácení lze použít skluz, ale jen se zvýšenou opatrností s neúplným vyšlápnutím,
neboť při použití plných výchylek dochází k třesení celého kluzáku. Skluz v bezpečné
výši ukončíme a kluzák srovnáme.
Na sestup navazuje plynulý přechod, který vzhledem k nižší setrvačnosti začneme
provádět až ve výši 1 – 2 m nad zemí. Z důvodu zaručení dobré účinnosti výškového
kormidla je vhodné, aby na začátku tohoto manévru neklesala rychlost pod 60 km/h.
Po srovnání s terénem místa přistání v minimální výši přitahujeme postupně řídící
páku na plné dotažení až k dorazu na sedačce pilota. Při dodržení tohoto postupu dojde
k lehkému dosednutí na plnou plochu přistávací lyže podle okamžité letové váhy na
rychlosti kolem 45 km/h. Pak následuje krátký skluz po lyži s výrazným zabržděním.
Pozor na vybočení ze směru během přistání a výběhu, kde hrozí ve styku s terénem
poškození lyže nebo její uchycení ke trupu. Po zastavení kluzák zůstává stát na spodní
ploše lyže s ocasem zvednutým nad zem. Při vystupování je třeba, aby pilot
45
neseskakoval z kluzáku naráz, nýbrž aby přenášel postupně svoji váhu na zem
k zamezení prudkého přepadnutí kluzáku na ocas.
6.15
Starty a přistání do terénu
Kluzák Krajánek byl od samého počátku navržen a pevnostně dimenzován pro
provozování na běžných plachtařských terénech. To znamená, že jeho praktické
používání nebylo jen na upravených a rovných letištních plochách, ale používal se
také k výcviku na různých kopcích a svahových terénech. Výběr vhodných míst startů
a přistání se také v naprosté většině kryje s místy, která se používají pro provoz dnešní
kategorie ultralehkých závěsných kluzáků a klouzavých padáků. Jako běžný způsob
startu lze na těchto místech z výhodou používat start gumovým lanem. Vlastní
provedení startu je v souladu se zásadami, uvedenými v letové příručce kluzáku.
V těchto případech zkušený pilot – instruktor dokáže zorganizovat správnou a
bezpečnou činnost startovního družstva. Chování a pohyb na oficielních vzletových
plochách pro UL, nebo na letištích a v jejich prostorech se řídí jejich provozním
řádem.
Pro výběr předem určených ploch na přistání platí všeobecná zásada, aby rozměr
plochy odpovídal svou délkou, sklonem, povrchem, blízkostí překážek a postavením
vůči větru zkušenostem pilota. S kluzákem Krajánek lze přistávat na skutečně
minimální ploše, Vždy je však třeba dbát na to, aby se okraj zvolené plochy při
přistání ze svahu přeletěl ve výši asi 1 – 5 m a při přistání do protisvahu asi 5 – 15 m
vysoko podle toho, zda je spád menší nebo větší.
V případě vynuceného přistání do terénu pilot podle momentálních okolností
rozhodne o výběru plochy a nejvýhodnějším manévru tak, aby se vyhnul nebezpečí
poškození kluzáku nebo osob. Je nanejvýš vhodné přednostně volit přistání proti větru,
pokud vane šikmý vítr, pak i směr poslední zatáčky nad zemí je vhodné volit též proti
větru. Kluzák se pak vlivem protivětru v poslední fázi letu pohybuje vůči zemi velmi
pomalu a lze bez problémů přesně přistát a zastavit na zvoleném místě. V případě
přistání na nerovný terén, konstrukci kluzáku a zdraví pilota chrání příznivý účinek
elastické jasanové lyže spolu s dobrým propérováním gumových tlumičů. V nouzovém
případě vynuceného přistání na vysoký, vzrostlý porost je třeba závěrečnou fázi
přistání provádět vždy proti větru a kluzák držet do poslední chvíle ve výdrži nízko
nad vrcholky porostu na té nejmenší rychlosti až do jeho prosednutí.
6.16
Používání, přeškolování
Historický školní kluzák Z-24 Krajánek nezapadá do systému současné koncepce
základního výcviku pilotů kluzáků. To znamená, že na něm nebude prováděn základní
výcvik žáků kluzáků. Přesto však jeho popsané letové vlastnosti a parametry
nevylučují běžné používání při místním létání, na svahu nebo v termice zkušenými,
správně přeškolenými piloty. Přeškolování nových pilotů a další používání je možno
provádět v rámci stávající Osnovy výcviku na kluzácích AK-PL 2004, Hlava 2, úloha
V – Přeškolování na nové typy kluzáků a úloha ?????? – Sportovní výcvik. Rozsah a
posloupnost vlastního přeškolování pilotů na kluzák Krajánek je vždy přiměřeně
zvážen přeškolujícím instruktorem, neboť letové vlastnosti, ovladatelnost a relativně
46
pomalá rychlost letu nepřinášejí po řádném seznámení s technickou a letovou
příručkou mimořádné problémy. Kluzák Krajánek byl určen pro výcvik pilotů v sóle
bez zvláštních praktických zkušeností, proto i pilotování současnými piloty, kteří mají
v porovnání s dřívějškem obrovské nálety hodin, nepřináší, jak praxe dokazuje,
zvýšené nebezpečí pro vlastní kluzák, ani pro poučeného, zodpovědného pilota. Tito
piloti mají nyní možnost okusit krásu tichého letu na palubě kluzáku s bohatou historií
tak, jako generace našich předchůdců.
6.17Požadované doklady kluzáku
-
Zvláštní osvědčení letové způsobilosti (ZOLZ)
-
Osvědčení o zápisu letadla do leteckého rejstříku
-
Deník kluzáku
-
Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu
-
-
Doklad o pojištění odpovědnosti pojištěného za škody způsobené provozem letadla
na životech, zdraví a věcech třetích osob, nacházejících se mimo toto letadlo (tj.
zákonné pojištění)
Letová a technická příručka
-
Prohlídková knížka
7.
Předpisy o montáži
7.1
Všeobecně platné zásady
-
7.2
Kluzák se montuje pomocí standardních nástrojů a nářadí. K běžné provozní
montáži stačí kladívko, vyrážecí trn a šroubovák.
Všechny čepy před zasunutím je nutno řádně očistit a namazat mazacím tukem.
Čepy se zasunují hlavou ve směru letu.
Samojistné matice s plastovou vložkou se používají pouze jedenkrát.
Na zajištění korunkových matic a čípků se používají vždy nové závlačky.
Základní montáž
Provádí se kompletně jen po výrobě nebo rekonstrukci kluzáku, při provádění
rozsáhlejší údržby, při větších opravách systémů kluzáku nebo při výměně základních
dílů kluzáku. Při seřizování se postupuje v souladu s výrobní a provozní dokumentací
a nastavují se hodnoty uvedené v provozním návodu. Montáž řídí kvalifikovaný
47
technik výrobce nebo opravce. Mezi ně patří odborně způsobilí, kvalifikovaní
odborníci
7.3
nebo AVEKO Brno – Medlánky.
Provozní montáž
Provádí se po uskladnění nebo transportu v rozebraném stavu. Pro smontování je
zapotřebí nejméně čtyř lidí. Všechna kování, tj. čepy, oka vzpěr a další úchyty pro
montáž očistíme a nakonzervujeme vazelínou. Pokud nemáme stojan pro trup, podrží
pomocník trup v montážní poloze. Při montáži, jakož i při demontáži použijeme
kladívko s použitím duralového nebo mosazného trnu, nebo použijeme špalík
z tvrdého dřeva
7.4
Montáž nosného systému, zapojení brzdících klapek a křidélek
-
-
Obě vzpěry křídel se spojí pomocí čepů do kování trupu, zajistí se špendlíky a
volné konce položí dolů.
Pomocníci zvednou pravé křídlo, navěsí jej kováním hlavního nosníku na kování
trupu. Konec křídla drží jeden pomocník nebo se podloží specielním stojanem.
Pomocníci zvednou levé křídlo, navěsí jej kováním hlavního nosníku na kování
trupu.
Třemi čepy se spojí nosníky křídla s trupem a zajistí špendlíky.
-
Vzpěry se zvednou, začepují do kování křídla a zajistí špendlíkem.
-
Táhla křidélek se spojí s pákami v křídlech čepy a zajistí špendlíkem.
-
Táhla brzd se spojí s pákami v křídlech čepy a zajistí špendlíkem.
-
Ověří se správný chod řízení a namontuje se duralový překryt spojení křídel.
-
7.5
Montáž vodorovné ocasní plochy
-
-
Zadek trupu pro usnadnění montáže VOP je možno pozvednout na stoličku nebo
podstavec.
Vodorovná ocasní plocha se nasadí na kování trupu, zleva doprava se nasune
hlavní čep a pak se zepředu nasune pomocný přední čep. Oba čepy se zajistí
špendlíky.
Okénkem v trupu se zapojí táhlo ovládání výškového kormidla a zajistí
špendlíkem.
Pod stabilizátor se nasadí přechodový kryt a připevní šroubky.
48
7.6
Demontáž kluzáku
Postup demontáže je opačný, než při montáži, po skončení demontáže dáme všechny
čepy na své místo a špendlíky nebo zajistíme proti vypadnutí a tím ztrátě.
7.7
Provozní předpisy, běžné prohlídky a ošetřování
7.7.1 Manipulace s kluzákem
Kluzák lze zvedat jen v místech k tomu určených, a to v přední části trupu zaháknutím
nosné tyče do háku, nesením v místech vetknutí nosných vzpěr do křídel a za trubkové
držáky na zadní částí trupu. Pro nasazování na transportní podvozky lze s úspěchem
používat systém vysokého zvedání ocasu přes přední část lyže. Při transportu po letišti
se kluzák přemisťuje buď vlečením lanem za přední vypínač, nebo tlačením dozadu za
náběžné hrany křídel, kdy jeden z pomocníků drží zvednutý ocas kluzáku. Zásadně je
třeba vyvarovat se tlačení za pohyblivé části kormidel.
7.7.2 Uložení, hangárování a přeprava kluzáku
Kluzák v demontovaném stavu ukládáme do zvlášť k tomu vyrobených šablon buď
v hangáru, nebo v transportním voze. Při hangárování dbáme především, aby byl
kluzák uložen v suchu. Proti působení prachu a nečistot se doporučuje zakrytí kluzáku
prodyšnými potahy. Transportování kluzáku se provádí pouze na specielně upraveném
transportním voze, nejlépe krytém. Vyhýbejte se transportu kluzáku v nekrytém voze
v dešti nebo v zimním období, kdy jsou silnice posypány solí.
7.7.3
Předletová prohlídka
Před nastoupením do kluzáku, zejména před zahájením letového dne musí pilot
zkontrolovat celkový stav kluzáku. Prohlídku je nutno provádět systematicky tak, aby
nebylo nic opomenuto. Důraz je kladen na neporušenost, volný chod a správnou
funkci všech pohyblivých částí a řádné zajištění demontovatelných součástek a po
provedení kontroly uzavření a zajištění všech montážních a kontrolních otvorů.
Doporučuje se provádět prohlídku postupem dále uvedeným. Prohlídku je oprávněn
provádět pilot, přeškolený na tento typ. O výsledku předletové prohlídky provede
prohlížející osoba zápis do Údržbového deníku kluzáku.
Při kontrole se postupuje kolem kluzáku proti směru hodinových ručiček a provádí se:
-
Kontrola náběžné hrany levého křídla
Kontrola potahu horní části křídla
Kontrola vedení lanek křidélka a stavu vnitřku křídla – kontrolními otvory
Kontrola upevnění a zajištění vzpěry
49
7.7.4
Kontrola dolního potahu křídla
Kontrola volného chodu závěsů křidélka
Kontrola volného chodu brzdících klapek
Kontrola zajištění spojovacích čepů křídla, napojení brzd a křidélek
Kontrola upevnění krytu centroplánu
Kontrola stavu trupu
Kontrola stavu a upevnění stabilizátoru ke trupu
Kontrola stavu výškovky
Kontrola napojení a volného chodu výškovky
Kontrola stavu a upevnění směrovky
Kontrola ostruhy
Kontrola pravého křídla – viz levé křídlo
Kontrola Venturiho trubice a instalovaných přístrojů
Kontrola vypinačů vlečného lana
Kontrola stavu a plných výchylek nožního a ručního řízení
Kontrola stavu sedačky pilota
Kontrola stavu upínacích pasů
Kontrola překrytu kabiny a větrného štítku
Kontrola stavu přistávací lyže
Poletová prohlídka
Po skončení letového dne provede poslední pilot, který s kluzákem létal, poletovou
prohlídku. Při té se zkontroluje neporušenost kluzáku. Do Údržbového deníku kluzáku
pak zaznamená stav kontroly a posouzení funkce kluzáku za letu. Současně se provede
očistění s běžnou ochranou povrchu kluzáku a odstranění běžných závad.
8.
Životnost kluzáku
Životnost nově, s největší pečlivostí zrekonstruovaného kluzáku Z-24 Krajánek,
OK-8560 není časově ani provozně omezena, je pouze závislá na dobrém technickém
stavu kluzáku. Kluzák je při provozu průběžně sledován zkušenými, odborně
fundovanými techniky zhotovitele rekonstrukce a odpovídající stav držen plněním
stanoveného programu údržby. Pokud kluzák již svými technickými parametry,
zejména stavem použitých dřevěných materiálů, lepených spojů, ochranných nátěrů,
plátěných potahů a nadměrné vůle v řízení nesplňuje požadavky způsobilosti
k letovému provozu, rozhodne pověřený technik o provedení částečné opravy, nebo
generální revize. Generální oprava se také provádí při větším poškození kluzáku, jako
je např. těžké poškození křídla nebo trupu.
Technický stav kluzáku a jeho způsobilost k leteckému provozu je hodnocena
jedenkrát v kalendářním roce v rozsahu Dodatečné zkoušky pověřenou osobou Úřadu
pro civilní letectví ve smyslu zákona č. 49/1997/Sb a prováděcích předpisů.
Prodloužení letové způsobilosti je podmíněno řádným technickým stavem a doložením
platného programu údržby kluzáku.
50
8.1
Program údržby
8.1.1 50 - hodinová prohlídka
Provádí se vždy po odlétání 50 hodin ± 5 hodin od minulé prohlídky nebo dle potřeby
v případě zjištění příznaků zhoršeného technického stavu kluzáku.
Prohlídku mohou provádět odborníci s kvalifikací minimálně TÚL type II, znalí
detailně konstrukci kluzáku Z-24 Krajánek.
Provedení prohlídky technik zaznamená do standardně používaného formuláře
„Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu“.
8.1.2 Roční (prolongační) prohlídka
Technický stav kluzáku a jeho způsobilost k leteckému provozu je hodnocena
jedenkrát v kalendářním roce v rozsahu Dodatečné zkoušky pověřenou osobou Úřadu
pro civilní letectví ve smyslu zákona č. 49/1997/Sb a prováděcích předpisů. Před
dodatečnou zkouškou je nutno vykonat Roční prohlídku, která se rozsahem a
kvalifikací kryje s 50 – hodinovou prohlídkou.
Provedení prohlídky technik zaznamená do standardně používaného formuláře
„Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu“.
8.1.3 Zvláštní prohlídka
Provádí se vždy po „tvrdém“ přistání nebo po „hodinách“ a po přistání do terénu. Dále
také po jiném poškození kluzáku. Účelem prohlídky je zjištění možného poškození
nebo eventuelního rozsahu poškození konstrukce kluzáku a návrh na jeho řešení.
Výsledek této prohlídky s vypracovaným kontrolním nálezem je podkladem pro určení
potřebného rozsahu opravy.
Zvláštní prohlídku mohou provádět odborníci s kvalifikací min. TÚL type II, znalí
detailně konstrukci kluzáku Z-24 Krajánek. Jsou to technici proveditele rekonstrukce
kluzáku OK-8560 a nebo technici firmy AVEKO Brno
8.1.4 Generální oprava
Generální oprava se provádí dle návrhu ze Zvláštní prohlídky za účelem potřebné
opravy poškození většího rozsahu. Cílem je opětné dosažení technického stavu
kluzáku, následně zaručujícího bezpečný provoz.
Generální opravu může provádět odborně způsobilý zhotovitel rekonstrukce kluzáku
Z-24 Krajánek, OK-8560, nebo pověřený opravce – firma AVEKO Brno.
51
8.2
Činnosti, prováděné při 50 – hodinové a Roční prohlídce
-
-
Na smontovaném kluzáku se bedlivě zkontroluje celý povrch dřevěné konstrukce i
plátěných povrchů, se zaměřením na povrchové poškození a eventuelní únavové
trhliny.
Kontrola všech míst, ve kterých je kluzák smontován pomocí čepů, jejich
neporušené zajištění, ověření stavu běžných provozních vůlí.
Kontrola systémů řízení křidélek, brzd, směrového a výškového kormidla, volnost
chodu při max. výchylkách kormidel.
Kontrola funkce vyvažovacího zařízení.
-
Kontrola správné funkce všech vypinačů
-
Kontrola přistávací lyže s tlumiči a ostruhy
-
Kontrola stavu uchycení přístrojové desky. Kontrola funkce letových přístrojů,
jejich nulové hodnoty, správnost výchylek se provede mírným fouknutím proti
Venturiho trubici. Při Roční prohlídce se provede nová kompenzace kompasu.
Promazání a nakonzervování pohyblivých dílců a montážních spojů. Pomocí
mazacího lisu se do maznic na ložiskách torzní trubky, na řídící páce, převáděcích
pákách ovládání výškového kormidla a převáděcích pákách ovládání křidélek
v křídlech doplní mazací tuk. Do všech kladek řízení se doplní mazací tuk, který
též chrání kuličková ložiska před prachem. Ostatní místa s pohyblivým uložením
se domažou mazacím tukem nebo vhodným mazacím prostředkem ve spreji.
Vnitřek kluzáku se vysaje a vytře, vnější povrch se otře navlhčeným hadrem,
vyvarujeme se stříkání vody hadicí, aby nedošlo k vniknutí vody do vnitřních
prostor konstrukce a po osušení se aplikují vhodné čistící, konzervační a leštící
prostředky.
Při zjištění jakékoliv poškození je nutno toto vždy řešit u odborně způsobilého
zhotovitele rekonstrukce kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, nebo pověřeného
opravce – firma AVEKO Brno, kteří jsou schopni technicky odborně posoudit
rozsah, způsob a provedení opravy zjištěného poškození.
-
-
-
-
-
8.3
Vystaví se Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu a prohlídka zapíše do Deníku
kluzáku.
Všeobecné údaje o použitých dílcích a materiálu
Pro rekonstrukci kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, výrobní číslo L-01 / 2006 byl
použit tento materiál:
8.3.1 Díly původní, použité (sejmuté) z původního kluzáku ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948
52
-
Výrobní štítek ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948
-
Veškeré kování, vč. prvků nosného systému
-
Veškeré prvky systémů řízení kromě řídících lan
-
Vypínače vlečného lana – přední a spodní
-
Ostruha
-
Pryžové tlumiče lyže
-
Dřevěný klín ostruhy
-
Dřevěná spodní část sedačky pilota
-
Dřevěné pedály nožního řízení
-
Dřevěná kulička na řídící páce
-
Dřevěná kulička na ovladači brzd
-
Dřevěná kulička na ovladači vyvážení
8.3.2 Díly původní, použité z jiných zdrojů
-
Přistávací jasanová lyže
Boční vypínače
Upínací pásy
Venturiho trubice
Rychloměr, typ RY 251, rozsah 0 ÷ 250 km/h (na Venturiho trubici)
Výškoměr, typ LUN 1121.01, rozsah 10 km
Variometr, typ LUN 1141, rozsah ± 5 m/s
Kompas, typ LUN 1222.1
Sklonoměr
8.3.3 Nový materiál, použitý pro rekonstrukci
-
Smrkové řezivo I. tř. (na kompletní stavbu draku)
-
Lípa (na výkližky a přechodové oblouky)
-
Překližky březové finské I. tř. (na stavbu a potažení draku)
-
Překližky bukové české I. tř. (na stavbu a potažení draku)
-
Lepidlo Epoxy 1200
-
Polyesterová tkanina Ceconite 102 Superflite (na potahy)
-
Polyesterová nit (na přišívání potahu)
-
Polyesterová zoubkovaná páska (na výztužné lemování a přes šití žeber)
-
Lano šestiramenné Ø 2,5 mm a srdíčka (na veškerá řídící lana)
-
Spojovací materiál jakost 8.8 (šrouby, matice, podl., čípky na připojení kování)
53
-
Spojovací čepy, mat. 14331 (spojení polovin křídel, vzpěr a VOP)
-
Lak epoxydový jednosložkový (na vnitřní impregnace dřevěné konstrukce)
-
Lak nitrocelulózový lepící C1107 (na lepení potahové tkaniny)
-
Lak nitrocelulózový vypínací C1106 (na základní zaplnění pórů potahové tkaniny)
-
Silnovrstvý lazurovací lak Woodstain s UV filtrem, odstín Antique Pine (na
impregnaci a natónování vnějšího povrchu všech dřevěných částí kluzáku)
Podkladní lak – Haftprimer Glasurit (na vytvoření základní spojovací vrstvy pod
vrchní lak)
Vrchní dvousložkový PU lak – DD Lack IRSA, s UV filtrem (na vrchní nátěrový
systém)
Vrchní dvousložkový PU lak – Universal 2K, s UV filtrem (na vrchní nátěrový
systém)
Změkčovadlo Elastic 2K (přísada pro zajištění elasticity nátěrového systému)
Vrchní dvousložková PU barva odstín Dark Brown (na hnědě nastříkané dílce a
poznávací značky na trupu a křídle)
Polykarbonát tl. 2 mm (na větrný štítek)
Duralový plech (na přístrojovou desku a překryt spojení křídel)
Trubka 10x1, 12x1, mat. 17246 (na trubkové nýty)
Vázací drát (na zajišťování)
-
9.
Přílohy
9.1
Rychlostní polára kluzáku Z-24 Krajánek
9.2
Protokol o vážení kluzáku