Letová a technická příručka ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK
Transcription
Letová a technická příručka ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK
1 Letová a technická příručka pro kluzák ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK Vydání: duben 2006 Náleží ke kluzáku: Typ: Poznávací značka: Výrobní číslo původní: Výrobní číslo rekonstrukce: Výrobce původní: ZLÍN Z-24 KRAJÁNEK OK-8560 255 / 1948 L-01 / 2006 Automobilové závody n.p. závod Otrokovice Zápis do rejstříku původní:10.1.1949 Domovský přístav původní: Raná u Loun Výmaz z rejstříku původní:8.4.1959 Provedení rekonstrukce: r. 2000 – 2006, Raná u Loun Výrobce rekonstrukce Jiří Leník, HISTORICKÉ KLUZÁKY, Raná u Loun a zpracovatel příručky: Smetanova 9 412 01 Litoměřice Vlastník kluzáku nynější: Národní technické muzeum Kostelní 42 170 78 Praha 7 Provozovatel kluzáku nynější: Aeroklub Raná u Loun Obsah této příručky je duševním majetkem zpracovatele a její rozmnožování není povoleno bez jeho předchozího souhlasu. Schváleno: TI ÚCL Praha, dopisem ze dne ® 2 str.: ozn.: 1 2 5 6 Titulní list Obsah List doplňků a změn Podklady a prameny 6 7 8 8 8 9 10 11 12 1. 1.1 1.2 1.2.1 1.2.2 1.3 1.4 1.5 1.6 Úvod Historické fakta a souvislosti vzniku a provozu kluzáku Z-24 Porovnání s jinými Z-24 Technické údaje kluzáků z původní výroby Současné platné technické údaje „anglického“ kluzáku BGA 655 (OK-8592) Fotografie původního kluzáku OK – 8560 Fotografie rekonstruovaného kluzáku OK - 8560 Třípohledový výkres kluzáku Zlín Z-24 Krajánek – rekonstrukce a zprovoznění 12 13 13 14 14 14 14 14 15 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.7 2.8 2.9 Technický popis Trup Křídlo Ocasní plochy Soustavy řízení Přistávací zařízení Potah Povrchová ochrana, zbarvení, nápisy Úpravy a vylepšení 15 15 15 15 16 16 16 17 17 18 18 18 19 19 19 19 20 20 20 20 20 20 21 3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.9.1 3.9.2 3.9.3 3.9.4 3.10 3.11 3.12 3.12.1 3.12.2 3.12.3 3.12.4 3.12.5 3.12.6 Hlavní technická data Rozměry Hmotnosti Výkony Výchylky kormidel Přístrojové vybavení Schéma zapojení přístrojů Příslušenství, vybavení Popis pilotního prostoru a ovladačů Vlečné závěsy Startovací hák a zadní úchyt Přední závěs Boční závěsy Spodní závěs Pevnostní pojistky vlečného lana Hodnoty rychlosti větru při vzletu Štítky a označení Identifikační štítek Výrobní štítek původní Výrobní štítek rekonstrukce Štítek poznávací značky Štítek letových režimů a nejvyšších rychlostí Kompenzační štítek kompasu 3 21 21 21 22 3.12.7 3.12.8 3.13 3.14 Štítek hmotností Štítek zákazů a provozních omezení Symboly ovladačů v kabině Vnější značení 22 22 23 23 23 23 23 24 24 25 25 26 4. 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.5.5 4.5.6 Provozní omezení Kategorie kluzáku, limity a omezení Minimální vybavení Provozní letové pokyny - zdroje Barevné označení rychloměru Hmotnosti, poloha těžiště, ložný plán Určení základních podmínek Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (česká metoda) Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (britská metoda) Určení minimální hmotnosti pilota PL - zadní centráž (britská metoda) Určení maximální hmotnosti pilota PT - přední centráž (britská metoda) Ložný plán kluzáku pro polohu těžiště za letu v rozmezí 26,4% až 30% SAT 26 26 27 5. 5.1 5.2 Nouzové postupy Vybrání vývrtky Nouzové opuštění kabiny 27 27 27 28 29 32 35 35 37 37 38 38 38 39 39 40 40 40 41 41 41 41 42 42 42 43 43 43 6. 6.1 6.2 6.3 6.3.1 6.3.2 6.4 6.4.1 6.5 6.5.1 6.5.2 6.5.3 6.5.4 6.5.5 6.5.6 6.6 6.6.1 6.6.2 6.6.3 6.7 6.8 6.9 6.10 6.11 6.12 6.13 6.14 6.15 Normální letové postupy Nastupování do kluzáku Důležité úkony před vzletem Vzlet gumovým lanem Normální provedení startu Chyby při startech gumovým lanem Vzlet autovlekem Normální systém přímého vleku jedoucím automobilem Vzlet navijákem Normální provedení startu navijákem Starty navijákem při silném větru. Starty navijákem při bočním větru Starty s větrem v zádech Předčasné přerušení navijákového startu Přistání s visícím lanem Vzlet aerovlekem Normální provedení aerovleku Přerušení tahu motorového letounu Vícevleky Vlastnosti v cestovním letu Vlastnosti při letu zvýšenou rychlostí Vlastnosti při přetažení Vlastnosti ve vývrtce Vlastnosti v kroužení Svahový let Okruhy Přiblížení, přistání Starty a přistání do terénu 4 44 44 6.16 6.17 Používání, přeškolování Požadované doklady kluzáku 45 45 45 45 45 46 46 46 46 46 47 47 7. 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.7.1 7.7.2 7.7.3 7.7.4 Předpisy o montáži Všeobecně platné zásady Základní montáž Provozní montáž Montáž nosného systému, zapojení brzdících klapek a křidélek Montáž vodorovné ocasní plochy Demontáž kluzáku Provozní předpisy, běžné prohlídky a ošetřování Manipulace s kluzákem Uložení, hangárování a přeprava kluzáku Předletová prohlídka Poletová prohlídka 48 48 48 48 49 49 49 50 50 50 51 8 8.1 8.1.1 8.1.2 8.1.3 8.1.4 8.2 8.3 8.3.1 8.3.2 8.3.3 Životnost kluzáku Program údržby 50 - hodinová prohlídka Roční (prolongační) prohlídka Zvláštní prohlídka Generální oprava Činnosti, prováděné při 50 hodinové a Roční prohlídce Všeobecné údaje o použitých dílcích a materiálu Díly původní, použité, sejmuté z původního kluzáku ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948 Díly původní, použité z jiných zdrojů Nový materiál, použitý pro rekonstrukci 51 51 51 9. 9.1 9.2 Přílohy Rychlostní polára kluzáku Z-24 Krajánek Protokol o vážení kluzáku 5 List doplňků a změn Běžné číslo Název Strana Datum Podpis 6 Podklady a prameny Tato příručka byla pro současnou potřebu zpracována za přispění prostudováním a přiměřeným využitím následujících podkladů. - Kompletní sada výkresové dokumentace kluzáku Z-24 Krajánek - konstruktér Ladislav Marcol Letová a technická příručka pro kluzák Z-24 Krajánek – AERON – r.1997 - Technická a provozní dokumentace kluzáku ZLIN 24 Krajanek registrovaného v Anglii jako B.G.A. 655, dříve G-ALMP Letová příručka a Provozní návod pro kluzák Schulgleiter SG-38 – Jiří Leník – r.2000 - Letová příručka Provozní návod pro kluzák Hütter Hü-17 – Jiří Leník – r.2004 - Letová příručka Provozní návod pro kluzák Hol´s der Teufel – Jiří Leník – r.2004 - Letectví a kosmonautika, 4/88, 5/88, Monografie Z-24 Krajánek - - Das gute Startseil, seine Behandlung und Aufbewahrung – J.G. Karl Schmidt & Co., Solingen Die technische Ausbildung des Segelfliegers – Herbert Guckel, Otto Wisotzki, Hannes Hönsch – vyd. Halle 1. August 1954 Letecká příručka, díl 1, 2, 3 – prof. ing. František Sekanina – vyd. r.1937 - Stavba kluzáků a větroňů – Jan Hrbek – vyd. r.1938 - Plachtění – Jan Hrbek - Výcvik plachtaře – díl I. Výcvik začátečníka – Ludvík Elznic - Metodika výcviku na kluzácích V-PL-4 – František Kdér – vyd. r.1978 - Osnova výcviku na kluzácích AK – PL 2004, vyd. pl. od 19.04.2004 - Směrnice pro létání v aeroklubech P – 1, platné od 1.03.2004 - Pravidla létání L – 2 - Poradní oběžník PO/TI – 20 – 1, Příručka pro individuelní stavbu letadla - Poradní oběžník PO/TI – L8/A.5.2, Označování letadel se ZOLZ - Poradní oběžník PO/TI – L8/A.2.7.6.a).A, Vydávání ZOLZ pro kategorii EXP. - Další upřesnění údajů je podle výsledků zalétávání kluzáku Z-24, OK–8560 z r. 2006 1. Úvod Autorovi této Letové a technické příručky není známo, že by pro původní školní kluzáky Z-24 existovala dochovaná původní Letová a technická příručka, vše nasvědčuje tomu, že neexistovala, alespoň pro dnešní dobu v odpovídajícím rozsahu, příručka žádná. Původní kluzáky byly většinou prakticky provozovány podle jednoduchých údajů ve firemní dokumentaci, údajů na štítcích letových parametrů a 7 rad dříve přeškolených. V této letové příručce jsou v souladu s ustanoveními ÚCL v příslušných dokumentech a Poradních oběžnících PO/TI uvedeny všechny potřebné údaje a postupy, nutné pro bezpečný provoz a používání, jež jsou výsledkem autorovy dlouhodobé teoretické a praktické, systematické činnosti v daném oboru. Kluzák Z-24 nemá při používání dostatečně přeškolenými piloty s odpovídajícími pilotními zkušenostmi problematické letové vlastnosti, z provozního hlediska je to historické letadlo, které dnes už není používáno pro běžný výcvik Při údržbě, obsluze a pilotáži tohoto létajícího zařízení je třeba postupovat s přiměřeně náležitou péčí a úctou k odkazu našich předchůdců. Při dodržení uvedených zásad a při přiměřeném proškolení zkušeným instruktorem je provozování kluzáku dostatečně bezpečné. Pro výrobu, obsluhu, údržbu a praktické letové provozování všemi zde uvedenými letovými postupy, v dnešní době neběžného typu kluzáku, má stavitel, výrobce, pilot, instruktor, technik údržby letadel, provozovatel nejstarších historických kluzáků, technický dozor a pověřený zalétací pilot kategorie Ultralehké kluzáky dostatečné teoretické i praktické zkušenosti. V této činnosti patří mezi světově uznávaného a respektovaného odborníka. Z hlediska správného a bezpečného využití kluzáku Z-24 v provozu je třeba, aby byl každý uživatel kluzáku seznámen s obsahem Letové a technické příručky, která má být při provozu k dispozici na palubě kluzáku. 1.1 Historická fakta a souvislosti vzniku a provozu kluzáku Z-24 V průběhu 2. světové války, kdy se v letecké firmě Zlínská letecká a.s., tehdy přejmenované na Zlínské letecké závody a.s. místo původních českých konstrukcí vyráběla německá cvičná letadla Klemm Kl-35B a Bücker Bü-181 začal Ladislav Marcol s „ilegální konstrukční skupinou“ tajně připravovat návrh školního větroně, který by po osvobození umožnil rozšíření bezmotorového létání. Skupina si předem vytýčila požadavky na větroň stabilní a zároveň obratný, lehký, pohodlný, výrobně jednoduchý, se snadnou montáží a demontáží, s brzdícími klapkami, vyvážením, s prostory pro padák, barograf i nářadí a s dobrým dopředným výhledem. Určitou část inspirace též nepochybně nalezli u konstrukce školního větroně Hütter H-17 a Grunau Baby GB-IIb. Pro požadované parametry kluzáku bylo zvoleno křídlo s eliptickým zakončením a profilem Sikorsky GSM s přechodem do profilu NACA M-5. První drobnější části konstrukce byly ilegálně vyráběny ještě v průběhu okupace, se situací byl koncem roku 1944 srozuměn i vedoucí konstruktér inženýr Karel Tomáš. Ihned po osvobození dostal projekt školního kluzáku zelenou a k realizační skupině se připojil letecký stolař Ladislav Koutný, truhlář Antonín Galatík, konstruktér Zdeněk Maděra, výpočty zajistili ing. Bohuslav Hanák a ing. Ladislav Smrček. Práce na výrobě prvního prototypu svižně pokračovaly a již koncem srpna 1945 se nový, průhledným lakem natřený stroj, pojmenovaný Krajánek, podrobil prověřování konstrukce a vážení. Potvrdilo se, že kluzák má správnou polohu těžiště a tak počátkem září došlo k záletu. Ten se uskutečnil autovlekem na továrním letišti v Otrokovicích. Následovaly další zkušební, předváděcí a propagační lety včetně plné akrobacie. V prosinci 1945 byl prototyp Krajánka „úředně“ uznán za vyhovující z hlediska leteckých předpisů a technických požadavků, pro budoucí sériové kusy, vyráběné v letech 1946 - 1951 nebylo třeba podstatných úprav. Podle různých zdrojů se uvádí počet vyrobených kusů 8 250, 290, 301, ale i 321. Oprávněně lze napsat, že bylo vyrobeno nejméně 250 Krajánků. Větroně Zlín Z-24, označované později též LG-24 či vojensky VT-24 létaly bez problémů až do začátku 60. let minulého století v přírodní úpravě dřeva s průhledným lakem, lazurovou žlutobílou barvou, „vojenskou“ šedomodrou barvou a charakteristicky českou žlutou barvou. Stále platný je světový rekord Ladislava Marmola s větroněm Krajánek OK-8592 ve vytrvalostním letu jednosedadlových větroňů, dosažený v Anglii 12. až 13.4.1949. Tento exemplář je i po téměř šedesáti letech stále v dobrém letovém stavu registrován jako BGA 655 v Anglii. Další letový kus OK-8565 z majetku Vojenského historického ústavu létá v Brně Medlánkách. 1.2 Porovnání s jinými Z-24: 1.2.1 Technické údaje kluzáků z původní výroby Rozpětí 12,12 m Délka 6,29 m Nosná plocha 13,5 m2 Hmotnost prázdného kluzáku 135 kg až 145 kg Hmotnost vzletová max. 225 kg až 250 kg Klouzavost při 55 km/h 1 : 18 Nejmenší opadání při 52,4 km/h 0,80 m/s Minimální rychlost 45,4 km/h Maximální rychlost střemhlav 200 km/h až 215 km/h Nejvyšší rychlost v aerovleku 120 km/h Nejvyšší rychlost na navijáku a autovleku 90 km/h 1.2.2 Současné platné technické údaje „anglického“ kluzáku BGA 655 (OK-8592) 9 Category Semi Aerobatic Kategorie Poloakrobatická Max. Wt. (dry) 550 lbs Hmotnost vzletová max. 250 kg Empty Wt. 339 lbs Hmotnost prázdného kluzáku 154 kg Min. Solo Wt. 145 lbs Minimální hmotnost pilota 66 kg Max. Solo Wt. 190 lbs Maximální hmotnost pilota 86 kg Auto / Winch 48 KTS VW Max. rychl. autovleku/navijáku 90 Km/h Aero Tow 65 KTS VT Max. rychlost aerovleku 120 Km/h Rough Air 65 KTS VRA Max. rychlost v turbulenci 120 Km/h VNE 108 KTS VNE Max nepřekročitelná rychlost 200 Km/h Povoleny obraty s kladným násobkem 1.3 + 3,5 g Fotografie původního kluzáku OK – 8560, v.č. 255, r.v. 1948 10 1.4 Fotografie rekonstruovaného kluzáku OK – 8560 11 1.5 Třípohledový výkres kluzáku 12 1.6 Zlín Z-24 Krajánek – rekonstrukce a zprovoznění 13 Krátce po skončení stavby historického kluzáku SG-38 Schulgleiter, tehdy nejstarší úspěšně létající konstrukce kluzáku na našem území, pronesl známý „rozjížděč akcí“ Honza Krejčí větu „A teď uděláme Krajánka“. Na doporučení kamaráda Vládi Dandy jsme ještě v roce 1999 zahájili vyjednávání s Národním technickým muzeem v Praze, zda by nepůjčili větroň Krajánek ze svého depozitáře k provedení opravy a znovuuvedení do provozu. Po jejich souhlasu následovalo mnohočetné vyjednávání na Úřadu pro civilní letectví a když se našla cesta ke schůdnému řešení, s Honzou Krejčím jsme přivezli z depozitáře NTM na letiště Raná u Loun sbírkový předmět č. 35016 - odložený kluzák Zlín-24 Krajánek, OK-8560. Po zevrubné prohlídce se ukázalo, že vlivem špatného uskladnění je stav kluzáku, mírně řečeno žalostný a po pevnostní stránce, zejména překližkový potah a veškeré lepené spoje, ani zdaleka nedosahují úrovně, který by umožnil provést opravu a uschopnění do letového provozu. Okamžitě jsme zareagovali řešením, že tedy odmontujeme všechna kování a po jejich kontrole a repasi postavíme podle původní firemní dokumentace, nyní Moravan – Aeroplanes a.s. Otrokovice, kluzák nový. Jak se řeklo, tak i nastalo. Po vyřízení potřebných formalit s ÚCL, uzavření smluv s MTM Praha a Moravan – Aeroplanes a získání odborníka na historické kluzáky ing. Jiřího Karase k výkonu funkce technického dozoru začala ve spolupráci kamarádů víceletá práce na rekonstrukci Krajánka. Z původního kusu byly vymontovány všechna kování a systémy řízení. Ty se po očistění a příslušných kontrolách staly spolu s původním výrobním štítkem historickým základem pro rekonstruovaný, nový kluzák OK-8560. Z původních originálních částí dřevěné konstrukce je v kluzáku použita přistávací lyže (dar od Jana Sýkory sen.), klín ostruhy, pedály nožního řízení, část sedačky pilota a dále kuličky na řídící páce, ovladači brzd a vyvážení. Podstatná část konstrukce kluzáku je vyrobena současně odpovídajícími výrobními postupy z nejlepších materiálů současnosti. Technický stav rekonstruovaného kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, při realizovaném rozsahu rekonstrukce, použitých materiálech, pečlivé technologii výroby za použití odpovídajících kontrolních mechanismů bez problému zaručuje dosažení přinejmenším stejných provozních parametrů, jako měly nové kluzáky z původní výroby. Vzhledem k dominantnímu rozsahu nově provedené stavby kluzáku při rekonstrukci a nedochovaným provozním záznamům k zabudovaným dílcům, využitých z původního v.č. 255/1948, je nálet rekonstruovaného kluzáku OK-8560, v.č. L-01/2006 počítán od nuly. 2 Technický popis Kluzák Z-24 Krajánek je školní jednomístný vyztužený hornoplošník celodřevěné konstrukce s polootevřeným pilotním prostorem. Na základní konstrukci kluzáku je použito kvalitní smrkové řezivo, překližka 1. jakosti je česká buková a finská březová. 2.1 Trup 14 Je šestihranného průřezu s příhradovou konstrukcí a tuhým potahem z překližky tl. 1,2 a 1,5 mm. Pilotní prostor je opatřen shora snímatelným překližkovým krytem s větrným štítkem z polykarbonátu. Za hlavou pilota v prostoru mezi přepážkami 4 a 5 se nachází uzaviratelný zavazadlový prostor. Na horní části silové přepážky č.5 je nanýtováno hlavní kování pro připojení křídla, dole je nanýtováno kování pro připojení vzpěr. Na horní části přepážky č.6 je nanýtováno hlavní kování pro připojení diagonálního nosníku křídla. Na přepážkách č.13 a 14 je nanýtováno kování pro připojení stabilizátoru. Na konci spodního podélníku trupu je přilepen klín a přišroubována gumou odpružená ostruha s úchytem pro starty gumou. Na předním konci spodního podélníku trupu je přišroubován startovací hák s úchytem přistávací lyže. Ta je dále uchycena kováním s gumovými bloky na přepážkách č.3 a 5. V přídi trupu se nachází vypinač pro starty aerovlekem. Pro starty navijákem nebo autovlekem slouží buď spodní vypinač, umístěný na levé spodní části trupu před přepážkou č.4, nebo dva boční vypínače, umístěné za přepážkou č.3. Torzní trubka ručního řízení křidélek a výškovky je uložena v kluzných pouzdrech, uchycených na přepážkách č.3 a 5. Pohyb směrovky je ovládán pedály s horním zavěšením na přepážce č.1. Přenáčení pohybu v trupu na výškovku a směrovku je lankové, křidélka a brzdy mají náhon táhly. Na všech koncích lanek jsou klasicky řemeslně provedeny záplety do srdíček. „Pumpičkový“ vyvažovací systém se nachází dole před řídící pákou. Mezi přepážkami č.3 a 4 ve uložena vyjímatelná sedačka pilota s vyjímatelnou zádovou opěrkou, tvarově uzpůsobenou pro vložení padáku. Do přepážek č.4 a 5 jsou uchyceny čtyřbodové upínací pásy. Na pružně uložené duralové přístrojové desce se nacházejí základní letové přístroje výškoměr, rychloměr, variometr, kompas a příčný sklonoměr. Prochází zde též ovladač vypinačů vlečného lana. Na levém boku pilotního prostoru je umístěn ovladač brzdících klapek s bajonetovým zámkem. 2.2 Křídlo Má hornoplošné vzpěrové uspořádání s jedním hlavním nosníkem průřezu C. Obdélníková část půdorysu křídla má profil Sikorsky GSM, který od žeber č.15 ve vnějších eliptických koncích plynule přechází do autostabilního profilu NACA M5. Přední část křídla s žebry a položebry je potažena diagonálně kladenou překližkou tl. 1,2 a 1,5 mm a tvoří torzní skříň. Před hlavním nosníkem je mezi žebry č.1 a 2 vložen krátký pomocný nosník. Za hlavním nosníkem mezi žebry č.1 ÷ 5 je vložen diagonální nosník, tvořící s potahem překližky tl. 1.5 mm diagonální skříň. Na pomocném nosníku křidélek, šikmo vsazeném od žeber č.9 ke koncům, jsou zavěšena křidélka. Jejich konstrukce vychází z torzně tuhého skříňového nosníku. Za hlavním nosníkem mezi žebry č.6 ÷ 9 se nacházejí vany s odklopnými dřevěnými brzdami Prostor okolo brzd je potažen překližkou, stejně tak jako prostor za hlavním nosníkem mezi žebry č.15 a 16. Na hlavním nosníku je nanýtováno kování pro připojení vzpěry, převáděcích kladek a pák ovládání křidélek. V kořenové části hlavního a diagonálního nosníku je nanýtováno kování pro vzájemné připojení polovin křídla na kování trupu. Kování na pomocných nosnících pouze vzájemně spojuje obě poloviny křídla. Křidélka jsou ovládána skrz křídlo protaženými lanky s klasicky řemeslně provedenými záplety do srdíček.a brzdící klapky zase duralovou torzní tyčí a pákami. V polích mimo překližku 15 je křídlo s křidélky potaženo syntetickou tkaninou Ceconite 102 Superflite. Spojení polovin křídla je překryto pásem z duralového plechu. 2.3 Ocasní plochy Vodorovné ocasní plochy eliptického tvaru mají stabilizátor se dvěma nosníky s přední částí potaženou překližkou, zadní část stabilizátoru mezi žebry je potažena syntetickou tkaninou. Samonosný stabilizátor se ve třech bodech připojuje k trupu. Na stabilizátor navazuje syntetickou tkaninou potažené výškové kormidlo s jedním skříňovým nosníkem a žebry. S trupem pevně spojená kýlová plocha je potažená překližkou, stejně tak jako spodní část směrového kormidla a skříňový, torzně tuhý nosník. Větší část je potažená syntetickou tkaninou. 2.4 Soustavy řízení Jsou zevrubně popsány v předchozích popisech základních stavebních částí kluzáku – čl. 2.1 a 2.2 2.5 Přistávací zařízení Je zevrubně popsáno v popisu trupu – čl. 2.1 2.6 Potah Pro potažení kluzáku je použita syntetická tkanina Ceconite 102 Superflite se zaručenou kvalitou pro použití na kluzáky. Použitím tohoto materiálu s odpovídající technologií zpracování prokazatelně došlo k úspoře hmotnosti oproti původnímu provedení. 2.7 Povrchová ochrana, zbarvení, nápisy Kovové části kluzáku jsou chráněny protikorozním pokovením a nátěrem. Veškeré vnitřní povrchy dřevěné konstrukce jsou chráněny dvojitým nátěrem jednosložkovým epoxydovým lakem. Povrch kluzáku Zlín Z-24 Krajánek, OK-8560 je barevně sladěn do kombinace namořeného dřeva, s kontrastem bílých ploch plátna a tmavě hnědých doplňků. Vnější dřevěný povrch je namořen Woodstain silnovrstvým lazurovacím lakem s UV filtrem na odstín Antique Pine, plátěné potahy jsou ponechány v původní bílé barvě. Na celý vnější povrch je poté aplikován vícevrstvý nástřik transparentním dvousložkovým polyuretanovým lakem s UV ochranou. Použitím této technologie, která je podmíněná dobrým řemeslným zpracováním, je umožněn efektní pohled na 16 klasickou technologii zpracování dřevěné konstrukce kluzáku, kde nic není skryto pod vrstvou tmelu a barvy. Současně je dosaženo i úspory hmotnosti konstrukce. V hnědé barvě jsou provedeny vzpěry křídel, sedačka se zádovou opěrkou a kryt pod stabilizátorem. Hnědé je rovněž historicky tvarově věrné provedení poznávacích značek OK-8560. Na kýlové ploše se nachází označení původního výrobního čísla a čísla provedení rekonstrukce. Na směrovém kormidle je umístěna česká vlajka, pod ní v černé barvě provedený historicky věrný nápis ZLÍN 24 KRAJÁNEK a pod ním logo NTM, jakožto majitele kluzáku. Na obou vzpěrách dole zhora jsou žlutě provedeny nápisy OK-8560. Krycí pás spojení polovin křídla, odklápěcí víčka montážních a kontrolních otvorů v křídle a trupu a nosná trubka na zádi trupu jsou ponechány v přírodním vzhledu leštěného duralu. 2.8 Úpravy a vylepšení Na kluzáku byly realizované drobnější úpravy, zaměřené na zvýšení tuhosti draku. Je to například vložení diagonálních výztužných lišt bočních překližkových potahů trupu mezi žebra č.1 ÷ 12, nebo použití silnější překližky vnitřního vyložení pilotního prostoru mezi přepážkami č.2 ÷ 4 pro zvýšení pevnosti prostoru vsazení bočních vypinačů. 3 Hlavní technická data 3.1 Rozměry: Rozpětí Délka Výška Plocha křídla Štíhlost 3.2 3.3 Hmotnosti: Hmotnost prázdného kluzáku Max. letová hmotnost Min. hmotnost pilota vč. padáku Max. hmotnost pilota vč. padáku Výkony: Max. klouzavost při rychlosti Min. opadání při rychlosti 12,12 m 6,29 m 1,55 m 13,5 m2 10,89 141 kg 240 kg 69 kg 89 kg 18 55 km/h 0,8 m/s 52,4 km/h 17 Minimální rychlost Max. rychlost na navijáku a autovleku Max. rychlost v aerovleku Max. rychlost v turbulenci Max. přípustná rychlost v klidném ovzduší 3.4 3.5 45,5 km/h 90 km/h 120 km/h 120 km/h 180 km/h Výchylky kormidel Výškovka nahoru dolů 21,5° ± 1,0° 25,0° ± 1,0° Křidélka nahoru dolů 21,0° ± 1,0° 18,0° ± 1,0° Směrovka vpravo vlevo 24,0° ± 1,0° 24,0° ± 1,0° Přístrojové vybavení Na přístrojové desce v pilotním prostoru jsou namontovány tyto přístroje: Rychloměr Výškoměr Variometr Kompas Příčný sklonoměr Venturiho trubice 3.6 typ RY 251, rozsah 0 ÷ 250 km/h (na Venturiho trubici) typ LUN 1121.01, rozsah 10 km typ LUN 1141, rozsah ± 5 m/s typ LUN 1222.1 je umístěna na horním dílu přídě, napájí rychloměr, výškoměr a variometr Schéma zapojení přístrojů venturiho trubice S S výškoměr S D D rychloměr S variometr 18 3.7 Příslušenství, vybavení - Čtyřbodové upínací pásy Ochranné povlaky na křídlo, trup a vodorovné ocasní plochy Ochranný kryt Venturiho trubice Lékárnička Sada pomocného montážního nářadí Jednoduché lano pro vlek navijákem a autovlekem V - lano pro vlek navijákem a autovlekem Pomocný podvozek pro pohyb v hangáru Pomocný podvozek pro pohyb v terénu Dále jako nadstandardní, nepovinná výbava Gumové pancéřované startovní lano Zachycovací nůžky pro start gumou Kotvící kolík nůžek pro start gumou Úchytové lano pro start gumou Zarážecí palice Přenosná, ruční radiostanice Ochranné brýle Letecká kukla Transportní vůz 3.8 Popis pilotního prostoru a ovladačů 1. Přístrojová deska je upevněna ve čtyřech odpružených závěsech. 2. Ovladač vypínače vlečného lana T žluté barvy, přitažením v podélném směru dojde k uvolnění vlečného lana ve všech instalovaných vypínačích. 3. Pedály nožního řízení jsou otočně zavěšeny, tlačením pat na pedály se ovládá směrové kormidlo v souhlasném směru. Poloha pedálů není běžně přestavitelná. 4. Řídící páka pohybem v příslušném směru ovládá křidélka a výškové kormidlo. 5. Podélné vyvážení s pružinovým „pumpičkovým“ mechanismem, kdy stlačením a přesunutím zelené ovládací kuličky dopředu se kluzák vyváží na „těžký na ocas“ = pomalý let a přesunutím zelené ovládací kuličky dozadu se kluzák vyváží na „těžký na předek“ = rychlý let. 6. Ovladač brzdících klapek s kuličkou modré barvy je umístěn na levém boku pilotního prostoru. Uvolněním ze zámku bajonetové kulisy a přitažením dozadu dojde k otevření brzdících klapek. 7. Kryt kabiny je shora odnímatelný, uchycená na dvou bodech vzadu a jednom místě vpředu. Odejmutí se uskuteční zatažením ovládacího kroužku červené barvy a vyklopení krytu nahoru a dozadu. Na krytu kabiny je větrný štítek. Lety na kluzáku je možno provádět bez krytu, pouze s ochrannými brýlemi. 19 3.9 Vlečné závěsy 3.9.1 Startovací hák a zadní úchyt Používají se pro starty kluzáku gumovým lanem v souladu se zásadami popsanými v oddílu čl. 6.3 3.9.2 Přední závěs Používá se pro vzlet aerovlekem v souladu se zásadami popsanými v oddílu čl. 6.6 20 3.9.3 Boční závěsy Používají se pro start navijákem nebo autovlekem v souladu se zásadami popsanými v oddílu čl. 6.4 a 6.5. Pro připojení se používá „V“ nástavce vlečného lana s klíči běžně používaného typu. 3.9.4 Spodní závěs Používá se pro start navijákem nebo autovlekem v souladu se zásadami popsanými v oddílu čl. 6.4 a 6.5. Pro připojení se používá jednoduchý nástavec vlečného lana, zakončený standardními kroužky. Starty s tímto závěsem se doporučuje používat piloty s dobrými praktickými znalostmi. 3.10 Pevnostní pojistky vlečného lana Pro aerovleky, navijáky a autovleky se používají vlečná lana s vloženými trhacími pojiskami o maximální pevnosti 5000 N. Nejnižší pevnost pojistky nesmí být menší než 2500 N. 3.11 Hodnoty rychlosti větru při vzletu Kolmá složka přízemního bočního větru při vzletu je povolena maximálně 4 m/s. Přízemní protivítr při vzletu je povolen maximálně 12 m/s 21 Podle zkušenosti pilota je nutno před uskutečněním letu s kluzákem Z-24 posoudit předpokládanou meteorologickou situaci a zabránit zejména možnosti letu při zesílení větru nebo zesílení turbulence. 3.12 Štítky a označení 3.12.1 Identifikační štítek (odolný proti ohni) s poznávací značkou kluzáku je připevněn na přepážku č.4 OK-8560 3.12.2 Výrobní štítek původní je připevněn na levý bok trupu za přepážkou č.4 3.12.3 Výrobní štítek rekonstrukce je připevněn na levý bok trupu za přepážkou č.4 3.12.4 Štítek poznávací značky je připevněn na přístrojové desce OK-8560 3.12.5 Štítek letových režimů a nejvyšších rychlostí je připevněn na přístrojové desce Start gumovým lanem Max. rychlost autovleku Max. rychlost na navijáku Max. rychlost v aerovleku Max. rychlost v turbulenci povolen 90 km/h 90 km/h 120 km/h 120 km/h 22 Max. rychlost v klidném ovzduší 180 km/h 3.12.6 Kompenzační štítek kompasu je připevněn na přístrojové desce 3.12.6 Štítek hmotností je připevněn na pravém boku pilotního prostoru Prázdná hmotnost kluzáku Min. hmotnost pilot + padák Max. hmotnost pilot + padák Max. letová hmotnost 141 kg 69 kg 89 kg 240 kg 3.12.7 Štítek zákazů a provozních omezení je připevněn na pravém boku pilotního prostoru Zákaz jiných letů než VFR ve dne Zákaz létání v mracích Zákaz akrobacie Zákaz úmyslného provádění vývrtek Zákaz létání v dlouhé vlně 3.13 Symboly ovladačů v kabině Vypínač vlečného lana Brzdící klapky Vyvážení Odhoz kabiny 23 3.14 Vnější značení Poznávací (imatrikulační) značka je provedena v historicky věrné podobě - Na obou stranách trupu OK - 8560 Shora na levém křídle OK – a na pravém křídle 8560 Zdola na pravém křídle OK – a na levém křídle 8560 Na obou vzpěrách OK-8560 dole shora Název kluzáku na obou stranách směrového kormidla je v historicky věrné podobě nápis ZLÍN 24 KRAJÁNEK Česká vlajka na obou stranách směrového kormidla Výrobní číslo původní 255 / 1948 na obou stranách kýlové plochy Výrobní číslo rekonstrukce L-01 / 2006 na obou stranách kýlové plochy Označení kategorie EXPERIMENTAL v rámci historicky věrné podoby kluzáku, jakožto sbírkového předmětu Národního technického muzea není provedeno. K umožnění tohoto řešení je využito ustanovení bodu č.4 Poradního oběžníku PO/TI – L8/A.5.2 4. Provozní omezení 4.1 Kategorie kluzáku, limity a omezení EXPERIMENTÁLNÍ, provoz pro vlastní vzdělání a rekreaci Letový provoz kluzáku je limitován následujícími provozními omezeními: - Zákaz jiných letů než VFR ve dne Zákaz létání v mracích Zákaz akrobacie Zákaz úmyslného provádění vývrtek Zákaz létání v dlouhé vlně - Start gumovým lanem Max. rychlost autovleku Max. rychlost na navijáku Max. rychlost v aerovleku Max. rychlost v turbulenci povolen VW = 90 km/h VW = 90 km/h VT = 120 km/h Vt = 120 km/h 24 - Max. rychlost v klidném ovzduší VNE = 180 km/h Omezení hmotností: - Min. hmotnost pilot + padák 69 kg - Max. hmotnost pilot + padák 89 kg - Max. hmotnost v zavazadlovém prostoru 10 kg - Max. letová hmotnost 240 kg 4.2 Minimální vybavení - Palubní přístroje dle čl. 3.5 - Čtyřbodové upínací pásy - Zádový padák (nad výšku letu 300 m) 4.3 Provozní letové pokyny - zdroje - Letová a technická příručka - Štítky a označení v pilotním prostoru 4.4 Barevné označení rychloměru - V 0 km/h (kontrolní označení proti pootočení skla) – bílé tečky V 60 km/h (nejnižší doporučená rychlost přiblížení) – žlutý trojúhelník VA 50 km/h – VS1 120 km/h (normální provozní rychlosti) – zelený oblouk VNE 120 km/h – VA 180 km/h (horní rozsah zvýšené pozornosti) – žlutý oblouk VNE 180 km/h (maximální nepřekročitelná rychlost) – radiální červenou čarou 4.5 Hmotnosti, poloha těžiště, ložný plán 4.5.1 Určení základních podmínek Kluzák musí být před letovou zkouškou a vždy, kdy dojde k podstatné změně vybavení, po větších opravách draku, nebo větším opravám nátěru zvážen, aby bylo prokázáno nepřekročení maximální hmotnosti prázdného kluzáku a nepřekročení rozsahu polohy těžiště. Poloha těžiště se zjišťuje vážením kluzáku a měřením pásmem, s výstrojí, letovými přístroji, bez padáku, barografu a radiovybavení, na ověřených vahách a následným výpočtem. Kluzák je při tom ustaven s křídly v horizontu a trupem v základní rovině (horní boční hrana je vodorovná). 25 Výsledky vážení se zaznamenají do Protokolu o vážení kluzáku Z-24. Poloha těžiště musí být v přípustném rozsahu, jinak je nutno namontovat dodatečné závaží. Pro případ provozu kluzáku pilotem s nižší, než minimální hmotností lze hmotnost zvýšit použitím dodatečného závaží (polštář s olovem nebo pískem) na sedačce. Piloti s hmotností vyšší než 70 kg nesmí být dovažováni závažím do maximální hmotnosti. Případná zavazadla při provozu lze umístit v uzavřeném zavazadlovém prostoru. 4.5.2 Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (česká metoda) G = G1 + G2 = L = G1 . L1 + G2 . L2 G = Poloha těžiště T (centráž) prázdného kluzáku musí být ve vzdálenosti: L = 2240 mm ± 2% , tj. 2240 ± 45 mm , tj. 2195 až 2285 mm 4.5.3 Zjištění hmotnosti a polohy těžiště prázdného kluzáku (britská metoda) G = G1 + G2 = 26 4.5.4 X = G2 . L2 - G1 . L1 = G Určení minimální hmotnosti pilota PL - zadní centráž (britská metoda) Pro rozsah polohy těžiště kluzáku při letové váze pro 30% SAT LL = 357 mm pro 30% SAT LP = 283 mm PL = ( X – LL ) . G = LL + LP 4.5.5 Určení maximální hmotnosti pilota PT - přední centráž (britská metoda) Pro rozsah polohy těžiště kluzáku při letové váze pro 26,4% SAT LT = 300 mm pro 26,4% SAT LP = 283 mm 27 4.5.6 PT = ( X – LT ) . G = LT + LP Ložný plán kluzáku pro polohu těžiště za letu v rozmezí 26,4% až 30% SAT Hmotnost prázdného kluzáku G = 141 kg Maximální letová hmotnost GL = 240 kg Minimální hmotnost pilota PL = 69 kg Maximální hmotnost pilota PT = 89 kg Maximální zátěž v zavazadlovém prostoru PZ = 10 kg Shrnutí: Nově zrekonstruovaný kluzák OK-8560 vykazuje dostatečné hmotnostní rezervy oproti kluzákům z původní výroby. Pro případné použití piloty s větší hmotností je možno po dovážení v ocase, následném novém vážení a kontrolním výpočtu čerpat rezervu možné zátěže v zavazadlovém prostoru. 5. Nouzové postupy 5.1 Vybrání vývrtky Úmyslné provádění vývrtek je v běžném provozu zakázáno! Kluzák Z-24 má dostatečnou pevnost s rezervou stability a je malá pravděpodobnost, že by vycvičený pilot do tohoto letového režimu přišel. Dojde-li přesto vinou hrubě špatné pilotáže k přechodu do vývrtky, postupujte následovně ve smyslu všeobecně platných zásad: 28 a) b) c) d) 5.2 Vyšlápněte nožní řízení plnou výchylkou proti smyslu točení vývrtky. Potlačte řídící páku výškovky až do zastavení rotace, křidélka jsou ve střední poloze. Po zastavení rotace vraťte kormidla do neutrálu. Strmý let vybírejte plynule, aby nedošlo k přílišnému nárůstu rychlosti a přetížení. Nouzové opuštění kabiny V kritické situaci, kdy je pilot nucen v nouzi opustit kabinu je postup následující: a) b) c) d) e) 6. Zatáhnout za přední, červený ovladač překrytu kabiny. Překryt kabiny vpředu nadzvednout a odhodit. Odjistit, rozepnout a rozhrnout upínací pásy. Vlevo nebo vpravo opustit pilotní prostor. Po vzdálení od trosek kluzáku zatažením za uvolňovač otevřít záchranný padák Normální letové postupy Postupy byly pro dnešní potřebu sestaveny studiem dosažitelných dokumentů z Čech, Anglie a Německa, ze zpráv pilotů Z-24 z Čech i ze zahraničí, osobním praktickým ověřením různých letových režimů kluzáku Z-24 a dlouhodobými praktickými zkušenostmi se stavbou a náročným provozem rozsáhlé řady historických kluzáků. 6.1 Nastupování do kluzáku a) Před nastupováním do kluzáku je třeba sundat a odložit kryt pilotního prostoru. b) Pilot může nastupovat do kluzáku z obou stran. c) Pilot bude s ohledem na dané povětrnostní podmínky a předpokládaný úkol letu vhodně oblečen, neboť za letu se větší úpravy dají jen těžko zvládnout. d) Před vstupem si pilot řádně očistí obuv. e) Upínací pásy se povolí na délku, která odpovídá postavě pilota a rozloží podél sedadla. Ramenní pásy se přitom přehazují přes okraje kabiny. f) Pilot se vsouká na pilotní sedadlo. g) Pilot si upne upínací pásy. h) Nejlépe s pomocí pomocníka se nasadí kryt kabiny a pilot ji zajistí dotlačením uvolňovače 6.2 Důležité úkony před vzletem 29 a) b) c) d) e) f) g) 6.3 Nožní a ruční řízení. Zkontrolovat volnost pohybu a velikost výchylek do krajní polohy až k dorazům. Při kontrole křidélek musí být křídlo pomocníkem zvednuto ze země, aby se nepoškodilo křidélko. Přístroje. Pilot zkontroluje, nejsou-li palubní přístroje poškozené a vykazují-li nulové hodnoty. Ovladače v kabině musí být přirozeně dosažitelné. Upínací pásy. Po kontrole upnutí do popruhů padáku pilot spojí nejprve břišní pásy, pak ramenní pásy na spojovací sponě a zajistí je. Všechny upínací pásy rovnoměrně dotáhne, neboť nerovnoměrný tah může vyvolávat při letu klamné pocity náklonu. Pak znovu zkontroluje možnost plného přitažení řídící páky až k dorazu na sedačce. Kabina. Pomocník pomůže nasadit překryt kabiny, po naháknutí vzadu se řádně zajistí předním ovladačem. Vyvážení. Ovladač před řídící pákou se nastaví do správné polohy pro vzlet. Brzdící klapky. Po kontrole volného chodu se zavřou a zajistí Vypinač. Pilot s pomocníkem zkontrolují správnou činnost vypinače vlečného lana. Vzlet gumovým lanem Jedná se o typický způsob startu, jež se používá od roku 1920, kdy tento způsob startu použil na známém plachtařském terénu hory Wasserkuppe v Německu ing. Klemperer. Jednoduché gumové lano bylo pro start položeno kolem krytu podvozku kluzáku a na obou jeho koncích táhlo mužstvo. Tehdy se ještě kluzák vzadu nezadržoval. Roku 1921 se objevily prvé kluzáky, opatřené na přídi otevřenými, dolů obrácenými háky a roku 1922 byly jimi opatřeny již všechny tehdejší kluzáky. Bylo dostatečně ověřeno, že provádění startů pomocí gumového lana může být prováděno na každém vhodném plachtařském terénu, který odpovídá stávajícím meteorologickým podmínkám, zkušenostem pilota a členů pomocného personálu. Startovací lano slouží k tomu, aby letadlu byla udělena počáteční rychlost, potřebná k odlepení od země. Všechny ostatní jevy, například zejména snaha získat výšku nepřiměřeným posílením startovního mužstva nemají být připuštěny, neboť neodpovídají svému účelu. Krom toho se startovací lano přepínáním ničí a nevydrží mnohdy ani 40% své předpokládané životnosti. 30 6.3.1 Normální provedení startu Před startem se lano rozvine pozorně tak, aby nebylo zkrouceno. Kroužek se zavěsí do háku letadla a oba konce se natáhnou vpřed do tvaru písmene „V“. Kluzák při tom je pokud možno vyřízen proti větru a tvoří osu obou pramenů startovacího lana. Napínání lana, jímž dáváme letadlu počáteční rychlost se řídí podle různých okolností, a to vždy tak, abychom nenapínali zbytečně víc, než je třeba. Okolnosti přicházející v úvahu jsou: - stupeň znalostí pilota - síla větru - stáří lana - spád místa startu - váha letadla - váha pilota Podle okolností řídíme napětí včasným nebo pozdějším povelem „Pustit!“. Vždy počítáme kroky mužstva – i po povelu „Běžet!“, neboť jen tak lze napětí přesně přizpůsobit. Když neznáme jakost startovacího lana, vyzkouší je instruktor sám jedním startem. Následující tabulka udává průměrné napínání lana, řízené podle síly větru, při použití středně opotřebeného lana o průměru 16 mm a startu na svahu o spádu 1 : 10. Pro jiné podmínky je možno tyto doporučené údaje přiměřeně interpolovat. Síla větru v m/sec 0 2–4 4–7 Počet mužů na každém konci 4 4 3 Krokem táhnout 4 4 4 Klusem běžet 10 8 8 31 7 – 12 3 4 6 Snižováním počtu mužů se zajišťujeme proti přílišnému napětí. U lana silnějšího průměru 18 – 20 mm musíme počet mužů zvýšit o jednoho až dva, protože výše udaný počet nestačí toto silnější lano řádně napnout. Přesto i zde můžeme včasnějším povelem udržet napětí ve stejné síle jako u lana slabšího. Odchylky od uvedené tabulky nastanou při změně některé okolnosti. Napínáme pak méně (a naopak), je-li váha letadla menší, pilot lehčí, pilot méně zkušený, lano novější, spád na startu větší nebo povrch na rozjezdu hladší (a naopak). Členové startovacího družstva se podle pokynů instruktora nebo startéra rozestoupí ke konopným nástavcům gumového lana. Stojí vždy na vnější straně lana a rukou bližší lanu drží za uzel na nástavci, vnější rukou se ho lehce přidržují. Mužstvo nesmí při napínání nikdy lano pustit, vyjma jediný případ, když toto zůstane z nějaké příčiny viset na háku letadla. Při rozdělování mužstva je nutno dbát, aby na obou stranách byly vyrovnané síly. Instruktor rozděluje silnější a slabší členy družstva rovnoměrně na oba konce lana. Rovněž tak jsou předem určeni členové družstva, které drží kluzák za lano uvázané k zadní části trupu. Tito přidržovači si musí zajistit pevné a jisté zapření. Přidržování kluzáku před odstartováním je též možno výhodně zajišťovat pomocí k tomu vyrobených kleštinových zařízeních nebo též omotáním jednoho závitu kotevního lana kolem pevného kolíku. V těchto případech se uspoří potřebný počet zadních přidržovačů. Na některé typické chyby, které se mohou vyskytnout při přípravě startu poukazuje obrázek. 32 1) 2) 3) 4) 5) 6) Kluzák není vyřízen proti větru Rozdílný počet členů startovacího družstva (vlevo 4, vpravo 5) Člen startovacího družstva nesmí být na vnitřní straně lana Jeden člen, který ručně přidržuje kluzák vzadu je příliš málo (min.2 muži) Směr obou startovacích družstev není rovnoměrný (úhel musí být stejný) Ve směru letu se nesmí nacházet žádné přihlížející osoby Instruktor nebo startér, který velí startu musí dávat startovacímu družstvu jasné povely. Prvý z družstva které táhne na každém konci lana vždy vyřizuje směr a postaví se na danou vzdálenost – běžně stačí na šířku, která odpovídá rozpětí křídla. Podle polohy rozestavení startovacího družstva existuje tzv. úzký nebo široký úhel startu. Při dobrém sklonu místa startu je možné volit úzké rozestavení, které lépe využije tažnou sílu gumového lana. Přitom zde není takové ohrožení dolů běžícího mužstva vzlétajícím kluzákem. Levé a pravé mužstvo však musí dodržovat alespoň minimální odstup na rozpětí křídel. Na všech místech startu je třeba mít na pozoru, aby startovací družstvo mělo volný prostor k výběhu. U startů s větším sklonem je třeba mít dostatečný prostor k výběhu dopředu, při menších sklonech a na rovině je možné vybočení do stran. Start na rovině vyžaduje od startovního družstva zvláštní pozornost. Před povelem ke startu startér učiní dotaz k pilotovi, zda je připraven ke startu. Ten odpoví „Připraven!“, na čež startovací družstvo a přidržovači také zvolají „Připraveni!“. Napínání lana se děje na povely, a to na povel „Táhnout!“ mužstvo u obou konců stejně a pevně vykročí volným krokem vpřed. Výbornou pomůckou je hlasité počítání „ráz – dva – tři – čtyři“. Obvykle po čtyřech krocích následuje povel „Běžet!“. Na tento povel přejdou mužstva plynule do pravidelného silového běhu. Často bývá všeobecně stanoveno, že mužstvo táhne čtyři kroky a bez dalšího povelu se rozeběhne v klus. Toto se též dobře osvědčilo za silnějšího větru, kdy táhnoucí i držící mužstvo špatně slyší. Poslední člen z každého táhnoucího mužstva je pověřen důležitým úkolem: jakmile cítí, že kluzák vzlétá a tah lana slábne, ohlédne se zpět a dává pozor, zda kluzák neletí na jeho stranu. V kladném případě vzkřikne hlasitě „Pozor!“. Mužstvo poučíme, aby se v tomto případě rozběhlo stranou. Pokud kluzák letí po hrubé chybě pilota v ostrém oblouku na tutéž stranu, na kterou mužstvo uniká, je lépe se vyhnout pohotově na opačnou stranu. 33 Kdyby v kritickém okamžiku hrozilo udeření křídlem nebo jinou částí kluzáku, musí se ohrožené mužstvo rychle přikrčit, nebo lehnout na zem. Rozhodně ale nelze doporučit lehnout si předčasně bez rozhlédnutí do cesty lyži. Zatím-co povely „Táhnout!“ a „Běžet!“ dáváme směrem kupředu, povel „Pustit!“ dáváme vždy dozadu. Mužstvo, držící kluzák vzadu nechť sleduje pozorně nejen sluchem, ale i zrakem toho, kdo dává povely a pustí již v okamžiku, kdy tento otočí hlavu a velí. Tím se zamezí přeslechnutí. Z toho důvodu je i nejvýhodnější, když pro držení kluzáku se používá specielních kleštin a okamžik vystřelení kluzáku ovládá sama osoba, která velí na startu. Jestliže velí sám pilot z otevřeného kluzáku, vystrčí při povelu „Pustit!“ hlavu ven na levou stranu, protože zvláště z větroně je špatně slyšet dozadu. Při startování zavřených letadel velí někdy pomocník, který stojí u levého křídla. Povel „Pustit!“ platí pouze pro přidržovače vzadu. Startovací mužstvo nesmí v žádném případě rychlost běhu snižovat, dokud lano neodpadne s háku kluzáku. Také nikdy nesmí být lano táhnoucím startovním mužstvem pouštěno, dokud není samo uvolněno od kluzáku a lano zcela nepovolilo své napětí. V této situaci by mohlo dojít k ohrožení vzlétajícího pilota vracejícím se lanem. Při velení na startu je často dělána chyba, kdy povel „Běžet!“ a „Pustit!“ je dáván příliš pozdě. Pokud má lano dostatečné základní předpětí, má následovat neprodleně povel „Běžet!“. Povel „Pustit!“ musí být dán včas, aby nedocházelo podstatnému přibržďování dynamického běhu startovního družstva. Často je vidět, že povel „Pustit!“ je dáván pozdě, teprve tehdy, když startovací mužstvo kvůli silnému napětí v laně už téměř stojí. Toto je základní chyba! Startovní mužstvo musí během startu plynule běžet. Nadměrné protažení gumového startovacího lana neprospívá dobrému startu, naopak zde hrozí přetržení lana. Jestliže z jakéhokoliv důvodu musíme zastavit start již po povelu „Táhnout!“, voláme táhle „Stááát!“. Nikdy nevoláme „Zpět!“, neboť toto může být přeslechnutím zaměněno s povelem „Běžet!“. Po povelu „Stááát!“ se mužstvo zastaví, dále drží lano pevně a pomalu se vrací na své výchozí postavení. Činnost startovacího družstva vyžaduje pozornost a disciplínu, působení rovnoměrné síly vlevo a vpravo, stejný úhel na obě strany, dobré vyřízení, dobré držení lana a plná soustředěnost na celý startovací proces. 6.3.2 Chyby při startech gumovým lanem Při startování se může přihodit několik chyb, i nezaviněných. Je třeba na tyto chyby upozornit a uvést zákroky dříve, než k nim náhodou dojde. a) Lano zůstane viset na háku nebo na vyčnívající lyži. Tato situace nebývá zrovna častá, ale pokud se vyskytne při startu s kopce, je třeba ji řešit. V prvé řadě startér na toto upozorní hlasitě mužstvo, které musí lano pustit z rukou, aby kluzák nebyl ve svém letu stržen. Mužstvo okamžitě a co nejhlasitěji volá směrem nahoru skandovaně: „La – no vi – sí!“. Když to pilot zaslechne, letí pokud možno nad volným prostorem, vyhne se keřům a stromům, počítá s horším klouzavým úhlem a podle toho se přibližuje k přistávací ploše. Ve výši 30 m letí normálně, jakmile se přibližuje k zemi, 34 potlačí, aby měl zásobu rychlosti a v dostatečné výši 5 – 2 m vybere, aby nenarazil do země. Jestliže je letiště travnaté a tráva nízká, skončí tento manévr téměř vždy dobře. Když jsou v terénu překážky jimž se nelze vyhnout, bude lépe včas potlačit a blížit se co nejrychleji.k zemi. V dostatečné výši nad zemí – asi v 10 m začít vybírat. I pak je dobrý konec možný. Zachytí-li se lano za větve ojedinělého stromu, bude řešení obtížnější a sotva se dá říci, zda by nějaký zákrok pomohl. Lano visící na háku upozorní pilota, je-li jen trochu pozorný, na tuto okolnost. Letadlo je těžké na hlavu a při normálně postaveném výškovém kormidle zvyšuje rychlost. Přitažením výškového kormidla lze větroň vyvážit tak, že letí normálně a vlivem odporu lana poněkud pomaleji. b) Mužstvo u jednoho pramene lana selže, uklouzne, upadne apod., takže zůstane napnutý pouze jeden pramen lana. Spatří-li toto startér včas a nebyl-li dán povel „Stááát!“, pak nechá druhý pramen více napnout, aby se letadlo odlepilo. Tímto pramenem je však letadlo taženo v jeho směru. Když je před místem startu volno, nemusí tato chyba mít žádné následky, leda že tažná síla jednoho pramene nestačí k řádnému odstartování, o čemž je hovořeno dále. Jinak je tomu, jestliže po stranách startu je na příklad les, nebo jiné překážky. Pak musí pilot při startu letadlo naklonit na stranu selhavšího pramene lana a v stejném smyslu vyšlápnout směrovku, aby udržel pokud možno původní směr startu. Muž, držící křídlo větroně upozorní hlasitým zvoláním mužstvo táhnoucí pramen, který neselhal, a to proto, že se buď větroň neodlepí, nebo se odlepí a startuje ve směru tohoto pramene, který pak spadne do prostoru startovního mužstva. Když je mužstvo včas upozorněno, může se padajícímu lanu vyhnout. c) Mužstvo u obou konců lan selže, nebo je mužstva málo, takže nestačí vyvinout potřebnou sílu, nebo se předčasně uvolní vypinač vzadu, takže lano je málo napjato, nebo mužstvo držící kluzák vzadu selže, nebo nestačí držet. Všechny případy jsou stejné v tom smyslu, že počáteční rychlost letadla je tak malá, že se letadlo neodlepí od země. Pilot nemůže celkem nic dělat, leda přitlačit, aby se letadlo zarylo lyží do země a zastavilo. To učiní jen tehdy, když je napětí zcela malé, vítr slabý a větroň se nemůže dostat do vzduchu. Pomocník u křídla hlasitě upozorní mužstvo u lan, toto se rozeběhne na obě strany, aby nebylo zasaženo křídlem. Jestliže, jak bylo řečeno v jednom z předcházejících odstavců, poslední muž na každém prameni sleduje letadlo při startu, je chyba včas zpozorována a mužstvo upozorněno i tehdy, když např. pro vítr neslyšelo volání pomocníka u křídla. Zvláštní případ nastane, když lano nebo přidržovači vzadu selhali, větroň se již pohybuje, odlepuje se, má právě takovou rychlost, že se sotva drží nad zemí, ale tak malou, že se nezvedne výše. V tomto případě ti, kteří to mají na starosti, upozorní startovní mužstvo, aby se rozeběhlo na strany. Jestliže selhali přidržovači vzadu a lano 35 je ještě na háku, běží mužstvo dále při současném rozbíhání od směru startu a táhne, pokud lano nevypadne. Pilot v této situaci nesmí přitáhnout, protože by to znamenalo ztratit poslední zbytek rychlosti, kterou letadlo má. Naopak lehce potlačí, pokud to dovoluje terén a v nejmenší výši nad zemí se snaží tlačením získat rychlost. Nejsou-li vpředu překážky, projde to hladce. Jsou-li vpředu překážky, bude záležet již více na pohotovosti pilota vzhledem ke konkrétním daným okolnostem, Při blížení k překážce je někdy dobré položit křídlo koncem na zem (křidélky), větroň se okolo něho otočí a více méně tvrdě odsedne. Mnohdy to skončí dobře pro oba. Jindy by mohlo pomoci přitlačení na lyži a zarytí špičky do země. Zásadní chybou by bylo přitažení se záměrem zvednout letoun nahoru, protože jak řečeno, by mělo za následek úplnou ztrátu rychlosti a bezmocný pád. d) Mužstvo držící vzadu přeslechne povel a dlouho drží. Jestliže sedí v letadle jen trochu pohotový plachtař, nemusí mít tato chyba zlé následky. Start je ostrý, lana kluzáku hvízdnou a za větru se kluzák dostane výše, než obvykle. Pilot nesmí táhnout, ani tlačit, nýbrž nechá kluzák normálně „vyplavat“, tj. letadlo v normální poloze po několika vteřinách ztratí přebytek rychlosti za současného zisku několika metrů výšky. Více zkušený plachtař může i mírně přitáhnout a urychlí tím ztrátu přebytku rychlosti, načež včas položí letadlo do klouzavého úhlu. U málo pohotových plachtařů s pomalejší reakcí je riziko, že při počátečním prudkém zrychlení, působením setrvačných sil mimoděk přitáhnou. Nežli si uvědomí, co se děje, může býti pozdě. Proto se doporučuje, aby se začátečníci při startu opírali předloktím pravé ruky o koleno a nemohli mimoděk přitáhnout. e) Kleštinový vypinač, pomocí kterého se přidržuje kluzák před odstartováním nevypne vůbec. Pokud startovní mužstvo drží pevně startovací lano a podle povelů se vrací zpátky, pak se nic neděje. Horší případ nastane, když táhnoucí družstvo pustí konce lan. Náhle uvolněné nebo přetržené napjaté lano řítí se bleskurychle k upevněnému konci se značnou silou a může silně udeřit. V případě chyby uvedené výše startér nebo pomocník u křídla volá silně dopředu „Stááát!, „Zpátky!“, „Póómáálu zpátky!“ (nikdy „Zpěět!“, neboť toto může být zaměněno s povelem „Běžet!“). Mužstvo musí velmi pevně držet napjaté lano a pomalu se vrací, až se lano smrští a zcela uvolní své napětí. Pilot v kluzáku si chrání alespoň jedním loktem obličej, a to v každém případě. Řídící páku nepouští z ruky, protože kleštinový vypinač při částečném uvolnění tahu by přece jen mohl ještě vypnout a uvolnit kluzák ke startu. 36 f) Lano se přetrhne. Obvykle se to stane jen na jedné straně. Pak buď udeří pilota v kluzáku, nebo poletí stranou. Zde je bleskurychlé rozhodnutí instruktora nebo startéra důležité. Buď se nestane nic ani družstvu, ani pilotovi v letadle a vítr je tak silný, že se i přesto start podaří. Pak dá startér povel „Pustit!“ Když však zraní lano pilota v kluzáku, musí následovat okamžitý rozkaz – nejprve dozadu „Držet!“. Vzadu je nutno držet skutečně za každou cenu, aby zraněný neodstartoval. Pak ihned následuje povel „Zpááátky!“ pro mužstvo táhnoucí. Kdyby se nepodařilo vzadu kluzák udržet, Musí muž u křídla dále pevně držet křídlo a kluzák kol sebe stočit tak, aby zůstal příčně na startu a nevznesl se do vzduchu. I když je toto zacházení s kluzákem nešetrné, je ale vždy lepší, nežli zraněný pilot ve vzduchu. Jestliže se přetrhnou oba prameny lana, je jakýkoli zákrok zbytečný. Kluzák zůstane stát na místě a mužstvo pravděpodobně v plném počtu leží na zemi. Aby nedošlo k situaci, kdy přetržený konec startovního lana udeří pilota v kluzáku, může se pro zvýšení bezpečnosti startovací lano nastavit prodlužovacím kusem lana v délce asi 5 m z umělých vláken o minimální pevnosti 500 kg. Lano se upevní k velkému kroužku startovacího lana a na jeho druhý konec se připevní jiný kroužek. g) Táhnoucí mužstvo seběhne stranou na startovišti, které se na jednu stranu sklání. Na volném prostranství proběhne tato chyba bez následků, až na to, že startující kluzák nedrží původní směr a poletí stranou. Na startovišti obklopeném stromy nebo lesem je nutno, aby mužstvo dodrželo přesně směr tahu obou pramenů k zamezení této chyby, jež by mohla mít nepříjemné následky. Pilot jí může čelit nakloněním letadla do původního směru křidélky i směrovkou. 6.4 Vzlet autovlekem Start ve vleku za automobilem byl v historické době provozu lehkých kluzáků běžně používán. Svým charakterem je tento způsob startu velmi podobný startu navijákem, proti kterému má hlavní výhodu v tom, že automobil při vlekání dokáže jet přesně definovatelnou rychlostí a tudíž ve srovnání s nepříliš přesným ovládáním rychlosti navíjeného lana navijáku nemůže docházet ke zvýšenému pevnostnímu namáhání nosného systému kluzáku. Výhodou je též operativnost a snadnost při vlekání lanem z umělých vláken. Starty lze na rozdíl od startů gumovým lanem provozovat na letištích, které umožňují dobrou jízdu táhnoucího automobilu. 6.4.1 Normální systém přímého vleku jedoucím automobilem Tento způsob startu je srovnatelný se startem navijákem. Platí pro něj tedy všechny zásady, doporučení a bezpečnostní opatření jak je dále uváděno v oddíle 6.5 – Vzlet navijákem. Při praktickém provádění několika set startů vypracovatelem této příručky s dříve provozovanými kluzáky byl tento druh startu shledán jako relativně bezproblémový. Pro start za automobilem se používá vlečné lano z umělých vláken o délce 100 – 500 metrů, do kterého je vložena tahová pojistka 500 kg (500 daN). Výhoda používání moderních lan je v jejich pevnosti, pružnosti a přizpůsobení momentálním tahovým podmínkám během vleku. Pro vlekání byly odzkoušeny a dále používány zcela běžné osobní automobily. Vlekání automobilem provádí řidič s kvalifikací navijákaře. Řidič v tažném vozidle musí být předem poučen o tomto 37 způsobu startu a podle momentální rychlosti protivětru udržuje rychlost jízdy. Ještě před vzletem musí být přepočítáno a domluveno jakou rychlostí bude vlekáno. V zásadě jde o to, o jakou rychlost má být snížena rychlost vlečného vozidla, známe-li rychlost větru, aby rychlost kluzáku ve vzduchu byla optimální tj. 60 – 90 km/h. Znamená to, že s každým 1 m/s protivětru snížíme rychlost vozidla o 3,6 km/h – tj. například při protivětru 5 m/s (18 km/h) a rychlosti letu kluzáku 60 km/h musí jet vozidlo 60 – 18 = 42 km/h. Kromě toho je nutno počítat s tím, že dráha stoupajícího letadla je zakřivená, kdežto dráha auta je přímá, takže se pro oblast největšího stoupání kluzáku rychlost auta může ještě poněkud snížit a to až o 1/5. Další korekce rychlosti může nastat i z důvodu výskytu zpravidla větší rychlosti větru ve výšce, než byla naměřena při zemi. Při dodržení těchto zásad je zaručeno, že kluzák poletí optimální rychlostí, která neohrozí jeho pevnost. Vlek automobilem v praxi vypadá následovně. Po provedení důležitých úkonů a nastavení vyvážení do střední polohy dá pilot pokyn k zapnutí vlečného lana do předního vypinače kluzáku a zvednutí křídla. Řidič vlečného automobilu podle signálů ze startu pomalu jede vpřed až je lano napnuté. Na další signál ze startu plynulým rozjezdem a postupným rychlým řazením zvyšuje rychlost jízdy. Pohledem do zpětných zrcátek, nebo prostřednictvím spolujezdce sleduje vzlétající kluzák, který se při rychlosti cca 45 – 50 km/h oproti ovzduší odlepuje a plynule nasazuje do stoupání. K tomuto podle daného protivětru mnohdy stačí jet i méně než 30 km/h. Během hlavní stoupací fáze kluzáku řidič občasným pohledem na tachometr zkontroluje, zda jede rychlostí, která byla předem dohodnuta. Po dosažení maximální možné výšky vleku, kdy úhel vlečného lana oproti zemi z důvodu vleku za přední závěs nebývá o mnoho 38 větší než 45° se buď pilot kluzáku vypne sám, nebo vypne automat vypinače a nebo je možno pokračovat ve vleku již nastoupaného kluzáku až kam to dovolí délka rozjezdové dráhy. K jízdě s takto nastoupaným kluzákem už není potřebný větší výkon vozidla a pilotáž vlečeného kluzáku je snadná. K udržení stabilního vleku stačí zcela normálně korigovat boční náklony a směr kluzáku, který je i při této fázi letu vlivem negativního zkroucení křidélek překvapivě příjemně stabilní a lehce ovladatelný. Po vypnutí pilot mírným potlačením uvede kluzák do normálního klouzavého úhlu a zatáčkou, během které zkontroluje, zda lano řádně odpadlo, pokračuje v plnění letového úkolu. 6.5 Vzlet navijákem 6.5.1 Normální provedení startu navijákem Start navijákem je jeden z několika způsobů, který umožňuje získat s kluzákem výšku, potřebnou k následujícímu klouzavému letu. Rychlost potřebnou ke stoupání uděluje kluzáku vlečné ocelové lano navíjené na buben navijáku. Start navijákem umožňuje dosáhnout v krátkém čase největší výšku. Ta je ovšem omezena délkou lana a rychlostí protivětru. Kluzák Z-24 je uzpůsoben pro provádění navijákových vleků buď za boční závěsy a nebo za spodní závěs. Protože kluzáky, které byly v naší republice v několika posledních desetiletích používány, jsou vybaveny jednotně bočními závěsy vlečného lana a také pilotům kluzáků nebylo umožněno procvičovat starty na kluzácích s jinou polohou uchycení, je nutno upozornit, že spodní vypínač má polohu blíže k těžišti a s tím souvisí menší ovládací síly na výškovém kormidle. Vlastní organizace startu a činnosti s tím spojené jsou v souladu s předpisem P-1. Pro připojení na kluzák se dle použitých vypínačů použijí buď dvojité „fousy“ s klíči, nebo nástavec z běžného polypropylénového lana, který má délku minimálně 5 m od padáčku. Navijákař musí být poučen o tom, že vleká kluzák s nízkou letovou váhou a s tím souvisí střídmé používání výkonu navijáku. Po provedení důležitých úkonů a nastavení vyvážení do střední polohy dá pilot pokyn k zapnutí vlečného lana a zvednutí křídla. Po napnutí lana, během kterého je u každého křídla jeden pomocník je dán povel ke startu. Na rozjezd stačí vedení jedním pomocníkem. Vlastní start má velmi krátký rozjezd, kdy pilot drží řídící páku ve střední poloze. V okamžiku nárůstu vztlaku a odpoutání kluzáku od země a rychlosti větší než 50 km/h pilot kontroluje plochý přechodový oblouk, aby přechod do stoupání 39 byl od samého začátku zcela plynulý a úhel stoupání do výšky 15 m nad zemí nepřesáhl 30°. Při vleku je dobrý směrový stabilizační účinek tahu lana, příčná řiditelnost je zcela normální. Optimální rychlost při vleku je 60 - 80 km/h, při rychlosti nižší než 60 km/h je kluzák stále ještě řiditelný, ale má pomalejší účinky kormidel a nedosahuje dobrého stoupání. Kluzák pokračuje ve stoupání až do okamžiku, kdy navijákař odsadí tah navijáku a pilot vypne vypinač, nebo když vypne vypínací automat vypinače kluzáku. Pak pilot mírným potlačením uvede kluzák do normálního klouzavého úhlu a zatáčkou, během které zkontroluje, zda lano řádně odpadlo, pokračuje v plnění letového úkolu. 6.5.2 Starty navijákem při silném větru Při silném protivětru má kluzák již po velmi krátkém rozjezdu dostatek vztlaku k odpoutání od země (vždyť pro volný let stačí cca 16 m/s). Pilot musí rychleji reagovat především v první fázi startu. Samotný vlek trvá při silném protivětru delší dobu a dosažená výška je proto také větší. 6.5.3 Starty navijákem při bočním větru Při startu s bočním větrem musíme již při rozjezdu po zemi vychylovat křidélka proti větru, abychom zabránili naklánění kluzáku. Velikost výchylky je přímo závislá na síle bočního větru a na velikosti úhlu, pod kterým vítr na osu startu vane. Ihned po odpoutání od země zvětšíme výchylku křidélek tak, aby se kluzák mírně naklonil proti větru a současně mírně vychýlíme na souhlasnou stranu směrové kormidlo. Kluzák tímto manévrem zůstane mírně nakloněn a vychýlen proti větru. Velikost těchto výchylek musí být tak velká, aby kluzák nebyl snášen z osy startu. Při dodržování doporučených zásad bude let naprosto normální. 6.5.4 Starty s větrem v zádech 40 Z hlediska platných předpisů by ke startům se zadním větrem nemělo plánovitě docházet. Přesto ale se s ním můžeme náhodně setkat, například v případě, kdy za bezvětrného počasí dojde během startu k náhlému termickému závanu po směru vzletu. Start s větrem v zádech se v podstatě neliší od normálního startu. Je ovšem třeba počítat s tím, že rozjezd kluzáku bude delší, doba vleku kratší a dosažená výška výrazně menší. 6.5.5 Předčasné přerušení navijákového startu Při navijákovém startu může z různých důvodů dojít k jeho předčasnému přerušení a to v kterékoliv fázi. Příčinou může být technická závada na navijáku, přetržení navijákového lana, samovolné vypnutí z vypinače, ale k předčasnému vypnutí se může rozhodnout i sám pilot z různých příčin. Při správně provedeném navijákovém startu a včasné a správné reakci pilota není přerušení tahu nikdy důvodem k mimořádné události. Vždy však znamená situaci, kterou je třeba rychle a bezpečně řešit. Dojde-li ke skutečnému přerušení tahu navijáku, pilot energicky a bez prodlení potlačí výškové kormidlo, aby převedl kluzák ze stoupavého do klouzavého letu a tím zabránil jeho pádu po ztrátě rychlosti. Současně zatažením za lanko vypinače vypne eventuelní visící zbytek lana. Po uvedení kluzáku do normálního klouzavého letu a vypnutí vlečného lana provede pilot manévr na přistání, který je v souladu s všeobecnými zásadami. Většinou preferujeme zásadu přistání přímo před sebe nebo jen s malými směrovými změnami tak, abychom se vyhnuli případnému nárazu do překážky. Je samozřejmé, že rozhodne-li se pilot po vypnutí k přistání v přímém směru, udělá vše pro to, aby sestup kluzáku byl co nejkratší. K tomu je výhodné zvýšit rychlost letu (a tím zhoršit klouzavý úhel) a nebo použít skluz. Dojde-li k přerušení ve větší výšce, pak je možno použít přistání proti směru vzletu (po větru) a nebo provést malý okruh. V těchto případech je třeba dbát na to, aby pilot ukončil zatáčky v dostatečné výšce nad zemí. 6.5.6 Přistání s visícím lanem Za jistých mimořádných okolností může dojít k situaci, kdy je nutné, aby kluzák přistál s visícím lanem. Příčinou může být závada na vypínacím mechanismu kluzáku nebo zachycení navijákového lana o některou jeho část. Zjistí-li pilot, že navijákové lano není vypnuto, vrátí se okamžitě mírně zvýšenou rychlostí nad plochu letiště, kde nejsou žádné překážky, o které by se mohlo visící lano zachytit. Zde v kroužení na zvýšené rychlosti se pokouší o znovuvypnutí lana a sestupuje tak, aby zatáčku ukončil nejpozději v 15 m nad zemí v zamýšleném směru přistání, tedy pokud možno proti větru. Vlastní přistání provede pilot běžným způsobem na rychlosti asi o 10 km/h větší než normálně. 41 6.6 Vzlet aerovlekem 6.6.1 Normální provedení aerovleku Provádění vzletu pomocí aerovleku není pro vycvičené piloty problém. Protože je kluzák pro start a přistání vybaven jasanovou lyží, je nutno počítat při rozjezdu kluzáku vlečnými letouny s nižším výkonem v počátku s větším třecím odporem. Pro starty aerovlekem se nastaví vyvážení do polohy „k sobě“, tj. těžký na hlavu. Před rozjezdem, pilotem obsazený kluzák stojí na lyži s malým úhlem náběhu. Při počáteční fázi rozjezdu je nutno přitažením řídící páky odlehčit lyži a snížit tření, čímž se zkrátí start. Při dosažení rychlosti odpoutání 45 – 50 km/h a dalším zvyšování rychlosti se přiměřeně povolí řídící páka až do polohy mírného potlačení které se navzdory nastavenému vyvážení zvyšuje s narůstající rychlostí startu. Se vzrůstající rychlostí se projevuje rychlejší reakce kormidel kluzáku a pilot musí včas reagovat na polohu vlečného letounu. Po odpoutání od země, dokud vlečný letoun nezačne stoupat,, udržujeme výšku 0,5 – 1 m nad zemí, neboť předčasné stoupání kluzáku v počátečních fázích letu může přivodit nebezpečné zvedání zadní části vlečného letounu. Po přechodu vleku do stoupání stoupáme tak, aby kluzák byl stejně vysoko jako vlečný letoun. Obratnost kluzáku umožňuje bez problémů sledovat manévry vlečného letounu, včetně razantního ustřeďování do stoupavého proudu. Při vypnutí vlečného lana zatáhněme několikrát za žlutý ovladač a vizuálně se přesvědčte, zda došlo k uvolnění vlečného lana. 6.6.2 Přerušení tahu motorového letounu Dojde-li k přerušení tahu motorového letounu při rozjezdu nebo výdrži, vypne pilot kluzáku vlečné lano a přistává před sebe. Pouze při nebezpečí kolize s vlečným letounem, nebo s překážkami, může provést mírné vybočení směru letu nebo výběhu. Dojde-li během stoupání a vleku k náhlému poklesu motorového letounu, který není zřejmě způsoben poryvem, nebo zjevné snížení otáček vrtule motorového letounu jako 42 průvodní jev vysazení motoru, nečeká pilot vlečeného kluzáku na signál k vypnutí, ale vypne sám z vlastního rozhodnutí. Když se přesvědčil, že lano skutečně vypnulo, provede podle výšky, kterou má k dispozici přistání na letišti nebo na vybranou nouzovou plochu. V takovém případě se pilot rozhodne podle momentální skutečné situace. Jestliže pilot kluzáku nereaguje včas na zjištěný pokles vlečného letounu, může dojít k jeho takovému převýšení, že motorový letoun strhne do strmého sestupného letu za mimořádně silného tahu vlečného lana. Po přetržení lana nízko nad zemí je riziko, že pilot vlečného letounu bude mít ztíženou šanci na řešení vzniklé situace. Proto tedy v žádném případě nesmíme dopustit, aby se kluzák dostal příliš vysoko nad vlečný letoun. Jestliže k tomu přece jen dojde a vlivem zvýšeného tahu v laně není možno vypnout, je nutné uvést kluzák energicky do strmého sestupného letu a to i v případech malé výšky, uvolnit narůstající tah lana a vyvinutím maximálního úsilí vlečné lano vypnout. 6.6.3 Vícevleky Letové vlastnosti kluzáku umožňují i provádění vícevleků. Tento druh letu provádějí piloti s nejlepšími zkušenostmi s pilotáží daného typu. Pro vlek je třeba volit vlečný letoun s optimálními vlastnostmi, např. L-60 a letovými vlastnostmi přiměřený druhý kluzák. Doporučuje se použít vlečná lana prodloužená o 10 – 15m. 6.7 Vlastnosti v cestovním letu Provádění volného letu nečiní přeškoleným, vycvičeným pilotům žádné problémy. Kluzák, který je správně vyvážen, umí klouzat bez mimořádného zasahování pilota při optimální rychlosti okolo 65 km/h a to jak přímý klouzavý let, tak i při kroužení, kdy udržuje zvolený náklon a rychlost s minimálními zásahy do řízení. Kluzák je ve všech normálních letových režimech dostatečně stabilní s pevným i volným kormidlem. Při rychlosti kolem 50 km/h kluzák také létá, ale reakce kormidel jsou už vláčnější a změna polohy kluzáku trvá déle, takže létání v tomto režimu lze využívat pouze se zvýšenou opatrností ve větší výšce. 6.8 Vlastnosti při letu zvýšenou rychlostí Za letu při tak zvaném opatrnostním rozsahu rychlostí tj. 120 – 160 km/h používat maximálně 1/2 plné výchylky kormidel, tyto výchylky zavádět s citem a plynule, aby nedocházelo k nadměrnému namáhání draku a okruhů řízení. Při vlastním letu zvýšenou rychlostí se také projevuje zvýšený odpor kluzáku a zhoršená dopředná pronikavost. K udržení vyšší rychlosti, blízké rychlosti maximální povolené – tj. 180 km/h je kluzák skloněn k zemi a účinně působí svým aerodynamickým odporem proti dalšímu zvyšování rychlosti s podobným účinkem jako u běžných větroňů při použití brzdících klapek. Při letu maximální povolenou rychlostí, které je ovšem za normálních okolností zbytečně bezúčelné, ani při maximální odzkoušené rychlosti nedochází k vibracím nebo třepetání kluzáku nebo jeho jednotlivých částí. 43 6.9 Vlastnosti při přetažení Pokud u kluzáku počneme snižovat rychlost pod běžně používanou, pak krátce před dosažením pádové rychlosti, která se v závislosti na okamžité letové hmotnosti pohybuje zhruba mezi 45 – 50 km/h, pilot cítí postupné „měknutí“ kormidel. Kluzák Krajánek, který má negativní zkroucení křidélek, je příčně tak stabilní, že se začne ve vzduchu prosedat a ani když pilot drží stále plně přitaženou výškovku nemá přílišnou snahu padat do strany nebo přecházet do vývrtky. Během ztráty rychlosti jsou kormidla dostatečně účinná k tomu, aby kluzák opět zaujmul letový úhel. To se stane i pouhým uvolněním přitažení řídící páky a kluzák je sám schopný po ztrátě několika metrů výšky se opět srovnat do normálního klouzavého úhlu. 6.10 Vlastnosti ve vývrtce Úmyslné provádění vývrtek je v běžném provozu zakázáno! Kluzák Z-24 má dostatečnou pevnost s rezervou stability a je malá pravděpodobnost, že by vycvičený pilot do tohoto letového režimu přišel. Dojde-li přesto vinou hrubě špatné pilotáže k přechodu do vývrtky, postupujte následovně ve smyslu všeobecně platných zásad: - 6.11 Vyšlápněte nožní řízení plnou výchylkou proti smyslu točení vývrtky. Potlačte řídící páku výškovky až do zastavení rotace, křidélka jsou ve střední poloze. Po zastavení rotace vraťte kormidla do neutrálu. Strmý let vybírejte plynule, aby nedošlo k přílišnému nárůstu rychlosti a přetížení Vlastnosti v kroužení Provádění zatáček a kroužení je zcela normální. Vlivem nízké cestovní rychlosti a malého plošného zatížení je kluzák schopen otáčení na malém poloměru. Toho lze využívat k jemnému „kopírování“ terénu při svahovém létání, při ustřeďování v jádru stoupavých proudů nebo v manévrování před přistáním do velmi omezeného prostoru. Piloty, zvyklé na progresivní účinky průletů vertikálních střihů stoupavých proudů rychlými větroni také překvapí velmi měkký přechod do stoupání, kdy přítomnost stoupání lze poznat pouze podle údaje, indikovaného na variometru. Styl létání ve stoupavých proudech je částečně podobný k letu nyní velmi rozšířené kategorie výkonných závěsných kluzáků. 6.12 Svahový let Školní kluzák Krajánek je od dob svého vzniku vhodný k provádění svahového létání. Z hlediska techniky pilotáže je létání poměrně jednoduché, neboť při optimální rychlosti lze výhodně kopírovat profil terénu. V prostoru svahu je nutno dodržovat daná pravidla létání, týkající se této činnosti. 44 6.13 Okruhy Okruhem myslíme předpisy stanovený letový manévr v bezprostřední blízkosti letiště, určený jednotně pro všechny kluzáky v daném prostoru, který slouží jako vstupní manévr pro bezpečné přistání. Pro létání s kluzákem Krajánek se vzhledem ke klouzavosti 1:18 a menší pronikavosti proti větru doporučuje volit užší tvar okruhu a nezalétávat do přílišné vzdálenosti od zamýšlené přistávací plochy. Doporučená rychlost kluzáku na okruhu je 65 km/h. 6.14 Přiblížení, přistání Manévr přiblížení s kluzákem Z-24 Krajánek není náročný, je však třeba brát v úvahu rychlost protivětru a výšku letu, podle ní pak s ohledem na klouzavost volit vzdálenost poslední zatáčky. Pro vlastní přiblížení na finále se doporučuje let rychlostí 65 - 70 km/h. Zkrácení na sestupu provedeme přiměřeným použitím brzdících klapek, které oproti jiným kluzákům mají nižší účinek. V případě nutnosti pro ještě razantnější zkrácení lze použít skluz, ale jen se zvýšenou opatrností s neúplným vyšlápnutím, neboť při použití plných výchylek dochází k třesení celého kluzáku. Skluz v bezpečné výši ukončíme a kluzák srovnáme. Na sestup navazuje plynulý přechod, který vzhledem k nižší setrvačnosti začneme provádět až ve výši 1 – 2 m nad zemí. Z důvodu zaručení dobré účinnosti výškového kormidla je vhodné, aby na začátku tohoto manévru neklesala rychlost pod 60 km/h. Po srovnání s terénem místa přistání v minimální výši přitahujeme postupně řídící páku na plné dotažení až k dorazu na sedačce pilota. Při dodržení tohoto postupu dojde k lehkému dosednutí na plnou plochu přistávací lyže podle okamžité letové váhy na rychlosti kolem 45 km/h. Pak následuje krátký skluz po lyži s výrazným zabržděním. Pozor na vybočení ze směru během přistání a výběhu, kde hrozí ve styku s terénem poškození lyže nebo její uchycení ke trupu. Po zastavení kluzák zůstává stát na spodní ploše lyže s ocasem zvednutým nad zem. Při vystupování je třeba, aby pilot 45 neseskakoval z kluzáku naráz, nýbrž aby přenášel postupně svoji váhu na zem k zamezení prudkého přepadnutí kluzáku na ocas. 6.15 Starty a přistání do terénu Kluzák Krajánek byl od samého počátku navržen a pevnostně dimenzován pro provozování na běžných plachtařských terénech. To znamená, že jeho praktické používání nebylo jen na upravených a rovných letištních plochách, ale používal se také k výcviku na různých kopcích a svahových terénech. Výběr vhodných míst startů a přistání se také v naprosté většině kryje s místy, která se používají pro provoz dnešní kategorie ultralehkých závěsných kluzáků a klouzavých padáků. Jako běžný způsob startu lze na těchto místech z výhodou používat start gumovým lanem. Vlastní provedení startu je v souladu se zásadami, uvedenými v letové příručce kluzáku. V těchto případech zkušený pilot – instruktor dokáže zorganizovat správnou a bezpečnou činnost startovního družstva. Chování a pohyb na oficielních vzletových plochách pro UL, nebo na letištích a v jejich prostorech se řídí jejich provozním řádem. Pro výběr předem určených ploch na přistání platí všeobecná zásada, aby rozměr plochy odpovídal svou délkou, sklonem, povrchem, blízkostí překážek a postavením vůči větru zkušenostem pilota. S kluzákem Krajánek lze přistávat na skutečně minimální ploše, Vždy je však třeba dbát na to, aby se okraj zvolené plochy při přistání ze svahu přeletěl ve výši asi 1 – 5 m a při přistání do protisvahu asi 5 – 15 m vysoko podle toho, zda je spád menší nebo větší. V případě vynuceného přistání do terénu pilot podle momentálních okolností rozhodne o výběru plochy a nejvýhodnějším manévru tak, aby se vyhnul nebezpečí poškození kluzáku nebo osob. Je nanejvýš vhodné přednostně volit přistání proti větru, pokud vane šikmý vítr, pak i směr poslední zatáčky nad zemí je vhodné volit též proti větru. Kluzák se pak vlivem protivětru v poslední fázi letu pohybuje vůči zemi velmi pomalu a lze bez problémů přesně přistát a zastavit na zvoleném místě. V případě přistání na nerovný terén, konstrukci kluzáku a zdraví pilota chrání příznivý účinek elastické jasanové lyže spolu s dobrým propérováním gumových tlumičů. V nouzovém případě vynuceného přistání na vysoký, vzrostlý porost je třeba závěrečnou fázi přistání provádět vždy proti větru a kluzák držet do poslední chvíle ve výdrži nízko nad vrcholky porostu na té nejmenší rychlosti až do jeho prosednutí. 6.16 Používání, přeškolování Historický školní kluzák Z-24 Krajánek nezapadá do systému současné koncepce základního výcviku pilotů kluzáků. To znamená, že na něm nebude prováděn základní výcvik žáků kluzáků. Přesto však jeho popsané letové vlastnosti a parametry nevylučují běžné používání při místním létání, na svahu nebo v termice zkušenými, správně přeškolenými piloty. Přeškolování nových pilotů a další používání je možno provádět v rámci stávající Osnovy výcviku na kluzácích AK-PL 2004, Hlava 2, úloha V – Přeškolování na nové typy kluzáků a úloha ?????? – Sportovní výcvik. Rozsah a posloupnost vlastního přeškolování pilotů na kluzák Krajánek je vždy přiměřeně zvážen přeškolujícím instruktorem, neboť letové vlastnosti, ovladatelnost a relativně 46 pomalá rychlost letu nepřinášejí po řádném seznámení s technickou a letovou příručkou mimořádné problémy. Kluzák Krajánek byl určen pro výcvik pilotů v sóle bez zvláštních praktických zkušeností, proto i pilotování současnými piloty, kteří mají v porovnání s dřívějškem obrovské nálety hodin, nepřináší, jak praxe dokazuje, zvýšené nebezpečí pro vlastní kluzák, ani pro poučeného, zodpovědného pilota. Tito piloti mají nyní možnost okusit krásu tichého letu na palubě kluzáku s bohatou historií tak, jako generace našich předchůdců. 6.17Požadované doklady kluzáku - Zvláštní osvědčení letové způsobilosti (ZOLZ) - Osvědčení o zápisu letadla do leteckého rejstříku - Deník kluzáku - Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu - - Doklad o pojištění odpovědnosti pojištěného za škody způsobené provozem letadla na životech, zdraví a věcech třetích osob, nacházejících se mimo toto letadlo (tj. zákonné pojištění) Letová a technická příručka - Prohlídková knížka 7. Předpisy o montáži 7.1 Všeobecně platné zásady - 7.2 Kluzák se montuje pomocí standardních nástrojů a nářadí. K běžné provozní montáži stačí kladívko, vyrážecí trn a šroubovák. Všechny čepy před zasunutím je nutno řádně očistit a namazat mazacím tukem. Čepy se zasunují hlavou ve směru letu. Samojistné matice s plastovou vložkou se používají pouze jedenkrát. Na zajištění korunkových matic a čípků se používají vždy nové závlačky. Základní montáž Provádí se kompletně jen po výrobě nebo rekonstrukci kluzáku, při provádění rozsáhlejší údržby, při větších opravách systémů kluzáku nebo při výměně základních dílů kluzáku. Při seřizování se postupuje v souladu s výrobní a provozní dokumentací a nastavují se hodnoty uvedené v provozním návodu. Montáž řídí kvalifikovaný 47 technik výrobce nebo opravce. Mezi ně patří odborně způsobilí, kvalifikovaní odborníci 7.3 nebo AVEKO Brno – Medlánky. Provozní montáž Provádí se po uskladnění nebo transportu v rozebraném stavu. Pro smontování je zapotřebí nejméně čtyř lidí. Všechna kování, tj. čepy, oka vzpěr a další úchyty pro montáž očistíme a nakonzervujeme vazelínou. Pokud nemáme stojan pro trup, podrží pomocník trup v montážní poloze. Při montáži, jakož i při demontáži použijeme kladívko s použitím duralového nebo mosazného trnu, nebo použijeme špalík z tvrdého dřeva 7.4 Montáž nosného systému, zapojení brzdících klapek a křidélek - - Obě vzpěry křídel se spojí pomocí čepů do kování trupu, zajistí se špendlíky a volné konce položí dolů. Pomocníci zvednou pravé křídlo, navěsí jej kováním hlavního nosníku na kování trupu. Konec křídla drží jeden pomocník nebo se podloží specielním stojanem. Pomocníci zvednou levé křídlo, navěsí jej kováním hlavního nosníku na kování trupu. Třemi čepy se spojí nosníky křídla s trupem a zajistí špendlíky. - Vzpěry se zvednou, začepují do kování křídla a zajistí špendlíkem. - Táhla křidélek se spojí s pákami v křídlech čepy a zajistí špendlíkem. - Táhla brzd se spojí s pákami v křídlech čepy a zajistí špendlíkem. - Ověří se správný chod řízení a namontuje se duralový překryt spojení křídel. - 7.5 Montáž vodorovné ocasní plochy - - Zadek trupu pro usnadnění montáže VOP je možno pozvednout na stoličku nebo podstavec. Vodorovná ocasní plocha se nasadí na kování trupu, zleva doprava se nasune hlavní čep a pak se zepředu nasune pomocný přední čep. Oba čepy se zajistí špendlíky. Okénkem v trupu se zapojí táhlo ovládání výškového kormidla a zajistí špendlíkem. Pod stabilizátor se nasadí přechodový kryt a připevní šroubky. 48 7.6 Demontáž kluzáku Postup demontáže je opačný, než při montáži, po skončení demontáže dáme všechny čepy na své místo a špendlíky nebo zajistíme proti vypadnutí a tím ztrátě. 7.7 Provozní předpisy, běžné prohlídky a ošetřování 7.7.1 Manipulace s kluzákem Kluzák lze zvedat jen v místech k tomu určených, a to v přední části trupu zaháknutím nosné tyče do háku, nesením v místech vetknutí nosných vzpěr do křídel a za trubkové držáky na zadní částí trupu. Pro nasazování na transportní podvozky lze s úspěchem používat systém vysokého zvedání ocasu přes přední část lyže. Při transportu po letišti se kluzák přemisťuje buď vlečením lanem za přední vypínač, nebo tlačením dozadu za náběžné hrany křídel, kdy jeden z pomocníků drží zvednutý ocas kluzáku. Zásadně je třeba vyvarovat se tlačení za pohyblivé části kormidel. 7.7.2 Uložení, hangárování a přeprava kluzáku Kluzák v demontovaném stavu ukládáme do zvlášť k tomu vyrobených šablon buď v hangáru, nebo v transportním voze. Při hangárování dbáme především, aby byl kluzák uložen v suchu. Proti působení prachu a nečistot se doporučuje zakrytí kluzáku prodyšnými potahy. Transportování kluzáku se provádí pouze na specielně upraveném transportním voze, nejlépe krytém. Vyhýbejte se transportu kluzáku v nekrytém voze v dešti nebo v zimním období, kdy jsou silnice posypány solí. 7.7.3 Předletová prohlídka Před nastoupením do kluzáku, zejména před zahájením letového dne musí pilot zkontrolovat celkový stav kluzáku. Prohlídku je nutno provádět systematicky tak, aby nebylo nic opomenuto. Důraz je kladen na neporušenost, volný chod a správnou funkci všech pohyblivých částí a řádné zajištění demontovatelných součástek a po provedení kontroly uzavření a zajištění všech montážních a kontrolních otvorů. Doporučuje se provádět prohlídku postupem dále uvedeným. Prohlídku je oprávněn provádět pilot, přeškolený na tento typ. O výsledku předletové prohlídky provede prohlížející osoba zápis do Údržbového deníku kluzáku. Při kontrole se postupuje kolem kluzáku proti směru hodinových ručiček a provádí se: - Kontrola náběžné hrany levého křídla Kontrola potahu horní části křídla Kontrola vedení lanek křidélka a stavu vnitřku křídla – kontrolními otvory Kontrola upevnění a zajištění vzpěry 49 7.7.4 Kontrola dolního potahu křídla Kontrola volného chodu závěsů křidélka Kontrola volného chodu brzdících klapek Kontrola zajištění spojovacích čepů křídla, napojení brzd a křidélek Kontrola upevnění krytu centroplánu Kontrola stavu trupu Kontrola stavu a upevnění stabilizátoru ke trupu Kontrola stavu výškovky Kontrola napojení a volného chodu výškovky Kontrola stavu a upevnění směrovky Kontrola ostruhy Kontrola pravého křídla – viz levé křídlo Kontrola Venturiho trubice a instalovaných přístrojů Kontrola vypinačů vlečného lana Kontrola stavu a plných výchylek nožního a ručního řízení Kontrola stavu sedačky pilota Kontrola stavu upínacích pasů Kontrola překrytu kabiny a větrného štítku Kontrola stavu přistávací lyže Poletová prohlídka Po skončení letového dne provede poslední pilot, který s kluzákem létal, poletovou prohlídku. Při té se zkontroluje neporušenost kluzáku. Do Údržbového deníku kluzáku pak zaznamená stav kontroly a posouzení funkce kluzáku za letu. Současně se provede očistění s běžnou ochranou povrchu kluzáku a odstranění běžných závad. 8. Životnost kluzáku Životnost nově, s největší pečlivostí zrekonstruovaného kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560 není časově ani provozně omezena, je pouze závislá na dobrém technickém stavu kluzáku. Kluzák je při provozu průběžně sledován zkušenými, odborně fundovanými techniky zhotovitele rekonstrukce a odpovídající stav držen plněním stanoveného programu údržby. Pokud kluzák již svými technickými parametry, zejména stavem použitých dřevěných materiálů, lepených spojů, ochranných nátěrů, plátěných potahů a nadměrné vůle v řízení nesplňuje požadavky způsobilosti k letovému provozu, rozhodne pověřený technik o provedení částečné opravy, nebo generální revize. Generální oprava se také provádí při větším poškození kluzáku, jako je např. těžké poškození křídla nebo trupu. Technický stav kluzáku a jeho způsobilost k leteckému provozu je hodnocena jedenkrát v kalendářním roce v rozsahu Dodatečné zkoušky pověřenou osobou Úřadu pro civilní letectví ve smyslu zákona č. 49/1997/Sb a prováděcích předpisů. Prodloužení letové způsobilosti je podmíněno řádným technickým stavem a doložením platného programu údržby kluzáku. 50 8.1 Program údržby 8.1.1 50 - hodinová prohlídka Provádí se vždy po odlétání 50 hodin ± 5 hodin od minulé prohlídky nebo dle potřeby v případě zjištění příznaků zhoršeného technického stavu kluzáku. Prohlídku mohou provádět odborníci s kvalifikací minimálně TÚL type II, znalí detailně konstrukci kluzáku Z-24 Krajánek. Provedení prohlídky technik zaznamená do standardně používaného formuláře „Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu“. 8.1.2 Roční (prolongační) prohlídka Technický stav kluzáku a jeho způsobilost k leteckému provozu je hodnocena jedenkrát v kalendářním roce v rozsahu Dodatečné zkoušky pověřenou osobou Úřadu pro civilní letectví ve smyslu zákona č. 49/1997/Sb a prováděcích předpisů. Před dodatečnou zkouškou je nutno vykonat Roční prohlídku, která se rozsahem a kvalifikací kryje s 50 – hodinovou prohlídkou. Provedení prohlídky technik zaznamená do standardně používaného formuláře „Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu“. 8.1.3 Zvláštní prohlídka Provádí se vždy po „tvrdém“ přistání nebo po „hodinách“ a po přistání do terénu. Dále také po jiném poškození kluzáku. Účelem prohlídky je zjištění možného poškození nebo eventuelního rozsahu poškození konstrukce kluzáku a návrh na jeho řešení. Výsledek této prohlídky s vypracovaným kontrolním nálezem je podkladem pro určení potřebného rozsahu opravy. Zvláštní prohlídku mohou provádět odborníci s kvalifikací min. TÚL type II, znalí detailně konstrukci kluzáku Z-24 Krajánek. Jsou to technici proveditele rekonstrukce kluzáku OK-8560 a nebo technici firmy AVEKO Brno 8.1.4 Generální oprava Generální oprava se provádí dle návrhu ze Zvláštní prohlídky za účelem potřebné opravy poškození většího rozsahu. Cílem je opětné dosažení technického stavu kluzáku, následně zaručujícího bezpečný provoz. Generální opravu může provádět odborně způsobilý zhotovitel rekonstrukce kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, nebo pověřený opravce – firma AVEKO Brno. 51 8.2 Činnosti, prováděné při 50 – hodinové a Roční prohlídce - - Na smontovaném kluzáku se bedlivě zkontroluje celý povrch dřevěné konstrukce i plátěných povrchů, se zaměřením na povrchové poškození a eventuelní únavové trhliny. Kontrola všech míst, ve kterých je kluzák smontován pomocí čepů, jejich neporušené zajištění, ověření stavu běžných provozních vůlí. Kontrola systémů řízení křidélek, brzd, směrového a výškového kormidla, volnost chodu při max. výchylkách kormidel. Kontrola funkce vyvažovacího zařízení. - Kontrola správné funkce všech vypinačů - Kontrola přistávací lyže s tlumiči a ostruhy - Kontrola stavu uchycení přístrojové desky. Kontrola funkce letových přístrojů, jejich nulové hodnoty, správnost výchylek se provede mírným fouknutím proti Venturiho trubici. Při Roční prohlídce se provede nová kompenzace kompasu. Promazání a nakonzervování pohyblivých dílců a montážních spojů. Pomocí mazacího lisu se do maznic na ložiskách torzní trubky, na řídící páce, převáděcích pákách ovládání výškového kormidla a převáděcích pákách ovládání křidélek v křídlech doplní mazací tuk. Do všech kladek řízení se doplní mazací tuk, který též chrání kuličková ložiska před prachem. Ostatní místa s pohyblivým uložením se domažou mazacím tukem nebo vhodným mazacím prostředkem ve spreji. Vnitřek kluzáku se vysaje a vytře, vnější povrch se otře navlhčeným hadrem, vyvarujeme se stříkání vody hadicí, aby nedošlo k vniknutí vody do vnitřních prostor konstrukce a po osušení se aplikují vhodné čistící, konzervační a leštící prostředky. Při zjištění jakékoliv poškození je nutno toto vždy řešit u odborně způsobilého zhotovitele rekonstrukce kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, nebo pověřeného opravce – firma AVEKO Brno, kteří jsou schopni technicky odborně posoudit rozsah, způsob a provedení opravy zjištěného poškození. - - - - - 8.3 Vystaví se Potvrzení o údržbě a uvolnění do provozu a prohlídka zapíše do Deníku kluzáku. Všeobecné údaje o použitých dílcích a materiálu Pro rekonstrukci kluzáku Z-24 Krajánek, OK-8560, výrobní číslo L-01 / 2006 byl použit tento materiál: 8.3.1 Díly původní, použité (sejmuté) z původního kluzáku ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948 52 - Výrobní štítek ZL 24, v.č. 255, r.v. 1948 - Veškeré kování, vč. prvků nosného systému - Veškeré prvky systémů řízení kromě řídících lan - Vypínače vlečného lana – přední a spodní - Ostruha - Pryžové tlumiče lyže - Dřevěný klín ostruhy - Dřevěná spodní část sedačky pilota - Dřevěné pedály nožního řízení - Dřevěná kulička na řídící páce - Dřevěná kulička na ovladači brzd - Dřevěná kulička na ovladači vyvážení 8.3.2 Díly původní, použité z jiných zdrojů - Přistávací jasanová lyže Boční vypínače Upínací pásy Venturiho trubice Rychloměr, typ RY 251, rozsah 0 ÷ 250 km/h (na Venturiho trubici) Výškoměr, typ LUN 1121.01, rozsah 10 km Variometr, typ LUN 1141, rozsah ± 5 m/s Kompas, typ LUN 1222.1 Sklonoměr 8.3.3 Nový materiál, použitý pro rekonstrukci - Smrkové řezivo I. tř. (na kompletní stavbu draku) - Lípa (na výkližky a přechodové oblouky) - Překližky březové finské I. tř. (na stavbu a potažení draku) - Překližky bukové české I. tř. (na stavbu a potažení draku) - Lepidlo Epoxy 1200 - Polyesterová tkanina Ceconite 102 Superflite (na potahy) - Polyesterová nit (na přišívání potahu) - Polyesterová zoubkovaná páska (na výztužné lemování a přes šití žeber) - Lano šestiramenné Ø 2,5 mm a srdíčka (na veškerá řídící lana) - Spojovací materiál jakost 8.8 (šrouby, matice, podl., čípky na připojení kování) 53 - Spojovací čepy, mat. 14331 (spojení polovin křídel, vzpěr a VOP) - Lak epoxydový jednosložkový (na vnitřní impregnace dřevěné konstrukce) - Lak nitrocelulózový lepící C1107 (na lepení potahové tkaniny) - Lak nitrocelulózový vypínací C1106 (na základní zaplnění pórů potahové tkaniny) - Silnovrstvý lazurovací lak Woodstain s UV filtrem, odstín Antique Pine (na impregnaci a natónování vnějšího povrchu všech dřevěných částí kluzáku) Podkladní lak – Haftprimer Glasurit (na vytvoření základní spojovací vrstvy pod vrchní lak) Vrchní dvousložkový PU lak – DD Lack IRSA, s UV filtrem (na vrchní nátěrový systém) Vrchní dvousložkový PU lak – Universal 2K, s UV filtrem (na vrchní nátěrový systém) Změkčovadlo Elastic 2K (přísada pro zajištění elasticity nátěrového systému) Vrchní dvousložková PU barva odstín Dark Brown (na hnědě nastříkané dílce a poznávací značky na trupu a křídle) Polykarbonát tl. 2 mm (na větrný štítek) Duralový plech (na přístrojovou desku a překryt spojení křídel) Trubka 10x1, 12x1, mat. 17246 (na trubkové nýty) Vázací drát (na zajišťování) - 9. Přílohy 9.1 Rychlostní polára kluzáku Z-24 Krajánek 9.2 Protokol o vážení kluzáku