Pokraãování pfií‰tû

Transcription

Pokraãování pfií‰tû

6 Únor / February 2010 | 127. sezona 2009–10
www.narodni-divadlo.cz
Vzniklo sice úžasné divadlo, ale kam s ním? Po skončení výstavy v Bruselu byla Laterna umístěna do kina Moskva v paláci Adria na
rohu mezi Národní a Jungmannovou ulicí. Po nutných úpravách vznikl v něčem prostor ideální, příliš dlouhé hlediště zase tolik ideální
nebylo, nicméně zde Laterna vydržela téměř třicet let. Od roku 1985 hostovala v Paláci kultury a roku 1992 jí poskytlo svou Novou
scénu Národní divadlo, kde hraje Laterna svá představení dodnes.
Zvláštní čtyřdílnou přílohu komiksu jsme pro Vás připravili k příležitosti návratu Nové scény pod křídla Národního divadla.
V komiksu Nazdar, Národní divadlo! budeme pokračovat opět v květnu.
Pokraãování pfií‰tû
David Harrower
BLACKBIRD
Překlad: David Drozd
Režie: Jiří Pokorný
Premiéra 11. března 2010
Divadlo Kolowrat
opera
Díky architektu a scénografovi Josefu Svobodovi se vrátila Laterna na období 1973–1992 opět do náruče Národního divadla. Z té doby
pocházejí představení jako Ztracená pohádka, Kouzelný cirkus, Sněhová královna, Žvanivý slimejš, Odysseus. Objevují se jména
dalších osobností – Evald Schorm, Emil Sirotek, Eva a Jan Švankmajerovi, Milena Honzíková. V dubnu 1992 se Laterna osamostatnila,
aby v roce 2010 uzavřela kruh a vrátila se zpět k Národnímu divadlu.
Připravujeme předplatné na sezonu 2010/2011 (str. 18)
činohra
Text: D.Flídrová, kresby: J. Votruba
Horší to bylo se samostatností souboru. Laterna magika začala oficiálně hrát 9. května 1959, a to jako scéna pod správou Národního
divadla. To vydrželo rok. Jenže – byla Laterna víc divadlo, nebo film? I byla roku 1960 Laterna přepinknuta k Česlovenskému filmu, kde
si ji ponechali do roku 1966. Pak (stejně jako mnohá další nestandardní divadla) si ji vzalo „na starost“ Státní divadelní studio.
Jacques Offenbach
HOFFMANNOVY POVÍDKY
Dirigent: Michel Swierczewski
Režie: Ondřej Havelka
Premiéry 6. & 7. 3. 2010
Národní divadlo
FAUST (Zuzana Susová, Jiří Kodym)
Foto Diana Zehetner
editorial e
Dear audience, colleagues!
Vážení a milí diváci, kolegové!
A
Je tomu několik dní, kdy náš soubor začal intenzivně pracovat
na přípravě druhé premiéry této sezony. Uskuteční se 1. a 2. dubna
2010 na scéně historické budovy Národního divadla pod titulem
Othello.
Dá se říci, že tím volně navazujeme na tradici uvádění děl Williama
Shakespeara v našem repertoáru. Po Zkrocení zlé ženy a posléze Romeovi a Julii přichází v této chvíli na scénu příběh maurského generála, který v sobě nese tragédii utkanou z pomluv a intrik na straně jedné a naivity a zaslepenosti na straně druhé. Velká láska zde,
podobně jako v Romeovi a Julii, končí (vlastně nedorozuměním)
zbytečnou a absurdní smrtí.
Foto: P. Hejný
Hlavní tvůrce celé inscenace je našim divákům již poměrně dobře
znám. Je jím libretista, režisér a choreograf Youri Vàmos. Umělec, jenž je zkušeným a skvělým
baletním „vypravěčem“, pro něhož je téměř vždy typická snaha o jakési „okořenění“ známého tématu, například důmyslnou kombinací či prolnutím s příběhem jiným, jako v případě našeho oblíbeného Louskáčka – Vánočního příběhu (Hoffmann / Dickens) nebo zasazením děje do odlišné
svébytné doby jako v Romeovi a Julii. Oba tyto balety, které stále uvádíme, byly naším souborem
převzaty. Othello však bude premiérou českou. I když Youri Vàmos před lety tento balet již zpracoval, pro nás teď vytváří představení s novou a odlišnou scénickou, režijní a choreografickou
podobou. Z hlediska uvedení tohoto díla právě v českém Národním divadle považuji za krásné
a vlastně příznačné, že hudební stránka baletu čerpá z díla Leoše Janáčka.
A co na to sám Youri Vàmos?
„Má představa Othella odpovídá mému vnímání Janáčkových děl. Hudba k baletu je složena z jeho
různých skladeb, z nichž mi právě symfonická suita Taras Bulba dala ten rozhodující impuls. Tato suita není svým častým střídáním krátkých a rychlých nálad zrovna běžná pro předlohu k baletu. Avšak
právě to potřebuji pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky. Janáčkova hudba je expresívní, plná pohybu, s celou paletou nálad a přesto jasná. Myslím, že rozumím,
co svou hudbou chtěl vyjádřit.
S velkým napětím začínám zkoušky Othella. Od vybraných tanečníků to bude vyžadovat mimořádný,
silný, dramatický výraz, neboť se jedná o postavy z masa a krve, s nohama v bahně, hlavou v oblacích
a mečem v ruce.“
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Petr Zuska
umělecký šéf baletu Národního divadla
few days ago our ensemble started its intensive
preparations for the second premiere of the season.
The title in question is Othello and the premiere performances will take place on 1 and 2 April 2010 on the stage
of the National Theatre’s historical building.
Thus it can be said that we are loosely linking up to the
tradition of including William Shakespeare works in our
repertoire. In the wake of The Taming of the Shrew and
Romeo and Juliet, we are about to stage the story of the
Moorish general who bears within himself a tragedy
woven from slander and intrigue on the one hand and
naivety and blindness on the other. Similarly to the story
of Romeo and Juliet, great love ends (due to sheer misunderstanding) in unnecessary and absurd death.
The main creative force behind the new production is
already relatively well known to our audience. I am referring to the librettist, stage director and choreographer
Youri Vàmos. An artist, an experienced and splendid
ballet “story-teller” whose works are almost always characterised by his endeavour to “spice up” a well-known
theme, for instance, by means of a sophisticated combination or permeation with another story, as is the case
of our popular The Nutcracker – A Christmas Carol (Hoffmann / Dickens), or setting the action in a different era,
as in Romeo and Juliet. Both these ballets, still in our repertoire, have been taken over by our ensemble. Othello,
however, will be a Czech premiere. Even though Youri
Vàmos has already treated this ballet, now he is creating
for us a performance with a new and different scenic,
directional and choreographic form. In light of the fact
that this work will be staged at the Czech National Theatre, I consider it beautiful, and in fact deeply apt, that the
ballet’s music draws from Leoš Janáček’s oeuvre. And
what does Youri Vàmos himself have to say about the
new Othello?
“My conception of Othello corresponds to my perception
of Janáček’s works. The music to the ballet is made up of
various compositions of his, with the symphonic suite Taras
Bulba having given me the decisive impulse. With its frequent alternation of short and rapid moods, this suite is not
overly typical as a basis for ballet. Yet this is precisely what
I need to express Othello’s emotional vacillation between
jealousy and explosive manifestations of love. Janáček’s
music is expressive, abounding in movement, running the
gamut of moods, yet none the less clear. I think I understand what he wanted to express in his music.
It is with a great sense of anticipation that I am beginning
the Othello rehearsals. The selected dancers are expected
to render an extraordinary, powerful, dramatic expression,
since they are to portray flesh-and-blood characters with
their feet in the mud, head in the clouds and a sword in
their hand.”
All the best, and I look forward to your visit.
Petr Zuska
Artistic Director, National Theatre Ballet
Vážení přátelé!
Národní divadlo pro
Vás připravilo nabídku
předplatného na
sezonu 2010/2011.
Bližší informace na str. 18
■ BREL - VYSOCKIJ - KRYL / Sólo pro tři (Michal Štípa)
Foto: D. Zehetner
1 editorial
pozvánka | invitation
Nenechte si ujít |
Don’t miss it
■činohra
David Harrower
BLACKBIRD
Může existovat skutečná láska mezi dospělým
mužem a dívkou na pokraji ženství?
Přeložil David Drozd
Premiéra: 11. 3. 2010, Divadlo Kolowrat
Blíží se! | Coming soon!
■opera
Jacques Offenbach
Každá žena v sobě skrývá mnoho tváří, každý
muž je hledá
Dirigent: Michel Swierczewski
Režie: Ondřej Havelka
Premiéry 6. a 7. 3. 2010, Národní divadlo
■opera
MISTR HAKEN, NA SCÉNU!
Nedělní matiné ke 100. výročí narození
národního pěvce Eduarda Hakena
Slovem i zpěvem na Mistra Hakena s úctou
i úsměvem zavzpomínají sólisté opery
Národního divadla
28. 3. 2010, 11.00, Národní divadlo
Vstupné 100,- Kč
Aktuální únorový program
Nové scény na straně 25!
Premiéry sezony 2009 / 2010 | Premieres for the 2009 / 2010 season
Blíží se! | Coming soon!
Již v prodeji!! | Tickets already on sale!!
■činohra
■opera
Edward Bond
SPASENI
Hra, díky které byla v roce 1968 zrušena
cenzura ve Velké Británii
Přeložil Jan Hančil
Režie: Michal Dočekal
Premiéra: 12. 3. 2010, Nová scéna
Wolfgang Amadeus Mozart
IDOMENEO
Opera, kterou začíná Mozartovo vrcholné
tvůrčí období
Dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Yoshi Oida
Premiéry 6. a 9. 5. 2010
Stavovské divadlo
Ivan Stodola
ČAJ U PANA SENÁTORA
Kde se ve skutečnosti připravují úspěšné
politické kariéry?
Přeložila: Marie Liehmová
Režie: Ladislav Smoček
Premiéra 18. 3. 2010, Stavovské divadlo
■činohra
Othello
Vášeň, láska, intriky a žárlivost
Hudba: Leoš Janáček
Libreto, choreografie a režie: Youri Vàmos
Dirigent | Conductor: David Švec / Marko
Ivanović
České premiéry 1. a 2. 4. 2010, Národní divadlo
Elfride Jelinek
CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA
MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI
Nora se sice zbavila manželství,
ale dál jako ta veveřička hopká
pro potěšení mužů…
Přeložila Jitka Jílková
Česká premiéra: 15. 5. 2010
Nová scéna
VELIKONOČNÍ KONCERT
Antonio Vivaldi
Kontratenor: William Towers
Dirigent: Marek Štryncl
Orchestr: Musica Florea
2. 4. 2010, Stavovské divadlo
Lars von Trier
DOGVILLE
Přeložila Dana Hábová
Režie: Miroslav Krobot
Česká premiéra: 10. 6. 2010
Stavovské divadlo
Richard Strauss
SALOME
Starobylý námět ožívá v lyrické a dramatické
hudbě
Koncertní provedení
Dirigent: Tomáš Netopil
24. 4. 2010, Národní divadlo
Milada Součková
ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY
(Historický monolog)
Režie: Jan A. Pitínský
Česká premiéra 15. 6. 2010
Divadlo Kolowrat
Zveme Vás na koncertní provedení opery Richarda Strausse Salome. Náhradním termínem za listopadové
provedení, zrušené pro nemoc, je 24. duben 2010. V hlavních rolích se představí pěvci Eva Urbanová
a Mark Delavan, v dalších rolích zazpívají např. Yvona Škvárová, Jan Vacík a Aleš Briscein.
Richard Strauss
SALOME
Koncertní provedení | Concert performance
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
24. 4. 2010, Národní divadlo | The National Theatre
Aforismus na únor:
Divadlo je podivuhodná věc. Režisér nechápe, co chce autor, herci nerozumějí, co po nich chce režisér,
a diváci nevědí, co se děje na jevišti. (August Strindberg)
2 pozvánka
balet@narodni-divadlo.cz
Umělecký šéf baletu | Artistic director of the Ballet: Petr Zuska
VIOLETA URMANA – PÍSŇOVÝ RECITÁL
Hvězda MET a předních evropských scén
Klavír: Jan Philip Schulze
2. 5. 2010
Národní divadlo
■balet
■opera
balet
balet b
Faust
Hudba | Music: Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič,
John Williams, židovské písně / Jewish songs, Petr Malásek
Libreto | Libretto: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík
Choreografie, režie a světelný design | Choreografy,
stage direction and light design: Libor Vaculík
Kostýmy | Costumes: Roman Šolc
Scéna | Sets: Martin Černý
Premiéra / Premiere: 5. a 6. 12. 2009
Stavovské divadlo / The Estates Theatre
Othello
Hudba | Music: Leoš Janáček
Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography
and stage direction: Youri Vàmos
Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Pet Halmen
Dirigent | Conductor: David Švec | Marko Ivanović
Hraje orchestr Národního divadla
Česká premiéra | Czech premiere: 1. a 2. 4. 2010
Národní divadlo | The National Theatre
■ Faust
(Alexandre Katsapov, Zuzana Šimáková)
Foto: Diana Zehetner
3 balet
balet (balet@narodni-divadlo.cz)
premiéra | premiere
uvádíme | on stage
balet (balet@narodni-divadlo.cz) b
OTHELLO
Hudba | Music: Leoš Janáček
Libreto, choreografie a režie |
Libretto, choreography and stage direction:
Youri Vàmos
Scéna a kostýmy | Sets and costumes:
Pet Halmen
Dirigent | Conductor: David Švec /
Marko Ivanović
Světelný design | Light design: Klaus Gärditz
Asistenti choreografa | Assistant
choreographers: Joyce Cuoco,
Alexei Afanassiev, Veronika Iblová
Hraje orchestr Národního divadla |
National Theatre Orchestra
České premiéry | Czech premieres:
1. a 2. dubna 2010 | 1 and 2 April 2010
Zamyšlení nad Othellem…
Často z literatury a hudby čerpám inspiraci
a odvahu uvést na scénu dílo v nové podobě.
U dějových baletů vycházím samozřejmě z dramaturgického základu příběhu, z děje samotného, který je pro inscenaci podstatný. Stejně
důležité pro choreografickou interpretaci jsou
však emocionální situace, city jednajících postav. Neboť právě tam, kde řeč dál nemůže,
nastupuje tanec, jako ideální vyjadřovací prostředek. Shakespearova dramata jsou dokonalá, ale já dělám balet. Některé scény, které
jsou u mluvených monologů velmi krátké, jsou
u mě dlouhé, a opačně; některé dokonce vynechávám.
Má představa Othella odpovídá mému vnímání Janáčkových děl. Hudba k baletu je složena
z jeho různých skladeb, z nichž mi právě symfonická suita „Taras Bulba“ dala ten rozhodující
impuls. Tato suita není svým častým střídáním
krátkých a rychlých nálad zrovna běžná pro
předlohu k baletu. Avšak právě to potřebuji pro
Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí
a výbušnými projevy lásky. Janáčkova hudba je
expresívní, plná pohybu, s celou paletou nálad
a přesto jasná. Myslím, že rozumím, co svou
hudbou chtěl vyjádřit.
S velkým napětím začínám zkoušky Othella. Od
vybraných tanečníků to bude vyžadovat mimořádný, silný, dramatický výraz, neboť se jedná
o postavy z masa a krve, s nohama v bahně, hlavou v oblacích a mečem v ruce.
Youri Vàmos
Some thoughts on Othello…
I often gather inspiration and courage from literature
and music to present a work in a new form on stage.
Naturally, when it comes to narrative ballet, I draw
upon the story’s dramaturgical basis, from the action
itself, which is essential for the production. Emotional
situations, the feelings of the characters, are, however,
just as crucial for choreographic interpretation. Since
it is precisely where verbal language cannot reach
that dance comes in as the ideal expressional means.
Shakespeare’s dramas are flawless, but my business is
ballet. Some scenes that are very brief in the case of
spoken monologues are fleshed out in my works and
vice versa, while some are omitted altogether.
My conception of Othello corresponds to my perception of Janáček’s works. The music to the ballet
is made up of various compositions of his, with the
symphonic suite “Taras Bulba” having given me the
decisive impulse. With its frequent alternation of
short and rapid moods, this suite is not overly typical
as a basis for ballet. Yet this is precisely what I need to
express Othello’s emotional vacillation between jealousy and explosive manifestations of love. Janáček’s
music is expressive, abounding in movement, running the gamut of moods, yet none the less clear. I
think I understand what he wanted to express in his
music.
It is with a great sense of anticipation that I am beginning the Othello rehearsals. The selected dancers
are expected to render an extraordinary, powerful,
dramatic expression, since they are to portray fleshand-blood characters with their feet in the mud, head
in the clouds and a sword in their hand.
Taneční drama o dvou dějstvích na motivy dramatické básně J. W. Goetha
A dance drama in two Acts based on J. W. Goethe’s dramatic poem
Hudba | Music: Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič,
John Williams, židovské písně / Jewish songs,
Petr Malásek
Libreto | Libretto: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík
Choreografie, režie a světelný design | Choreography, stage direction and light design: Libor Vaculík
Kostýmy | Costumes: Roman Šolc
Asistenti choreografa | Asssitant choreographers: Nelly Danko, Radek Vrátil
Dramaturg | Dramaturgist: Václav Janeček
Hudební spolupráce a hudební režie | Music directory
and soundtrack creator: Petr Malásek
Sólo housle | Violin Solo: Pavel Šporcl
Uvádíme 28. února 2010 ve 14.00 a 19.00,
2. a 3. března 2010 v 19.00 ve Stavovském divadle
Performances on February 28, 2010 at 14.00 and 19.00,
March 2 and 3, 2010 at 19.00 in Stavovské divadlo
(the Estates Theatre)
Tančí sólisté a soubor baletu ND
Soloists and Corps de ballet of the National Theatre
Faust – zaprodanec, nebo ztroskotanec
Ohlas z tisku:
Martina Doležalová, Bavte.se, 11. 12. 2009
(kráceno)
5. a 6. prosince 2009 proběhly v Národním divadle v Praze premiéry baletní inscenace Faust.
Autor Libor Vaculík se kromě režie a choreografie ujal také spolupráce na libretu (se Zdeňkem Prokešem), světelného designu
a hudební koncepce. Pro výpravnou taneční inscenaci Faust si
Vaculík ze světoznámého díla německého literáta Goetha (původně německé legendy) vybral ke zpracování tyto základní
pilíře: vztah Fausta a Mefista jako symbol pokoušení a svodů,
vztah Fausta a Gretchen (Markéty) zastupující v daném baletu rovinu čisté a vášnivé lásky plné rozchodů a návratů, jistého
stupně nenaplněnosti a zároveň představující cestu k vykoupení, a v neposlední řadě nadčasovou iluzi zaprodání a upsání
se člověka v jakékoli době, jakémukoli režimu či myšlence, které
s sebou nese výčitky a touhu vymanit se z nadvlády, které jsme
zaprodali svou duši.
Ďáblem dnešní doby může být masová kultura mainstreamu,
politická korupce, narůstající počet smrtelných chorob, se kterými neumíme bojovat i cokoli jiného – pro většinu z nás však
jevy často značně shodné. Pro Libora Vaculíka jako tvůrce námětu se oním ďáblem 20. století staly především dva politické
systémy, totalitní, diktátorské, které po dlouhá léta zraňovaly
a přinášely bolest mnohým, zatímco jiní se vezli na vlně přízně a privilegií. Narativně-taneční kompozice zasazená do Německa začíná historickým milníkem roku 1933, kdy k moci nastoupil Hitler, a pokračuje přes vypuknutí války, leningradskou
blokádu, osvobození a konec války, dělení Německé říše po válce světovými mocnostmi, až po nástup stalinismu. Končí pokusem o útěk z nesvobodné části Německa v blíže neurčené době před rokem 1989.
z osamocení skrze lásku Gretchen. Feustel, bytost nadmíru lidská, nedokáže zvážit následky svého rozhodnutí a upisuje se.
Jeho houslové melodie nyní slouží ke cti Hitlerem ovládané země, a tak se z nich linou tóny kabaretních šansonů, např. Ich
bin die fesche Lola od Marlene Dietrich, tak milované režimem
předtím, než ze země prchla.
Porovnáme-li koncepci Goethovu a Vaculíkovu, nemůžeme
si nevšimnout, jak výrazně ovlivňuje každé století své umělce. Pro Goetha základní konflikt představovala věrnost Bohu
spojená se studiem a poznáváním versus světské touhy asociující neřest a zlého ducha. Zatímco u Goetha máme jisté
oprávnění Fausta se bát jako ďáblova prostředníka, u Vaculíka se nemůžeme ubránit lítosti nad prostým člověkem, který ve
své naivitě a zcela odpustitelné touze po seberealizaci a spřízněné duši zaprodá tu svou. Vaculíkova koncepce je kruhem
věčných nesnadných návratů dvou lidí, kteří se milují, ale kterým osud šlape po štěstí, a Feustelových marných snah vymanit se z nadvlády Mentese, kterému se upsal – vždy znovu podlehne ďábelským intrikám a zaprodá se novému režimu nebo
dalšímu Mentesovu plánu. Feustelova naivita, prostoduchost
a upřímnost vycházející ze skutečnosti, že je pouhým kabaretním umělcem, který si hraje své vtipné scénky, ať už útočí na
židy nebo na sovětského soupeře ve „studené válce“, působí
natolik autenticky, že nám připomíná sebe samotné v našich
snahách dosáhnout pomyslného štěstí.
Vaculík podává Feustela jako oběť, která se upsala, aniž by se
snad chtěla zaprodat, jako se to stalo mnohým jiným před rokem 89´, kteří včas nerozpoznali zlo. Svým způsobem Feustel
poskytuje jistou omluvu ve společnosti, jako je ta naše, pro ty,
kteří se tak jako on upsali hrubosti a nízkosti, z níž se potom na
dlouhá léta nemohli vymanit. A ono upsání nemuselo mít pouze politický charakter – jak řekl v rozhovoru pro Bavte.se Libor
Vaculík, každý z nás se vlastně někdy v životě něčemu upsal.
Pro Vaculíka znázorňuje základní metafyzický konflikt touha
po altruistické lásce a neschopnost vymanit se z démonovy
oprátky, když kolem srší násilí a zlo – Feustel není zaprodanec,
ale životní ztroskotanec – i když je nakonec vykoupen, zůstává sám, což je v jistém smyslu jeho karmická odplata za chyby,
kterých se dopustil, protože zodpovědnost za své činy, jakkoli
jich můžeme litovat, si neseme s sebou.
Vaculíkova choreografie využívá (tak jako v předchozích inscenacích pro Národní divadlo: Isadora, Mauglí, Někdo to rád…
ad.) pohybový jazyk, který je srozumitelný a dokáže fabulaci
příběhu předat širokému publiku do detailu přesně a jednoznačně. Přesto jsou taneční figury, zejména pak v rámci duetů a trií, velmi obtížné a vyžadují preciznost, dokonalou taneční symbiózu partnerů a navíc hereckou výrazovost, která
je strhující, věrohodná a intenzivně apelující. Vaculík
má navíc jako režisér jedinečnou schopnost
zvolit pro své postavy i fyziognomicky perfektně odpovídající interprety: Gretchen jako
drobná Adéla Pollertová
(alternující se Zuzanou
Suvovou) s jemnými,
graciézními pohyby
vyvolává dojem
skutečné
Faust, ve Vaculíkově koncepci Feustel, není vzdělancem toužícím po stále novém vědění, nýbrž kabaretním umělcem,
smutným a sešlým, tak trochu pierotovským, o kterého již nikdo nejeví zájem. Mefistofeles, Mentes,
mu v době nastupujícího fašismu nabízí
mládí i úspěch a především únik
■ Scénické a kostýmní návrhy Peta Halmena
■ Faust (Zuzana Susová a Jiří Kodym) Foto: P. Hejný
4 balet
5 balet
křehkosti a soucitu, Alexandre Katsapov (alternující s Jiřím
Kodymem) jako tmavý typ s výraznými delšími vlasy v roli Feustela působí divoce a rozervaně a jeho schopnost tanečního
vedení a přizpůsobení se k dokonalé harmonii v partnerských
figurách činí divácký prožitek jedinečným.
Pravděpodobně největší divácké ovace ovšem sklidil Richard
Kročil (alternující s Petrem Zuskou). Mentes, kterého představuje, je postavou různorodou, úlisným svůdcem, podvodníkem
i intrikářem, ztělesňuje zároveň oba démonické vůdce, Hitlera
i Stalina, a jeho taneční výraz musí působit obzvláště přesvědčivě, aby si získal nejen Feustela, ale i diváky. A to se Kročilovi
povedlo: jeho pohyby jsou vláčné až gumové, připomínají hada či ještěra, jsou servilní – až vyvolávají dojem jisté slizkosti –
a přitom natolik lehké a ladné, že navozují pocit uhlazenosti
a vybranosti; jsou vemlouvavé, zaříkávající a okouzlující. Mentesově tanečnímu jazyku a výrazovému projevu v Kročilově interpretaci se nedá jinak než podlehnout.
Mezi zajímavé předěly v baletu patří kromě scény rozdělování
Německé říše po válce (v níž se Vaculíkovi s excelentním vhledem podařilo zachytit nenasytnost mocnářství a touhu po světovládě) i výstupy v kabaretech, kde se odráží nízkost a mělkost
hrubé zábavy tradičně propojené s aktuálním politickým děním. Zde také svou nápaditost a důvtip prokázal Roman Šolc
jako návrhář kostýmů – kabaretní prostředí mu poskytlo možnost popustit uzdu fantazii a výsledné kostýmy představují lahůdku pro milovníky komického a komediálního rázu – kabaretní výstupy vpravdě dramatické ladění baletu odlehčí.
Velký obdiv a chvála patří Vaculíkovi také za výběr doprovodné hudby (ze záznamu), která sestává z děl Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče, Johna Williamse (soundtrack k filmu
Schindlerův seznam), Petra Maláska a židovských písní. Svým
sólem na housle přispěl k hudebnímu celku také Pavel Šporcl.
Přestože baletní drama Faust může zpočátku působit poněkud
depresivně (výstřely ze zbraní, nacistické výkřiky, dominance
hnědé a šedé barvy na scéně i poslechově náročná hudba), divák z představení odchází s pozitivním, až katarzně uvolňujícím pocitem pochopení, uznání a vděčnosti nad tím, kým můžeme v dnešní relativně ustálené době a společnosti být.
KDYBYCHOM BYLI ČISTÉ VĚDOMÍ,
SVĚT BY VYPADAL JINAK…
ROZHOVOR S UMĚLECKÝM ŠÉFEM BALETU ND PETREM ZUSKOU
V roce 2002 jsi nastoupil do Národního divadla na post uměleckého šéfa baletu. Uběhlo
skoro osm let, což je doba, kdy člověk mnohé zakusí, pochopí, projde různými úskalími
a zažije vzestupy i pády. Co se událo za tuto
dobu ve tvém životě?
Nejsem člověk, který rád rekapituluje. Snažím
se žít spíše přítomným okamžikem a dívám se
raději do budoucnosti. Vzpomínky, které se nesmazatelně vryly do mé paměti, se spíše vážou
k mým osobním záležitostem a jsou rozhodně
silnější. Co se týká mého šéfování – byly věci
příjemné, skvělé, byly věci méně příjemné, také
špatné a velmi negativní. Přiznám se, že jsem
párkrát přemýšlel o tom, že odejdu, ale nikdy to
nebylo tak silné, abych to skutečně udělal. Myslím si, že nejsem zde od toho, abych hodnotil
svoji práci v rámci tohoto období a ani ji hodnotit nepotřebuji. Pro mě je důležité, že jsem
vždycky dělal to, co jsem cítil a dělal jsem to tak,
jak jsem nejlépe mohl. To dělám i teď a doufám,
že mi to vydrží i dál.
Co si myslíš, že jsi dal baletu ND?
Nechci mluvit o svých choreografiích a ani o dalším repertoáru konkrétně. Abych to zevšeobecnil – myslím si, že jsem nějakým způsobem souboru otevřel dveře. Myšleno ven i dovnitř. Také
jsem změnil atmosféru v baletu ND a to je velmi důležité. Možná jsem některým lidem nějak
pomohl a celkově rozvinul potenciál, který ten
soubor má, interpretační i kreativní. To jsou pro
mne asi ty nejpodstatnější věci.
Co naopak dal balet ND tobě?
Šéfování je pro člověka vždycky přínosem. Hodně se naučíte o lidech kolem sebe a tím pádem
také mnohé o sobě. Myslím si, že jsem po těch
sedmi letech šéfování do určité míry soudnější
sám k sobě a řekl bych i relaxovanější. Zvláštní, ale je to tak. Když člověk přestojí problémy
a projde tím, vloží se do něho úplně nové zkušenosti, o kterých, pokud není šéf, neměl ani
zdání. Člověka to posouvá do dalšího rozměru
a rozšiřuje to jeho spektrum vnímání a schopnost reagovat na určité věci.
A co si myslíš, že ti dal přímo soubor – tanečníci?
Pro šéfa je vždycky krásné, když v představení
(a to nemusí být ani moje choreografie) vidí, že
je interpretace u některých tanečníků na vysoké
úrovni. To je pro mne samozřejmě velká radost.
Je také zajímavé vidět vývoj některých lidí, kteří
již v souboru byli nebo přicházeli po roce 2002.
Tehdy tančili ve sboru malé role a dnes z nich
vyrostli sólisté. To mi dělá dobře, protože mám
pocit, že jsem se o to alespoň trošku zasloužil –
samozřejmě vedle jejich hlavního vkladu, a to je
talent, pracovitost, otevřenost, pohybová a umělecká inteligence. Občas se mi také stane, že mi
poví něco hezkého, poděkují za duet, který jsem
pro ně udělal na Gala, nebo mi přivezou cenu,
kterou ta choreografie vyhrála a řeknou: To je
tvoje zásluha, tys to udělal. Většinou nevím, kam
se mám v těchto chvílích dívat a mám pocit, že to
není pravda. Nicméně moje zásluha to je. Každý
umělec potřebuje být chválen, a pokud se šéfovi
dostane od podřízených pochvaly (to bývá samozřejmě málokdy) – tak je to nádherný pocit.
Žijeme v dualitě a vše má dvě tváře. Přistihl
jsi sám sebe, že někdy zneužíváš svého postavení a moci vůči svým zaměstnancům?
Svedl tě někdy tento pocit k egocentrismu?
Samozřejmě jsou momenty, kdy musím jednat
jako šéf razantním způsobem. To není v tom,
zda si to užívám, spíše naopak. Já mám v životě
naprosto opačný problém. Po moci jsem nikdy
netoužil ani netoužím a všechno, co je spojeno s mocenskými možnostmi šéfa, tak vlastně
nemám rád. Jsem potěšen, když lidé pochopí,
proč jsem to rozhodnutí udělal a tím pádem ho
do určité míry přijmou za své, ale jak už to bývá,
každý jsme jiný a za všechno může šéf… Zvykl
jsem si, že jakékoliv rozhodnutí (ač se ho snažím dělat spravedlivě, správně a podle svého
nejlepšího svědomí) není vždy přijímáno tak,
jak bych chtěl, ale to je asi naprosto přirozené.
Víte, když někomu vynadám třeba i mimo soubor v divadle (technikům, osvětlovačům…), to
není proto, že mám v ten moment moc, abych
to udělal, ale prostě to ze mě vyjede. A věř mi,
že by to ze mne vyjelo stejně tak, i kdybych šé-
fem nebyl. Nevím, zda je správně, že to necítím
jako šéf, ale z lidského hlediska jsem za to rád.
Jsi lidumil?
To je velmi těžká otázka... Na jednu stranu vím,
že se vždycky snažím hledat na lidech to dobré.
Dávám jim čas a snažím se být velkorysý. Nicméně lidumil třeba v intencích Ježíše Krista,
že bych chodil po ulici a měl všechny lidi rád,
to se mi rozhodně nestává. Naopak, když jsem
v nějakém davu, tak mně všichni lezou na nervy. Ano, někdy mám takové dny, kdy chodím po
ulici a usmívám se na lidi, ale je to velmi výjimečně. Většinou se dívám do chodníku a snažím se být co nejrychleji z toho zmatku pryč. Je
to opravdu těžké s tím lidumilstvím…☺
Jaký jsi tedy typ člověka? Ten, který nejdříve
uspokojí sám sebe, nalezne v sobě harmonii
a až potom se rozdá pro druhé? Nebo ten,
který dá vše, obětuje se pro lidi a na konci
zjistí, že je sám, využitý a opuštěný?
Jsem spíše člověk, který se rád rozdává a nemyslí pouze na sebe. Nicméně je třeba oddělit
dva různé světy. Co se týče čistého materiálna,
tak s tím nemám žádný problém. Klidně bych za
všechny pořád platil a naopak se musím v této
oblasti krotit. Co se však týká mého vnitřku, mého duševního a duchovního světa, tak to mohu
působit jako sobec. Jsem často zahleděný a ponořený do svého vnitřního světa, ale to neznamená, že jsem sebestředný. Mám to tak nastavené již od malička, jsem uzavřený v sobě. Lidé
z mého okolí tím dost často trpí a já nechápu
proč. Z jejich pohledu si říkám, ano, je pravda,
že bych se jim měl víc věnovat…atd… Takže,
materiálno bych rozhazoval jako Večerníček, ale
na to vnitřní jsem trochu skoupější.
A co tvoje odvrácená strana měsíce? Kterou
stránku na sobě nemáš rád, a přesto víš, že je
ve tobě silně zakořeněna?
Jak už jsem vlastně říkal, mám velký talent se
rychle vytočit a být nervní ze spousty věcí. Myslím, že by mně daleko více slušelo, kdybych to…
…Ne ovládal… Buďto to člověk ovládá nebo to
ze sebe nějakým způsobem vyhodí. Já osobně si
myslím, že ovládat je horší, než to ze sebe vyhodit. Chtěl bych být tedy všeobecně nastavený na
větší pohodu a brát věci více s nadhledem.
A co tvoje usměvavá tvář?
Všechno co dělám, dělám nějakým způsobem
naplno. Nejsem typ člověka, který by něco odflákl. Mám v sobě určitou poctivost a svědomitost. Nicméně v dnešním světě to občas vypadá, jako by to bylo špatně. Cítím v sobě určité
morální zásady, se kterými jsem se narodil, nebo
mi byly vštěpeny. I kdyby se všichni lidé chovali
jinak, já budu pořád stejný.
Co si představíš pod pojmem Bůh?
Nevěřím v Boha, v tom prvoplánovém slova
smyslu. Nejsem členem žádné církve a naopak
s církví jako institucí mám velký problém. Mám
v sobě ale vnitřní pocit, že je nějaké dobro a existuje ve vzduchu energie – láska, ke které by se
měl člověk během svého života snažit přiblížit.
Od tváře k tělu. Balet je mimo jiné spjat s tělem. Jak vnímáš tento lidský nástroj?
Myslím si, že každý tanečník vnímá tělo velmi
silně a hodně s ním také komunikuje. Balet je ve
své podstatě estetické umění těla. Tělo v životě
tanečníků hraje dost podstatnou roli, ale je to
zároveň takové balancování na hraně. S tělem
pracují, sledují ho a komunikují s ním. Do toho
všeho se pak mísí také čistý narcisismus. Pokud
budu mluvit za sebe, tak bych řekl, že do určité míry Narcis jsem a myslím si, že když uděláš
v našem souboru anketu, zjistíš (za předpokladu upřímnosti tanečníků), že jich bude 90%. To
je v našem oboru naprosto normální věc.
Máš rád své tělo?
Mám. Je mi přes čtyřicet let, pořád tancuji a hodně se hýbu, když choreografuji – o to více si vážím
svého těla, že je pořád v takovém rozpoložení.
Občas s ním samozřejmě provádím nehorázné
věci, když se večer opiju a jdu ráno na trénink.
A mé tělo to vydrží, tak mu poděkuji, pohladím
ho a řeknu mu: To jsou ale hodné nožičky…☺
Jak vnímáš své tělo po více než dvaceti letech tancování?
Cítím velkou zkušenost. To tělo se nějakým
způsobem vymodeluje a zároveň se učí, aniž
člověk vůlí ovlivní, jakým způsobem tancovat
a vydávat energii. Čím je tanečník starší, tím je
to lepší. Mně osobně se několikrát stalo, že jsem
tancoval představení ve 25 letech a úplně stejné jsem dělal o deset let později. Ač jsem měl
ve 25 daleko více sil, tak paradoxně jsem ve 35
letech tu choreografii tančil s mnohem menším
úsilím a s větší lehkostí. Tělo k tomu najednou
úplně jinak přistupuje, s takovým nadhledem
a člověk se daleko méně unaví, i když je více
opotřebován a efekt není o nic menší. Možná je
to přirozený proces, který příroda s tělem udělá.
Vnímáš lidské tělo jako překážku v rozletu
své duše?
Ne, já opravdu nejsem takový mystik. Já mám
své tělo opravdu hodně rád. S tou duší je to těžší, protože je daleko méně prozkoumaná. Tím,
že dělám tento druh práce, tak svou duši nějakým způsobem zhmotňuji skrz své tělo, svou
tvorbu a moje fungování nebo vztahy s lidmi.
Nejsem mnich, který dokáže sedět několik let
v lotosové pozici, nebude jíst a nakonec vstoupí do nirvány. Tohle rozhodně není můj případ,
i když k tomu možná jednou také dojde…☺
„Víno bych si dal s Brelem,
vodku s Vysockým
a zapil bych to pivem s Krylem“
Od Ludvíka XIV. se baletní umění vyvíjí.
Vznikla spousta škol, směrů, stylů, proudů.
Mnohé je přežito, kritizováno a odmítáno.
Co si myslíš, že zbylo z historie baletu, co
přetrvává dodnes?
Myslím si, že dodnes rozhodně platí klasická baletní technika, která je naprostým základem pro
každého tanečníka, ať dělá balet, tzv. „modernu“ nebo taneční divadlo. Zvládnout klasickou
techniku je důležité, protože tím tělo dostává
určitou estetiku. Poznal jsem dost jiných tanečních stylů, respektive pedagogických technik
ve svém životě (Marta Graham, Merce Cunningham, José Limón, Jazz atd.) – to je samozřejmě
v pořádku, ale klasika je prostě výjimečná. Kde
není základ – klasické vzdělání, tam není možné
zvládnout další techniky. Nikdo nic lepšího, než
je technika klasického baletu, nevymyslel a takhle to funguje dodnes, už několik století. Žádný
„mesiáš“ zatím do baletního světa nevstoupil
a „nevznáší se vzduchem“… Pokud bude člověk
stát na nohou a bude vypadat, jak vypadá, pak
se těžko podaří někomu vymyslet lepší metodiku, než je právě klasický tanec.
Foto: P. Hejný
6 balet
7 balet
Kam balet směřuje ve 21. století a kam půjde
do budoucna?
Tohle nedokážu vůbec odhadnout. Co už se
vlastně děje a co mě baví na mé práci v rámci
baletu nebo tanečního divadla, že se začínají
jednotlivé formy v umění prolínat. Například já
to používám ve svých choreografiích – část baletu je neoklasická nebo téměř klasická na špičkách a pak je druhá část, kde se prolíná mluvené
slovo, taneční divadlo a herecký projev. To je patrné třeba i v mém představení BREL – VYSOCKIJ
– KRYL / Sólo pro tři, které má samo o sobě určitý styl, je v něm mnoho kontrastů vedle sebe,
kterým to ale spolu sluší. Tím jsem chtěl říci, že
v současné době je v tanečním divadle takový
trend a děje se to čím dál tím víc. Mě osobně to
velmi baví a rád s tím pracuji. Dnes se už tolik nerozlišuje klasický balet na ruskou, francouzskou,
balanchinovsko-americkou školu… I v tomto
směru se vše prolíná a schopní pedagogové
si vezmou ze všeho něco a pak do toho přidají sami sebe. Stejně i tak do tanečního divadla
se promítá mnoho aspektů – civilního herectví,
textu, mluveného slova, výtvarného umění,
akrobacie, cirkusových záležitostí… To platí samozřejmě o umění celkově. Ve všech žánrech se
začínají bourat striktní hranice, což vede k tomu,
že ten „šuplík“ nelze jasně pojmenovat. Pokud si
mohu dovolit nějakou prognózu do budoucna,
mám pocit, že se to bude odehrávat ve všech
směrech. Věci, které byly oddělené, se začnou
bortit do sebe a otázka je, jaké to bude. Mohou
vzniknout nádherné záležitosti nebo podivné
paskvily, které budou znakem určité dekadence.
V každém případě nejsem žádný prognostik.
Kdyby ses mohl setkat s nějakou osobností – umělcem a strávit s ním příjemný večer
u vína. Koho by sis vybral?
Dotkl jsem se představení Sólo pro tři, tak mě
napadá, že víno bych si dal s Brelem, vodku
s Vysockým a zapil bych to pivem s Krylem. To
by asi dopadlo…☺
A co třeba někdo z baletního světa?
Napadá mě asi Jorge Donn. Nikdy jsem se s ním
osobně nesetkal, ale slyšel jsem od kolegů, kteří
s ním spolupracovali, a se kterými jsem tančil
v zahraničí, že to byl obrovský člověk po všech
stránkách. Když o něm dodnes mluví, mají slzy
v očích a říkají, že duší souboru Balet XX. století
nebyl ani tak Maurice Béjart, ale on.
Jsi interpret, ale také skvělý choreograf. Na
co jsi ze své umělecké kariéry opravdu pyšný?
To je taková mozaika, je těžké z ní vyjmout jeden
určitý kámen. Navíc jsem člověk, který je věčně
nespokojený. Myslím si, že co se týká mé minulosti, mé kariéry, tak asi nikdy nenajdu moment,
kdy si řeknu: Tohle všechno jsem udělal a mám
z toho dobrý pocit… Co potom, co dělat dál?
Pak můžete tak akorát skončit.
Je blázen ten, kdo není králem ve svém malém království. Jsi blázen, nebo král?
Myslím si, že jsem král ve svém království. Také
jsem ve znamení Lva a ascendent mám také ve
Lvu, tak abych nebyl král… Někdy mám pocit,
že jsem trochu „ušmudlaný král“, že bych mohl
být „elegantnější Výsost“. Ale kdo je vlastně víc
– blázen, nebo král?
Co je tvoje malé království?
Asi je to můj vnitřní svět, o kterém jsme mluvili
na začátku.
balet uvádíme | ballet presents
■ Carmen (Petr Zuska a Edita Raušerová)
Pomoci někomu, kdo o pomoc nestojí, je jako hodit kabát tonoucímu. Stalo se ti někdy,
že se tvůj dobrý skutek obrátil proti tobě?
Mnohokrát, speciálně jako šéfovi. Jak říká Martin
Rypan (šéf správy baletu ND, pozn. redakce): Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Člověk chce někdy udělat dobro a všechny konsekvence, které na to působí, nakonec znamenají
opak. Ten, který to dělal upřímně, s nezištnou
touhou a přesvědčením, že chtěl pomoci, nedomyslí všechny důsledky a nakonec se situace
obrátí proti němu. To se mi stalo mnohokrát.
Oženil ses a narodil se ti syn Daniel. Jaké je
to být otcem?
Je to úžasné, nepopsatelný pocit, který mi tak
trochu i nastavuje zrcadlo. Dítě nic nepředstírá, jeho duše je čistá. Líbí se mi, jak o tom píše Osho, který tvrdí, že děti jsou čisté vědomí
a nejsou zatíženi ničím. Kdyby byli všichni lidé
čisté vědomí, tak by náš svět vypadal úplně jinak. Uvažování nás dospělých není vyspělejší,
je mnohem špinavější, takže…. Ne, že se my nemáme šanci k dítěti snížit, ale my se neumíme
k němu povýšit…
Zatím tvojí poslední rolí byl Mentes (Mefistofeles) v inscenaci Libora Vaculíka Faust.
Jak vnímá Petr Zuska svět mefistofelovýma
očima?
No to je příliš filozofická otázka, pojďme raději mluvit o představení samotném. Co se týče
přímo role Mentese , jsou tam momenty, které
mám rád a ve kterých jsem se našel a které mě
baví. Upřímně však musím říci a Libor Vaculík
o tom ví (choreograf a režisér inscenace Faust,
pozn. redakce), že ta role mě jako celek nenaplňuje. Pro diváky je Mentes jedna z nejvýraznějších rolí tohoto představení, ale já to tak necítím. Je to stejné jako, když se herec musí poprat
s rolí, kterou necítí, stejně tak já jsem se s ní musel vyrovnat. Nejde o pohybovou stránku tohoto baletu, ale spíše o náplň. Studium této role
mi naskakovalo pomalu, ten vnitřní proces, jako
by byl něčím bržděný – tím nevěřením tomu, co
tam dělám.
Je ti z lidského hlediska bližší Mefistofeles
nebo Faust?
Faust, pochopitelně, protože jsem člověk.
Foto: P. Hejný
Ve své taneční kariéře jsi byl hodně obsazován do výrazných dramatických rolí. Proč si
myslíš, že tomu tak je?
Asi proto, že jsem výrazná a dramatická osobnost…☺
A co hodný princ Petr Zuska?
Je spousta tanečníků, kteří větší část své kariéry
tančili neustále prince. Po čase toho začali mít
plné zuby a snili spíše o dramatických rolích.
Já jsem prince ve velkých titulech klasického
repertoáru netancoval a ani mi to nikdy nechybělo. Byl jsem od začátku nastavený jinak, jak
v rámci čistě fyzické stránky, tak i té mentální.
12. února 2010 budeš mít velkou premiéru
Svěcení jara Igora Stravinského v australském Perthu se souborem West Australian
Ballet. Proč sis vybral právě tento titul?
Já bych si Stravinského nikdy sám za sebe nevybral. Je to druh hudby, kterou jsem doposavad
rozhodně neposlouchal. V rámci výběru hudby
pro své choreografie jsem se jeho hudbě vyhýbal, vždycky mi přišla strašně složitá. Určitá kakofonie, která tam je, mně trošku vadila, i když si
myslím, že jsem hodně muzikální člověk. S tím
přišel umělecký šéf West Australian Ballet Ivan
Cavallari, který mně před 2 lety řekl, zda bych
pro jeho soubor neudělal právě Svěcení jara. Zarazil jsem se, polknul a pak jsem souhlasil. Možná to je výzva k tomu, abych se se Stravinským
konečně potkal. Řekl jsem si, že buď si na tom
vylámu zuby, anebo naopak přehodnotím svůj
postoj. To, že je ta hudba geniální, to je z toho
poznat, akorát já jako tvůrce jsem měl pocit, že
se s ní nemohu sejít. Potom, co jsem nastudoval
již polovinu choreografie, najednou cítím, že
mě ta hudba vtahuje jako magnet a ten kontakt
se „strýčkem Igorem“ je překvapivě snazší.
Jak je tvoje Svěcení jara pojato?
Je to velmi abstraktní záležitost a dotýkám se
v ní určitých aspektů, o kterých Svěcení je. Myslím tím hlavně základní ideu a vše, co se pod tím
skrývá. Je to docela zajímavá filozofie. Samozřejmě nemohu tvořit choreografii ve 21. století tak,
že tam udělám nějaký obřad, tanečníci budou
tancovat do kruhu a pak tam jedna dívka umře.
Tyto rituální věci jsou mi asi vzdáleny. Stravinský
psal tuto hudbu ovlivněný starými pohanskými
pověstmi, ale já jsem se spíše zaměřil na něco
jiného. Proč vlastně ta dívka umírá? Jsou tam
dva základní principy. Jedna entita je rozbitá
na kousky, protože z těch kousků je tvořen náš
život. Proto ta dívka umírá, exploduje, aby ten
svět mohl pokračovat dál. Nebo to můžeme
vzít z opačného konce, to veškerenstvo se spojí
v jednu jedinou entitu. A TO JE TAKÉ Svěcení jara. To je například soulož. Ve dvou lidech „něco
zemře“ , aby otevřelo bránu pro nějakou vyšší
dimenzi. Ne náhodou Francouzi nazývají orgasmus Petite Mort (malá smrt). O tom to je, každá smrt uvolňuje místo dalšímu životu a každé
narození jde ruku v ruce se začátkem procesu
umírání. Každý konec je zároveň začátkem a naopak. To pro mne byly takové odrazové můstky,
kam se ubírat. Samozřejmě jsou tam další aspekty, třeba číslo 4, což je v této choreografii moc
důležité. Existují 4 roční období, 4 živly – oheň,
voda, vzduch, země, … Také tam je číslo 2 – žena
a muž, bílá a černá, jin a jang, dva nerozdělitelné protipóly, které tvoří jednotu. Ve scénografii
se také objevuje motiv kříže. Ne z čistě křesťanského pojetí, spíše jako symbol průniku horizontálního a vertikálního aspektu. Všechny tyto
věci jsem si pospojoval dohromady, udělal jsem
z toho vnitřní ideu a zlehka se jí v choreografii
dotýkám. Nechci být moc filozofický ani intelektuální. Nechávám prostor pro imaginaci diváků
a hlavně při své práci se hodně nechávám vést
především hudbou a emocemi, které jsou v té
hudbě obsaženy.
DARIA KLIMENTOVÁ
BALET GALA
Jste spokojený s tanečníky West Australian
Ballet?
V zásadě ano. Samozřejmě, když člověk choreografuje v zahraničí, je to jiné, než s lidmi, které dokonale zná z vlastního souboru. Někdy to
je příjemné, někdy méně. Jsou tam momenty,
které mi dělají velkou radost, a samozřejmě jsou
tam i místa, o kterých vím, že by tanečníci z baletu ND udělali mnohem lépe. Znám ten soubor
z předchozí doby a vím, že to bude fajn. Ti tanečníci mají „koule“…
Za tvého šéfování začal soubor baletu ND
jezdit v daleko větší míře na zájezdy, což je
velký přínos a dobrá prezentace našeho divadla v zahraničí. Jedna z velkých a prestižních akcí bude vystoupení souboru v květnu
2010 na EXPU v Pekingu. Byl jsi osloven, abys
vytvořil speciální choreografii na slavnostní
otevření, což je pro tebe velká výzva a uznání. Jaký program pro Čínu připravuješ?
Pro tuto příležitost jsem si vybral 1. symfonii
Gustava Mahlera, samozřejmě ne celou. Říkal
jsem si, že když je to taková oslavná věc a navíc se odehrává v Číně, a protože vím, že čínská kultura v rámci tance má svoji oblíbenou
estetiku, a tím je klasický tanec, rozhodl jsem
se udělat takový balet, který si nebude vůbec
na nic hrát. Choreografie bude čistým zviditelněním hudby, bude mít klasicko-neoklasický
pohybový slovník a bude postavena pro šest
párů sboru, dva sólové páry a jeden hlavní pár.
Rozhodl jsem se vytvořit čistý klasický kus bez
jakýchkoliv rekvizit, scény, pouze se světelným
designem. Mahlerova hudba je nádherná, čistá
a hluboká. Doufám, že ji správně uchopím.
Co si nejvíce přeješ do roku 2010?
Co nejvíce intenzivních chvil se svými blízkými
a svou rodinou, pochopitelně v čele s mým synem, Danielem.
Děkuji za rozhovor
Helena Bartlová
DARIA KLIMENTOVÁ – BALLET GALA
On 10 and 11 March 2010 a gala performance in
honour of the world-renowned Czech prima ballerina Daria Klimentová will take place at the National
Theatre in Prague. The National will be the venue of
her 1000th stage appearance.
This is a truly amazing landmark in her life, illustrating and confirming the artist’s exceptionality
within her outstanding ballet career.
Daria is an international dance icon and a proud
Czech who has done a lot for this noble art and at
the same time has engraved herself in the history
of world ballet.
Slavnostní galavečer
na počest světoznámé české primabaleríny Darii Klimentové, která v Praze oslaví
a zatančí své 1000. představení se uskuteční
10. a 11. března 2010 v Národním divadle
Pro balerínu je to vskutku úžasný mezník
v životě, který zajisté dokládá a potvrzuje výjimečnost této umělkyně v rámci její
slavné baletní kariéry.
Daria je mezinárodní taneční ikona a hrdá
Češka, která pro toto ušlechtilé umění vykonala mnohé a zároveň se nesmazatelně vryla
do dějin světového baletu.
Ve svém galavečeru chce divákům představit
další hvězdy baletního nebe z celého světa a zároveň poděkovat svým početným obdivovatelům u nás. Pro fanoušky Darii Klimentové je to
pravděpodobně jedna z posledních příležitostí
vidět tančit tuto primabalerínu v Praze.
Během večera vystoupí znamenitý první sólista
Friedemann Vogel ze Stuttgart Ballett, jehož
spolupráce s Dariou je srovnávána s dvojicí Margot Fontaine a Rudolf Nurejev.
Mezi hosty se objeví půvabný maďarský tanečník Tamás Solymosi.
Jan-Eric Wikström z Královského švédského
baletu, který s Dariou úspěšně vystupoval po
celém světě.
Christopher Hampson, choreograf, jehož díla
jsou uváděna po celém světě, vytvořil pro oba
tanečníky balet, speciálně pro tento galavečer.
Hvězda newyorského divadla American Ballet
Theatre Daniil Simkin vystoupí s Marií Kochetkovou, první sólistkou souboru San Francisco Ballet.
Herman Cornejo, hvězda newyorského American Ballet Theatre, zatančí choreografii Duch
růže s kouzelnou mladou sólistkou z English National Ballet Adelou Rámirez. Ta se představí
také po boku svého partnera Jamese Forbata
za klavírního doprovodu vynikajícího Jonathana Stilla.
At her gala evening it is her wish to introduce to the
audience other ballet stars from all over the world and
also express thanks to her innumerable admirers in
Prague. This gala will give Daria fans the opportunity
to see her dance possibly for the very last time in the
Czech Republic.
Appearing at the gala will be the remarkable Friedemann Vogel, principal dance of Stuttgarter Ballett,
whose partnership with Daria has been compared to
that of Fontaine and Nureyev.
The guests will include the charming Hungarian dancer Tamás Solymosi and Jan-Eric Wikström from the
Royal Swedish Ballet, who has enjoyed an easy rapport
with Daria dancing around the world.
Christopher Hampson, a choreographer whose works
have been performed worldwide, has specially created
a piece for the two of them for this gala.
The star of New York’s American Ballet Theatre Daniil
Simkin will dance opposite Maria Kochetkova, principal with San Francisco Ballet.
Herman Cornejo, another star of the American Ballet
Theatre, will perform solo plus Spectre de la Rose with a
lovely young soloist from the English National Ballet,
Adela Rámirez, who will also dance with her partner
James Forbat to the piano of the wonderful Jonathan
Still.
Večerem bude provádět Marek Eben.
Your guide through the gala evening will be Marek
Eben.
Daria Klimentová – Balet Gala je pro Národní
divadlo vskutku událostí roku!
Daria Klimentová – Ballet Gala is the event of the
year at the National Theatre.
We cordially invite you to the theatre!
■ Daria Klimentová
Foto H. Slavík
8 balet
9 balet
JIŘINA MLÍKOVSKÁ SLAVÍ
Je nám ctí připomenout 85. narozeniny Jiřiny Mlíkovské. Tato nepřehlédnutelná osobnost českého tance, dáma s ostrým pohledem a neméně jasným názorem, se zapsala
do životů nejedné generace „lidí od tance“.
Ať jste se s ní setkali v roli tanečnice, choreografky nebo pedagožky, vždy to byla setkání
plná energie, živočišného náboje, invence a objevování. Jiřina Mlíkovská je žačka
J. Jüdla, J. Kröschlové, Z. Šemberové, L. Hrdinové, A. Dubské. Vliv modernistek byl vždy
čitelný ať již v éře interpretační (Divadlo mladých Plzeň, členka baletu ND Praha (1945–
1947) či choreografické. Zoře Šemberové
asistovala při výuce českých tanců na Taneční konzervatoři Praha (1949–1952), jako
choreografka působila v Československém
souboru písní a tanců (1950–1960), v baletu AUS VN (1960–1985). Velký význam má
také její angažovanost na poli amatérského
tance. Vedla řadu kurzů a odborných seminářů, byla členkou porot, její publikované
práce a skripta jsou těžištěm studia oboru
choreografie. Své zkušenosti předávala jako
pedagožka choreografie na Taneční katedře
AMU (1984–1999).
zprávy z baletu | ballet news
KONKURZ DO BALETU ND!
KALENDÁŘ BALETU ND 2010
JEŠTĚ V PRODEJI!
Umělecký šéf baletu Národního divadla Petr Zuska vypisuje konkurz na doplnění míst
v souboru pro sezonu 2010/2011, který se
uskuteční v neděli 21. února 2010 v 11.00
v prostorách baletu ND (Anenské nám. 2,
Praha 1). Hledáme profesionální tanečníky
s vynikající technikou (klasickou i moderní).
Zasílejte své CV a fotografii (portrét, profesní) na adresu:
Balet Národního divadla
Petra Šifnerová
Anenské nám. 2
112 30 Praha 1
tel.: +420 224 902 526
e-mail: p.sifnerova@narodni-divadlo.cz
Je sice již únor, ale rádi bychom vás upozornili,
že v pokladnách ND je možné ještě zakoupit
kalendář baletu s ojedinělými fotografiemi.
Ve spolupráci s tiskárnou Zaplatílek a reprografickým studiem FPS Repro vznikl černobílý kalendář na rok 2010, jehož autorkou je
dvorní fotografka baletu Diana Zehetner.
Autorka spolupracuje s baletním souborem
již řadu let a toto je již v pořadí pátý kalendář, který vytvořila pro ND. Kromě divadelní
fotografie se také věnuje portrétní tvorbě
pro časopisy nebo firemní a reklamní účely.
Její dílo je dynamické, vyznačuje se jemným
citem pro estetiku, detailním vykreslením
nálady v souladu s dokonalým porozuměním baletního prostředí.
Záměrem letošního kalendáře je ukázat tanečníky baletního souboru v netradičním
světle a také v prostorách ND, které nejsou
divákům běžně přístupné.
Více naleznete na www.narodni-divadlo.cz
EMOTION COLLECTION –
PŘIDANÁ PŘEDSTAVENÍ!
Na základě ohlasu a velkého zájmu diváků
o inscenaci Emotion Collection byla přidána další představení. Srdečně Vás zveme
do Divadla Kolowrat na ojedinělé spojení tanečníků baletu Národního divadla, jazzové
zpěvačky Eleny Sonenshine, písniček Honzy Budaře v choreografii Zuzany Šimákové
a režii Terezy Helšusové!
premiéry sezony 2009 / 2010 | premieres for the 2009 / 2010 season
činohra
cinohra@narodni-divadlo.cz
Umělecký šéf činohry | Artistic director of the Drama: Michal Dočekal
William Shakespeare
KUPEC BENÁTSKÝ
Přeložil: Martin Hilský
Režie: Martin Čičvák
Premiéra: 12. listopadu 2009
ve Stavovském divadle
David Harrower
BLACKBIRD
Přeložil: David Drozd
Česká premiéra: 11. března 2010
v Divadle Kolowrat
Elfriede Jelinek
CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA
MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI
Přeložila: Jitka Jílková
Česká premiéra: 15. května 2010 na Nové scéně
Bertolt Brecht / Kurt Weill
ŽEBRÁCKÁ OPERA
Přeložili: Daria Ullrichová a Jan Tošovský
Režie: Ivan Rajmont
Premiéra: 10. prosince 2009
v Národním divadle
Edward Bond
SPASENI
Přeložil: Jan Hančil
Premiéra: 12. března 2010
na Nové scéně
Lars von Trier
DOGVILLE
Přeložila: Dana Hábová
Režie: Miroslav Krobot
Česká premiéra: 10. června 2010
Samuel Beckett
ČEKÁNÍ NA GODOTA
Přeložil: Patrik Ouředník
Premiéra: 16. ledna 2010
na Nové scéně
Ivan Stodola
Přeložila: Marie Liehmová
Milada Součková
ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY
(HISTORICKÝ MONOLOG)
Režie: J. A. Pitínský
Česká premiéra: 15. června 2010
v Divadle Kolowrat
■ 22. února 2010 bude mít na Nové scéně obnovenou premiéru inscenace hry Toma Stopparda ROCK’N’ROLL
s Aloisem Švehlíkem, Davidem Prachařem, Janem Hartlem a Ondřejem Pavelkou v hlavních rolích.
■ Jan Hartl a David Prachař
Foto B. Holomíček
■ Labutí jezero
Foto: P. Hejný
■
Foto: D. Zehetner
POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ V SEZONĚ 2009/2010
3. a 4. února 2010 uvedeme naposledy
v této sezoně taneční divadlo inspirované
životy a písněmi tří zpívajících básníků Jacquesa Brela, Vladimira Vysockého a Karla
Kryla s názvem Brel – Vysockij – Kryl / Sólo
pro tři. Netradiční projekt ušil na míru sólistům i souboru choreograf a umělecký šéf
baletu ND Petr Zuska. Přirozená symbióza
scény, světel a kostýmů spolu s vrcholnými
výkony tanečníků je vskutku velkou podívanou a hlubokým emocionálním zážitkem.
Foto: P. Hejný
Hrají a tančí:
Tereza Helšusová, Michaela Procházková,
Tereza Slavíčková, Elena Sonenshine,
Michal Jurisa, Viktor Konvalinka nebo
Petr Štěpánek
18. a 21. 2. 2010
7. a 27. 3. 2010
10. a 13. 4. 2010
20. a 24. 5. 2010
činohra č
■ BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři
(Michal Štípa a soubor baletu ND) Foto D. Zehetner
10 balet
24. a 25. února 2010 se rozloučíme s baletem Romeo a Julie, nestárnoucím klenotem světové baletní literatury z dílny
světoznámého choreografa Youri Vàmose
na hudbu Sergeje Prokofjeva. Radost žití
a lidskost jeho postav, vtip, tempo a vzrušení prostupuje celým baletem společně
s velmi působivými a dojemnými milostnými scénami. Zveme Vás naposledy v této
sezoně na příběh nenaplněné lásky z italské renesance ve strhujícím jevištním vyjádření baletu ND.
11 činohra
činohra (cinohra@narodni-divadlo.cz)
Má cenu ještě
něco očekávat?
A pokud ano,
čekáme vůbec
na správném místě?
po premiéře | after premiere
činohra (cinohra@narodni-divadlo.cz) č
Samuel Beckett
ČEKÁNÍ NA GODOTA
Přeložil Patrik Ouředník
Dramaturgie: Lenka Kolihová
Výprava: David Marek
Kostýmy: Hana Fischerová
HRAJÍ:
Estragon – David Matásek
Vladimír – David Prachař
Pozzo – Ondřej Pavelka
Lucky – Jan Kačer
Dítě – Vojtěch Lavička*/Vlastimil Kaňka*
* člen DRDS
Premiéra:
16. ledna 2010 na Nové scéně
Národního divadla
Dále uvedeme:
26. ledna, 1., 10. a 18. února 2010
na Nové scéně Národního divadla
■ Jan Kačer
■ David Prachař, Ondřej Pavelka a David Matásek
K první premiéře činohry na Nové scéně jsme
si udělali radost a ve spolupráci s OP TIGER
jsme si pořídili stylová biotrička.
Trička se vyrábějí ekologickou metodou a tak
se při jejich výrobě vzniká minimum skleníkových plynů. O trička a vstupenky na Godota budeme soutěžit na profilu Činohry na síti
Facebook.com
■ Michal Dočekal, David Prachař, David Matásek
a Ondřej Pavelka
Foto H. Smejkalová
12 činohra
■ Ondřej Pavelka David Prachař, Jan Kačer a David Matásek Fotograf inscenace: Bohdan Holomíček
13 činohra
připravujeme | in preparation
David Harrower
Může existovat skutečná láska
mezi dospělým mužem a dívkou
na pokraji ženství?
BLACKBIRD
Přeložil David Drozd
Režie a scéna: Jiří Pokorný
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Dramaturgie: Iva Klestilová
Temná lovestory
v Divadle Kolowrat
Česká premié
ra
■ Jiří Štěpnička
Foto ze čtené zkoušky
H. Smejkalová
Myslel jsem, že to pěkně slíznu
Blackbird – česky kos. Jenže pokud o něčem
Harrowerova hra není, tak o ornitologii. Tepr-
činohra (cinohra@narodni-divadlo.cz) č
Edward Bond
SPASENI
Přeložil Jan Hančil
■ Scénický návrh Jana Duška
OSOBY A OBSAZENÍ:
Len – Jan Hájek
Fred – Jan Dolanský
Pam – Lucie Žáčková
Harry – Ladislav Mrkvička
Mary – Jana Boušková
Pete – Rostislav Novák j. h.
Colin – Jan Bidlas
Mike – Tomáš Kobr j. h.
Barry – Michal Kern j. h.
Liz – Pavla Beretová
Premiéra:
12. března 2010 na Nové scéně
Česká premiéra: 11. března 2010
v Divadle Kolowrat
Asociace zdánlivě nesouvislé
Spaseni není hra pro děti,
ale pro dospělé
a ti by měli mít odvahu
se na ni podívat
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková
OSOBY A OBSAZENÍ:
Raymond – Jiří Štěpnička
Una – Jana Pidrmanová j. h.
Dívka – Helena Němcová j. h.
„Myslel jsem, že to za Blackbirda pěkně slíznu,
zejména od žen. Ale kupodivu nejostřejší reakce přišly od mužů. Byl jsem v ranním vysílání
irského rozhlasu, a nějaký chlap, který hru neviděl ani nečetl, mě obtěžoval výklady o tom,
že dvanáctileté dívky si mají hrát s panenkama,
trhat kytičky a běhat po loukách. To byl snad
nejhorší zážitek. Ženy často reagovaly velmi
pozitivně. Mnohé se mi svěřily, že měly v mládí
vztah se starším mužem, který byl označován
jako nepatřičný, o němž ty ženy ovšem tvrdily, že ho měly naprosto pod kontrolou. Věděly
přesně, co dělají, i když jim bylo dvanáct, třináct
nebo čtrnáct a měly poměr s muži, kterým bylo
pětatřicet, osmatřicet, nebo dvaačtyřicet let.“
„Nemělo smysl psát hru o pedofilii a sdělit, že
,pedofilie je nemorální´, to všichni vědí – musel
jsem sestoupit hlouběji.“
„Když jsem hru dopsal, zjistil jsem, že ďábel se
proměnil v kosa, aby sváděl světce – byl to myslím svatý Benedikt – k tělesné žádosti po mladé
dívce. A vyšlo mu to. Škoda že jsem to nevěděl
předtím.“
David Harrower, autor hry
Mít odvahu podívat se pravdě do očí
ve hlouběji se skrývají ve slovníkových heslech málo používané významy, které mohou
rezonovat s dramatem: v anglickém slangu je
„blackbird” také kriminálník, případně – tento
význam je uváděn ovšem jako velmi zřídkavý
– může označovat oběť únosu, případně osobu
prodanou do otroctví. Jenže – kdo koho v této
hře vlastně unesl... Krom toho jsem se při čtení
nemohl ubránit asociaci zdánlivě zcela nesouvislé: na McCartneyho píseň Blackbird, jenže...
Pokud něco v Harrowerově dramatu opravdu
chybí, tak jsou to Beatles. (Krom toho - o nich už
napsal předchozí hru Presence/Přítomnost.) Až
v interview k jednomu ze zámořských uvedení
dramatik potvrdil mé nejasné tušení: když Ray
a Una ujížděli za svobodou, znělo jim k tomu
Bílé album. Minimálně v autorově hlavě.
■ Jana Pidrmanová
Blackbird je druhá Harrowerova hra, která doslova dobyla celý svět. Po světové premiéře
na edinburském festivalu roku 2005 byla uvedena v londýnském West Endu a obdržela Laurence Olivier Award za nejlepší hru roku 2007,
hrála se v New Yorku a dodnes měla údajně
přes čtyřicet uvedení po celém světě. V roce
2008 byla několika recenzenty označena za hru,
o které se v anglicky hovořícím světě nejvíce
mluví. Stejného opravdu spektakulárního úspěchu dosáhla pouze Harrowerova prvotina Nože
ve slepicích z roku 1995. Baladický příběh z neurčitého vesnického dávnověku byl na pozadí
vlny in-yer-face divadla naprostým zjevením.
David Drozd, překladatel hry
Blackbird singing in the dead of night
Take these broken wings and learn to fly
All your life
You were only waiting for this moment to arise
„Neexistuje nic, co by nešlo zobrazit na jevišti,“ řekla o Bondově hře Spaseni (Saved) Sarah
Kane. A další z Bondových následovníků Mark
Ravenhill líčí své uhranutí touto hrou velmi obsáhle: „Když jsem poprvé četl Edwarda Bonda,
věděl jsem, že jsem našel dramatika, který je mým
současníkem. (…) V jeho světě jsem se okamžitě
poznával. Apatický, lhostejný svět, mládež bez kořenů, náhodný sex, nahodilý výbuch násilí v londýnském South Parku, to byl terén, v němž jsem se
pohyboval, když mi bylo dvacet, v roce 1986.“ Bondova hra ovšem vznikla o dvacet let dřív a bez
nadsázky se dá říct, že změnila dějiny divadla.
Nejenže byla díky ní v Británii zrušena cenzura,
která platila od roku 1737, ale především posunula hranice možnosti vyjádření a vnímání divadla a inspirovala dramatiky drsné školy britského divadla, tzv. cool vlny, která ovládla světová
jeviště v devadesátých letech minulého století,
mezi nimiž těmi nejznámějšími byli a jsou právě
Sarah Kane a Mark Ravenhill.
Edward Bond se narodil 18. července 1934 v dělnické rodině v severním Londýně. Patří k výraz-
né generaci britského divadla stejně jako Caryl
Churchill, David Storey či Tom Stoppard. Bond
opustil školu už v patnácti letech, pracoval příležitostně v továrnách či kancelářích, poté strávil
dva roky ve službách britské armády. V červnu 1958 byl pozván na první autorskou dílnu
v Royal Court Theatre (dále RCT), kde předložil dvě básnické hry The Fiery Tree a Klaxon in
Atreus´Place, které ovšem nebyly uvedeny, ani
zveřejněny. Jeho oficiální prvotinou se tak stala
hra The Pope´s Wedding, uvedená v RCT v roce
1962 v rámci nedělních nočních představení
„bez dekorací“. V roce 1965 následovala hra
Spaseni, která vyvolala bouřlivé reakce už před
svým uvedením English Stage Company v RCT.
Premiéra byla skandální, diváci i recenzenti byli
pohoršeni zobrazenými scénami násilí. Hra ale
našla i své zastánce, jedním z nich byl Laurence Olivier, který pro list Observer řekl: „Spaseni
není hra pro děti, ale pro dospělé, a dospělí této
země by měli mít odvahu se na ni podívat.“ Scénáře byly v té době předkládány ke schválení
Úřadu Lorda komořího, který usiloval o změny
■ Scénický návrh Jana Duška
Black bird singing in the dead of night
Take these sunken eyes and learn to see
all your life
you were only waiting for this moment to be free
Blackbird fly, Blackbird fly
Into the light of the dark black night.
Blackbird fly, Blackbird fly
Into the light of the dark black night.
Spaseni jsou hořkou sociologickou analýzou
duševně vyprázdněné společnosti, neschopné
realizovat city, vztahy, komunikaci. Ústřední
scéna hry, v níž parta chuligánů z pouhé nudy
ukamenuje dítě v kočárku, přičemž jeden z vrahů je možným otcem dítěte, je apokalyptickým
obrazem, který nemá v dějinách divadla obdoby. Přesto by bylo mylné jej vnímat jako oslavu
násilí. Bondovy postavy se v násilí nevyžívají,
nevyžívají se totiž v ničem, o nic jim nejde a nic
je nezajímá. Jejich sociální frustrace vyhřezne
v náhlém výbuchu, aby pak jejich život pokračoval beze smyslu dále. Bondovy hry jsou odsudkem světa, v němž nedostatek lásky a soucitu vede k necitelnosti, která hrůzné bere jako
normální.
Jestliže v době vzniku hry nabádal Lawrence
Olivier k odvaze podívat se pravdě do očí a dvacet let od premiéry cítil Mark Ravenhill hru jako
žhavě současnou, můžeme dnes, s odstupem
čtyřiceti let říct, že hrozivost hry nespočívá v realistickém zobrazení vychýlené společnosti, ale
právě v metafoře, že tuto společnost nespasí
ani oběť nejvyšší, oběť nevinného dítěte. A přiznat si tuto bolestnou pravdu vyžaduje víc než
odvahu.
-stet-
Blackbird singing in the dead of night
Take these broken wings and learn to fly
All your life
You were only waiting for this moment to arise,
You were only waiting for this moment to arise,
You were only waiting for this moment to arise
P. McCartney: Blackbird
14 činohra
v textu, zejména ve scéně ukamenování dítěte.
Bond ovšem odmítl s tím, že odstranění této
stěžejní scény by změnilo smysl hry. Divadlo
bylo zažalováno a prohrálo. Následoval vášnivý
spor o cenzuru, který se přenesl na parlamentní půdu, kde byl inkriminovaný zákon nakonec
zrušen. Pro nás symbolicky se tak stalo v roce
1968, kdy byla hra také uvedena v Československu – a to v Činoherním klubu v režii Ladislava
Smočka, v hlavních rolích se objevili Ivan Vyskočil (Len), Jana Marková (Pam) a Jiří Hrzán (Fred).
V roce 1969 navštívila English Stage Company
Divadlo Jiřího Wolkera v Praze s inscenacemi
her Edwarda Bonda Spaseni a Úzká cesta na daleký sever. Poté, co podepsal Bond protestní dopis proti věznění Václava Havla, se stal v Československu zakázaným autorem.
15 činohra
Ivan Stodola
Kde se ve skutečnosti
připravují úspěšné
politické kariéry?
Přeložila Marie Liehmová
■ Alois Švehlík a Eva Salzmannová
Foto ze čtené zkoušky: H. Smejkalová
Scéna: Karel Glogr
Kostýmy: Šárka Hejnová
Dramaturgie: Iva Klestilová
OSOBY A OBSAZENÍ:
Baltazar Slíva, majitel pohřebního ústavu
František Němec
Slívová, jeho manželka
Eva Salzmannová
Elena, jejich dcera
Antonie Talacková
Sergej Ivan Lopuškin
Václav Postránecký
Dr. Hronec
Vladimír Javorský j. h.
Sekera, řezník a bývalý poslanec
Alois Švehlík
Tajemník ústředí politické strany
„Všeobecného blahobytu“
Vladislav Beneš
Motouz, obchodník
Milan Stehlík
Rypák, redaktor místního časopisu
Oldřich Vlček
Potkan, senátor
Petr Pelzer
Paní Potkanová, manželka senátora
Kateřina Burianová
Paní ministrová
Johanna Tesařová
Ivan Stodola (1888–1977) patřil mezi nejznámější a nejhranější slovenské dramatiky, byl
oblíbený mezi ochotníky a oceňovaný i mezi
profesionály. Tvořil až do své šedesátky, dokonce mu roku 1963 udělili titul zasloužilého
umělce a roku 1967 i titul národního umělce.
Zdálo by se, že prožil šťastný a úspěšný život. Byl uznávaný lékařský odborník, doma
i v zahraničí patřil k respektovaným osobnostem někdejšího československého zdravotnictví. Odešel jako poslední ze známého
„stodolovského“ souhvězdí svých strýců: Aurel Stodola (1859–1942) – vědec a technik,
Emil Stodola (1862–1945) – právník a politik,
Kornel Stodola (1866–1946) – politik a podnikatel. Dramatik a lékař Ivan Stodola svou divadelní a odbornou činností přispěl k slávě
mikulášského, národně uvědomělého rodu.
Období po r. 1948 bohužel vneslo do jeho
uměleckého i občanského života nečekaný
zvrat. V r. 1947 byla zakázána inscenace satirické komedie Kde bolo, tam bolo, a Stodola
byl jako dramatik odstaven. Další rána na sebe
nenechala dlouho čekat. V letech 1951–1953
byl jako představitel tehdejšího zdravotnictví
nespravedlivě vězněn ve vykonstruované finanční kauze, což mělo za následek lidské ponížení a veřejnou potupu. O této černé etapě svého života napsal memoárovou knihu
Smutné časy, smutný dom za kultu (1969) jako
osobní svědectví i dobový dokument.
Vynadali mi do „hlinkovců“
Čaj u pana senátora jsem napsal asi za deset
dní. Pozdější hry mi už daly více práce. Nahlédnul jsem se totiž do „kuchyně“ dramaturgie
a kvalifikovaní kritici mě upozorňovali na přednosti, ale i nedostatky. Hodně jsem se naučil
od Dr. Milana Pišúta, který mé hry četl většinou
jako první. Dalším dramaturgem, který mě velice ovlivnil, byl František Götz. On byl tím, kdo
dramaturgicky připravil Kariéru Jožky Púčika pro
Národní divadlo v Praze. Bylo to pro mne velkým vyznamenáním, protože šlo o první slovenskou hru uvedenou na exklusivní scéně
v Praze. O mé hry měli zájem v Ostravě, Plzni,
Brně a hráli je i ochotníci, mnohdy častěji než
na Slovensku. Zažil jsem ale i nepříjemné epizody. Poslal jsem Franku Tetauerovi, dramaturgovi vinohradského divadla, jednu svoji hru – nepamatuji již si kterou. Čekal jsem na odpověď
a po měsíci jsem mu poslal obálku na odpověď
s poznámkou, že by mi měl odpovědět, byť by
byla odpověď negativní. Vynadal mi do „hlinkovců“, takže jsem mu už nikdy nic neposlal.
Hned po roce 1945 jsem do téhož divadla zanesl Marínu Havranovů. Dramaturg mě nepřijal, poslal tajemníka s dotazem „co chci?“ Od té
doby jsem už nikdy nikomu svoje hry nenabízel. Přece však v Národním divadle zahráli ještě
Bankový dům a Marínu Havranovů. Tu však stáhli
z repertoáru po čtyřech představeních (ačkoliv
hlediště bylo plné) – pro ideologické nepochopení tehdejší doby. Čaj u pana senátora ještě zahrálo i smíchovské divadlo.
(Ivan Stodola: Veselé i smutné vzpomínání
dramatického autora – Kaleidoskop mého života)
Satira dokáže být nevděčná
Jednou jsme se setkali s Borodáčovými v Korytnici. Stěžovali si na nedostatek slovenského re-
16 činohra
pertoáru. Obecenstvo by prý uvítalo veselohru.
Neměl bych chuť něco napsat?
Popřemýšlel jsem.
A co něco z politického života?
Na tomto poli se vynořily opravdu humorné případy. Tak se narodil Čaj u pana senátora. Poprvé
ho zahráli ochotníci v Mikuláši a Martině. V Bratislavě měla hra premiéru 15. března 1929. Borodáč měl pravdu, obecenstvo se chtělo smát.
Satira dokáže být ale i velice nevděčná. Jedni se
ochotně posmívají a vysmívají, druzí se cítí dotčení a uraženi. Uražení se cítili i někteří senátoři. Přišel mi i výhružný anonym z Martina. Jistý
senátor zase dotčeně řekl, že se mnou nebude
celý rok mluvit. Ale i mnohé dámy se poznávaly v postavě paní Slívové. Neurazili se jen ti, kteří se urazit mohli – totiž mistr a paní mistrová,
podle kterých jsem manžele Slívovi napsal.
Na premiéře v Bratislavě byli dva advokáti – tehdy ministři – a po představení se mě s úsměvem
ptali, kde jsem to všechno vypozoroval, protože na začátku politické kariéry měli podobné těžkosti s bontonem jako Baltazar Slíva. Čaj
byl tedy můj první pokus o satiru. Přiznávám, že
jsem si při jeho psaní neuvědomil, jaké nebezpečí se v tomto žánru skrývá.
zprávy z činohry
činohra – zprávy (cinohra@narodni-divadlo.cz) č
Rockń´Roll se stěhuje
Inscenace hry Toma Stopparda Rockń´Roll
bude po třech úspěšných letech v historické
budově Národního divadla přenesena na Novou scénu. Při své premiéře se inscenace bezesporu stala nejen kulturní, ale i společenskou událostí. Každého zajímalo, jak světový
dramatik reflektuje dobu normalizace u nás,
jakým způsobem ji konfrontuje s děním v Británii, s levicovými ideály, které v západním
světě nebyly zdaleka tak mrtvé jako u nás.
Událostí se stala nejen inscenace, ale také
milieu kolem ní, od návštěvy autora na premiéře, přes veřejná vyjádření aktérů událostí, které jsou ve hře zobrazeny, a zejména kultovním se stal koncert The Plastic People of
the Universe, který se odehrává před každou
reprízou inscenace. Plastic People před Hynaisovou oponou jsou zážitek nejen pro české, ale i mnohé zahraniční publikum.
Je dobře známo, že Tom Stoppard se narodil v roce 1937 ve Zlíně jako Tomáš Straussler,
jeho zájem o problémy naší země je dlouhodobý. Rock'n'Roll je už třetí hrou, kterou
Tom Stoppard věnuje reflexi komunistické diktatury v Československu. Rock'n'Roll –
hudba, která překonává hranice, je svorníkem dění mezi komunistickým Československem a svobodnou Británií. Hra zahrnuje časové období dvaceti let. Jan, pro něhož je
rock vším, studuje v Cambridgi u profesora
Maxe Morrowa, zapřisáhlého marxisty, kterého ani tanky v pražských ulicích nepřesvědčí o zhoubnosti této ideologie. Je rok 1968
a Jan se vrací do své země, „aby zachránil
rockń´roll“. Atmosféra normalizace, otázka
smysluplnosti disidentství, spor o Plastic People of the Universe… To vše Tom Stoppard
konfrontuje s životem v poklidné Cambridgi,
kde se nad šálkem čaje řeší překlady sapfické
poezie – i tady se bojuje o pravý význam slov,
i tady člověk přichází o ideály. Neúprosná
Stoppardova konkrétnost přináší jednotlivé
lidské osudy na pozadí doby, v níž jsou nuceny se utvářet – někomu StB rozbije rockové desky a někdo umírá na rakovinu, někdo
skončí ve vězení a někdo prohraje souboj se
svým svědomím…
Hra přinesla inscenátorům i divákům otázky, které rezonovaly s potřebou sebereflexe
v naší společnosti a její uvedení právě v historické budově Národního divadla bylo bezesporu důležitým gestem. Ohlasy na české
uvedení se objevily i v zahraničí, Rock'n'Roll
v podání činohry Národního divadla úspěšně hostoval například v Izraeli.
V současné době se činohra Národního divadla vrací do prostoru Nové scény, do prostoru, jehož architektura nese výrazné rysy
doby, v níž budova vznikla. Nabídla se nám
tady možnost vdechnout inscenaci Rock'n'Rollu nový život a také pokročit snad v interpretaci textu o další rozměr. Bylo by škoda
této možnosti nevyužít.
Lenka Kolihová Havlíková
Na Novou scénu bude po třech úspěšných
letech v historické budově Národního
divadla přenesena inscenace hry Toma
Stopparda ROCKŃ´ROLL.
Obnovená premiéra je plánována na
22. února 2010 v 19.30 hodin. V režii Ivana
Rajmonta se můžete opět těšit na Davida
Prachaře, Aloise Švehlíka, Jana Hartla,
Miluši Šplechtovou a Ondřeje Pavelka.
Pro členy KPČ nabízíme obnovenou
premiéru 22. února a reprízu 14. března 2010
za jednotné vstupné 100 Kč.
V měsíci únoru a březnu pro Vás dále
chystáme s 20% slevou tyto inscenace:
Marguerite Durasová
ANGLICKÁ MILENKA
A co když se to, co vím, bude lišit od toho,
co řeknu?
V režii Daniela Špinara hrají: Jiří Štěpnička,
Kateřina Burianová a Vladislav Beneš.
Pro členy KPČ uvedeme v úterý 9., v sobotu
27. února a ve středu 17. března, vždy
v 19.00 v Divadle Kolowrat.
Lenka Lagronová
PLÁČ
Každý má právo na mámu a tátu!
V režii Jana Kačera hrají: Nina Divíšková j. h.,
Eva Salzmannová, Jana Boušková a Taťjana
Medvecká.
Pro členy KPČ uvedeme v úterý 2., ve středu
24. února a v pondělí 1. a úterý 23. března,
vždy v 19.00 v Divadle Kolowrat.
■ Rudolf Stärz a David Prachař
■ Pláč
Foto H. Smejkalová
■ Miluše Šplechtová a Lucie Žáčková
Mimořádnou slevu 50 % nabízíme na inscenaci:
Henrik Ibsen
NEPŘÍTEL LIDU
Mít moc neznamená mít pravdu!
Hrají: David Prachař, Jana Boušková, Jan
Hartl, Ladislav Mrkvička, Saša Rašilov, Jan
Novotný, Petr Pelzer, Vladislav Beneš a další.
Pro členy KPČ uvedeme ve středu 3.,
v pondělí 15. února a ve čtvrtek 25. března,
vždy v 19.00 ve Stavovském divadle.
■ Ondřej Pavelka a David Prachař
Počet vstupenek je omezený! Na jednu legitimaci si
můžete se slevou zakoupit dvě vstupenky.
(Bolo, ako bolo, 1965; Súborné dramatické dielo Ivan Stodola – Divadelný ústav Bratislava)
redakčně kráceno, připravila Iva Klestilová
Milan Pišút (1908–1984) – slovenský literární historik
a kritik, profesor dějin slovenské literatury na FF UK
v Bratislavě
Frank Tetauer (1903–1954) – dramatik, prozaik,
esejista, divadelní a literární kritik
František Götz (1894–1974) – český literární historik,
kritik, dramatik, dramaturg. V letech 1928–1944
a 1965–1969 byl dramaturgem Národního divadla.
Ján Borodáč (1892–1964) – herec, režisér, dramaturg,
pedagog, překladatel, jeden ze zakladatelů
slovenského profesionálního divadla, národní umělec
KLUB PŘÁTEL ČINOHRY
Vážení a milí členové Klubu přátel činohry! .
Na jarní měsíce pro členy Klubu připravujeme možnost návštěvy zákulisí Nové scény Národního divadla.
O termínu Dne otevřených dveří budou členové včas
informováni osobním emailem.
■ Miluše Šplechtová a Alois Švehlík
Foto B. Holomíček
17 činohra
Kontaktní osoba:
Jana Tycová
Obchodní oddělení,
Ostrovní 1, 112 30 Praha 1
tel: +420 224 901 419,
fax: +420 224 931 544
mail: j.tycova@narodni-divadlo.cz
Představujeme 127. sezonu 2009 / 2010 | We present 2009 / 2010 season
PŘED
PLATNÉ
2010/11
opera
OPERA
ČINOHRA
BALET
PREMIÉRY | PREMIERES:
Bohuslav Martinů
HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek
Režie | Stage director: Jiří Heřman
Premiéry | Premieres: 29. & 31. 10. 2009,
COSÌ FAN TUTTE
Dirigent | Conductor: Robert Jindra
Režie | Stage director: Martin Čičvák
Premiéry | Premieres:
23. & 25. 1. 2010, Stavovské divadlo |
The Estates Theatre
Jacques Offenbach
HOFFMANNOVY POVÍDKY |
LES CONTES D’HOFFMANN
Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski
Režie | Stage director: Ondřej Havelka
6. & 7. 3. 2010, Národní divadlo |
The National Theatre
Vážení a věrní diváci, dovolujeme si Vás
upozornit, že se blíží zahájení prodeje
předplatného na sezonu 2010/2011.
Letošní předprodej přinese vedle tradiční nabídky pestrých předplatitelských
skupin také několik změn. Dovolujeme si
Vám nabídku i novinky ve zkratce přiblížit.
TERMÍN PRODEJE
Prodej předplatného 2010/2011 bude zahájen
15. března 2010 a potrvá do 15. června 2010.
Od 15. března do 26. března bude předplatné
v prodeji pro stávající předplatitele neměnící
skupinu a místa. Garantujeme zachování stávajících míst – nejpozději však do 26. března.
Od 29. března bude předplatné v prodeji pro
stávající předplatitele měnící skupinu a místa.
Od 12. dubna do 15. června si mohou abonmá
zakoupit noví předplatitelé.
PŘEDPLATITELSKÉ SKUPINY
V předplatném Vám Národní divadlo nabídne
na 30 různých abonentních skupin! Najdete
v nich skupiny ryze činoherní, baletní nebo
operní, skupiny s tituly pro rodiny, studenty,
seniory či ženy, a samozřejmě jako každou sezonu bohatou nabídku smíšených skupin.
NOVINKY
• skupina pro příznivce Laterny magiky
• činoherní skupina s představeními na Nové
scéně
• skupina All exclusive sestavená z oblíbených
a tradičně vyprodaných titulů
• skupina titulů s ženskou tematikou
• mimořádné výhody pro studenty a seniory
Více informací o abonentích skupinách přineseme v březnovém čísle časopisu Národního divadla, bude k dispozici na webových stránkách
www.narodni-divadlo.cz a jako každý rok
stávajícím abonentům s předstihem zdarma
poštou zašleme předplatitelskou informační
brožuru.
Tuto brožuru můžete od 1. března získat zdarma také v pokladnách Národního divadla v provozní budově a v Paláci Kolowrat.
IDOMENEO
Režie | Stage director: Yoshi Oida
The Estates Theatre
Vážení předplatitelé, Národní divadlo Vám děkuje za projevenou důvěru a těší se na Vás při předplatném na sezonu 2010/2011!
18 činohra
opera@narodni-divadlo.cz
Umělecký šéf opery | Artistic Director of the Opera: Jiří Heřman
Leoš Janáček
KÁŤA KABANOVÁ
Režie, scéna, světelný design | Stage director,
sets, lighting design: Robert Wilson
26. & 28. 6. 2010, Národní divadlo |
KONCERTY | CONCERTS:
KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 |
CONCERT TO MARK THE OPENING
OF THE 2009/2010 SEASON
Richard Strauss
SALOME
Koncertní provedení | Concert performance
12. 11. 2009, 24. 4. 2010, Národní divadlo |
ADVENTNÍ KONCERTY | ADVENT CONCERTS
29. 11., 6., 13. & 20. 12. 2009
ABONENTKA DO NÁRODNÍ DIVADLA
VÁM PŘINÁŠÍ NESPORNÉ VÝHODY, např.:
• vlastní místo, které si pořízením abonentky
koupíte na všechna představení ve skupině
• úsporu času při nákupu vstupenek do divadla
• dopředu známé termíny představení pro naplánování návštěv divadla
• výrazné slevy u vybraných abonentních skupin (senioři, studenti, rodiny)
• jedinečnou možnost navštívit tituly, které
ve volném prodeji běžně k dostání nejsou
• rozložení abonentních představení do celé
divadelní sezony od září 2010 do června 2011
• celosezonní tel. linku předplatného pro dotazy,
přání, doporučení či organizaci nastalých změn
• zdarma vystavení duplikátu při ztrátě
• možnost darování nebo zapůjčení třetí osobě
• objednání předplatného pro jednotlivce i kolektivy
Rekordní Vánoce Národního divadla
Národní divadlo uspělo na předvánočním trhu se svým produktem – Vánočním předplatným. Celkový počet abonentů se vyšplhal na číslo 2 600,
což je o 1 200 víc než v minulém roce. Vánoční předplatné 2009 bylo po šesti letech inovováno, objevilo se v něm 13 předplatitelských cyklů, které
byly zacíleny na konkrétní skupiny. Mezi nejúspěšnější patřily skupiny Národní divadlo seniorům, skupiny představení v Divadle Kolowrat, rodinné
odpolední divadlo a samozřejmě i skupina All exclusive zahrnující nejnavštěvovanější tituly.
■ Così fan tutte – Annely Peebo (Dorabella), Peter Mikuláš (Don Alfonso) a Marie Fajtová (Fiordiligi)
Foto: I. Sochorová
Mediální partneři opery
opera o
MAGDALENA KOŽENÁ V NÁRODNÍM
DIVADLE | MAGDALENA KOŽENÁ AT THE
NATIONAL THEATRE
Dirigent | Conductor: Kaspar Zehnder
Orchestr | Orchestra:
Pražská komorní filharmonie |
Prague Philharmonia
18. & 20. 12. 2009, Národní divadlo |
MOZARTOVY NAROZENINY 2010 |
MOZART’S BIRTHDAY 2010
Účinkují | Cast: Pavol Breslik, Marie Fajtová
Dirigent | Conductor: Václav Luks
Orchestr | Orchestra: Collegium 1704
27. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
VELIKONOČNÍ KONCERT | EASTER CONCERT
Kontratenor | Countertenor: William Towers
Dirigent | Conductor: Marek Štryncl
Orchestr | Orchestra: Musica Florea
2. 4. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
VIOLETA URMANA
PÍSŇOVÝ RECITÁL | SONG RECITAL
Hvězda Metropolitní opery a předních
evropských scén
Klavír | Piano: Jan Philip Schulze
opera (opera@narodni-divadlo.cz)
Jacques Offenbach
LES CONTES D‘HOFFMANN
Premiéry | Premieres: 6. & 7. 3. 2010,
■ Ondřej Havelka
Foto: archiv
Opera by měla být strhující
říká režisér Hoffmannových povídek Ondřej Havelka
Nedávno jste dokončil práci na inscenaci
Straussovy operety Netopýr v Janáčkově divadle v Brně. Offenbach je také autorem převážně operetním. Hledáte či nacházíte při
režijních přípravách nějaké souvislosti mezi
inscenacemi těchto děl?
Ani ne, a trochu se mi chce říci – bohužel. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem přijal nabídku režírovat v Brně Netopýra, byl fakt, že se bude hrát v češtině. Je známo, že Offenbach stihl
Hoffmannovy povídky dokončit pouze v klavírním rukopisu, některá hudební čísla byla dokonce nalezena pouze v náčrtech, takže toto
dílo dotvořili do dnes nejčastěji hrané podoby
jiní skladatelé či aranžéři. V té nejstarší verzi je
mnoho mluvených dialogů, a kdyby se mohlo hrát česky, určitě bych je s nadšením využil, ale v Národním divadle je jiná situace. Operu hudebně nastuduje francouzský dirigent
Michel Swierczewski, představitel hlavní role
Marc Laho je Belgičan, tedy i pro něj je francouzština druhým rodným jazykem. Partnerství s těmito dvěma protagonisty je pro mne
a celou inscenaci zásadní a provedení ve francouzském originále je logické. Já to vůbec neberu jako handicap, je to pro mne jiný úkol, ji-
říká o verzi opery, která bude uvedena v ND, dirigent
Hoffmannových povídek Michel Swierczewski
Offenbach zemřel během zkoušek své opery,
která byla uváděna v pařížské Komické opeře.
Dokončil klavírní partituru, ale pro orchestr instrumentoval jen prolog a první jednání. Ernest
Guiraud dokončil orchestraci a složil recitativy,
stejně jako to udělal v Bizetově Carmen. Leonovi Carvalhovi, řediteli Komické opery, se Offenbachova opera zdála být příliš dlouhá, a tak více než jedna třetina byla vypuštěna, včetně Giuliettina jednání. Partitura, kterou vydal Choudens, byla editována více než čtyřikrát. V roce
1970 pak začal proces zevrubné rekonstrukce
díla, při níž byly objeveny neznámé Offenbachovy hudební materiály.
Abych dal několik příkladů: V tradiční verzi je
původní příběh pozměněn. Prolog Múzy se škrtá, někdy se vypouští Giuliettino jednání, případně předchází Antoniinu jednání. Giulietta
může Hoffmanna opustit nebo Hoffmann může zabít Pitichinaccia. V roce 1904 byla do opery
přidána hudba, kterou nesložil Offenbach, například Dappertuttova tzv. „diamantová árie“
nebo Septet se sborem.
„Chtěl bych do inscenace
dostat něco z atmosféry,
humoru a bláznovství
literární předlohy“
ná výzva. A s Michelem si zatím velmi notujeme, oba chápeme realizaci opery jako tvorbu
hudebního divadla.
Říkáte, že opereta není váš šálek čaje. Nad
brněnskou nabídkou režírovat Netopýra jste
váhal a v libretu jste se pak rozhodl škrtat.
Máte potřebu uvádět netradičním způsobem
také opery a škrtat i v operních libretech?
V operních libretech škrtat nelze. A znovu říkám
bohužel, protože mnohé klasické operní skvosty by si zasloužily úpravu nebo výměnu libret.
Vezměte si třeba oblíbený horký brambor zvaný Dalibor.
Vyjádřil jste názor, že pokud si za svou prací nemůžete stát, odmítnete s čistým svědomím i lukrativní nabídku. Podle čeho si vybíráte?
Musím si být jist, že mne to bude bavit, že ta
práce bude mít nějaký hlubší smysl. I když je
to velmi relativní, neboť ve srovnání s prací lidí,
kteří třeba pomáhají opuštěným dětem nebo
zachraňují aleje před vykácením, je naše snažení na poli umění poněkud malicherné.
20 opera
Čím vás zajímá Offenbachova opera Hoffmannovy povídky a co podle vás může divákovi nabídnout?
Neobvyklé, podivně záhadné téma a mnoho
skvělých hitů. Offenbachova opera má dokonalý fundament v podobě původních povídek německého romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna. Jsou úžasné, fantaskní, vtipné, plné ironického humoru. Ne nadarmo je Hoffmann přirovnáván k Edgaru Allanu Poeovi. Autoři libreta pravděpodobně vycházeli především (a znovu bohužel) z divadelní hry, která byla napsána
na motivy zmíněných povídek. Offenbach hru
viděl a byl jí natolik zaujat, že se rozhodl téma
zhudebnit.
Kdyby se mi podařilo do inscenace dostat něco
z atmosféry, humoru a bláznovství té původní
Hoffmannovy literární předlohy, byl bych opravdu šťastný.
Jste známým příznivcem swingové hudby.
Jak je to s operou a s klasickou hudbou a vaším vztahem k nim?
Můj otec (hudební skladatel Svatopluk Havelka,
pozn. red.) mě nepřivedl pouze k jazzu, ale otevřel mi také cestu do světa klasické hudby.
A chcete-li nějaké srovnání – víte, jazz musí být
strhující, musí bavit, jinak nemá smysl. Řekl bych,
že s operou by to mělo být podobně.
Ptala se Mirka Štípková
opera (opera@narodni-divadlo.cz) o
Optika díla je zcela odlišná
V čem se verze opery Hoffmannovy povídky,
kterou budete uvádět v Národním divadle,
liší od konvenční verze, kterou diváci mohou
znát z dřívějších inscenací?
Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski
Režie | Stage director: Ondřej Havelka
Kostýmy | Costumes: Jana Zbořilová
Světelný design | Lighting design: Daniel Tesař
Sbormistr | Chorus master: Martin Buchta
Choreografie | Choreography: Jana Hanušová
Účinkují | Cast:
Hoffmann: Marc Laho / Valentin Prolat
Olympia: Jana Bernáthová /
Martina Masaryková
Antonia: Marie Fajtová / Pavla Vykopalová
Giulietta:
Maida Hundeling / Jitka Svobodová
Múza | Muse, Nicklausse:
Kateřina Jalovcová / Atala Schöck
Lindorf, Coppélius, Miracle, Dapertutto:
Tomasz Konieczny / Donnie Ray Albert
Nathanael, Spalanzani:
Jan Ježek / Richard Samek
Luther, Crespel: Ondrej Mráz / Zdeněk Plech
Hermann, Schlémil:
Aleš Hendrych / František Zahradníček
Andrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio:
Václav Lemberk / Jan Markvart
Matka Antonie | Mother of Antonia:
Stanislava Jirků / Yvona Škvárová
Edice Michaela Kaye a Jeana-Christopha Kecka,
kterou jsme zvolili, obsahuje všechny tyto doplňky a změny.
Mění se těmito úpravami optika celé opery,
nebo jde spíše o dílčí změny?
Tyto změny jsou zcela zásadního charakteru, jak
z pohledu hudebního, tak i divadelního, takže
optika díla je úplně odlišná.
Jak se vám jako rodilému Francouzi pracuje na francouzské opeře v jiném jazykovém
i kulturním prostředí?
Pro mě opera není „la musica poi la parole“.
Opera je divadlo v hudební formě. To znamená, že zpěváci jsou herci, a fakt, že musí krásně
zpívat, je něčím samozřejmým. Nikoho by nenapadlo přemýšlet o něčem takovém u houslisty nebo klavíristy. Hudebník přijde do práce
s nástrojem, který funguje, a stejně tak operní
pěvec přijde do opery se svým vlastním nástrojem, kterým je jeho hlas. Zkráceně řečeno, krásný hlas u operního pěvce není dostačující.
A k otázce jazyka: Nejenže se francouzský jazyk musí správně vyslovovat, navíc je nutné pochopit význam i podtexty. Jedině když jsou tyto podmínky splněny, může být nalezen styl inscenace.
V ČR dirigujete poměrně často. Jak se zrodila
vaše spolupráce s českými orchestry?
Začalo to v roce 1998, kdy jsem dostal příležitost dirigovat Pražskou komorní filharmonii.
Po úspěchu tohoto koncertu moje spolupráce
s tímto orchestrem pokračovala. Během tří let
(2003–2006), kdy jsem zastával post hlavního
hostujícího dirigenta PKF, jsem započal intenzivní spolupráci s Francouzským institutem v Praze. Podařilo se nám pak uskutečnit náročné projekty, mj. stále pokračující celoroční cyklus soudobé hudby Le Bel aujourd’hui (Krása dneška),
z něhož vzešel nový hudební ansámbl Prague
Modern. Dirigoval jsem také koncerty s Českou
filharmonií a úzce spolupracuji s festivalem Struny podzimu.
Rozhovor připravila Mirka Štípková
Za spolupráci děkujeme
Francouzskému institutu v Praze
„Opera je divadlo v hudební
formě a zpěváci jsou herci.
Krásný hlas nestačí.“
Co byste zejména doporučil pozornosti publika v pasážích, které se v posledních desetiletích podařilo znovuobjevit?
V roce 1970 získal proslulý dirigent a offenbachovský odborník Antonio de Almeido ze soukromé sbírky na pařížském předměstí více než
1250 stran rukopisu z různých fází kompozice Hoffmannových povídek. Obsahovaly skici,
podstatnou část Offenbachova klavírního výtahu, fragmenty libreta (včetně textů recitativů
z jeho pera, z nichž byla velká část posléze zhudebněna Ernestem Guiraudem), partitury připravené Offenbachovými opisovači Artusem,
Rousseauem a Vaquierem, provozovací materiály použité při koncertě v Offenbachově domě v roce 1879, při němž byly představeny výňatky z opery, orchestrální partituru Giuliettina
aktu s recitativy v Guiraudově redakci, jak byla
publikována Choudensem.
Další stopy Offenbachovy práce na Hoffmannových povídkách byly nalezeny v roce 1984, kdy
se více než tři sta padesát dříve neznámých
stran Offenbachova autografu dostalo do dražby v londýnském Sotheby’s. Tyto rukopisy zahrnovaly rozsáhlé, plně orchestrované části kompletní partitury, jak se zkoušely v Komické opeře, včetně hudby k Giuliettinu jednání vypuštěnému před světovou premiérou opery.
Stejného původu je rukopis poslední scény
Giuliettina jednání, který byl nedávno nalezen
v nedostupné soukromé sbírce v Paříži ve vlastnictví Raoula Gunsbourga. Tento materiál objevil offenbachovský badatel Denis Michel-Dansac. Text o čtyřiadvaceti stranách koresponduje
(s drobnými modifikacemi) s libretem, které ředitel divadla Leon Carvalho předložil pařížskému cenzorovi.
■ Michel Swierczewski
21 opera
Foto: archiv
opera (opera@narodni-divadlo.cz) o
Leoš Janáček
COSÌ FAN TUTTE
VĚC MAKROPULOS
Dirigent: Robert Jindra
Režie: Martin Čičvák
Scéna: Tom Ciller
Kostýmy: Marija Havran
Sbormistr: Martin Buchta
■ Jiří Hájek (Guglielmo) a Katarzyna Kuncio (Dorabella)
Dirigent | Conductor: Tomáš Hanus
Režie | Stage director: Christopher Alden
Režijní spolupráce | Co-director:
Peter Littlefield
Scéna | Sets: Charles Edwards
Kostýmy | Costumes: Sue Willmington
Světelný design | Lighting design:
Adam Silverman
Sbormistr | Chorus master:
Martin Buchta
Účinkují | Cast:
Fiordiligi: Csilla Boross / Marie Fajtová /
Pavla Vykopalová
Dorabella: Stanislava Jirků /
Katarzyna Kuncio / Annely Peebo
Ferrando: Aleš Briscein / Jaroslav Březina
Guglielmo: Jiří Hájek / Adam Plachetka /
Svatopluk Sem
Despina: Kateřina Kněžíková /
Lenka Máčiková / Yukiko Šrejmová Kinjo
Don Alfonso: Martin Gurbal‘ / Peter Mikuláš /
František Zahradníček
Reprízy | Reruns:
9. & 16. 2., 13. & 24. 3. 2010,
Stavovské divadlo | The Estates Theatre
■ Katarzyna Kuncio (Dorabella), František Zahradníček (Don Alfonso)
a Csilla Boross (Fiordiligi)
■ Peter Mikuláš (Don Alfonso) a Kateřina Kněžíková (Despina)
Emilia je přes mrazivou auru trpící ženou
říká Gun-Brit Barkmin, představitelka Emilie Marty:
Setkala jste se s hudbou Leoše Janáčka předtím, než jste byla v loňské sezoně v ND obsazena do hlavní role v opeře Věc Makropulos?
Mým prvním kontaktem s Janáčkovou hudbou
byla role Jenůfy, kterou jsem měla moc ráda.
I když jsem ji zpívala v němčině – ta hudba je
tak krásná, emotivní a silná, tak plná barev, že
to byla radost nezávisle na jazyce. Později jsem
zpívala Káťu v Kátě Kabanové, nejdřív opět
v němčině, ale pak v jiné inscenaci konečně
v češtině. Teprve tehdy jsem zjistila, jak fenomenálně na ta slova Janáček svou hudbu napsal.
Jsem Janáčkovým oddaným fanouškem!
Souznění mezi dramatickým příběhem a náročnou hudbou je vždycky podnětným úkolem.
Ale nejen dramatické role jsou výzvou – i lyričtější role nebo takzvaný „Zwischenfach“ přinášejí obtíže. Pro mě je nejzajímavějším úkolem
najít klíč k roli a k její hudbě a také vzít si něco
z každé role, kterou zpívám.
Pro držitele operních
předplatitelských skupin O1, O2, O3
a O4 nabízíme 50% slevu při nákupu
vstupenek na libovolnou reprízu
opery Věc Makropulos!
2. & 12. 2., 18. & 23. 3. 2010,
Jak byste popsala svoji interpretaci role Emilie Marty v této opeře?
Pro mě je podstatné divákům ukázat, že Emilia
Marty je, přes svou počáteční mrazivou auru,
cynismus a pohrdání muži, zneužitou ženou,
která velmi trpí, neboť ztratila všechny své lidské schopnosti a city, které souvisejí se smrtelností. Zůstalo jí jen nekonečné opakování.
POUZE ČTYŘI REPRÍZY
V TÉTO SEZONĚ!
Chystáte se zpívat titulní roli ve Straussově
opeře Salome. Jsou pro vás největší výzvou
dramatické role?
Účinkují | Cast:
Emilia Marty: Gun-Brit Barkmin
Albert Gregor: Gianluca Zampieri
Vítek: Jan Markvart
Kristina: Alžběta Poláčková
Jaroslav Prus: Martin Bárta
Janek: Tomáš Kořínek
Dr. Kolenatý: Gustáv Beláček
Strojník | Stagehand: Bohuslav Maršík
Poklízečka | Charwoman: Lenka Šmídová
Hauk-Šendorf : Jan Ježek
Komorná | Chamber-maid: Stanislava Jirků
Rozhovor připravila Mirka Štípková
SPECIÁLNÍ AKCE PRO
PŘEDPLATITELE!
Vstupenky můžete zakoupit
v pokladnách Národního divadla,
kde vám bude po předložení
předplatitelské průkazky automaticky
odečtena sleva 50 %.
■ Così fan tutte – 1. jednání
■ Věc Makropulos – Gun-Brit Barkmin jako Emilia Marty, za ní Jan Markvart (Vítek), Gianluca Zampieri (Albert Gregor), Gustáv Beláček (Dr. Kolenatý)
a Alžběta Poláčková (Kristina)
Foto: H. Smejkalová a I. Sochorová
22 opera
Foto H. Smejkalová
23 opera
nová scéna n
nová scéna
LA CLEMENZA DI TITO (TITUS)
Dirigent | Conductor: Jan Chalupecký
Režie | Stage director: Ursel Herrmann /
Karl-Ernst Herrmann
Scéna, kostýmy | Sets, costumes:
Karl-Ernst Herrmann
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
www.novascena.cz
Ředitel Nové scény | Director of New Stage: Štěpán Kubišta
3. 2. | 19.30
Rimini Protokoll
VÙNG BIÊN GIÓ'I
Mezi Drážďanami a Prahou leží Vietnam
Za armádami zahradních trpaslíků,
za hradbami CD s pirátskými kopiemi a pytli
s napodobeninami značkového oblečení se
v česko-německém pohraničí skrývá malý
Vietnam. Repríza úspěšného projektu
německo-švýcarské umělecké skupiny.
Účinkují | Cast:
Tito: Jaroslav Březina
Sesto: Atala Schöck
Annio: Kateřina Jalovcová
Publio: Adam Plachetka
Vitellia: Pavla Vykopalová
Servillia: Petra Perla Nôtová
The Estates Theatre
Operu La clemenza di Tito objednali
u Mozarta čeští stavové pro oslavy
korunovace císaře Leopolda II.
českým králem. Premiéra se
uskutečnila roku 1791 v dnešním
Stavovském divadle. Inscenace
manželů Herrmannových získala
řadu ocenění i obdiv diváků.
■ Adam Plachetka (Publio) a Jaroslav Březina (Tito)
Foto H. Smejkalová
Leoš Janáček
Únor 2010 | February 2010
Po r o
ce o
a sc
n
t
ě
p
éně
14.2. | 14.00
Dětská opera Praha
OPERA NÁS BAVÍ
Zábavné odpoledne na Nové scéně
inspirované úspěšnou knihou Opera nás baví
a stejnojmenným oblíbeným pořadem České
televize. Součástí pestrého rodinného programu
bude také premiéra veselé miniopery Zdeňka
Svěráka a Jaroslava Uhlíře Karkulka.
22. 2. | 19.30
Obnovená premiéra | Renewed premiere
Tom Stoppard
ROCKŃ´ROLL
Světový dramatik napsal hru o Československu!
Zásadní roli ve Stoppardově hře hraje rocková
hudba. Není jen ilustrací své doby, je přímo
jakýmsi médiem života: nositelkou energie,
námětem debat, společným zážitkem, možností
sebepojmenování, prostorem svobody. Přesně
dva roky po své premiéře se inscenace Ivana
Rajmonta přesouvá na Novou scénu.
JEJÍ PASTORKYŇA | JENŮFA
Dirigent | Conductor: Ondrej Lenárd
Režie | Stage director: Jiří Nekvasil
Scéna, kostýmy | Sets, costumes:
Daniel Dvořák
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
Účinkují | Cast:
Stařenka | Grandmother: Lenka Šmídová
Laca: Tomáš Černý
Števa: Valentin Prolat
Kostelnička: Eva Urbanová
Jenůfa: Dana Burešová
Stárek | Foreman: Vratislav Kříž
Rychtář | Mayor: Luděk Vele
Rychtářka | Mayor‘s Wife:
Jitka Soběhartová
Karolka: Alžběta Poláčková
Barena: Lívia Obručník Vénosová
a další
14. & 17. 3., 14. 5. 2010, Národní divadlo |
Leoš Janáček vytvořil libreto
podle stejnojmenného dramatu
Gabriely Preissové. Svým osobitým
kompozičním způsobem dosáhl
strhujícího účinku díla, které
svému skladateli otevřelo cestu
do celého světa.
■ Eva Urbanová (Kostelnička)
a Dana Burešová (Jenůfa)
Foto F. Ortmann
24 opera
V tét
o se
po
zoně
p r vé
■ VÙNG BIÊN GIÓ'I
Foto: archiv
Hlavní mediální
partner projektu
NS-live:
Mediální partneři projektu NS-live:
28. 2. | 14.00
KAŠPÁREK V ROHLÍKU I
Fenomenální bejbypank míří na Novou scénu!
Projekt Davida Dvořáka a souboru loutkohry
českobudějovického Jihočeského divadla si
za dva roky své existence získal tisíce fanoušků.
Od února se bejbypankový kabaret bude
pravidelně každý měsíc objevovat na Nové
scéně.
nová scéna (www.novascena.cz)
Uvádíme | On stage
NOVÁ SCÉNA VÁS V ÚNORU ZVE
■ VÙNG BIÊN GIÓ'I
Foto: archiv
Rimini Protokoll
VÙNG BIÊN GIÓ'I
Výtvarné umění a architektura
NOVÁ SCÉNA – PROSTOR PRO
VÝTVARNÉ UMĚNÍ A ARCHITEKTURU
Připravujeme pro Vás
Mezi Drážďanami a Prahou leží Vietnam
Úspěšný projekt se vrací na Novou scénu na
jedinou reprízu!
Mezi Drážďanami a Prahou leží Vietnam. Je to
hraniční oblast jedné generační zkušenosti:
Vietnamců, kteří do bratrských komunistických
zemí Československa a NDR přišli jako smluvní
dělníci. Jejich děti vyrostly ve stáncích s levným
textilem, večerkách a příhraničních tržištích.
Dnes chtějí dosáhnout víc…
Pro unikátní projekt Vùng biên gió'i se vynikající
divadelníci z umělecké skupiny Rimini Protokoll
vydali do největší vietnamské tržnice v České
republice Sapa. Koupíte tam vše od živých krabů přes oblečení a letenky až po umělé květiny:
je to skutečné město ve městě, malý Vietnam.
A další jedinečný materiál pro svůj projekt pak
nasbírali podél česko-německé hranice, na místech, které obývá z velké části vietnamská komunita. Vznikl průvodce po tomto výlučném
teritoriu, stejně podstatný a překvapivý pro diváky z Česka i Německa.
„Zkušení inscenátoři umějí vytvořit působivou
a lehkou formu, která překračuje zažité pohledy
na to, kdo má na scéně vystupovat.“
(aktuálně.cz)
Koprodukce: Národní divadlo, Zipp – česko-německé kulturní projekty, Státní činohra Drážďany (Staatsschauspiel Dresden) a Pražský divadelní festival německého jazyka
3. února 2010, 19.30
Představení je simultánně tlumočeno
z němčiny do češtiny.
nová scéna (www.novascena.cz) n
■ Nová scéna ND
Foto: L. Žentel
V březnu připravujeme na Nové scéně uskuteční tematický večer s názvem Anatomie
Nové scény, v rámci kterého bude mít široká
i odborná veřejnost příležitost vyslechnout
4 odborné přednášky věnované architektonickému vývoji budovy Nové scény, této
veřejností hojně diskutované a rozporuplně
nahlížené stavby. Přední odborníci v oblasti
architektury a její historie zhodnotí odkaz architektů a urbanistů, jejichž tvorba se promítla do podoby budovy Nové scény. Současně
bude zahájena výstava Changing the face,
která představí výsledy ideové architektonické soutěže na návrh pláště budovy Nové
scény. V rámci večera Anatomie Nové scény
budou slavnostně předány ceny vítězným
projektům ideové architektonické soutěže
changing the face, která probíhá ve spolupráci se společností DUPONT.
Výstava Nevadí
■ Nová scéna – interiér
Ve spolupráci s Revolver Revuí proběhne na Nové
scéně výstava Nevadí (výběr z řezu – replika)
tvůrčí formace kunstWerk. „Svaté obrázky zavěšené na stromech krášlí českou přírodu od nepaměti. Vybízejí poutníky i houbaře ke spočinutí
a krátkému usebrání. Známé osobnosti, tito svatí
dneška, se takové konkrétní pocty dočkali až
nyní. Při náhodném setkání na lesní procházce
tak mohou vybídnout pocestné k podobnému
zamyšlení nad odkazem svých skutků. Ať každý
posoudí sám. Vadí? Nevadí? Vystavený soubor
představuje instalační repliku původních artefaktů vyhotovených přímo v přírodě,“ říkají tvůrci
výstavy. Vernisáž výstavy se uskuteční 20. února
2010 na Nové scéně Národního divadla v rámci
večera 25 let Revolver Revue.
Tvůrčí formace kunstWerk se ustavila okolo roku
2000 po mnohaleté spolupráci svých dvou zakládajících členů. Kromě nich má ještě jednoho
člena In Memoriam a proměnlivý počet hostujících členů. Formace dosud připravila výstavy
„Wochenendhäusergesamtkunstwerk“ (2001)
a „heimliche Ausstellung“ (2004). Vedle vlastní
výtvarné činnosti se věnuje také teorii umění
a kurátorství. Členové kunstWerku se v poslední
době zabývají též duchovní obrodou společnosti a stáli u zrodu chatařské církve Sekula, v rámci
které se věnují misijní a pastorační činnosti.
dp
RODINNÁ PŘEDSTAVENÍ NA NOVÉ SCÉNĚ
Nová scéna se otevírá také dětem!
Nedělní odpoledne nyní patří rodinným představením.
Dětská opera Praha
OPERA NÁS BAVÍ
■ Opera nás baví
Foto: archiv
Veselé představení, které vzniklo podle úspěšné knihy Opera nás baví
a stejnojmenného oblíbeného pořadu České televize. Zábavnou formou se představují různé divadelní profese, nahlédneme do divadelního
zákulisí a při ukázkách hudebních děl se do představení zapojují i publikum. Pestrým odpoledním programem provede malé diváky paní Notičková (Jiřina Marková) a Pepa Nota (Josef Kotěšovský). Soubor Dětské opery si zazpívá ukázky z Mozarta, Martinů, Bizeta či Brittena.
A po přestávce bude na diváky čekat malé překvapení: miniopera Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Karkulka! Populární autorská dvojice napsala již na čtyři stovky písniček, k jejich tvorbě však patří i miniopery pro děti
a mezi nimi i svérázná Karkulka, věnovaná všem se smyslem pro humor.
Tento projekt vznikl ve spolupráci s Českou televizí.
14. února 2010, 14.00
KAŠPÁREK V ROHLÍKU I
■ Kašpárek v rohlíku
Foto: archiv
Fenomenální bejbypank míří na Novou scénu!
Od února se u nás budete pravidelně každý měsíc setkávat s Kašpárkem v rohlíku, uhozeným kabaretem, plným veselých písniček, scének, pojančených bláznivin a dobře praštěných postaviček. V divadelním rychlo občerstvení najdete odpovědi na tyto otázky: Vezme
si panenka B. panáčka K. za muže? Děje se něco na různých krajích
lesa? Proč andělé nenosí kulichy a šály? Jak se jezdí na popelářském
autě? Sedne si Soňa na šaty? Kde se Kašpárek zpozdil? Ministerstvo
hovadin varuje: Kabaret není jedlý pro suchary, učitele se špičatými
nosy a Boženu Němcovou!
28. února 2010, 14.00
Pozor! Kašpárek v rohlíku se vrátí na Novou scénu znovu 28. 3. a také
ve své koncertní verzi 11. 4., vždy ve 14.00. Vstupenky jsou již v prodeji.
26 nová scéna
Foto scéna
H. Smejkalová
■ Nová
– interiér
27 nová scéna
nová scéna (www.novascena.cz)
Laterna magika (www. laterna.cz)
Laterna magika (www. laterna.cz)
VYTVOŘIT TÝM NAPŘÍČ GENERACEMI
DRAMATICKÝ CASANOVA |
A DRAMATIC CASANOVA
Několik otázek pro uměleckého šéfa Laterny magiky Zdeňka Prokeše
V čem vidíte hlavní princip a podstatu Laterny magiky?
Princip Laterny magiky vnímám především
ve spojení divadla a filmu, v čem byla Laterna
jako žánr absolutní novinkou. Do té doby v divadelnictví neexistovalo, aby příběh byl takto
propojen, aby herci vystupovali z filmového
plátna na jeviště a obráceně, to bylo opravdu
světové prvenství. Dnes existuje spousta nových technologií ve vizuálním umění, které by
se daly velmi dobře využít, ale především chci
zdůraznit, že návrat ke kořenům neznamená
jen techniku, ale především propojení, aby
obě složky byly zcela rovnocenné a byly součástí obsahu konkrétního divadelního kusu.
Znamená to tedy, že tento princip v současné
tvorbě Laterny magiky nevidíte?
Domnívám se, že u posledních inscenací už
skutečně nefungoval. Nedošlo k propojení
oněch složek, stalo se, že film vyprávěl jeden
příběh a na jevišti se odehrával jiný příběh,
bylo vidět, že ti tvůrci si každý pracovali velmi
nezávisle na sobě. A to ještě v tom lepším případě, v tom horším se z Laterny magiky stalo taneční divadlo s doprovodem pohyblivých
obrázků.
Kde podle vás hledat řešení?
V novém projektu, který by se vrátil ke způsobu skutečné týmové spolupráce. Sestavit takový tvůrčí tým, ve kterém by lidé na sebe slyšeli, dokázali prostě najít společnou řeč, která se
v poslední době vytratila. Chyběla možná nějaká vůdčí osobnost, jeden člověk, který by tvůrčí
kolektiv stmeloval…
Je také třeba sestavit takový tým široce, protože
to, co Laternu v minulosti nejvíc obohatilo, bylo,
že na projektech pracovala spousta špičkových
odborníků, odborníků ve svém oboru, kdy každý přišel s nějakým nápadem a ten byl zužitkován. Ideální by bylo vytvořit tým napříč generacemi a přizvat jak ty zkušené tvůrce, kteří dříve
vytvářeli Laternu v jejím nejlepším období, tak
také mladé, kteří se orientují v nových technologiích ve vizuálním umění.
A few questions for Zdeněk Prokeš,
Artistic Director of Laterna magika
■ Zdeněk Prokeš
Foto: L. Svítil
Jednal jste již s některými z nich? Je o spolupráci zájem?
Ano, myslím na konkrétní tvůrce a už se s některými lidmi scházím, zatím jsme ale opravdu
na úplném začátku. Co mě přesvědčuje o tom,
že princip Laterny magiky není mrtvý nebo překonaný, je fakt, že spousta zajímavých a současných tvůrců má o takovou práci zájem a chce se
na nějakých nových projektech podílet.
A to je také hlavní důvod, proč jsem tuto práci
přijal: protože si myslím, že bez toho, abychom
my, tedy nejen ti, kteří jsou za chod souboru
zodpovědní, ale i tanečníci, měli před sebou vidinu nějakého nového projektu a zajímavé práce. Jinak by podle mě nemělo smysl udržovat
divadlo bez vize do budoucna.
Zmínil jste se o tanečnících, kolik členů bude
nyní soubor mít?
Zůstalo tu jádro nejkvalitnějších tanečníků, kteří od ledna pracují na externí smlouvy, a s dalšími počítáme na nárazovou spolupráci. Vlastní
soubor má 14 členů. Jsou jimi Pavel Bilík, Veronika Blažejovská, Karolina Kohoutová, Zuzana
Kvačková-Herényiová, Lucie Jansová, Jan Kotěšovský, Petr Münch, Milan Odstrčil, Radka Slatinská, David Stránský, Alexandr Volný, Viktorie
Vrublevská, Jakub Zapletal a Eva Zápotocká. Vedením souboru byl pověřen Pavel Knolle.
lk
■ Kouzelný cirkus
Foto: archiv
A What is the main principle and essence of Laterna
magika?
I perceive the Laterna magika principle primarily in the
melding of theatre and film, in which Laterna magika as
a genre was a completely new phenomenon. Until that
time, stories hadn’t been interconnected in this manner, actors had never stepped out of the film screen on
to the stage and vice versa. It was truly a world first. Today, there are plenty of new visual arts technologies
that could be made use of very well. I would like to
stress that going back to the roots does not only entail technology but, above all, interconnection of these
two components in such a manner that they are fully
equal and part of the content of a specific theatre piece.
Does it mean that you don’t see this principle in the
current Laterna magika creation?
I suppose that it really didn’t work in the case of the last
few productions. These components were not interconnected, it occurred that the film told a story and another story took place on the stage. It was evident that the
creators were working very independently of each other. And that was in the best case. In the worst, Laterna
magika had become a dance theatre accompanied by
moving pictures.
Where do you think the solution should be sought?
In a new project that would represent a true return to
team work. Putting together a creative team in which
people would listen to each other, would simply be
able to find a common language, which has edged
away of late. Perhaps a guiding personality has been
lacking, a person who would weld the creative team together…
It is also necessary to set up such a team in a broad
manner, since that which most enriched Laterna magika in the past was that numerous top specialists, true
specialists in their branch, worked on the projects, with
everyone coming up with an idea and this idea being
utilised. It would be ideal to create a cross-generational team and then invite the seasoned artists who previously created “Laterna” in its best period, as well as
young people who are skilled in new visual arts technologies.
Have you already held discussions with any such artists? Is there any interest in collaboration?
Yes, I have in mind specific creators and I have been
meeting some people; yet for the time being we are really at the very beginning. What convinces me that the
Laterna magika principle is not dead or outworn is the
fact that many interesting and contemporary artists are
interested in such work and want to participate in some
new projects.
And that is also the main reason why I accepted this job:
because I think that we, meaning not only those responsible for the ensemble’s operation, but also the dancers,
must have a vision of new projects and interesting work.
Otherwise, in my opinion, maintaining a theatre without
a vision for the future wouldn’t make any sense.
nová scéna (www.novascena.cz) n
Casanova zastupuje v repertoáru Laterny
magiky typ dramatického příběhu. Osobnost
Giacoma Casanovy láká umělce v každé epoše a jeho osudy nabízí zpracování v jakémkoli
žánru: naše taneční představení sleduje životní eskapády svérázného dobrodruha a spisovatele od mládí až po odchod z tohoto světa,
ale s velmi volným dobovým zařazením. Pod
představením se jako režisér v roce 1995 podepsal Juraj Jakubisko, hudbu vytvořil oblíbený skladatel Zdeněk Merta. V době vzniku
tohoto představení byl uměleckým ředitelem
souboru francouzský choreograf a rodák z Lyonu Jean-Pierre Aviotte, který se stal choreografem nejen Casanovy.
Casanova represents a type of dramatic story
in the Laterna magika repertoire. The personality of Giacomo Casanova has fascinated artists through the ages and his fate has served
as inspiration across the genres. Our dance
performance follows the world-famous adventurer and writer’s escapades from his
youth until his departure from this world, yet
with a very loose period setting. The performance was premiered in 1995 with Juraj Jakubisko directing and the music created by the
popular composer Zdeněk Merta. At the time
of the performance’s origination, the ensemble’s artistic director was the French choreographer Jean-Pierre Aviotte.
Josef Svoboda do scénografie začlenil nové
technické prvky, poprvé to bylo použití elektronického obrazu ze čtyř pohyblivých projektorů,
což dalo představení jiné možnosti co do kompozice, rytmu a skladby prostoru. Jednotlivé promítací plochy zvětšují opticky prostor a vytvářejí
přechody z prostředí do prostředí bez střihu.
Představení se po taneční stránce nese v duchu
neoklasiky bez špiček, se sborovými výstupy,
soubojovou scénou i milostnými duety (ústřední
duet podbarvuje část Koncertu E-dur J. S. Bacha).
Giacomo Girolamo Casanova (1725–1798) proslul svým skandálním životem, ačkoli jinak byl
především literátem, autorem historických spisů
■ Casanova
Foto: archiv
a Pamětí, ve kterých popsal život v Evropě své
doby, kde měl na mnoha místech významné
přátele (a nepřátele), aby dožil na českém zámku
v Duchcově jako knihovník hraběte Valdštejna.
Čitelný taneční příběh, který předkládáme našim divákům, se na dobrodruha dívá trochu jako
na postavu ovládanou vlastním osudem. Není
vytržen z dějin jako historická osobnost, spíš je
přetvořen v archetyp, a tak může svá dobrodružství prožívat i na sklonku 19. století nebo v prvorepublikovém šantánu… Jeho přitažlivost i jeho
náruživá přelétavost jsou mu darovány magicky
múzou – a je to dvojsečné dědictví. Skutečné city
se mohou dotknout jeho srdce, ale nezakoření.
V honbě za požitky a touze po dokonalosti, která
v pozemském světě ani neexistuje, odvrhuje city
a nemůže si pomoci. Divák neví, jestli má litovat
zestárlého svůdníka, který umírá v chudobě a zapomnění, nebo čistou Angeliku, která nesmí naplnit svou životní lásku. Ten příběh není cizí ani naší
době. Neexistují skutečně muži, které jak se říká
„není možné nemilovat“ a kteří nechtějí ubližovat,
a přesto kolem sebe šíří smutek a slzy, bez vlastní
viny? Jen tím, že jsou? Že jsou tak výjimeční, že
na ně nemá žádná žena právo?
Takový možná byl Casanova, alespoň Casanova
Jakubiskův a Aviottův.
■ Casanova
You mentioned the dancers. How many members will
the ensemble now have?
The best dancers have remained, and since January
they have been working on the basis of freelance contracts, and we have others waiting in the wings for occasional co-operation. The actual ensemble has 14
members: Pavel Bilík, Veronika Blažejovská, Karolina
Kohoutová, Zuzana Kvačková-Herényiová, Lucie Jansová, Jan Kotěšovský, Petr Münch, Milan Odstrčil, Radka
Slatinská, David Stránský, Alexandr Volný, Viktorie Vrublevská, Jakub Zapletal and Eva Zápotocká. Pavel Knolle
has been entrusted with managing the ensemble.
lk
28 nová scéna
29 nová scéna
■ Casanova
Juraje Jakubiska jako autora režie celého představení i filmového materiálu není nutné představovat. Jako nekonformní režisér filmů jako Tisícročná včela nebo Sedím na konári a je mi dobre
či posledního velkofilmu Báthory je známý snad
každému divákovi. Věnuje se ale i operní režii,
Slovenské národní divadlo uvádí dvě opery Eugena Suchoně, Svätopluk a Krútňava, v jeho režii.
Nejblíže k tanečně-divadelní formě se dostal právě při spolupráci s Laternou magikou, která vždy
v projektech spojovala umělce mnoha žánrů,
kteří jinak kralují ve svém ohraničeném hájenství. Na filmové projekci v představení Casanova
poznáme i tváře oblíbených herců a tanečníků
(např. Kateřinu Brožovou jako Múzu ovládající
jeho osud, Miroslava Táborského v roli nájemního detektiva nebo Vlastimila Harapese právě jako
stárnoucího hrdinu v závěru). Ačkoli je představení vystavěno na principech Laterny magiky,
jde především o taneční divadlo, které zaujme
zejména milovníky tance a baletu.
lk
Hrajeme:
26., 27. a 28. 2. v 19.30
9., 10., 11. a 12. 4. v 19.30
5., 12. a 13. 6. ve 20.00
společenský kaleidoskop | society kaleidoscope
Vánoční ohlédnutí
1
společenský kaleidoskop | society kaleidoscope
2
Před Vánocemi se v prostorách
historické ředitelny sešli s ředitelem
ND Ondřejem Černým v příjemné
atmosféře umělci, zaměstnanci
a hosté ND.
14
15
16
17
18
13) Šéf činohry Michal Dočekal
14) Premiéroví hosté ve foyeru Nové
scény
3
4
15) Arnošt Goldflam a autor výpravy
David Marek
16) Miloslav Vlk, kardinál a arcibiskup
pražský, s Tomášem Halíkem
17) Herečka a malířka Iva Hüttnerová
si popovídala s Ivanem Rajmontem
a jeho manželkou Kateřinou
3) Finanční ředitel ND Tomáš Olexa
a barytonista Ivan Kusnjer
4) Karel Kmoch (ostraha objektu
ND) a sopranistka Dana Burešová,
za nimi Ondřej Černý a Jiří Srtska,
ředitel DILIE
5) Tomáš Němeček (inspektor hlediště
ND) a první sólistka baletu Tereza
Podařilová, za nimi Helena Bartlová
(PR baletu)
13
Na Novou scénu se opět vrátila
činohra Národního divadla, a to
premiérou Beckettova Čekání
na Godota. A čekání se vyplatilo –
inscenace vzbudila pozornost
a velký potlesk!
1) Martin Štěpánek, JUDr. Dominika
Kolowrat-Krakovská a člen činohry
Alois Švehlík
2) Přípitek Ondřeje Černého
s L. Kovaříkovou (vedoucí
personálního oddělení), B. Kaupou
(technickohospodářské oddělení),
D. Hirscheovou (agenda FKSP)
a A. Velkovskou (vedoucí mzdové
účtárny)
Čekali jsme na Godota
18) Herečka a dabingová hvězda
Martina Hudečková
5
6
Koncert Magdaleny Kožené
V lednu se konal v Národním
divadle koncert světové sopranistky
Magdaleny Kožené a Pražské komorní
filharmonie pod taktovkou Kaspara
Zehndera.
6) Dr. Dadja Altenburg-Kohl, módní
návrhářka Daniela Flejšarová,
která byla autorkou modelů
Magdaleny Kožené, a ředitel ND
Ondřej Černý
připravila D. Flídrová,
foto H. Smejkalová
7
8
Nominace na Ceny Thálie 2009
7) Magdalena Kožená
8) Dirigent Kaspar Zehnder
a Magdalena Kožená
9) Ing. Daniel Patka, generální ředitel
společnosti IVECO Czech Republic,
a Giorgio Zino, marketingový
ředitel IVECO Czech Republic,
s jejich partnerkami
10) Jakub Chytil, člen představenstva
společnosti Telefónica O2 Czech
Republic, a David Pospíšil, vedoucí
oddělení sponzoringu ND
9
10
Bedřich Gregorini
70. narozeniny
Kdo zná Bedřicha Gregoriniho,
poradce ředitele ND, jen těžko
uvěří, že tento znalec Národního
divadla a divadla vůbec, osobnost
plná humoru, vitální člověk, který
má po ruce vždy trefnou poznámku
skvělě hodnotící jakoukoli situaci,
oslavil 70. narozeniny. Ale – vždyť 70
není zase až tolik… Jsme rádi, že Vás
v Národním máme, pane Gregorini!
Ceny Thálie vyhlašuje letos už posedmnácté
Herecká asociace. Ceny se udělují za mimořádné jevištní výkony v inscenacích, které vznikly v České republice a jejichž premiéra nebo
obnovená premiéra se uskutečnila na české
scéně v období od 1. prosince předminulého
roku do 30. listopadu roku minulého. Laureáty
nakonec určí Kolegium Cen Thálie tajným hlasováním, jehož výsledky jsou za účasti notáře
zjišťovány až těsně před vyhlašováním cen.
Záštitu nad letošními Cenami Thálie převzal ministr kultury Václav Riedlbauch.
Vyhlášení Cen Thálie 2009 se uskuteční v sobotu 20. března od 20 hodin v Národním
divadle, jež je stálým partnerem Herecké
asociace při pořádání této akce.
■ Kateřina Burianová
Foto: H. Smejkalová
NOMINACE
Balet
Alexandre Katsapov
za roli Rothbarta v Labutím jezeru
Nikola Márová
za roli Odetty-Odilie v Labutím jezeru
Činohra
Kateřina Burianová
za Violet Westonovou v Srpnu v zemi indiánů
11
12
11) Oslavenec a Ondřej Černý si
připíjejí s přítomnými
12) Bedřich Gregorini, ministr kultury
Václav Riedlbauch a Jindřich
Gregorini, ředitel Divadla
na Vinohradech – vlastně rovněž
oslavenec (najděte 5 rozdílů)
■ Alexandre Katsapov
Foto: H. Smejkalová
30 společenský kaleidoskop
Do širších nominacích se dostali dále
v baletu
Klára Jelínková za sólo v Camoufl.AGE
Richard Kročil za roli Rothbarta v Labutím jezeru
Michal Štípa za Prince v Labutím jezeru
Viktor Konvalinka za sólo v Camoufl.AGE
v činohře
Jiří Štěpnička za roli Shylocka v Kupci benátském
Jan Hartl za Petra Stockmana v Nepříteli lidu
Další nominace našich umělců
Pavla Beretová za Salome v Divadle Rubín
a Vojtěch Dyk za titulní roli v muzikálu Kudykam ve Státní opeře Praha
31 společenský kaleidoskop
■ Nikola Márová Foto: D. Klimentová
s
Mecenášský klub
Divadelní kronika d
Mecenášský klub
Vážení přátelé,
Je naším potěšením vás informovat, že za pouhých 50 dní své existence má Mecenášský klub
ND již třináct Přátel, čtyři Patrony a jednoho Mecenáše. Tímto všem svým členům srdečně děkujeme za přízeň a přejeme jim mnoho krásných
zážitků v Národním divadle.
Na druhou polovinu února je plánováno první
oficiální setkání se všemi členy Mecenášského
klubu ND, o němž vám v příštím čísle přineseme krátkou reportáž s několika fotografiemi. Tak
tedy Národ divadlu – Divadlo národu!
V dnešním čísle Vám přinášíme ukázku nové reklamní kampaně Mecenášského klubu ND.
Při její tvorbě jsme se inspirovali tradicí Národního divadla, v jejímž duchu se ostatně nese
samotná idea stojící při založení Mecenášského
klubu ND.
Hledání tváří pro reklamní kampaň Mecenášského klubu ND nás zavedlo do archivu Národního
divadla, kde jsme objevili fotografie jako stvořené pro vytvoření důstojné propagace Mecenášského klubu. Prosím, posuďte sami.
(Pro reklamní kampaň byla použita fotografie
Huga Haase (Pavel) a Zdeňka Štěpánka (Petr) ze
Štěpánkovy hry „Kamaráde, kde jsi?“ z roku 1936. )
Hugo Haas
■ Karel Petr
POKRAČUJME V NÁRODNÍ TRADICI!
STAŇTE SE ČLENEM MECENÁŠSKÉHO KLUBU NÁRODNÍHO DIVADLA
www.maxfactor.cz
DRAMATICKÁ
DÉLKA JIŽ OD
KOUTKŮ OČÍ
VZPOMÍNÁME
20. února 2010 si připomeneme 125. výročí
narození herečky Zdenky Baldové (20. 2.
1885–26. 9. 1958), manželky režiséra K. H.
Hilara. Po ochotnických začátcích se stala
v roce 1907 členkou Vinohradského divadla,
odkud v roce 1922 přešla do Národního divadla, kde působila až do své smrti (1958).
Zdena Baldová byla jedinečným typem
ženského komika. Z jejích divadelních rolí si
připomeňme např. paní Čipernou ze Shakespearových Veselých žen windsorských, Lady
Teazlovou ze Sheridanovy Školy pomluv,
Agatu v Gogolově Ženitbě a Sochařovu ženu
v Nezvalově hře Dnes ještě nezapadá slunce
nad Atlantidou.
40 let uplyne v únoru od úmrtí dirigenta
a šéfa opery ND Jaroslava Vogela (11. 1.
1894–2. 2. 1970). Během studií na gymnáziu v Plzni se učil hře na housle u O. Ševčíka
a kompozici soukromě u V. Nováka. Odjel
také studovat do Mnichova a do Paříže.
1913–14 byl korepetitorem v ND a poté působil jako dirigent operety v Plzni a po skončení 1. světové války v SD Ostrava. V roce
1923 se vrátil do Prahy, vyučoval hudbu,
psal referáty do kulturní rubriky deníku Čs.
republika a příležitostně dirigoval. V roce
1926 se stal dirigentem opery v Plzni, v letech 1927–1943 byl šéfem opery v SD Ostrava, poté krátce vedl operu Českého lidového divadla v Brně. V roce 1946 přijal místo
dirigenta Čs. rozhlasu v Praze. V Národním
divadle v Praze byl angažován jako dirigent
v letech 1949–59, z toho ve funkci šéfa opery v sezoně 1950/51 a pak 1956–58. Podstatně zde přispěl k obohacení a k rozvoji operní interpretace především wagnerovské
(Tannhäuser, Mistři pěvci norimberští, Bludný
Holanďan). Vedle Wagnerovy tvorby byla
na předním místě jeho zájmu díla Janáčkova. Po odchodu do důchodu působil ještě
jako šéf St. filharmonie Brno. Zkomponoval
také tři opery. Mareja měla premiéru v Olomouci (1923), Mistr Jíra v Národním divadle
(1926) a Jovana v SD Ostrava (1939).
Zdeněk Štěpánek
Kontakt:
Karolína Peštová
k.pestova@narodni-divadlo.cz
tel: +420 224 901 470
gsm: +420 731 603 641
Mediální partneři
Mecenášského klubu Národního divadla
BLAHOPŘEJEME!
26. února oslaví 80. narozeniny pěvec Karel
Petr (*26. 2. 1930).
Během studia na gymnáziu se učil zpěvu
u M. Jakoubkové. Dále studoval zpěv u D.
Levytského na Konzervatoři Praha a na Hudební fakultě AMU. Již během studií nastoupil angažmá v Ústí nad Labem (1953–1957).
V letech 1957–1962 působil v Olomouci, odkud pak odešel do Berlína (Komische Oper,
1962–1965). V letech 1967–1975 byl členem
opery v Plzni, během tohoto angažmá byl
v sezoně 1971/1972 zároveň na krátkodobou smlouvu angažován v opeře v Kaiserslautern a hostoval také v Mannheimu, Saarbrückenu, Wuppertalu a Bielefeldu. V letech
1973–1976 vystupoval pravidelně v ND jako
host. Členem opery ND byl od 12. 4. 1976
do roku 1992. Hostoval též na švýcarských
a francouzských scénách, a to zejména ve
Wagnerových operách. V zahraničí se hojně
věnoval i činnosti koncertní.
NÁ· NEJDEL·Í KARTÁâEK
EXTRÉMNù PRODLUÎUJÍCÍ ¤ASENKA
NOVINKA
líč
en i
kosmetik
Civilní foto: archiv ND
20. února uplyne 40 let od úmrtí pěvkyně
Marty Krásové (16. 3. 1901–20. 2. 1970). Vyrůstala v hudebním prostředí, od dětství se
učila hře na housle, k pěveckému školení ji
přivedl O. Ševčík. V roce 1915 začala studovat učitelský ústav v Českých Budějovicích
a hudební školu B. Jeremiáše, který ji vyučoval zpěvu. Hru na klavír studovala krátce
u O. Jeremiáše. Ve zpěvu se zdokonalovala
u O. Valouškové, R. Maturové, L. Neumannové, K. Wallersteina, C. Emericha, A. Granforteho a u M. Ullanovského ve Vídni. Ještě jako
ou
■ Drahomíra Drobková
32
■ Zdenka Baldová
rci ND v Pr
u
jso
LASH EXTENSION EFFECT
BLAHOPŘEJEME!
28. února oslaví 75. narozeniny pěvkyně
Drahomíra Drobková (*28. 2. 1935)
Svou kariéru zahájila v divadle v Banské Bystrici. V letech 1966–1983 byla členkou ostravského operního souboru, kde zpívala velké
mezzosopránové úlohy. V šedesátých letech
vystupovala jako host na scéně Národního
divadla, kam byla v roce v 1983 angažována.
Následně zde vystupovala v operách Bedřicha Smetany (Panna Róza v Tajemství, Martinka v Hubičce nebo Radmila v Libuši), Antonína Dvořáka (Ježibaba v Rusalce), Giuseppe
Verdiho (mj. Azucena v Trubadúrovi) nebo
Giacoma Pucciniho (Suzuki v Madame Butterfly) a účastnila se řady hostování souboru doma i v zahraničí (v roce 1991 vytvořila
na festivalu ve finské Savonlinně roli Ježibaby
ve Dvořákově Rusalce). Proslavila se také jako
oratorní a písňová pěvkyně; jako sólistka vystupovala s Českou filharmonií, se kterou interpretovala zejména díla českých skladatelů.
Je držitelkou Ceny Thálie 1993 za roli Eboli
ve Verdiho Donu Carlosovi, podílela se také
na řadě kompletních operních nahrávek.
e
az
He
Foto: J. Svoboda
Foto: archiv ND
■ Marta Krásová
Foto: J. Svoboda
33 divadelní kronika
■ Jaroslav Vogel
Foto: archiv ND
žačka O. Valouškové hostovala v Českých Budějovicích. V roce 1922 ji angažoval šéf opery M. Zuna do Slovenského národného divadla Bratislava. Po výkonu v úloze Oktaviána
(Strauss: Růžový kavalír) v sezoně 1925/1926
jí autor díla nabídl angažmá ve vídeňské
Staatsoper. V roce 1927 byla pozvána O. Ostrčilem k hostování v ND v úlohách Amneris
(Verdi: Aida) a Panny Rózy (Smetana: Tajemství). V roce 1928 byla přijata do souboru
ND, v němž setrvala až do roku 1966. Jako
vynikající komorní a oratorní zpěvačka se
podílela na řadě rozhlasových, gramofonových i televizních nahrávek. Na sklonku života hrála ve filmu P. Hobla Velká neznámá.
Mnohokrát hostovala i v zahraničí, spolupracovala s dirigenty B. Molinarim, F. Weingartnerem, A. Honeggerem, E. Kleiberem,
B. Walterem a dalšími. Jako laureátka pěvecké soutěže v Salcburku 1937 podnikla v roce
1938 turné po USA a Kanadě. Na druhém zájezdu do USA v roce 1939 jí byla nabídnuta
smlouva s Metropolitní operou v New Yorku,
kterou však nepřijala.
now available in Brussels
LEADERS MAGAZINE
PHOTO COVERAGES FROM TOP EVENTS
CONCERTS – SEMINARS – CONFERENCES – GALA EVENINGS
INTERVIEWS WITH TOP PEOPLE
CULTURE – BUSINESS – POLITICS – SPORTS
PR ARTICLES, ANALYSIS AND MUCH MORE
Leaders Magazine® focuses on lifestyle,
estyle interviews, business, culture and luxury products and covers many
r
important and interesting events. Our readers
are people from diplomatic society, government officials
t
and decision makers in business. The targeted
distribution is cca 20 000 copies including 1400 pcs
to the top EU officials in Brussels.
hovo s význanými osobnostmi obchodní, politické, umělecké a kulturní
Leaders Magazine® publikuje rozhovory
sféry a přináší fotoreportáže z důležitých společenských událostí v ČR. Našimi čtenáři jsou osoby s rozhodovacími pravomocemi v diplomatické, státní a soukromé sféře. Cílená distribuce je cca 20 000 ks
včetně 1400 ks představitelům EU v Bruselu.
For Full Electronic Version Go To www.leadersmagazine.cz
únor a březen 2010 | February and March 2010
repertoár | repertoire
Činohra | Drama
Opera
Národní divadlo
Národní divadlo
Bertolt Brecht: ŽEBRÁCKÁ OPERA | THE THREEPENNY OPERA
5. 2. (19.00), 21. 2. (17.00), 3. 3. (19.30), 30. 3. (19.00)
Julius Zeyer: RADÚZ A MAHULENA | RADÚZ AND MAHULENA
13. 2. (14.00, 19.00), 9. 3. (19.00), 24. 3. (19.00)
Jacques Offenbach: HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES D’HOFFMANN
6. 3. (19.00 1. premiéra | 1st premiere),
7. 3. (19.00 2. premiéra | 2nd premiere), 12. 3. (19.00), 28. 3. (19.00)
Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA | THE BARTERED BRIDE
14. 2. (11.00), 22. 3. (19.00)
Antonín Dvořák: RUSALKA
10. 2. (19.00), 15. 2. (19.00)
Antonín Dvořák: ČERT A KÁČA | THE DEVIL AND KATE
6. 2. (11.00)
Leoš Janáček: VĚC MAKROPULOS | THE MAKROPULOS CASE
2. 2. (19.00), 12. 2. (19.00), 18. 3. (19.00), 23. 3. (19.00)
Leoš Janáček: JEJÍ PASTORKYŇA | JENŮFA
14. 3. (19.30), 17. 3. (19.00)
Bohuslav Martinů: HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
26. 2. (19.00)
Petr Iljič Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN | EUGENE ONEGIN
11. 2. (19.00)
Giuseppe Verdi: AIDA
8. 2. (19.00), 1. 3. (19.00)
Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA
14. 2. (19.00), 4. 3. (19.30)
Georges Bizet: CARMEN
6. 2. (19.00), 22. 2. (19.00), 19. 3. (19.00), 29. 3. (19.00)
Alois Jirásek: LUCERNA | LANTERN
1. 2. (19.00), 23. 2. (19.00), 5. 3. (19.30), 21. 3. (14.00, 19.00)
Božena Němcová: BABIČKA | GRANDMOTHER
9. 2. (19.00), 28. 2. (19.00), 26. 3. (19.00)
Ladislav Stroupežnický:
NAŠI FURIANTI | OUR UPPISH AND DEFIANT FELLOWS
7. 2. (14.00, 19.00), 13. 3. (14.00, 19.00)
Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERACU | CYRANO DE BERGERAC
16. 2. (19.00), 27. 2. (14.00), 27. 3. (14.00), 31. 3. (19.00)
Carlo Goldoni: SLUHA DVOU PÁNŮ | THE SERVANT OF TWO MASTERS
12. 2. (19.00 Stavovské divadlo), 27. 2. (19.30), 1. 3. (19.00 Stavovské
divadlo), 27. 3. (19.30), 31. 3. (19.00 Stavovské divadlo)
Stavovské divadlo
DRAMATICKÉ
RUBRIKY
V ÚNOROVÉM ČÍSLE
OSUDY
JOSEF
ŠKVORECKÝ
ŽHAVÁ TÉMATA
Ž
PRESTIŽNÍCH
AUTORŮ
ROZHOVORY
SE ZAJÍMAVÝMI
OSOBNOSTMI
REPORTÁŽE
SPORT
HISTORIE
DOMŮ, ČESKÉ ŠLECHT
Y
A DYNASTIÍ
Ivan Stodola: ČAJ U PANA SENÁTORA | A TEA PARTY AT THE SENATOR’S
18. 3. (19.00 1. premiéra | 1st premiere),
19. 3. (19.00 2. premiéra | 2nd premiere), 22. 3. (19.00)
William Shakespeare: KUPEC BENÁTSKÝ | THE MERCHANT OF VENICE
10. 2. (19.00), 18. 2. (19.00), 7. 3. (14.00, 19.00)
Tracy Letts: SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ | AUGUST: OSAGE COUNTY
13. 2. (19.00), 25. 2. (19.00), 20. 3. (17.00), 29. 3. (19.00)
Henrik Ibsen: NEPŘÍTEL LIDU | AN ENEMY OF THE PEOPLE
3. 2. (19.00), 15. 2. (19.00), 8. 3. (19.00), 25. 3. (19.00)
Hadar Galron: MIKVE | MIKVEH
1. 2. (19.00), 23. 2. (19.00), 5. 3. (19.00), 17. 3. (19.00)
Hans Christian Andersen: SNĚHOVÁ KRÁLOVNA | THE SNOW QUEEN
6. 2. (14.00, 18.00), 28. 3. (14.00, 18.00)
Molière: DON JUAN
11. 2. (19.00), 26. 2. (20.00), 15. 3. (19.00)
Nikolaj Vasiljevič Gogol: REVIZOR | THE GOVERNMENT INSPECTOR
8. 2. (19.00), 19. 2. (19.00), 10. 3. (19.00), 16. 3. (19.00)
William Shakespeare: RICHARD III.
2. 2. (19.00), 24. 2. (19.00), 23. 3. (19.00)
Stavovské divadlo
Wolfgang Amadeus Mozart: COSÌ FAN TUTTE
9. 2. (19.00), 16. 2. (19.00), 13. 3. (19.00), 24. 3. (19.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: LA CLEMENZA DI TITO (TITUS)
5. 2. (18.00), 20. 2. (19.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: DON GIOVANNI
27. 2. (14.00, 19.00), 21. 3. (14.00, 19.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (FIGAROVA SVATBA)
9. 3. (19.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: KOUZELNÁ FLÉTNA | THE MAGIC FLUTE
21. 2. (17.00), 13. 3. (13.00), 26. 3. (19.00)
Divadlo Kolowrat
Aleš Březina, Jiří Nekvasil:
ZÍTRA SE BUDE… | TOMORROW THERE WILL BE…
13. 2. (19.00), 15. 3. (19.00)
Divadlo Kolowrat
David Harrower: BLACKBIRD
11. 3. (19.00 premiéra | premiere), 18. 3. (19.00), 22. 3. (19.00)
Lenka Lagronová: PLÁČ | THE CRY
2. 2. (19.00), 24. 2. (19.00), 1. 3. (19.00), 23. 3. (19.00)
Brial Friel: LISTY DŮVĚRNÉ (LEOŠE JANÁČKA) |
(LEOŠ JANÁČEK’S) INTIMATE LETTERS
8. 2. (19.00), 19. 2. (19.00), 16. 3. (19.00)
Birgir Sigurđsson: DEN NADĚJE | A DAY OF HOPE
23. 2. (19.00), 25. 3. (19.00)
BAREVNÝ ŽIVOT (Benefice Blanky Bohdanové) |
A COLOURFUL LIFE (A Tribute to B. Bohdanová)
6. 3. (16.00)
Marguerite Durasová: ANGLICKÁ MILENKA | THE ENGLISH LOVER
9. 2. (19.00), 27. 2. (19.00), 17. 3. (19.00)
William Nicholson: NA ÚSTUPU | THE RETREAT FROM MOSCOW
12. 2. (19.00), 22. 2. (19.00), 3. 3. (19.00)
NÁRODNÍ ČÍTANKA (scénické čtení | stage reading)
20. 2. (19.00), 2. 3. (19.00)
Balet | Ballet
Národní divadlo
CAUSA CARMEN
20. 2. (15.00, 19.00)
BREL – VYSOCKIJ – KRYL (SÓLO PRO TŘI | SOLO FOR THREE)
3. 2. (19.00), 4. 2. (19.00)
Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE | ROMEO AND JULIET
24. 2. (19.00), 25. 2. (19.00)
DARIA KLIMENTOVÁ – BALET GALA
10. 3. (20.00), 11. 3. (20.00)
Stavovské divadlo
Nová scéna
TO
VŠE V NEBULVÁRNÍM DUCHU
WWW.XANTYPA.CZ
KULTURNĚ-SPOLEČENSKÝ
KULT
KU
LT
TURNĚ
Ě-SPO
SPO
POLE
EČE
ČEN
NSKÝ
KÝ
ÝM
MĚSÍČNÍK
ĚS ČNÍK
ĚSÍČ
ĚS
K
FAUST
28. 2. (14.00, 19.00), 2. 3. (19.00), 3. 3. (19.00)
Vladimír Franz: ZLATOVLÁSKA | GOLDILOCKS
7. 2. (14.00, 18.00), 17. 2. (19.00)
Samuel Beckett: ČEKÁNÍ NA GODOTA | WAITING FOR GODOT
1. 2. (19.30), 10. 2. (19.30), 18. 2. (19.30), 6. 3. (19.30), 28. 3. (19.30)
Edward Bond: SPASENI | SAVED
12. 3. (19.30 premiéra / premiere), 19. 3. (19.30), 22. 3. (19.30)
Tom Stoppard: ROCK’N’ROLL
22. 2. (19.30), 14. 3. (19.30)
Divadlo Kolowrat
Camoufl·AGE
Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky
16. 2. (19.00), 4. 3. (19.00), 5. 3. (19.00)
Změna programu vyhrazena!
36
r
37 repertoár
program
únor 2010 | February 2010
březen 2010 | March 2010
únor 2010 | February 2010
Národní divadlo
1.
2.
PO/MON
ÚT/TUE
3.
ST/WED
4.
ČT/THU
5.
6.
PÁ/FRI
SO/SAT
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
14.
NE/SUN
15.
16.
17.
18.
19.
20.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
28.
NE/SUN
Lucerna | Lantern
Věc Makropulos | The Makropulos Case
Brel – Vysockij – Kryl
(Sólo pro tři | Solo for Three)
Brel – Vysockij – Kryl
(Sólo pro tři | Solo for Three)
Žebrácká opera | The Threepenny Opera
Čert a Káča | The Devil and Kate
Carmen
Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows
Aida
Babička | Grandmother
Rusalka
Evžen Oněgin | Eugene Onegin
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
La traviata
Rusalka
Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac
nehraje se | no performance
Causa Carmen
Causa Carmen
Carmen
Lucerna | Lantern
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
Hry o Marii | The Miracles of Mary
Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
březen 2010 | March 2010
Stavovské divadlo
19.00
19.00
Č
O
19.00
B
B1
19.00
B
Č4
V
19.00
11.00
19.00
14.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
14.00
19.00
11.00
19.00
19.00
19.00
Č
O
O
Č
Č
O
Č
O
O
O
Č
Č
O
O
O
Č
OS4
III
I
S1
OS3 15.00
VII 19.00
OM2 17.00
19.00
19.00
VI 19.00
19.00
19.00
14.00
19.30
19.00
B
B
Č
O
Č
B
B
O
Č
Č
Č
1.
2.
3.
4.
5.
6.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
7.
NE/SUN
8.
9.
10.
11.
12.
13.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
14.
NE/SUN
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
28.
NE/SUN
program p
Mikve | Mikveh
Richard III.
Nepřítel lidu | An Enemy of the People
La clemenza di Tito (Titus)
Sněhová královna | The Snow Queen
Zlatovláska | Goldilocks
Revizor | The Goverment Inspector
Cosi fan tutte
Kupec benátský | The Merchant of Venice
Don Juan
Srpen v zemi indiánů | August: Osage County
Děvčátko se sirkami | The Little Match Girl
(Bohemia Balet)
Cosi fan tutte
Revizor | The Goverment Inspector
La clemenza di Tito (Titus)
Kouzelná flétna | The Magic Flute
Mikve | Mikveh
Richard III.
Don Juan
Don Giovanni
Don Giovanni
Faust
Faust
Národní divadlo
II
S2
OM4
Č7
OM1
19.00
19.00
19.00
Č
Č
Č
18.00
14.00
18.00
14.00
18.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
O
Č
Č
B
B
Č
O
Č
Č
Č
Č
16.00
B
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
17.00
Č
O
B
Č
Č
O
O
19.00
19.00
19.00
20.00
14.00
19.00
OM3 14.00
S4 19.00
Č
Č
Č
Č
O
O
B
B
O2
S3
VIII
O1
B1
Č2
O3
OS1
IV
Č6
Č8
1.
2.
3.
4.
5.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
6.
SO/SAT
7.
NE/SUN
8.
9.
10.
11.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
12.
PÁ/FRI
13.
SO/SAT
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
22.
23.
24.
25.
26.
27.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
28.
NE/SUN
29.
30.
31.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
Aida
La traviata
Lucerna | Lantern
HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES
D’HOFFMANN 1. premiéra | 1st premiere
HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES
D’HOFFMANN 2. premiéra | 2nd premiere
Daria Klimentová – Balet Gala
Daria Klimentová – Balet Gala
Hoffmannovy povídky |
Les contes d’Hoffmann
Její pastorkyňa | Jenůfa
Její pastorkyňa | Jenůfa
Carmen
Ceny Thálie 2009 | Thalia Awards 2009
Lucerna | Lantern
Lucerna | Lantern
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
Hoffmannovy povídky |
Les contes d’Hoffmann
Carmen
Stavovské divadlo
19.00
O
1.
PO/MON
19.30
19.30
19.30
Č
O
Č
19.00
O
19.00
O
2.
3.
4.
5.
6.
7.
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
8.
PO/MON
19.00
20.00
20.00
Č
B
B
19.00
O
OM3 14.00
I
19.00
O4 19.30
Č
Č
O
9.
10.
11.
12.
13.
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
19.00
19.00
19.00
20.00
OM4 14.00
19.00
VI 19.00
VII 19.00
19.00
O
O
O
x
Č
Č
O
O
Č
19.00
14.00
19.30
Č
Č
Č
Č3
VIII
Č5
S1
III
O1
19.00
O
Č8
19.00
19.00
19.00
O
Č
Č
Nová scéna
1.
PO/MON
4.
ČT/THU
5.
PÁ/FRI
6.
SO/SAT
7.
NE/SUN
9.
ÚT/TUE
10.
12.
13.
ST/WED
PÁ/FRI
SO/SAT
Čekání na Godota | Waiting for Godot
Zlatovláska – podle M. D. Rettigové
(Divadlo DRAK Hradec Králové)
Přehlídka České divadlo 2010
Probuzení jara (Městské divadlo Brno)
Dědeček automobil
(Městské divadlo Mladá Boleslav)
Maryša (Městské divadlo Zlín)
Soirée française – Francouzský večer
(Bohemia Balet)
Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika)
19.30
Č
NE/SUN
18.00
16.
18.
ÚT/TUE
ČT/THU
19.30
19.
PÁ/FRI
20.
22.
24.
25.
26.
27.
SO/SAT
PO/MON
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
28.
NE/SUN
18.00
19.30
B
19.30
19.30
19.30
Č
Opera nás baví (Dětská opera Praha
ve spolupráci s Českou televizí)
Cocktail 008 (Laterna magika)
Soirée française - Francouzský večer
(Bohemia Balet)
25 let Revolver revue
Rock’n’Roll
Casanova (Laterna magika)
Kašpárek v rohlíku I. (Loutkohra
Jihočeského divadla České Budějovice)
14.00
O
19.30
19.30
Č
19.30
B
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
Č
14.00
19.30
1.
2.
6.
7.
PO/MON
ÚT/TUE
SO/SAT
NE/SUN
10.
11.
12.
13.
14.
15.
18.
19.
ST / WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
PO/MON
ČT/THU
PÁ/FRI
Mach a Šebestová (Divadlo Lampion)
Poslední oheň | The Last Fire (Divadelní studio Továrna)
SPASENI | SAVED premiéra | premiere
Rock’n’Roll
Bohemia Balet
Spaseni | Saved
19.30
19.30
19.30
14.00
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
ÚT/TUE
8.
PO/MON
9.
12.
13.
ÚT/TUE
PÁ/FRI
SO/SAT
16.
ÚT/TUE
18.
ČT/THU
Pláč | The Cry
Listy důvěrné (Leoše Janáčka) |
(Leoš Janáček’s) Intimate Letters
Anglická milenka | The English Lover
Na ústupu | The Retreat from Moscow
Zítra se bude… | Tomorrow There Will Be…
Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta
a Janka Růžičky)
Emotion Collection
19.00
Č
19.
PÁ/FRI
19.00
Č
SO/SAT
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
SO/SAT
19.00
19.00
19.00
Č
Č
O
19.00
B
20.
21.
22.
23.
24.
19.00
B
27.
18.
ČT/THU
19.
PÁ/FRI
20.
21.
SO/SAT
NE/SUN
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
29.
PO/MON
30.
31.
ÚT/TUE
ST/WED
K
Č
B
B
19.00
19.00
14.00
19.00
17.00
19.00
19.00
19.00
Č
Č
Č
K
Č
O
Č
13.00
19.00
17.00
19.00
19.00
19.00
O
O
K
Č
Č
Č
19.00
Č
19.00
Č
17.00
OM1 14.00
19.00
Č1 19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
17.00
V
14.00
18.00
17.00
19.00
Č
O
O
Č
Č
O
Č
O
K
Č
Č
K
Č
19.00
Č
S2
S3
OS1
S4
IX
IV
38 program
20.
21.
SO/SAT
NE/SUN
22.
25.
26.
27.
PO/MON
ČT/THU
PÁ/FRI
SO/SAT
28.
NE/SUN
29.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
Č
Č
Č
B
Č
31.
Spaseni | Saved
Rendez-vous (Laterna magika)
Kašpárek v rohlíku II.
(loutkohra – JČD České Budějovice)
Grafitti (Laterna magika)
Grafitti (Laterna magika)
19.30
14.00
19.30
19.30
19.30
19.30
14.00
19.30
19.30
19.30
19.30
19.30
Č
Zítra se bude… | Tomorrow There Will Be…
Blackbird
Blackbird
Pláč | The Cry
Den naděje | A Day of Hope
Emotion Collection
19.00
O
19.00
Č
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
Č
Č
Č
Č
Č
B
Č
14.00
Divadlo Kolowrat
Divadlo Kolowrat
2.
NE/SUN
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
17.00
19.00
19.00
19.00
Nová scéna
14.
19.30
14.
15.
16.
17.
Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
Faust
Faust
Mikve | Mikveh
Czech Grand Design
Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
Revizor | The Government Inspector
Cosi fan tutte
Don Juan
Revizor | The Government Inspector
Mikve | Mikveh
ČAJ U PANA SENÁTORA | A TEA PARTY AT THE
SENATOR’S 1. premiéra | 1st premiere
ČAJ U PANA SENÁTORA | A TEA PARTY AT THE
SENATOR’S 2. premiéra | 2nd premiere
Don Giovanni
Don Giovanni
Čaj u pana senátora | A Tea Party at the Senator’s
Richard III.
Cosi fan tutte
Sluha dvou pánů / The Servant of Two Masters
Národní čítanka (scénické čtení | stage reading)
Emotion Collection
Den naděje | A Day of Hope
Pláč | The Cry
Ceny Alfréda Radoka 2009 |
Alfréd Radok Awards 2009
19.00
Č
19.00
19.00
19.00
19.00
19.00
Č
B
Č
Č
Č
16.00
19.00
Č
1.
2.
3.
PO/MON
ÚT/TUE
ST/WED
4.
ČT/THU
5.
PÁ/FRI
6.
SO/SAT
7.
11.
NE/SUN
ČT/THU
Pláč | The Cry
Národní čítanka (scénické čtení | stage reading)
a Janka Růžičky)
a Janka Růžičky)
Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) |
A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)
Emotion Collection
BLACKBIRD premiéra | premiere
K4
19.00
19.00
19.00
Č
Č
Č
19.00
B
19.00
B
16.00
Č
19.00
19.00
B
Č
15.
PO/MON
16.
ÚT/TUE
17.
18.
22.
23.
25.
27.
ST/WED
ČT/THU
PO/MON
ÚT/TUE
ČT/THU
SO/SAT
39 program
XI
K1
K2
Informace pro diváky – Information for visitors
POKLADNY
Pokladny ND (v provozní budově ND) a StD (v Kolowratském paláci na Ovocném trhu)
jsou propojeny počítačovou sítí, lze je tedy využít k nákupu vstupenek na jakékoli představení. V pokladnách lze platit platebními kartami (Eurocard/ MasterCard, Maestro, VISA,
VISA Electron, American Express, JCB Cards). Předprodej v pokladnách je již na 5 měsíců
dopředu.
THE BOX OFFICES
The National Theatre box office (in the National Theatre’s administration building) and the
Estates Theatre box office (in the Kolowrat Palace on Ovocný trh) are connected by means of
a computer network meaning that they can be used to purchase tickets for any performance. It is possible to use credit cards at the ticket offices (Eurocard/MasterCard, Maestro, VISA,
VISA Electron, American Express and JCB Cards). Ticket sales at the ticket offices commence
5 months before each performance.
PROVOZNÍ DOBA DENNÍCH POKLADEN:
Po – ne 10 – 18 hod.
PROVOZNÍ DOBA VEČERNÍCH POKLADEN:
Večerní pokladny v divadlech jsou otevřeny 45 minut před začátkem představení.
THE HOURS OF THE DAYTIME BOX OFFICES:
Monday – Sunday 10 am – 06 pm
THE OPERATING HOURS OF THE EVENING BOX OFFICES:
The evening ticket offices at the theatres open 45 minutes before the beginning of each
performance.
INFORMATION: +420 224 901 448
INFORMACE
+420 224 901 448
INFORMACE O PŘEDPLATNÉM
+420 224 901 487
ON-LINE SALES AND RESERVATION OF TICKETS
The tickets for the individual performances may also be purchased or reserved via the internet at www.narodni-divadlo.cz. The reservation system enables you to view the individual
auditoriums and it shows the seats which are available, reserved or sold in different colours.
The current ticket price is displayed for the available seats and they can be easily purchased
or reserved. If you purchase the tickets, the payment will take place using a credit card and
you may print out the ticket. If you reserve the ticket, you will receive a reservation number
and then you can collect and pay for the reserved tickets at any National Theatre ticket office
within the designated deadline.
ON-LINE PRODEJ A REZERVACE VSTUPENEK
Vstupenky na jednotlivá představení si rovněž můžete koupit či rezervovat přes internet
na adrese www.narodni-divadlo.cz. Rezervační systém vám umožní náhled do jednotlivých
sálů a barevně odliší volná a rezervovaná nebo prodaná místa. Na volných místech se zobrazí
aktuální cena vstupenky a jednoduchým úkonem si ji lze koupit či zarezervovat. Pokud si
vstupenky zakoupíte, platba bude provedena prostřednictvím platební karty a vstupenky
si můžete vytisknout. Pokud si vstupenky zarezervujete, obdržíte rezervační číslo a poté si
vstupenky do stanoveného termínu můžete vyzvednout a zaplatit v kterékoli pokladně ND.
PARKING
Parking fees and payment instructions
These regulations come into force on 1. 3. 2009.
1. The parking fee for cars and motorcycles is CZK 50 per every started hour of parking.
2. After pushing the button by the entrance post the user automatically receives a parking
voucher.
3. Before getting into the vehicle upon departure, the user is obliged to pay the parking fee
at the automatic voucher machines located according to the attached layout plan.
4. The maximum time delay from payment to departure of the vehicle is 30 minutes.
5. Upon departing, the user puts the parking voucher into the slot in the exit stand and is
then entitled to leave the car park.
DISCOUNTS
The undermentioned parking fee discounts are valid from 1. 3. 2009
1. The parking fee discount will be granted to the car park user upon the submission of a valid ticket for a performance taking place at the National, Estates or Kolowrat Theatre and at
the New Stage on the same day the visitor uses the National Theatre car park.
2. The parking fee discount will be granted to the car park user by the car park attendant by
the entrance gate or by the car park exit in the direction of Národní třída.
3. Within the discount, car park users with a valid ticket (see point 1) have 2 hours of free
parking.
4. Discounts will be granted to ticket holders in compliance with the aforementioned for
a parking time starting 1 hour prior to the beginning of the performance and ending 1 hour
after the end of the performance, no later than by 11 p.m.
5. Discounts for persons with cards attesting to special health impairments will be granted in
the form of rebate at the level of 3 hours deducted from the total parking time.
The special parking fee for users of the National Theatre car park upon concluding a contract
for 1 or more months is CZK 9,600/month, including 20% VAT.
Information: +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: m.cerveny@narodni-divadlo.cz
SLEVY
ND nabízí 50 % slevu pro držitele ZTP, ZTP/P a příslušníky odboje + studentské karty ISIC,
ITIC, EURO 26 (pouze na I. a II. galerii).
ND nabízí 30 minut před začátkem každého představení všem vysokoškolským studentům a studentům konzervatoří jednorázové vstupné 50,- Kč. Studenti se musí prokázat platným dokladem. Tato nabídka se automaticky nevztahuje na pronájmy a představení hostujících souborů.
PARKING
Sazba parkovného a platební pokyny
Informace vstupují v platnost 1. 3. 2009.
1. Sazba parkovného pro vozidla a motocykly je stanovena na 50,- Kč / za 1 hodinu parkování, včetně započaté.
2. Uživateli je u vjezdového stojanu po stisknutí tlačítka automaticky vydán parkovací
lístek.
3. Před nástupem do vozidla - při výjezdu je uživatel povinen zaplatit parkovné v automatických pokladnách umístěných dle přiloženého situačního plánku.
4. Časová prodleva od zaplacení k výjezdu vozidla je 30 minut.
5. Uživatel při výjezdu vozidla vloží zaplacený parkovací lístek do výjezdového stojanu. Poté
bude uživateli umožněn výjezd z parkoviště.
SLEVY
Platnost poskytování níže uvedených slev z ceny parkovného je od 1. 3. 2009
1. Sleva z ceny parkovného bude poskytnuta uživateli parkoviště po předložení platné vstupenky na představení Národního a Stavovského divadla, Nové scény a Divadla Kolowrat,
které se koná ve stejném dni, kdy návštěvník využil parking ND.
2. Sleva z ceny parkovného bude uživateli parkoviště poskytnuta u obsluhy parkoviště v prostoru u vjezdové závory a v prostoru východu z parkoviště směrem na Národní třídu.
3. Návštěvník parkingu s platnou vstupenkou (viz. bod 1) má v rámci slevy 2 hodiny zdarma.
4. Sleva držiteli vstupenky bude poskytnuta v souladu s výše uvedeným na dobu parkování
počínaje 1 hodinu před začátkem představení a konče 1 hodinu po skončení představení,
a to nejpozději do 23:00 hodin.
5. Sleva pro držitele průkazu ZTP bude poskytnuta formou rabatu ve výši – 3. hodin z celkové doby parkování.
Zvýhodněná sazba pro uživatele parkoviště Národního divadla při uzavření smlouvy
na dobu 1 měsíc a více činí 9.600,- Kč/měs. vč. DPH 20%.
Informace +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: m.cerveny@narodni-divadlo.cz
NÁRODNÍ DIVADLO
STAVOVSKÉ DIVADLO
Pocta Otomaru Krejčovi
1. a 2. balkon
Mozartova Zahradnice a její osudy
Mozartův salonek
Století Marie Podvalové
kuloár přízemí historické budovy
Znovuzrození barokní opery
U příležitosti premiéry Händelovy opery
Rinaldo
Nostitzův salonek
kunstWerk – Nevadí
(výběr z řezu – replika) ve spolupráci
s Revolver Revue – foyer Nové scény
MECENÁŠI NÁRODNÍHO DIVADLA
Please come attired in evening dress!
NÁRODNÍ DIVADLO – Výstavy v únoru 2010
NOVÁ SCÉNA
PARTNER ČINOHRY ND
PARTNER INSCENACÍ ND
Prosíme o zachování konvence
společenského oděvu!
Parking a přístup do historické budovy ND je upraven i pro bezbariérový přístup!
The parking and entrance to the historical building of the National Theatre
is modified to enable barrier-free acces!
Julius Zeyer, Karel Höger v Národním divadle
1. galerie historické budovy
PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA
DIVADLO KOLOWRAT
Hrajeme v Divadle Kolowrat
Inscenace činohry
na fotografiích H. Smejkalové
Výstavy v interiéru jsou přístupny před představením a během přestávek
40
127. SEZONA ND
INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ NÁRODNÍHO DIVADLA
ŘEDITEL ND: ONDŘEJ ČERNÝ
ŠÉF ČINOHRY ND: MICHAL DOČEKAL
ŠÉF OPERY ND: JIŘÍ HEŘMAN
ŠÉF BALETU ND: PETR ZUSKA
ŠÉF LATERNY MAGIKY: ZDENĚK PROKEŠ
ŘEDITEL NS: ŠTĚPÁN KUBIŠTA
VYCHÁZÍ 10x ROČNĚ | IČ 023337
ADRESA REDAKCE: OSTROVNÍ 1, 112 30 PRAHA 1, TEL.: 224 901 537
REDAKTOŘI A AUTOŘI INFORMAČNÍCH TEXTŮ
SOUBORŮ (není-li uvedeno jinak):
ČINOHRA – TOMÁŠ STANĚK, KATEŘINA ONDROUŠKOVÁ 224 902 126,
t.stanek@narodni-divadlo.cz, k.ondrouskova@narodni-divadlo.cz
OPERA – MIRKA ŠTÍPKOVÁ 224 901 656,
m.stipkova@narodni-divadlo.cz
BALET – HELENA BARTLOVÁ 224 902 527,
h.bartlova@narodni-divadlo.cz
NOVÁ SCÉNA – BÁRA ČERMÁKOVÁ 606 472 646,
b.cermakova@narodni-divadlo.cz
OBCHODNÍ INFORMACE: MAREK NOVOBÍLSKÝ 224 901 520,
m.novobilsky@narodni-divadlo.cz
PROGRAMOVÉ A REPERTOÁROVÉ INFORMACE:
ZDENĚK STAŇKOVSKÝ 224 901 603,
z.stankovsky@narodni-divadlo.cz
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: DANA FLÍDROVÁ,
d.flidrova@narodni-divadlo.cz
GRAFICKÁ ÚPRAVA, PREPRESS: AMOS Typografické studio spol. s r. o.
TISK: AMOS Typografické studio spol. s r. o.
PŘEKLAD: HILDA HEARNE (balet), DAVID BEVERIDGE (opera)
TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 29. 1. 2010
REDAKČNÍ UZÁVĚRKA: 30. 12. 2009
PROGRAMOVÁ UZÁVĚRKA: 18. 1. 2010
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE: 28. 2. 2010
ISSN 1212-1045
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Pokraãování pfií‰tû

Transcription

Similar documents

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

stáhnout - Národní divadlo

10Z mrtvého domu - Národní divadlo

časopisu - Národní divadlo moravskoslezské

07 Umělečtí šéfové o spojení se Státní operou Praha

Recruitment Hacking aneb chceš dnes práci ve firmě?

Vybrané telefony a tarify Vodafonu plus porce pěkně

T~HOVOjVINt NJKE

Milan Dekleva - Javna agencija za knjigo Republike Slovenije

FDE E cz Prodej: v Evropě, cena za výtisk: 2,50

Fotovýbava

Divadlá na Slovensku v sezóne 2004/2005